Organizace spojených národů

Hospodářská a sociální rada

Distribuce: Obecná

ECE/CEP/43

21. dubna 1998

Originál: anglický

Evropská hospodářská komise

Výbor pro politiku životního prostředí

Čtvrtá ministerská konference Životní prostředí pro Evropu, Aarhus, Dánsko, 23. - 25. června 1998

s odvoláním na princip 1 stockholmské Deklarace o životním prostředí, na princip 10 Deklarace o životním prostředí a rozvoji z Rio de Janeira, jakož i na rezoluci Valného shromáždění 37/7 z 28. října 1982 o Světové chartě přírody a 45/94 ze 14. prosince 1990 o nutnosti zajistit zdravé prostředí pro životní pohodu jednotlivců,

s odvoláním na Evropskou chartu o životním prostředí a zdraví přijatou na První evropské konferenci o životním prostředí a zdraví Světové zdravotnické organizace ve Frankfurtu nad Mohanem 8. prosince 1989,

potvrzují nezbytnost chránit, uchovávat a zlepšovat stav životního prostředí a zajišťovat udržitelný a environmentálně zdravý rozvoj,

uznávají, že přiměřená ochrana životního prostředí je podstatná pro dobrý životní pocit lidí a pro uplatňování základních lidských práv včetně samého práva na život,

uznávají, že každý jedinec má právo žít v prostředí přiměřeném jeho zdraví a pohodě a že má povinnost, jako jednotlivec i spolu s ostatními, chránit a zlepšovat stav životního prostředí ve prospěch dnešních i budoucích generací,

vycházejí z toho, že mají-li občané uplatňovat toto právo a dostát této povinnosti, musí mít přístup k informacím o životním prostředí, musí mít právo podílet se na rozhodování týkajícím se životního prostředí a musí mít právní ochranu; uznávají, že v tomto směru mohou občané potřebovat pomoc při využívání svých práv,

uznávají, že lepší přístup k environmentálním informacím a účast veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí zvyšuje kvalitu rozhodnutí, a že jejich prosazování přispívá ke zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí, poskytuje veřejnosti příležitost vyjádřit její obavy a zájmy a umožňuje orgánům veřejné správy brát tyto obavy a zájmy náležitě v úvahu,

usilují touto úmluvou o to, aby se vyjasnilo a zprůhlednilo rozhodování a aby se posílila podpora veřejnosti ve prospěch rozhodnutí týkajících se životního prostředí,

uznávají, že ve všech odvětvích státní správy je žádoucí transparentnost a vyzývají legislativní orgány k uplatňování všech principů této úmluvy v jejich postupech,

uznávají, že veřejnost potřebuje znát postupy, jak se může podílet na rozhodování, které se týká životního prostředí, že potřebuje mít volný přístup k těmto postupům a musí vědět, jak těchto postupů využít,

uznávají dále význam, jaký v ochraně životního prostředí mohou mít jednotliví občané, nevládní organizace a soukromý sektor,

přejí si napomáhat environmentálnímu vzdělávání a osvětě přispívajících k pochopení významu problematiky životního prostředí a udržitelného rozvoje, a podporovat jak prohlubování povědomí veřejnosti, pokud jde o rozhodování týkajícího se životního prostředí, tak o její podíl na tomto rozhodování,

berou v tomto kontextu v úvahu význam využívání elektronických nebo jiných budoucích forem komunikace a sdělovacích prostředků,

uznávají důležitost plné integrace environmentálních hledisek do rozhodnutí státních orgánů a z toho plynoucí nutnost, aby tyto orgány měly k dispozici přesné, úplné a aktuální informace o životním prostředí,

uznávají, že státní orgány spravují environmentální informace v zájmu veřejnosti,

mají zájem na tom, aby účinné soudní mechanismy byly dosažitelné veřejnosti i jejím organizacím, aby tak byly chráněny jejich oprávněné zájmy a právo bylo prosazováno,

připomínají, že je důležité poskytovat přiměřené informace o výrobcích spotřebitelům tak, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat pro environmentálně šetrnější alternativy,

uznávají obavy veřejnosti ze záměrného vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí i nutnost zvýšené transparentnosti a větší spoluúčasti veřejnosti na rozhodování v této oblasti,

jsou přesvědčeny, že naplňování této úmluvy přispěje k posílení demokracie v oblasti působnosti Evropské hospodářské komise (EHK) OSN,

jsou si vědomy role, kterou v této souvislosti hraje EHK, a odvolávají se mimo jiné na dokumenty EHK o přístupu k informacím o životním prostředí a o účasti veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí schválené Deklarací ministrů přijatou na Třetí konferenci ministrů Životní prostředí pro Evropu v Sofii 25. října 1995,

jsou si vědomy příslušných ustanovení Úmluvy o hodnocení vlivu na životní prostředí přesahujícího hranice států (Espoo, Finsko, 25. února 1991) a Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice a Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Helsinky 17. března 1992) a dalších regionálních úmluv,

jsou si vědomy, že přijetí této úmluvy by mělo přispět k dalšímu posílení procesu Životní prostředí pro Evropu a k výsledkům čtvrté konference ministrů v Aarhusu (Dánsko), v červnu 1998,

se vzhledem k výše uvedenému dohodly takto:

1. "smluvní strana" znamená smluvní stranu této úmluvy, pokud není v textu uvedeno jinak;

2. "orgán veřejné správy" znamená:

• (a) orgány státní správy na celostátní, regionální nebo jiné úrovni;
• (b) fyzické nebo právnické osoby vykonávající funkce veřejné správy podle vnitrostátního práva, včetně zvláštních povinností, činností nebo služeb vztahujících se k životnímu prostředí;
• (c) jakékoli jiné fyzické nebo právnické osoby s odpovědnostmi či funkcemi veřejné správy nebo poskytující veřejné služby vztahující se k životnímu prostředí, které jsou řízeny orgány nebo osobami uvedenými v pododstavcích (a) nebo (b);
• (d) instituce nebo orgány organizací regionální hospodářské integrace uvedené v čl. 17, které jsou stranami této úmluvy;

