V Dánsku byly až do začátku devadesátých let ekologické zprávy podniků jevem téměř neznámým a nebyl o ně zájem ani ze strany vědeckého výzkumu. Ačkoliv dánské firmy se samy často označují za předvoj v oblasti ekologického managementu, neexistovala pro ně žádná motivace, aby svým akcionářům předkládaly informace ekologického charakteru. Z období před rokem 1991 neexistují žádné přehledy o zveřejňovaných ekologických informacích, nicméně na základě pozdějších přehledů můžeme předpokládat, že do uvedené doby neexistovaly na tomto poli žádné výraznější iniciativy.

V roce 1992 zveřejnily ocelárny Danish Steel Works jako samostatnou část roční uzávěrky zelené účetnictví, kde uvedly celkovou bilanci, popis ekologického chování společnosti a dopadů její činnosti na životní prostředí. Byla to první ekologická zpráva publikovaná v Dánsku. Podle přehledu 92 výročních zpráv, vypracovaných v letech 1992 a 1993 společností Deloitte Touche (Deloitte Touche 1995), jsou přibližně v polovině z nich uvedeny ekologické informace, většinou o ekologické legislativě a vývoji produktů. V 75% se tyto ekologické informace vešly do méně než 5 řádků textu.
Podobné výsledky uvádí také Rikhardsson ( 1994), který analyzoval 156 dánských výročních zpráv z roku 1993. Ačkoliv ekologické informace byly obsaženy ve výročních zprávách 42 společností, byly to informace pouze všeobecné, byl jim věnován malý prostor a týkaly se jen omezeného počtu otázek. Rikhardsson se také pokusil zhodnotit kvalitu publikovaných informací. Jeho hlavním závěrem bylo, že tyto informace jsou většinou kvalitativní a neověřitelné. V dotazníku, předloženém společností Price Waterhouse 180 firmám v roce 1993, uvedlo 7% společností, že ve svých výročních zprávách uvádějí i ekologické informace, ačkoliv neuvedly žádné konkrétní podrobnosti. KPMG provedlo přehled 50 výročních zpráv dánských firem a ekologické informace našlo v 17 zprávách. Všeobecný závěr z ekologických zpráv dánských společností z tohoto období ukazuje, že ačkoliv některé společnosti ve svých výročních zprávách ekologické informace uvádějí, jedná se o data jen v omezeného rozsahu a všeobecného charakteru.

První samostatná ekologická zpráva byla publikována v roce 1994. Farmaceutická společnost Novo Nordisk zahájila program ekologické informovanosti publikováním 36 stránkové zprávy, ve které se zaměřila na své výrobky, jejich životní cyklus a indexy ekologického chování společnosti. Později, v letech 1994 a 1995, i další společnosti publikovaly bud' samostatné ekologické zprávy anebo věnovaly ekologickým informacím samostatné kapitoly ve svých výročních zprávách. Celkem 12 ekologických zpráv nebo kapitol o ekologii z výročních zpráv dánských společností se zúčastnilo soutěže o cenu Zelených informací, vypisované každoročně Dánským institutem autorizovaných účetních a hospodářských novin Borsen v říjnu 1995. Byly mezi nimi např. zprávy a kapitoly z výročních zpráv dopravní společnosti, elektrorozvodného závodu, těžařské společnosti, textilní společnosti a městské samosprávy.

