Analýza havárie JE Pickering z 10. prosince 1994 (viz Noviny 2/1995) a podobné nehody JE Bruce 14. května 1995 (viz článek "Další havárie kanadského reaktoru") dovedla kanadský Výbor pro dohled nad atomovou energií (AECB) k závěru, že příčinou byla neodhalená vada v projektu. Na základě téže dokumentace bylo přitom v Kanadě vystavěno několik dalších reaktorů. Pracovní tým AECB zároveň konstatoval, že chyba je i ve směrnicích, podle kterých se operátoři reaktoru řídili. Ti sice postupovali v souladu s pracovními předpisy, ale jejich zásahy průběh havárie ještě zhoršily. Tyto závěry byly přijaty na setkání AECB dne 29. června 1995 v Ottawě.

Společnost Ontario Hydro, která kanadské reaktory provozuje, ve snaze zabránit opakování takových havárií zvažuje projektové změny JE Darlington a JE Bruce. Stejná závada však ohrožuje i reaktory v JE Gentilly a JE Point Lepreau. Jen oprava a nezbytné úpravy reaktorů JE Pickering má ale podle odhadů stát přes 10 milionů dolarů. Tyto události opět zasáhly jaderný průmysl na citlivém místě. Ukázalo se, že v případě sériové výroby elektráren stačí jedna havárie, při které vyjde na světlo skrytá vada projektu, a je nutno zaplatit ohromné finanční prostředky na opravu všech reaktorů stejného typu. Stavět reaktory sériově podle stejného projektu tedy vede k tomu, že elektrárny jsou velmi zranitelné a i nevinně vyhlížející nehoda způsobí majiteli vysoké škody. Na druhé straně jedině sériová výroba ve velkém představuje naději, že se podaří snížit cenu jaderných elektráren natolik, aby byly schopny konkurovat ostatním zdrojům elektřiny.
(Econet, 30.VI.1995)

14. května 1995 došlo na kanadské jaderné elektrárně Bruce ke stejné havárii, jako v prosinci 1994 na JE Pickering (viz Noviny 2/1995). V době, kdy byl reaktor v provozu a měl výkon 88 % maximální hodnoty, se náhle otevřel přetlakový ventil na kondenzátoru??? Reaktor byl okamžitě automaticky odstaven, ačkoliv se obsluha snažila výkon snižovat postupně. Přesto se tlak v chladicím potrubí primárního okruhu ještě zvýšil. Následně se otevřely dva další přetlakové ventily. Do reaktorové haly jimi uniklo 87 tun radioaktivní vody. Z toho se v jímce zachytilo a bylo zpět přečerpáno 68 tun, zbylých 19 tun vody muselo být odklizeno ručně týmem 20 dělníků. Během následujících dvou dnů bylo větracími komíny vypuštěno do ovzduší radioaktivní tritium o celkové aktivitě 180 miliard Becquerel, tj. 30-násobek množství vypouštěného při běžném provozu.

11. července rozhodl americký Kongres drtivou většinou hlasů (306:121) o tom, že zastaví financování vývoje plynem chlazeného reaktoru typu GTMHR (héliem chlazený modulární reaktor). Návrh na úplné vyškrtnutí položky 20 milionů dolarů vznesla společně skupina republikánů a demokratů. "Svým rozhodnutím vyslali poslanci vládě jasný signál o tom, že americká vláda nehodlá nadále podporovat toto zbytečné odvětví průmyslu," říká Matthew Freedman, odborník na dlouhodobý vývoj energetiky pracující pro nevládní organizaci Public Citizen's Critical Mass Energy Project (volně lze přeložit jako Občané proti megalomanské energetice). A dodává: "Nyní se snažíme prosadit, aby Senát následoval Poslaneckou sněmovnu a ukončil existenci ekologicky ničivé technologie, která dnes stejně sama živoří na pokraji zániku."

Peníze na vývoj reaktoru GTHMR byly určeny pro firmu General Atomics, která provádí výzkum již dvě desetiletí. Během uplynulých let do něj Kongres investoval více než 900 milionů dolarů, ačkoliv o novou technologii prokazatelně nebyl ze strany elektrárenských společností téměř žádný zájem.