3. "environmentální informace" či "informace o životním prostředí" znamená jakékoli informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné podobě, o:

• (a) stavu složek životního prostředí, jako je ovzduší a atmosféra, voda, půda, krajina a přírodní stanoviště, biodiverzita a její složky, včetně geneticky modifikovaných organismů, a interakcích mezi těmito složkami;
• (b) faktorech, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí uvedené v pododstavci (a), jako např. jsou látky, energie, hluk a radiace, a činnostech nebo opatřeních, včetně opatření administrativních, dohod, opatření, legislativy, plánů a programů týkajících se životního prostředí, a dále analýze nákladů a přínosů a jiných ekonomických analýzách a předpokladech, z nichž se vychází při rozhodování v problematice životního prostředí;
• (c) stavu lidského zdraví a bezpečnosti, o podmínkách života lidí, o kulturních a architektonických památkách, pokud jsou, nebo mohou být ovlivněny stavem složek životního prostředí nebo pokud je prostřednictvím těchto složek ovlivňují faktory, opatření nebo činnosti uvedené v pododstavci (b);

4. "veřejnost" znamená jednu nebo více fyzických nebo právnických osob a - v souladu s vnitrostátní legislativou nebo praxí - jejich sdružení, organizace nebo skupiny;

5. "zainteresovaná veřejnost" je veřejnost, která je nebo může být ovlivněna environmentálním rozhodováním, anebo která má na tomto rozhodování určitý zájem; pro účely této definice se u nevládních organizací podporujících ochranu životního prostředí a dodržování požadavků vnitrostátních právních předpisů předpokládá, že mají na environmentálním rozhodování zájem.

2. Smluvní strany budou usilovat o zajištění toho, aby vedoucí úředníci a orgány veřejné správy pomáhaly veřejnosti v její snaze o přístup k environmentálním informacím a poskytovaly jí rady, aby usnadňovaly veřejnosti účast na rozhodování a vyhledávání právní ochrany v záležitostech životního prostředí.

3. Smluvní strany budou podporovat environmentální osvětu a vzdělávání veřejnosti, zejména pokud jde o možnosti získat přístup k informacím o životním prostředí, o formy účasti na rozhodování a o možnost právní ochrany v záležitostech životního prostředí.

4. Smluvní strany budou přiměřeným způsobem uznávat a podporovat skupiny, sdružení a organizace, které sledují cíle ochrany životního prostředí a zajistí, aby vnitrostátní právní řád stran úmluvy byl v souladu s tímto závazkem.

5. Ustanovení této úmluvy nemají vliv na právo stran uplatňovat nebo zavádět opatření zajišťující přístup k environmentálním informacím, podíl veřejnosti na environmentálním rozhodování a možnost právní ochrany v záležitostech životního prostředí v širším rozsahu než požaduje tato úmluva.

6. Tato úmluva nevyžaduje žádné částečné zrušení nebo omezení stávajících práv na přístup k environmentálním informacím, na podíl veřejnosti na environmentálním rozhodování a na přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

7. Smluvní strany budou podporovat uplatňování principů této úmluvy při rozhodování o otázkách životního prostředí v mezinárodním měřítku a v rámci mezinárodních organizací.

8. Smluvní strany zajistí, že osoby uplatňující svá práva v souladu s ustanoveními této úmluvy nebudou za svou angažovanost žádným způsobem finančně postihovány nebo pokutovány, pronásledovány nebo obtěžovány. Toto ustanovení se nedotýká pravomocí soudů jednotlivých států požadovat přiměřené náklady v soudních řízeních.

9. V rámci relevantních ustanovení této úmluvy veřejnost bude mít přístup k informacím, bude mít možnost se účastnit rozhodování a bude mít přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí bez diskriminace pokud jde o občanství, národnost nebo bydliště, a v případě právnické osoby bez diskriminace vzhledem k jejímu místu registrace nebo místu skutečného centra jejího působení.

• (a) aniž by musel být uveden důvod nebo prokázán zájem či nárok,
• (b) v požadované formě, pokud:

  (i) z hlediska orgánu veřejné správy není rozumné poskytnout požadovanou informaci v jiné formě; v takovém případě musí být uvedeny důvody pro poskytnutí informace v této formě, nebo

  (ii) informace je již veřejně dostupná v jiné formě.

3. Žádost o environmentální informace může být zamítnuta, pokud:

• (a) orgán veřejné správy, kterému je žádost adresována, požadované informace nemá,
• (b) je žádost zjevně bezdůvodná nebo je formulována příliš obecně, nebo
• (c) se žádost týká nedokončených materiálů nebo interních sdělení orgánů veřejné správy, umožňuje-li tuto výjimku vnitrostátní legislativa nebo obvyklá praxe, přičemž se bere v úvahu zájem veřejnosti, v jejíž prospěch je informace poskytována.

4. Žádost o environmentální informace lze zamítnout, jestliže by poskytnutí těchto informací nepříznivě ovlivnilo:

• (a) důvěrný ráz řízení či postupů orgánů veřejné správy v případech, kdy vnitrostátní právo stanoví tento důvěrný ráz;
• (b) mezinárodní vztahy, bezpečnost státu nebo veřejnou bezpečnost;
• (c) průběh soudního řízení, možnost občana dosáhnout spravedlivého soudního řízení nebo možnost orgánu veřejné správy vést vyšetřování trestného činu nebo činu disciplinární povahy;
• (d) obchodní a průmyslové tajemství a průmyslové informace v případech, kdy je toto tajemství chráněno zákony na ochranu legitimních ekonomických zájmů. V tomto rámci budou sděleny údaje o emisích, které jsou relevantní pro ochranu životního prostředí;
• (e) práva duševního vlastnictví;
• (f) ochranu osobních údajů anebo souborů údajů týkajících se fyzických osob v případech, kdy tyto osoby nedaly souhlas k poskytnutí těchto informací veřejnosti, pokud tuto ochranu stanoví vnitrostátní právo;
• (g) zájmy třetí strany, která poskytla požadovanou informaci, aniž měla či mohla mít právně stanovenou povinnost ji poskytnout, a v případech, kdy tato třetí strana nedala k uvolnění dotyčného materiálu souhlas, nebo
• (h) životní prostředí, kterého se informace týká, jako jsou místa chovu nebo rozmnožování vzácných druhů.