Dánsko je první členským státem EU a patrně i prvním státem na světě, ve kterém byl schválen zákon, požadující po některých dánských společnostech, aby každoročně zveřejňovaly zprávy o vlivu na životní prostředí. Tento zákon byl schválen v červnu l995 (Dánské ministerstvo životního prostředí,1995a) a vstoupil v platnost v lednu 1996 spolu s výkladovým ustanovením (Dánské ministerstvo životního prostředí,1995b). Do té doby neexistoval žádný specifický požadavek na zveřejňování ekologických informací. Jedinou výjimkou byly případy, kdy to vyžadovaly účetnické zákony a normy, vztahující se na hodnocení pasiv a aktiv (Price Waterhouse 1995).
Doprovodná ustanovení určují, jaké typy společností musí zveřejňovat ekologické zprávy. Jedná se o část těch společností, které jsou registrovány podle článku 5 dánského Zákona o ochraně životního prostředí, ve kterém jsou jednotlivá průmyslová odvětví označena podle jejich vlivu na životní prostředí, typu výroby a jejího objemu. Celkem je takto registrováno asi 7.000 společností, které mají zvláště velký vliv na životní prostředí, a asi 2.000 z nich musí zveřejňovat ekologické zprávy. Povinné každoroční ekologické zprávy musí podle zákona obsahovat tři oddíly:
(i) všeobecné informace, např. název společnosti, její sídlo a průmyslové odvětví, (ii) kvalitativní popis ekologických opatření firmy a (iii) kvantitativní informace o používání znečisťujících látek ve výrobních procesech, výrobcích i odpadních látkách, a o znečišťování vzduchu, vody a půdy.
Roční období, za které se zpráva podává, by mělo být pokud možno stejné, jako rok finanční zprávy. Ekologické zprávy se předkládají stejným orgánům jako finanční roční závěrka. Zprávy jsou k dispozici veřejnosti stejně jako zprávy finanční. Zákon také obsahuje ustanovení, podle kterého mohou orgány někdy v budoucnosti stanovit povinnost, aby byl u ekologických zpráv povinně prováděn audit třetí stranou. Podle vyjádření úřadů neexistují žádné plány tento aspekt v nejbližší době realizovat. Zákon také obsahuje ustanovení, že společnosti, které se zavážou k realizaci ekologického manažerského systému, mohou první zprávu o tři roky odložit. Podle dalšího ustanovení mohou úřady ekologickou zprávu odmítnout, pokud by nesplňovala požadavky zákona. Přesnější kritéria nebyla úřady oznámena. A konečně, veřejnost má možnost proti konkrétním ekologickým zprávám protestovat a nechat je přezkoumat úřady, aby se zjistilo, jestli dané zprávy podávají nezkreslený obraz chování firmy v oblasti ochrany životního prostředí. Ani podrobnosti o postupu při řešení takových protestů nebyly publikovány.

V krátké době pěti let došlo v Dánsku k vývoji v zveřejňování ekologických informací od situace, kdy nebyly zveřejňovány prakticky žádné informace až k současnému stavu, kdy některé firmy mají povinnost zveřejňovat ekologické zprávy. V budoucnosti se budeme tedy určitě s ekologickými zprávami setkávat častěji a budeme také získávat více informací. Je ale nutné zvážit některé aspekty, které mohou ovlivnit budoucí praxi při zveřejňování těchto zpráv. Minimálně lze hovořit o dvou různých scénářích.
(i) Ekologické zprávy budou vypracovávány při vynaložení minimálního úsilí překopírováním údajů z limitů vládních povolení do zpráv a objem dalších informací bude minimální. Bude se tedy jednat pouze o formální splnění požadavků na zveřejňování informací.(ii) Ekologické zprávy budou integrovány do firemní komunikační strategie jako možnost prokázat, co společnost v oblasti ochrany životního prostředí dokázala a jako možnost legalizovat existenci firmy v očích veřejnosti. Praxe bude patrně někde mezi těmito dvěma extrémy. Některé společnosti budou ignorovat ducha zákona a budou publikovat krátké, všeobecné a nepoužitelné zprávy. Jiné použijí zprávy a proces jejich sestavování jako součást své ekologické strategie.
Která skupina bude větší, bude záležet na několika faktorech. Zaprvé se všeobecná praxe bude vyvíjet podle toho, jak bude dánská vláda postupovat při prosazování stylu a obsahu zpráv, a jak se bude využívat ustanovení zákona o odmítnutí zprávy. Podobně jako při vývoji všeobecně uznávaných zásad finančního účetnictví bude hodně záležet na vládní politice, rozhodnutích soudů a šíření znalostí a technik ze skupiny těch firem, které budou zprávy vypracovávat. Lze jmenovat celou řadu otázek, na které může proces sestavování zpráv pomoci najít odpověď', např.: jakými přijatelnými způsoby by bylo možné "skrýt' informace využitelné konkurencí publikováním indexů namísto absolutních hodnot, za jakých podmínek budou úřady zprávu odmítat, či jak se bude ekologická zpráva hodnotit v případě, že proti ní bude mít veřejnost námitky.

