Informačního letáku Pražské služby o Malešické spalovně si ceníme jako jednoho z prvních projevů snahy informovat nejširší občanskou veřejnost, spolupracovat s ní a chápat ji jako kvalifikovaného partnera k jednání o věcech týkajících se životního prostředí. Stejný cíl má i naše občanské sdružení; proto využíváme příležitosti a vyjadřujeme se k tvrzením v letáku obsaženým. K výměně názorů vyzýváme samozřejmě odbornou i laickou veřejnost.

Leták je anonymním textem Pražských služeb. Uvítali bychom, kdyby do dialogu osobně vstoupili jejich odpovědní představitelé a jmenovitě i odborníci, kteří za publikovanými tvrzeními stojí.

Leták obsahuje některá vyhraněná a poměrně kategorická tvrzení, která nereagují na závažné připomínky občanů a odborných pracovníků publikované v tisku již před uvedením spalovny do provozu. Doufáme proto, že se stane počátkem diskuse, v níž budou zodpovězeny i naše následující námitky.

1. Tvrzení, že spalovna je progresivním ekologickým zařízením.

Žádáme doložit, které technologické prvky toto tvrzení opodstatňují. Bylo by velkým přínosem provést odborné porovnání technologie čištění spalných plynů skutečně moderní spalovny komunálních odpadů ve Vídni (dosahování emisních limitů pro dioxiny na úrovni 0,01 ng TEQ/m³) s technologií pražské spalovny uvedené do trvalého provozu (množství emitovaných dioxinů je o více než dva řády vyšší). Pokládají pracovníci, kteří informaci pro občany koncipovali, spalovnu pracující při teplotách nižších než 900°C za technologii, která je podle soudu světové odborné veřejnosti perspektivní? V této zásadní otázce očekáváme fundovanou odbornou odpověď.

2. Tvrzení, že výkon spalovny je limitován výhřevností spalovaných látek a možnostmi odběru tepelné energie.

Nejmodernější spalovny, zvláště pak o kapacitách srovnatelných s Malešickou spalovnou, jsou vybaveny zařízením pro konverzi tepelné energie v elektrickou s přímou dodávkou do sítě, což je pro ekonomiku spalování odpadů význačným přínosem. Je nutno občanům zdůvodnit: proč má být limit pro spalování výhřevnějších odpadů předností této spalovny; proč je výkon spalovny limitován i odběrem tepelné energie; proč toto zařízení nebylo vybaveno jednotkou na přímou přeměnu tepelné energie v elektrickou. Při tomto vysvětlení očekáváme vyjádření i k tomu, jak by bylo případné dovybavení spalovny tímto systémem ekonomicky výhodné z hlediska skutečnosti, že teplota výstupních plynů kolísá kolem 850°C.

3. Tvrzení, že pro životní prostředí je příznivé spalování pouze směsného komunálního odpadu.

Tato věta je z hlediska odborných znalostí o spalovacích procesech zcela nepochopitelná, neboť čím homogennější a kaloricky stejnorodější je palivo pro spalování, tím homogennější je i spalné pole ve spalovacím prostoru. Obsahuje menší počet chladnějších a naopak přehřátých oblastí, jejichž existence vytváří příznivé podmínky pro vznik toxických škodlivin a krajně nepříznivé podmínky pro optimalizaci řízení spalného procesu. Hovořit o směsném odpadu z hlediska příznivosti pro životní prostředí je proto zavádějící, neboť rozhodujícím faktorem pro dobré spalování je homogenita spalovaných látek bez ohledu na jejich původ a složení. Provozovatelé spalovny by se měli k této otázce odborně vyjádřit a říci, zda funkce polypového jeřábu v bunkru o obsahu 11 000 m³ je pro docílení homogenního spalného pole dostatečnou zárukou.

4. Tvrzení, že dovoz odpadu z jiných míst absolutně nepřipadá v úvahu (v souvislosti s diskusí, zda spalovna není předimenzována).

V současné době se zvažuje novelizace odpadového zákona tak, aby ekonomické nástroje motivovaly třídění odpadu již u občana. Moderní spalovny ve světě navíc před spalováním vytřiďují recyklovatelné komponenty odpadů: kovy, sklo, nespalitelné stavební materiály, kompostovatelné složky, někde i papír. Do spalovny pak přicházejí ke spalování převážně plasty, obalové materiály, dřevní hmota a jiný spalitelný materiál. Většina těchto odpadů má vysoký kalorický obsah, takže náklady na spotřebu plynu se výrazně snižují a ekonomika konverze tepelné energie v elektrickou je u takto tříděného odpadu neporovnatelně vyšší. Je nutno občanovi vysvětlit, jak si s tímto vývojovým trendem při likvidaci komunálních odpadů v zemích Evropy poradí stávající zařízení, ať již z hlediska argumentů v bodě 2., tak z hlediska kapacity spalovny 280 až 310 tisíc tun odpadu ročně.

5. Tvrzení o zanedbatelném přírůstku emisí dioxinů.

Prof. Kotulán z brněnské Masarykovy university konstatuje, že přírůstek emisí polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů v ovzduší, vyvolaný emisemi Malešické spalovny v jejím okolí, se jeví na základě rizikové analýzy ze zdravotního hlediska jako zcela zanedbatelný.

Občané by měli vědět, zda tato analýza rizik vychází pouze z rozptylové studie nebo i ze studie imisní zátěže okolí na základě spadu pevných částí z exhalovaných plynů v modelu respektujícím distribuci velikosti pevných částic. Občanské sdružení by uvítalo možnost zapůjčení rozptylové studie firmy Agnos k posouzení relevantnosti výše uvedených závěrů.

6. Tvrzení, že spalovna Malešice splňuje normy EU a nebyl prokázán škodlivý vliv na životní prostředí a na zdraví lidí.

Leták uvádí, že o skutečný vliv především dioxinů na zdraví obyvatel se vedou spory, protože dosud údajně není seriózně prokázán tak velký rozsah ohrožení, jak je běžně deklarováno.

Celý úsek textu letáku je bez uvedení odborně fundovaných argumentů a při anonymitě autora přinejmenším odvážným tvrzením. Spalovna sice splňuje stávající normy Evropské unie, ale leták zamlčuje, že je připraven materiál EU doporučující přijetí v současnosti vědecky opodstatněného emisního limitu pro dioxiny a spalovny komunálního odpadu ve výši 0,1 ng TEQ/m³. Původci těchto tvrzení by měli odpovědět na otázku, z kterých odborných pramenů čerpali, jestliže hospodářská a sociální rada při Organizaci spojených národů v úzké spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací předkládá návrh protokolu k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší látkami, mezi něž polychlorované dioxiny náleží, s maximální snahou snížit zdroje těchto látek.

Vědecký spor o míru škodlivosti polychlorovaných bifenylů není dosud uzavřen. Více než desetileté kritické hodnocení vědeckých poznatků však již vedlo k zařazení polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů do kategorie látek globálně nebezpečných pro život na Zemi. To vyjadřuje i výše uvedený protokol, ke kterému se Česká republika přihlásila a který bude muset respektovat i Malešická spalovna.