Důvody pro odmítnutí žádosti uvedené výše budou interpretovány restriktivně, přičemž se bude brát v úvahu zájem veřejnosti, které jsou tyto informace sdělovány i to, zda se požadované informace vztahují k emisím vypouštěným do životního prostředí.

5. Nemá-li orgán veřejné správy požadovanou informaci k dispozici, uvědomí žadatele co nejdříve o orgánu veřejné správy, jemuž lze podle jeho názoru podat žádost o požadovanou informaci, anebo tomuto orgánu žádost o informaci postoupí a uvědomí o tom žadatele.

6. Pokud je možné vyčlenit informace, jejichž poskytování lze podle odstavců 3 (c) a 4 tohoto článku zamítnout, aby nedošlo k porušení důvěrného rázu těchto vyjmutých informací, smluvní strany zajistí, aby orgány veřejné správy zpřístupnily zbývající část požadovaných informací o životním prostředí.

7. Žádost bude zamítnuta písemnou formou, byla-li podána písemně anebo jestliže to žadatel požaduje. V zamítnutí budou uvedeny důvody zamítnutí a bude poskytnuta informace o opravných prostředcích, které jsou k dispozici podle článku 9. Zamítnutí musí být učiněno co nejdříve, nejpozději do jednoho měsíce, pokud složitost požadované informace nezdůvodňuje prodloužení této lhůty až na dva měsíce od podání žádosti. Žadatel bude informován o prodloužení této lhůty a o jeho důvodech.

8. Smluvní strany mohou povolit svým orgánům veřejné správy účtovat za poskytování informací úhradu, která však nesmí překročit přiměřenou výši. Orgány veřejné správy, které se takovouto úhradu za poskytování informací chystají zavést, zpřístupní žadatelům přehled úhrad, jež mohou být účtovány, s uvedením okolností, za nichž mohou být účtovány nebo promíjeny a za nichž je poskytnutí informace vázáno na zaplacení takovéto úhrady předem.

• (a) orgány veřejné správy měly k dispozici informace o životním prostředí vztahující se k výkonu jejich funkcí a aktualizovaly je,
• (b) byly zřízeny povinné systémy, které zajistí přiměřený tok informací k orgánům veřejné správy o navrhovaných a stávajících činnostech, které mohou významně ovlivnit životní prostředí,
• (c) v případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí, ať už je důsledkem lidských činností anebo má přirozené příčiny, všechny informace, jež mohou veřejnosti umožnit učinit opatření k preventivnímu zabránění nebo zmírnění škod v důsledku tohoto ohrožení a které má k dispozici orgán veřejné správy, jsou okamžitě a neodkladně předány veřejnosti, jíž se může ohrožení týkat.

• (a) poskytování veřejnosti dostatečných údajů o typu a rozsahu environmentálních informací, které mají příslušné orgány veřejné správy k dispozici, a o základních lhůtách a podmínkách, za nichž se tyto informace poskytují a o postupu, jímž je lze získat,
• (b) zavedení a fungování konkrétních opatření jako např.:

  (i) veřejně přístupné seznamy, registry nebo soubory údajů,

  (ii) povinnost úředníků podporovat veřejnost v její snaze o přístup k informacím podle této úmluvy,

  (iii) pověření kontaktních osob, a

• (c) umožnění bezplatného přístupu k environmentálním informacím obsaženým v seznamech, registrech nebo v souborech údajů uvedených v pododstavci (b)(i).

• (a) zprávy o stavu životního prostředí, uvedené v odstavci 4 níže,
• (b) texty legislativy o životním prostředí, nebo se k němu vztahující,
• (c) podle vhodnosti politiky, plány a programy týkající se životního prostředí a environmentálních dohod a
• (d) další informace, jejichž dostupnost v této formě by mohla usnadnit aplikaci vnitrostátního práva naplňujícího tuto úmluvu,

4. Smluvní strany budou zveřejňovat a rozšiřovat v pravidelných intervalech nepřesahujících tři nebo čtyři roky národní zprávy o stavu životního prostředí včetně informací o kvalitě životního prostředí a informací o jeho zátěžích.

5. Smluvní strany v rámci své legislativy přijmou opatření ke zveřejňování mimo jiné:

• (a) legislativy a politických dokumentů jako jsou např. dokumenty formulující strategie, politiku, programy a akční plány týkající se životního prostředí a zpráv o jejich plnění, zpracovaných na různých úrovních veřejné správy,
• (b) mezinárodních smluv, úmluv a dohod týkajících se problematiky životního prostředí a
• (c) jiných významných mezinárodních dokumentů vztahujících se k environmentálním problémům, pokud to bude vhodné.

7. Smluvní strany budou:

• (a) zveřejňovat fakta (a jejich analýzy), která budou pokládat za relevantní a důležitá při formulování hlavních návrhů politiky životního prostředí,
• (b) zveřejňovat nebo jinak zpřístupňovat dostupný vysvětlující materiál o svých jednáních s veřejností o záležitostech, jichž se týká tato úmluva,
• (c) poskytovat vhodnou formou informace o výkonech a účinnosti veřejných funkcí nebo o poskytování služeb vztahujících se k životnímu prostředí na všech úrovních veřejné správy.