Poslední šanci na záchranu má projekt v Senátu, který se k otázce letos ještě nevyjádřil. Možný výsledek však naznačuje hlasování z roku 1993, kdy pro zastavení projektu hlasovalo 58 senátorů, zatímco pro jeho pokračování jen 41 senátor.
(EcoNet, 14.VII.1995)

Vzhledem k vysoké hustotě osídlení, několika desítkám jaderných reaktorů v provozu a silné tektonické činnosti je pro Japonce otázka bezpečnosti elektráren velmi důležitá. Jejich jaderné elektrárny patří svým technickým zabezpečením mezi nejlepší na světě. O tom, že projekty jsou jistě dobře promyšleny, svědčí také minimální plocha pozemku, na kterém stojí. Zejména v porovnání s našimi kolosy ruského typu vypadají i ty největší japonské elektrárny malé a kompaktní, což přispívá ke zdání bezpečnosti. Nemají ani u nás nezbytné ohromné chladicí věže, protože všechny stojí na pobřeží a potrubí s horkou párou chladí přímo mořská voda.

O bezpečnosti svých elektráren japonští politici zřejmě příliš nepochybují, jinak by těžko mohli povolit výstavbu největšího komplexu jaderných reaktorů na světě (elektrárny Fukušima-1 a 2 mají celkem 10 reaktorů o výkonu dohromady 8000 MW, tedy téměř odpovídající celostátní výrobě elektřiny v ČR). Přesto došlo během 90. let ke dvěma významným událostem, které důvěrou veřejnosti otřásly: havárii JE Mihama roku 1991 a zemětřesení v oblasti Kóbe letos.

K havárii na JE Mihama došlo 9. února 1991 na druhém reaktoru (500 MW) vybudovaném firmou Westinghouse. Jednalo se o jednu z nejvážnějších nehod "západních" jaderných elektráren, která málem skončila roztavením aktivní zóny reaktoru. Zcela neočekávaně se na dvou místech utrhla trubka v parogenerátoru1, takže došlo k úniku 55 m3 chladicí kapaliny. Úroveň radioaktivity sekundárního okruhu se v důsledku kontaminace zvýšila na 2000-násobek normální hodnoty. Havarijní systém chlazení reaktoru nefungoval správně a selhaly i přetlakové ventily. Jen díky štěstí podařilo zabránit tomu, aby hodinu trvající nedostatek chladiva dospěl k nejhoršímu - roztavení aktivní zóny reaktoru. Díky nehodě vyšlo najevo několik závažných nedostatků, mj. poruchovost parogenerátorů a selhání havarijního chlazení. Především ale vyvrátila zásadní předpoklad o tom, že chladicí potrubí nemůže prasknout, protože dlouho před tím se v něm objeví drobné trhliny zjistitelné a odstranitelné při pravidelných prohlídkách. Trubka na parogenerátoru JE Mihama se totiž odtrhla na obou koncích neočekávaně a bez předchozích varovných signálů. Zarážející je i následná liknavost Komise pro jadernou bezpečnost, která odmítla omezit provoz reaktorů stejného typu do doby, než se vyšetří příčiny a průběh nehody. Vláda toto rozhodnutí schválila s tím, že reaktory nelze dočasně odstavit proto, že za ně není náhrada a je třeba plně pokrýt spotřebu elektřiny...

Druhou událostí odhalující nedostatečné zajištění reaktorů je zemětřesení, ke kterému došlo letos 17. ledna v oblasti Kóbe a Osaky. Japonská architektura je považována za vysoce odolnou vůči zemětřesení. Zemětřesení Hanshin o síle 7,2 Richterovy stupnice na počátku roku však tento mýtus tragickým způsobem vyvrátilo. Zřítily se i pilíře dálnic a železničních tratí, které byly z hlediska seismicity považovány za nezničitelné.

Ochrana před zemětřesením je přitom právě v Japonsku základním předpokladem bezpečnosti jaderných reaktorů. V souvislosti se ztrátou důvěry v proklamovanou odolnost běžných budov byly publikovány i informace o seismické ochraně jaderných elektráren. Ta se samozřejmě liší podle lokality a stáří, nicméně maximální přípustné zrychlení se u jednotlivých reaktorů pohybuje od 150 do 670 Gal2, průměr je 300 Gal. Zemětřesení Hanshin však dosáhlo zrychlení až 833 Gal. Kdyby se tedy poblíž epicentra nacházela jaderná elektrárna, katastrofa by byla zřejmě neodvratná. Ačkoliv se ukazuje, že ani japonské technologie na jaderné reaktory nestačí, oficiální představitelé si to nepřipouštějí a plánují počet reaktorů během příštích 15 let zdvojnásobit.
pokračování příště