Druhým faktorem, který ovlivní vývoj v praxi, je využívání těchto zpráv. Ačkoliv se v minulosti při diskusích o zveřejňování ekologických informací na seznamu potenciálních uživatelů objevilo mnoho jmen, nikdy neexistoval žádný potenciální komplexní zdroj ekologických informací jako je to, co v několika příštích letech v Dánsku vznikne v důsledku zavedení nové zákonné normy. Není zcela jasné, jak se zprávy budou k zainteresovaným stranám dostávat. Některé studie např. naznačují, že investiční analytici nevyužívají při rozhodování ani těch několik málo ekologických zpráv, které mají k dispozici (Cleaver,1994), ačkoliv to lze chápat jako situaci s kuřetem a vejcem, jinými slovy, co je první , potřeba informací či informace samotné:
Nevyužívají investiční analytici zprávy proto, že informace v nich jsou pro jejich práci irelevantní, nebo je skutečný důvod v tom, že se jim nedostávají platné a normotvorné informace, které by např. mohly být obsaženy v povinných ekologických zprávách?

Ačkoliv výsledky některý studií prokazují, že informací o vlivu na životní prostředí považují za důležité i finanční kruhy, místní komunity, autorizovaní účetní, novináři atd. (VKI 1995), neexistuje žádný přesný přehled o skutečných účelech jejich využívání ze strany ostatních uživatelů. Vývoj standardní praxe bude proto ve velké míře záležet na tom, jestli se budou společnosti domnívat, že mohou z vypracování ekologických zpráv něco získat, a na tom, jaká bude zpětná vazba a reakce od příjemců jejich zpráv.
Jednou z možných reakcí by bylo, že ekologické organizací jako např. Greenpeace nebo Přátelé země, budou monitorovat podávání ekologických zpráv a vznášení námitek proti zavádějícím či neúplným informacím. Třetím faktorem, který ovlivní všeobecnou praxi, je otázka ověřování další institucí. Pokud by k tomu došlo, mohlo by to vést ke vzniku nového typu auditorů. Lze si představit, že ve spolupráci s technickými odborníky a přírodovědci by se audit ekologických zpráv stal logickou součástí služeb, poskytovaných účetními firmami. Ověřování další institucí by vyžadovalo vyvinutí metod a technik, použitelných v procesu ověřování. Spolehlivost informací, předkládaných v ekologické zprávě by navíc závisela na obsahu ověřovacího prohlášení jako takového. V současnosti nacházíme u těch několika málo ekologických zpráv, které ověřovány jsou, tři typy ověřovacího prohlášení.
V prvním se konstatuje něco v tom smyslu, že "Byly nám předloženy dva sloupce čísel a jejich součet se shoduje." V druhém typu se konstatuje "Byly nám předloženy dva sloupce čísel a jejich součet souhlasí. Analýza mechanismů, pomocí kterých se k těmto číslům došlo, prokázala jejich platnost." Třetí typ ověřovacího prohlášení zní: "Zkontrolovali jsme platnost čísel, platnost mechanismů a ujistili jsme se, že uváděná čísla pravdivě popisují skutečnost."
Formulace ověřovacího prohlášení musí nutně ovlivnit zveřejňovaní ekologických informací v ekologických zprávách a jejich následné využívání. Nová legislativa může ovlivnit nejenom celkový vývoj praxe při zveřejňování ekologických informací. Všeobecně bychom mohli říct, že jejím nejdůležitějším důsledkem nejsou ekologické zprávy firem jako takové. Je smutnou skutečností, že pouze malá (často citovaná) část společností se v oblasti ekologických vztahů chová skutečně (pro)aktivně. Firmy většinou řeší ekologické otázky tak, jak se objevují formou nové legislativy, nových nákladů, změněných požadavků hospodářské soutěže atd.
Zvláště to platí o mnohých malých a středních podnicích. Je možné, že důležitost nového zákona z dlouhodobé perspektivy bude hlavně v tom, že bude přibližně dva tisíce dánských firem motivovat k tomu, aby se ekologickým otázkám věnovaly a vytvořily si nějaký systém ekologického managementu a ekologických hlášení. Tím, že se životní prostředí stává proměnnou, se kterou je nutné počítat na úrovni jiných podnikatelských proměnných, se umožňuje využívat jeden z nejvzácnějších zdrojů, které mají společnosti k dispozici, jmenovitě pozornost svého vedení. Je možné, že tento proces bude důležitější než produkt samotný a prostředky budou důležitější než účel.