9. Smluvní strany budou postupně zavádět, s přihlédnutím, pokud to bude vhodné, k mezinárodním postupům, koherentní celostátní systémy inventur nebo registrů environmentálního znečištění formou strukturovaných počítačových a veřejně přístupných databází, sestavovaných na základě standardizovaných zpráv či hlášení, přičemž v případě vhodnosti budou brát v úvahu. Tyto systémy mohou zahrnovat vstupy, úniky a přenosy specifikovaného seznamu látek a produktů, včetně vody, energie a použitých zdrojů, ze specifikovaného spektra aktivit do složek životního prostředí a mohou dále zahrnovat zpracování a zneškodňování odpadů na místě jejich vzniku i mimo tato místa.

10. Žádné ustanovení tohoto článku se nedotýká práva stran odmítnout uvolnění jistých environmentálních informací v souladu s článkem 4, odstavce 3 a 4.

• (a) uplatňovat ustanovení tohoto článku s přihlédnutím k rozhodnutím o tom, zda povolit navrhované činnosti uvedené v příloze I;
• (b) aplikovat ustanovení tohoto článku - v souladu se svým právem - také na rozhodování o tom, zda povolit navrhované činnosti, které nejsou uvedeny v příloze I a které mohou mít významný vliv na životní prostředí. Smluvní strany určí, zda navrhované aktivity podléhají těmto ustanovením;
• (c) moci rozhodnout případ od případu, pokud tak stanoví jejich vnitrostátní právo, neuplatňovat ustanovení tohoto článku na činnosti k zajištění bezpečnosti státu, pokud se smluvní strany domnívají, že by uplatňování tohoto článku mohlo tyto cíle nepříznivě ovlivnit.

• (a) navrhované činnosti a o žádosti, o níž bude rozhodováno;
• (b) povaze možných rozhodnutí nebo o návrhu rozhodnutí;
• (c) orgánu veřejné správy příslušném k vydání rozhodnutí;
• (d) předpokládaném postupu, včetně o tom, kdy a jak budou poskytnuty informace o:

  (i) zahájení procedury rozhodování;

  (ii) možnosti veřejnosti účastnit se tohoto řízení;

  (iii) termínu a místě předpokládaného veřejného projednání;

  (iv) orgánu veřejné správy, od něhož lze získat relevantní informace, a u něhož jsou uloženy relevantní informace k přezkoumání ze strany veřejnosti;

  (v) příslušném orgánu veřejné správy nebo o dalších úředních orgánech, jimž lze podávat připomínky nebo dotazy, a o harmonogramu předávání těchto připomínek a dotazů;

  (vi) sdělení, jaké relevantní environmentální informace o navrhované činnosti jsou dostupné; a

• (e) skutečnosti, zda navrhovaná aktivita podléhá posouzení environmentálních vlivů v rámci národního systému či v rámci systému posuzování vlivů přesahujících státní hranice.

4. Smluvní strany zajistí účast veřejnosti v počátečním stadiu rozhodování, kdy jsou ještě všechny možnosti výběru a alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti může být účinná.

5. Smluvní strany by měly stimulovat případné žadatele k tomu, aby ještě před podáním žádosti o povolení určili zainteresovanou veřejnost, aby s ní zahájili diskusi a poskytli jí informace týkající se cílů jejich žádosti.

6. Smluvní strany budou od příslušných orgánů veřejné správy požadovat, aby zainteresované veřejnosti umožnily přístup k přezkoumání všech informací relevantních pro dané rozhodování - na požádání zdarma a co možná nejdříve poté, co se stanou dostupné informace, které jsou uvedeny v tomto článku a které jsou dostupné v době procedury účasti veřejnosti na rozhodování, aniž by tím bylo dotčeno právo stran odmítnout předat jisté informace v souladu s článkem 4, odstavce 3 a 4. Relevantní informace budou přinejmenším zahrnovat následující, a to aniž by se dotkly ustanovení článku 4:

• (a) popis místa a fyzikálních a technických charakteristik navrhované činnosti, včetně odhadů předpokládaných zbytků (odpadů) a emisí;
• (b) popis významných vlivů navrhované činnosti na životní prostředí;
• (c) popis opatření předpokládaných k prevenci a/nebo ke snížení těchto vlivů, včetně emisí;
• (d) netechnický souhrnu výše uvedených bodů
• (e) popis hlavních alternativ (k navrhovaným činnostem), které žadatel studoval; a
• (f) v souladu s národní legislativou, hlavní dokumenty /posudky / zprávy a doporučení vydané veřejným orgánům státní správy v době, kdy má být zainteresovaná veřejnost informována v souladu s odstavcem 2 výše.

8. Smluvní strany zajistí, že v rozhodnutí bude povinně brán v úvahu výsledek účasti veřejnosti.

9. Pokud bylo rozhodnutí vydáno orgánem veřejné správy, smluvní strany zajistí, aby veřejnost o něm byla okamžitě informována v souladu s příslušnými postupy. Smluvní strany zpřístupní veřejnosti text rozhodnutí a hlavní důvody i hlediska, z nichž rozhodnutí vycházelo.

10. Pokud orgán veřejné správy přehodnotí nebo pokud bude aktualizovat provozní podmínky pro činnost uvedenou v odst. 1, smluvní strany zajistí že budou použita ustanovení odstavců 2 až 9 tohoto článku po nezbytných úpravách v případech, kdy je to vhodné.

11. Smluvní strany v rámci své vnitrostátní právní úpravy budou aplikovat ve schůdném a vhodném rozsahu ustanovení tohoto článku na rozhodování o tom, zda povolit záměrné vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí.