V roce 1966 došlo v USA na experimentálním množivém reaktoru Fermi k havárii a roztavení aktivní zóny ještě dříve, než reaktor vyrobil první kilowatt-hodinu. Havárie tehdy mohla způsobit katastrofu srovnatelnou s Černobylem, která by mj. zasáhla obyvatele měst Detroit, Windsor a Toledo ve státě Michigan v USA. Zničený reaktor byl nahrazen novým, nesoucím jméno Fermi-2. O Vánocích 1993 došlo k nehodě i na druhém reaktoru, kdy výbuch turbíny celé zařízení silně poškodil. Opravy trvaly 14 měsíců. Po znovuzprovoznění reaktoru došlo v roce 1994 k další nehodě, která tentokrát vedla k úniku 2,5 milionů litrů kontaminované a radioaktivní vody do jezera Erie, jednoho z pěti Velkých kanadských jezer.

Navzdory nesouhlasu občanů i jejich zastupitelů vypouští dodnes majitel reaktoru Fermi-2, společnost Detroit Edison Company, zbytky kontaminované vody uniklé při havárii z roku 1994. Příčinou vysoké poruchovosti reaktoru jsou, navzdory investovaným prostředkům, vibrace turbíny a další projektové nedostatky. V současné době je reaktor znovu mimo provoz a opravují se následky další nedávné nehody.

Reaktor Fermi-2 je jedním z devíti reaktorů vystavěných společností General Electric, u kterých byly pozorovány příznaky trhlin v reaktoru. Existence prasklin je značným bezpečnostním nedostatkem, protože v případě namáhání mohou způsobit rozpad shroud a tím uvolnit cestu kontaminaci do okolí. Koalice amerických ekologických, mírových a indiánských iniciativ pořádá proto letos v létě u elektrárny protestní tábor, jehož požadavkem je provoz reaktoru navždy ukončit. Program tábora zahrnuje školení v organizování přímých nenásilných akcí, přednášky a besedy, závody vozidel se solárním pohonem, šíření informačních tiskovin aj.
(EcoNet, 1. července 1995)

Výskyt leukémie v okolí německé jaderné elektrárny Krummel převyšuje celostátní průměr 85-násobně. Tuto skutečnost se již několik let snaží odborníci vysvětlit. Přesto, že bylo vypracováno mnoho studií, žádná z nich nedospěla k jednoznačnému závěru. Část odborníků a veřejnost však považují za příčinu dramatického zvýšení výskytu leukémie právě provoz jaderné elektrárny.

Její majitelé, firmy Hamburgische Electritats-Werke AG a Nordwesttdeutsche Kraftwerke AG, se hájí tvrzením, že podle jejich vlastních měření i průzkumů zemské vlády Šlesvicka-Holstýnska je úroveň radioaktivity v okolí elektrárny nižší než povoluje zákon.

Nedávno zveřejněné průzkumy, které provedl fyzik Otfried Schumacher, však přesnost oficiálních měření zpochybnily. V regionu elektrárny totiž byl nalezen umělý radioaktivní prvek cerium-141. Protože má poločas rozpadu jen několik týdnů, je jasné, že nemůže jít o pozůstatek atmosférických jaderných testů nebo havárie v Černobylu, ale že se na místo dostal během posledních měsíců. JE Krummel sice má povoleno vypouštět cerium-141 ventilačním komínem, avšak nalezené množství (0,2 Bq/kg zeminy) by způsobilo, že již samo vypuštěné cerium-141 vyčerpalo nejvyšší povolenou hodnotu vypuštěné radioaktivity. V případě, že komínem vycházely také další radioaktivní látky - což je jisté - povolený limit byl překročen.

Zajímavé ale je, že monitorovací zařízení žádné zvýšení radioaktivity nezaznamenalo. Tato skutečnost dokazuje, že monitorovací systém nefunguje spolehlivě. Měří totiž pouze úroveň gama-radioaktivity, zatímco beta-radioaktivita unikne bez zaznamenání. Prvek cerium-141 totiž vyzařuje právě beta-radioaktivitu.

V důsledku těchto zjištění začali vědci pátrat v okolí jaderné elektrárny také po dalších radioaktivních izotopech uvolňujících beta-záření. Podle předběžných výsledků bylo nalezeno stroncium-89, které se usazuje v lidských kostech. Protože pak z bezprostřední blízkosti ozařuje kostní dřeň, znovu se vynořuje otázka souvislosti jaderné elektrárny a výskytu rakoviny krve - leukémie.
(Der Spiegel, 19.VI.1995)