• (a) měl by být stanoven dostatečný časový rámec efektivní účasti;
• (b) návrh předpisů měl by být publikován nebo jiným způsobem zpřístupněn veřejnosti; a
• (c) veřejnosti by měla být dána příležitost podávat připomínky přímo, nebo prostřednictvím reprezentativních poradních orgánů.

V případě, že strana zajišťuje toto přezkoumání soudem, zajistí rovněž, aby dotyčná osoba měla také možnost urychleného postupu stanoveného zákonem, a to zdarma či za nízký poplatek, k novému projednání či přezkoumání orgánem veřejné správy nebo jiným nezávislým a nezaujatým orgánem zřízeným ze zákona.

Konečná rozhodnutí podle tohoto odstavce 1 budou závazná pro orgány veřejné správy, které mají požadovanou informaci. Důvody budou uvedeny písemně přinejmenším v těch případech, kdy přístup k informacím byl zamítnut podle tohoto odstavce.

2. Smluvní strany v rámci své legislativy zajistí, aby zainteresovaní občané

• (a) mající dostatečný důvod, nebo alternativně
• (b) u nichž trvá omezení práva v případech, kdy to správní řád smluvní strany požaduje jako předběžnou podmínku,

měli možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nezaujatým orgánem ustanoveným ze zákona napadat věcná a procedurální pochybení jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo opomenutí podle ustanovení článku 6, a dalších relevantních ustanovení této úmluvy v případech, kdy je tak stanoveno vnitrostátním právem a aniž by tím byl dotčen odstavec 3 níže.

O tom, co představuje dostatečný důvod a oslabení nebo omezování práva, bude rozhodnuto v souladu s požadavky vnitrostátního práva a konzistentně s cílem poskytnout zainteresované veřejnosti široký přístup k právní ochraně v rozsahu působnosti této úmluvy. V tomto smyslu bude důvod jakékoli nevládní organizace splňující požadavky článku 2 odstavce 5 pokládán za dostatečný pro účely pododstavce (a). U těchto organizací se bude pro účely pododstavce (b) výše předpokládat, že mají práva která mohou být omezena.

Ustanovení tohoto odstavce 2 nevylučují možnost předběžného přezkoumání orgánem veřejné správy a netýkají se požadavku, aby byly vyčerpány postupy správního přezkoumávání před předáním věci k soudnímu přezkoumání tam, kde to vnitrostátní právo vyžaduje.

3. Navíc - aniž by tím bylo dotčeno přezkoumání zmíněné výše v odstavcích 1 a 2 - smluvní strany zajistí, aby občané, kteří splňují kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu, měli přístup ke správním nebo soudním řízením, aby mohli vznášet námitky proti jednání, aktům nebo opomenutí ze strany soukromých osob nebo orgánů veřejné správy, jež jsou v rozporu s ustanoveními jejich vnitrostátního práva týkajícího se životního prostředí.

4. Navíc - a aniž by tím bylo dotčen odstavec 1 - postupy přezkoumání uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 mají zajistit přiměřenou a účinnou nápravu, včetně právně přikázaných úlev ve vhodných případech, a měly by být čestné, spravedlivé, včasné a neměly by vyžadovat vysoké náklady. Rozhodnutí vydaná podle tohoto článku budou předávána či archivována v písemné formě. Rozhodnutí soudů, a pokud možno i jiných orgánů, budou veřejně dostupná.

5. K zajištění vyšší účinnosti ustanovení obsažených v tomto článku smluvní strany zajistí poskytování informací veřejnosti, aby měla možnost správního nebo soudního přezkoumání a zváží zavedení vhodného podpůrného mechanismu k odstranění nebo snížení finančních a jiných překážek, pokud jde o dostupnost právní ochrany.

2. Na svých zasedáních budou smluvní strany stále kriticky zkoumat naplňování této úmluvy na základě pravidelných zpráv stran a za tímto účelem budou:

• (a) posuzovat právní a metodické strategie a postupy týkající se přístupu k environmentálním informacím, účasti veřejnosti na environmentálním rozhodování a možnosti právní ochrany v záležitostech životního prostředí, se snahou tyto strategie a postupy dále zdokonalovat;
• (b) vyměňovat si informace o získaných zkušenostech při uzavírání a uskutečňování dvoustranných a mnohostranných smluv nebo dalších dohod týkajících se cílů této úmluvy, u nichž je stranou jedna nebo více stran;
• (c) vyhledávat v přiměřené míře služby relevantních orgánů EHK a dalších příslušných mezinárodních orgánů a zvláštních výborů v otázkách týkajících se dosažení cílů této úmluvy;
• (d) vytvářet podpůrné orgány, které považují za potřebné;
• (e) připravovat, kde je to vhodné, protokoly k této úmluvě;
• (f) zvažovat a přijímat návrhy na doplnění či změny této úmluvy v souladu s ustanoveními článku 14;
• (g) zvažovat a uskutečňovat všechna další opatření, která by mohla být potřebná k dosažení cílů této úmluvy;
• (h) na svém prvním zasedání zváží a na základě konsensu přijmou jednací řád svých zasedání a zasedání podpůrných orgánů;
• (i) na prvním zasedání posoudí své zkušenosti s uplatňováním ustanovení článku 5 odstavce 9 a zváží, jaké kroky jsou nutné k dalšímu vývoji systému uvedeného v tomto ustanovení s přihlédnutím k mezinárodnímu procesu a vývoji, včetně vypracování vhodných nástrojů týkajících se registrů a inventur vypouštění a přenosu znečištění, které by mohly být připojeny k této úmluvě jako přílohy.

3. Zasedání stran může v případě nutnosti zavést na základě konsensu finanční pravidla.

4. Organizace spojených národů, její specializované instituce a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, a dále jakýkoli stát či organizace regionální hospodářské integrace, které podle článku 17 jsou oprávněny k podpisu této úmluvy, ale které zatím nejsou stranou úmluvy, a všechny mezivládní organizace kvalifikovaná v nějaké oblasti týkající se této úmluvy se mohou zúčastnit zasedání stran jako pozorovatelé.

5. Každá nevládní organizace kvalifikovaná v oblastech týkajících se této úmluvy, která informovala výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise o svém přání účastnit se zasedání stran, může získat právo účastnit se zasedání jako pozorovatel, pokud alespoň jedna třetina stran přítomných na zasedání nevznese námitky.

6. K účelům odstavců 4 a 5 bude použit jednací řád uvedený v odstavci 2 (h) tohoto článku, který upraví pravidla pro povolování účasti a jiné relevantní podmínky

2. Organizace regionální hospodářské spolupráce v záležitostech spadajících do jejich kompetence budou uplatňovat své hlasovací právo počtem hlasů odpovídajícím počtu jejich členských států, které jsou stranami této úmluvy. Takové organizace nebudou uplatňovat své hlasovací právo, pokud jejich členské státy hlasují a naopak.

• (a) svolávat a připravovat zasedání stran,
• (b) zasílat stranám zprávy a další informace přijaté v souladu s ustanoveními této úmluvy,
• (c) další funkce, které smluvní strany mohou určit.

2. Text navržených změn či doplňků této úmluvy bude předkládán v písemné podobě výkonnému tajemníkovi Evropské hospodářské komise, který ho rozešle všem stranám nejméně devadesát dní před zasedáním stran, na kterém je navržen k přijetí.

3. Smluvní strany udělají vše pro to, aby dosáhly dohody o každé navržené změně či doplňku k této úmluvě formou konsensu. Pokud byly vyčerpány všechny snahy o dosažení konsensu a dohody nebylo dosaženo, bude změna či doplněk v poslední instanci přijat tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných hlasujících stran.

4. Změny či doplňky této úmluvy přijaté v souladu s odstavcem 3 tohoto článku předloží depozitář všem stranám k ratifikaci, potvrzení či přijetí. Změny či doplňky této úmluvy které se netýkají příloh vejdou v účinnost pro smluvní strany, které je ratifikovaly, potvrdily či přijaly devadesátý den poté, co depozitář potvrdí příjem oznámení o ratifikaci, potvrzení či přijetí od nejméně tří čtvrtin těchto stran. Poté vstoupí v účinnost vůči jakékoli další straně devadesátý den poté, co tato strana uložila své doklady o ratifikaci, potvrzení či schválení doplňku či změny.

5. Strana která nebude schopna potvrdit změnu či doplněk k nějaké příloze této úmluvy, sdělí tento fakt depozitáři písemným oznámením do dvanácti měsíců od data sdělení o přijetí. Depozitář bez odkladu informuje všechny smluvní strany o všech předchozích oznámeních, která mu byla doručena. Smluvní strany mohou kdykoli změnit svá předchozí oznámení v případě změn a doplňků a po uložení listin o přijetí depozitářem se stanou změny či doplňky dotyčné přílohy účinné pro stranu, která je takto přijala,

6. Po uplynutí dvanácti měsíců od data svého sdělení depozitáři - uvedeného v odstavci 4 - se změny či doplňky k určité příloze stanou účinné pro ty smluvní strany, které nepodaly oznámení depozitáři v souladu s ustanovením odstavce 5 za předpokladu, že nejméně dvě třetiny stran nepředložily tato oznámení.

7. Pro účely tohoto článku znamená pojem "přítomné hlasující smluvní strany" ty smluvní strany, které jsou přítomny a hlasovaly buď pro, nebo proti.

2. Při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě, nebo kdykoli poté, může strana písemně oznámit depozitáři, že ve věci sporu, který nebyl urovnán podle odstavce 1 tohoto článku, přijímá jeden nebo oba z následujících způsobů urovnání sporu jako závazný ve vztahu ke kterékoliv straně, která přijala stejný závazek:

• (a) předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru,
• (b) rozhodčí řízení v souladu s postupem uvedeným v příloze II.

3. Jestliže smluvní strany sporu přijaly oba způsoby urovnávání sporu zmíněné v odstavci 2 tohoto článku, může být spor předložen pouze Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se smluvní strany nedohodly jinak.

2. Tato úmluva bude vyložena pro přistoupení států a organizací zmíněných ve článku 17. od 22. prosince 1998.

3. Kterýkoli jiný stát, neuvedený v odstavci 2, který je členem Organizace spojených národů, může k úmluvě přistoupit na základě schválení zasedáním stran.

4. Kterákoli organizace uvedená v článku 17, která se stane stranou této úmluvy, aniž by její členské státy byly stranou úmluvy, bude vázána všemi povinnostmi stanovenými touto úmluvou. V případě, kdy je stranou této úmluvy jeden nebo více členských států takovýchto organizací, tyto organizace a její členské státy se rozhodnou o výkonu příslušných odpovědností při plnění jejich povinností vyplývajících z úmluvy. V těchto případech organizace a členské státy nebudou oprávněny využívat svých práv v rámci úmluvy souběžně.

5. Ve svých listinách o ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení organizace regionální hospodářské spolupráce uvedené v článku 17 učiní prohlášení o rozsahu svých pravomocí týkajících se záležitostí, jež se řídí touto úmluvou. Tyto organizace také budou informovat depozitáře o jakékoli podstatné změně v rozsahu jejich pravomocí.

2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku nebude listina uložená organizací regionální hospodářské spolupráce počítána jako dodatečná k těm, které jsou uloženy členskými státy takovéto organizace.

3. Pro každý stát nebo organizaci zmíněnou v článku 17, které ratifikují, přijmou nebo schválí tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení šestnáctého dokumentu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstoupí tato úmluva v účinnost devadesátého dne po datu, kdy tento stát nebo tyto organizace uložily dokumenty o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení.

Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto úmluvu.

Aarhus (Dánsko), tento dvacátý pátý den měsíce června roku tisíc devět set devadesát osm.

Příloha I

Seznam činností uvedených v článku 6, odstavec 1 (a)

• rafinerie minerálních olejů a plynu,
• zařízení pro zplyňování a zkapalňování,
• tepelné elektrárny a další spalovací zařízení s tepelným vstupem 50 megawattů a více,
• koksovací pece,
• jaderné elektrárny a další jaderné reaktory včetně rozebrání a vyřazení z provozu takových elektráren a reaktorů ^1/ (kromě výzkumných zařízení pro výrobu a konverzi štěpného a obohaceného materiálu, jehož maximální výkon nepřesahuje 1 kW stálého tepelného výkonu,
• zařízení pro přepracování vyhořelého jaderného paliva,
• zařízení určená pro:
• výrobu a obohacování jaderného paliva,
• pro zpracování vyhořelého jaderného paliva nebo vysoce radioaktivních odpadů,
• pro konečné uložení vyhořelého jaderného paliva,
• výlučně pro konečné uložení radioaktivního odpadu,
• výlučně pro skladování (plánované na více než 10 let) vyhořelého radioaktivního paliva nebo radioaktivního odpadu na jiném místě, než byl vyprodukován.

• zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sulfidických rud),
• zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavba), včetně kontinuálního lití s kapacitou překračující 2,5 tuny za hodinu,
• zařízení na zpracování železných kovů:

  (i) zařízení na válcování za tepla při kapacitě překračující 20 tun surové oceli za hodinu,

  (ii) kovárny s buchary, jejichž energie překračuje 50 kJ na buchar, kde příkon tepelné energie přesahuje 20 MW,

  (iii) aplikace ochranných natavených kovových povlaků se vstupem přesahujícím 2 tuny surové oceli za hodinu,

• slévárny železných kovů s výrobní kapacitou přesahující 20 tun denně,
• zařízení:

  (i) na výrobu neželezných surových kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými procesy,

  (ii) pro tavbu, včetně slévání neželezných kovů a přepracování (rafinace, odlévání atd.) s kapacitou tavby přesahující 4 tuny za den pro olovo a kadmium a 20 tun za den pro všechny další kovy,

• - zařízení pro povrchovou úpravu kovů a plastických materiálů používající elektrolytické nebo chemické procesy, kde objem van elektrolyzérů je větší než 30 m3.

• zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou přesahující 500 tun za den nebo vápna v rotačních pecích s výrobní kapacitou vyšší než 50 tun za den nebo jiných pecí s výrobní kapacitou přesahující 50 tun za den,
• zařízení na výrobu azbestu a na výrobu či zpracování výrobků obsahujících azbest,
• zařízení na zpracování skla včetně skleněných vláken s kapacitou tavby přesahující 20 tun denně,
• zařízení na tavbu minerálních látek včetně výroby minerálních vláken s kapacitou tavby přesahující 20 tun za den,
• zařízení na zpracování keramických výrobků vypalováním, především střešních tašek, cihel, žáruvzdorných cihel, dlaždic, kameniny a porcelánu s výrobní kapacitou překračující 75 tun za den anebo kapacitou pece přesahující 4 m3 a hustotou zavážení pecí přesahující 300 kg/m3.

Výroba ve smyslu kategorií činností obsažených v tomto odstavci znamená výrobu průmyslového rozsahu chemickým zpracováním látek nebo skupin látek uvedených v odstavcích (a) až (g):

• (a) chemická zařízení pro výrobu základních organických chemikálií, jako jsou:

  (i) jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické),

  (ii) uhlovodíky obsahující kyslík, jako jsou např. alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery, acetáty, étery, peroxidy, epoxydové pryskyřice,

  (iii) uhlovodíky obsahující síru,

  (iv) dusíkaté uhlovodíky jako jsou např. aminy, amidy, dusíkaté sloučeniny, nitrosloučeniny nebo sloučeniny obsahující skupinu dusičnanovou, nitrilovou, kyanidovou či isokyanidovou,

  (v) uhlovodíky obsahující fosfor,

  (vi) uhlovodíky obsahující halogeny,

  (vii) organokovové sloučeniny,

  (viii) základní plastické materiály (polymery, syntetická vlákna a vlákna na celulózovém základě),

  (ix) syntetické kaučuky a pryže,

  (x) barviva a pigmenty,

  (xi) povrchově aktivní látky,

• (b) chemická zařízení na výrobu základních anorganických látek, jako jsou:

  (i) plyny, jako je např. čpavek, chlór nebo chlorovodík, fluór nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny obsahující síru, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, fosgen,

  (ii) kyseliny, jako jsou např. kyseliny chromová, fluorovodíková, fosforečná, dusičná, chlorovodíková, sírová, dále oleum a kyseliny obsahující síru,

  (iii) zásady, jako jsou např. hydroxidy amonný, draselný a sodný,

  (iv) soli, jako jsou např. chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, tetraboritan sodný (borax), dusičnan stříbrný,

  (v) nekovy, kovové oxidy nebo jiné anorganické sloučeniny, jako jsou např. karbid vápenatý, křemík, karbid křemičitý,

• (c) chemická zařízení na výrobu fosforečných, dusíkatých a draselných hnojiv (jednoduchých nebo kombinovaných hnojiv),
• (d) chemická zařízení na výrobu základních výrobků pro ochranu rostlin a biocidů,
• (e) zařízení používající chemické nebo biologické procesy pro výrobu základních farmaceutických výrobků,
• (f) chemická zařízení na výrobu výbušnin,
• (g) chemická zařízení využívající chemické nebo biologické zpracování pro výrobu bílkovinných potravinářských přísad, kvásků /fermentů a dalších bílkovinných látek /proteinů.

5. Nakládání s odpady:

• zařízení na spalování, regeneraci, chemické zpracování nebo skládkování nebezpečných odpadů,
• zařízení na spalování komunálních odpadů s kapacitou převyšující 3 tuny za hodinu,
• zařízení na zneškodňování či likvidaci odpadů, nikoli nebezpečných, s kapacitou převyšující 50 tun za den,
• skládky přijímající více než 10 tun denně, nebo s celkovou kapacitou přesahující 25 000 tun, s výjimkou skládek inertního odpadu.

6. Čistírny odpadních vod s kapacitou přesahující ekvivalent 150 000 obyvatel.

7. Průmyslové závody na:

• (a) výrobu buničiny ze dřeva nebo podobných vláknitých materiálů,
• (b) výrobu papíru, kartonů a lepenky s výrobní kapacitou přesahující 20 tun denně.

8.

• (a) Výstavba tras pro dálkovou železniční dopravu a letišť ^2/ s délkou základní přistávací a vzletové dráhy 2100 m a více,
• (b) výstavba silnic pro motorová vozidla a dálnic ^3/,
• (c) výstavba nových silnic se čtyřmi nebo více pruhy, nebo přestavba anebo rozšiřování již existujících silnic se dvěma pruhy nebo méně tak, aby měly čtyři nebo více pruhů v případech, kdy nová silnice, nebo přestavěná či rozšířená část silnice, přesáhne nepřerušovanou délku 10 km.

9.

• (a) Vnitrozemské vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou vodní dopravu, které umožňují proplutí plavidel nad 1350 tun,
• (b) obchodní přístavy, mola pro nakládání a vykládání lodí spojená s pevninou a vnější přístavy (mimo přístaviště pro trajekty), která mohou přijmout plavidla nad 1350 tun.

11.

• (a) Díla zaměřená na převádění vodních zdrojů mezi povodími v případech, kdy je převod zaměřen na prevenci možného nedostatku vody a kde množství převedené vody přesahuje 100 milionů metrů krychlových za rok,
• (b) ve všech ostatních případech, kdy jsou díla zaměřená na převedení vodních zdrojů mezi povodími a kde několikaletý průměr průtoku povodí, z něhož se čerpá, překračuje 2 000 milionů metrů krychlových za rok a kde množství převedené vody překračuje 5 % průtoku.

12. Těžba ropy a zemního plynu pro komerční účely, kde objem těžby překračuje 500 tun denně u ropy a 500 000 metrů krychlových za den, pokud jde o zemní plyn.

13. Přehrady a další zařízení určená pro zadržení nebo stálé uložení vody v případech, kdy nové nebo dodatečné množství zadržené nebo uložené vody překračuje 10 milionů metrů krychlových.

14. Potrubí pro dopravu plynu, ropy nebo dalších chemických látek s průměrem větším než 800 mm a délkou větší než 40 km.

15. Zařízení pro intenzívní chov drůbeže nebo prasat s kapacitou větší než:

• (a) 40 000 míst pro drůbež,
• (b) 2000 míst pro chovná prasata (nad 30 kg), nebo
• (c) 750 míst pro prasnice.

17. Výstavba nadzemního elektrického vedení o napětí 220 kV nebo více a o délce větší než 15 km.

18. Zařízení na skladování ropy, petrochemických nebo chemických výrobků s kapacitou 200 000 tun nebo více.

19. Ostatní činnosti:

• závody na předběžné zpracování (procesy, jako je mytí, bělení, louhování) nebo barvení vláken či textilií, kdy kapacita zpracování přesahuje 10 tun za den,
• koželužny s kapacitou zpracování přesahující 12 tun hotových výrobků denně,

  (a) jatka s kapacitou zpracování těl jatečných zvířat vyšší než 50 tun za den,

  (b) úprava a zpracování zaměřené na výrobu potravinářských výrobků z:

  (i) živočišných surovin (jiných než mléko) s výrobní kapacitou finálních výrobků větší než 75 tun denně,

  (ii) rostlinných surovin s výrobní kapacitou finálních výrobků větší než 300 tun za den (průměrná hodnota na základě kvartálního průměru),

  (c) úprava a zpracování mléka v případech, kdy množství přijatého mléka přesahuje 200 tun za den (průměrná hodnota na základě ročního průměru),

• zařízení pro likvidaci nebo recyklaci zvířecích těl a zvířecího odpadu s kapacitou zpracování přesahující 10 tun za den,
• zařízení na povrchové úpravy látek, věcí nebo výrobků používající organická rozpouštědla, především pro nanášení ochranných nátěrů, tisk, lakování, odmašťování, klížení, malování, čištění, konzervaci proti vodě nebo impregnaci se spotřebou větší než 150 kg za hodinu nebo více než 200 tun za rok,
• zařízení na výrobu uhlíku (grafitu) nebo elektrografitu spalováním nebo grafitizací,

21. Ustanovení článku 6, odstavce 1 (a) se nevztahuje na žádný ze shora uvedených projektů uskutečňovaných výlučně nebo především pro rozvoj a zkoušení nových metod nebo výrobků a na dobu kratší než dva roky pokud u nich neexistuje potenciál pro vyvolání významných nepříznivých environmentálních nebo zdravotních účinků.

22. Jakékoli změny nebo rozšíření aktivit, které samy o sobě splňují kritéria / prahové hodnoty stanovené v této příloze, budou podléhat článku 6, odstavci 1 (a). Jakékoli jiné změny nebo rozšíření aktivit budou podléhat článku 6, odstavci 1 (b).

Poznámky:

^2/ Pro účely této úmluvy pojem "letiště" znamená letiště, které odpovídá definici v Chicagské úmluvě z roku 1944 ustavující Mezinárodní organizaci civilního letectví (Příloha 14).

^3/ Pro účel této úmluvy pojem "dálnice" znamená silnici, která odpovídá definici v Evropské dohodě o hlavních mezinárodních dopravních tepnách z 15. listopadu 1975.