Sociolog Keller: Vzdělanostní chrám, výtah a pojišťovna

6. 3. 2007 - PRAHA [GITA]

Z hlediska žen je něco v nepořádku na teorii i praxi vzdělanostní společnosti. Podle teorie vzdělanostní společnosti je totiž celá společnost postavena na výkonu. Ten, kdo podá větší výkon, je více odměněn. V praxi tomu ale tak často není. Na nedávné konferenci Sociálnědemokratických žen o tom hovořil sociolog Jan Keller, který se svým kolegou na toto téma vypracovává obsáhlý sociologický výzkum. Ten světlo světa spatří letos na podzim.

„Francouzská sociologie exaktně zjistila, že ženy jsou od první třídy základní školy až po doktorské studium studijně lépe klasifikovány než muži. Tento jejich výkon je po nástupu na trh práce ´odměněn´ tím, že ve všech profesích získávají horší ohodnocení, a to zhruba o 20 až 30 procent. Čím je profese kvalifikovanější, tím je mezi ohodnocením muže a ženy větší rozdíl,“ řekl Keller na nedávném semináři Sociálnědemokratických žen. S kolegou statistikem a empirickým badatelem se proto pustil do sociologického výzkumu v České republice. Aby zjistili, zda je situace v tuzemsku obdobná. Na základě výsledků tohoto výzkumu vyjde na začátku následujícího školního roku (podzim 2007) publikace s názvem Vzdělanostní společnost a podtitulem Chrám, výtah a pojišťovna. Kromě empirických studií v ČR bude obsahovat taktéž historickou sondu. I ta už je rozpracovaná.

„Zjišťujeme, že v průběhu 20. století prošla škola třemi různými podobami. Proto ten podtitul Chrám, výtah a pojišťovna. Fáze chrámu platila zhruba do konce 2. světové války. Posláním školy byla v té době kultivace lidské duše, často byly vyučovány velice nepraktické předměty. Absolventi škol proto nemuseli mít problémy na trhu práce, nemuseli si konkurovat. Bylo to z jednoduchého důvodu – když škola byla chrámem, tak do ní měli přístup pouze muži, a to ještě v omezeném počtu. Zpravidla to byli muži ze středních a vyšších vrstev. Stalo se, že vystudoval také někdo z chudších poměrů, jeho kariéra ale byla později zaměřena na učitelství na základní škole. Takový učitel totiž tehdy (ale ani nyní) nemohl ovlivnit monopol bohaté elity na postavení a moc ve společnosti,“ vysvětlil Keller podstatu první fáze.

Podle jeho zjištění se po druhé světové válce škola změnila ve výtah. „Mám na mysli západ od našich hranic, u nás se výtah tak velkoryse nerozjížděl. K obrovské demokratizaci školství tehdy došlo v Německu či ve Francii. Příslušníci středních vrstev se téměř všichni dostali na střední a vysokou školu a i u nižších sociálních pater byla ta šance větší, než kdykoli předtím,“ řekl. Francouzská sociologie ale podle jeho slov zjistila, že západní potomci dělnických rodin, i když se poprvé na vysokou školu dostali, měli v 50. a 60. letech minulého století 40x nižší šanci školu vystudovat, než potomci z rodin řídících pracovníků. „Stoprocentně se ale povedlo to, že v absolvování vysokých škol dohnaly v západních zemích ženy mužský náskok. Na vysoké školy se masově dostaly ženy z vyšších, středních, ale i nižších vrstev,“ dodal Keller.

Dnes se podle jeho slov začíná fáze zvaná výtah více a více rozjíždět také v České republice. Na západ od českých hranic škola ale funguje už jen jako pojišťovna. „Má své absolventy pojistit před rizikem nezaměstnanosti, rizikem nízkého příjmu a nízkého statusu ve společnosti,“ vysvětlil Keller. S tím, že v ČR se nyní de facto výtah kloubí s pojišťovnou. „V zemi, kde je vysokoškoláků tak málo jako u nás, tato pojišťovna funguje perfektně. U nás je v průměru 10 až 12 % absolventů vysokých škol, zatímco ve Francii je to asi 25 %. Tam už pojišťovna začíná mít problémy. Během dvou uplynulých let byly vydány dvě knihy – jedna ve Francii, jedna v Německu. Obě se zabývají prekérním vysokoškolákem. To jest člověkem, který vystudoval vysokou školu, a přesto má podmínky k práci takové, jaké měli dříve pouze lidé se základním vzděláním,“ dodal. Ve Francii totiž podle jeho slov vysoké školy ročně „vychrlí“ třikrát více absolventů, než kolik míst pro ně za rok vytvoří francouzská ekonomika. „Nesmí z toho vzniknout dojem, že jsem proti přístupu lidí na vysoké školy. Je nutné, aby je absolvovalo stále více a více lidí – už proto, že v normálních zemích jsou, na rozdíl od ČR, vysokoškoláci orientovaní spíše doleva. Ale zároveň si nesmíme myslet, že se tím automaticky vyřeší problémy, o kterých se často říká, že je vzdělaná populace spasí,“ řekl.

„V rámci našeho sociologického výzkumu jsme si dali do grafu 25 evropských zemí a s počtem vysokoškoláků v konkrétní zemi porovnávali tamní výši nezaměstnanosti. Zjistili jsme, že to vůbec není tak, že čím více vysokoškoláků, tím více zaměstnání. Neplatí ani, že čím více vysokoškoláků, tím vyšší produktivita práce. Země, patřící do evropské patnáctky, mají vysokou produktivitu práce. Třeba Portugalsko, jehož počet vysokoškoláků není vysoký. Zato například v nově přistoupivším Estonsku, kde je hodně vysokoškoláků, je produktivita práce mnohem nižší,“ pokračoval Keller. Sdělil i konkrétní čísla v ČR – z vysokoškolsky vzdělaných lidí jsou zde 2 procenta nezaměstnaných, z lidí majících maturitní zkoušku to je 20 %. „Není to ale tak, že když všem poskytneme vysokoškolské vzdělání, klesne nezaměstnanost na 2 %. Mnozí vysokoškoláci pracují na místech a za platy středoškoláků. Tím snižují nezaměstnanost vysokoškolákům, ale středoškoláky tím tlačí do práce na ještě méně kvalifikovaných postech,“ vysvětlil Keller.

V průměru jsou na tom vysokoškolsky vzdělaní lidé lépe než ti se středoškolským či nižším vzděláním. Už platově – průměrný středoškolský plat činí podle jeho výzkumu, uskutečněném na vzorku 3200 lidí, 15 tisíc korun, zatímco vysokoškolský 22 650 korun. Má to ale háček. 60 % vysokoškoláků či vysokoškolaček takového průměrného příjmu nedosahuje. „Měsíční příjem 7-8 tisíc zaměstnanců se totiž pohybuje v pásmu od 150 tisíc až po milion a více korun. Jelikož 90 % těchto lidí má vysokou školu, tak tato malá skupinka zkresluje průměrný vysokoškolský plat v celé republice,“ osvětlil Keller. Lidé s vysokoškolským vzděláním jsou též v průměru méně postiženi nezaměstnaností. Zatímco u ostatních je ten průměr tři měsíce, u nich jsou to dva. I tento průměr ale v praxi pokulhává, čemuž se Kellerův výzkum také věnuje.

„Neoliberální ekonomové říkají, že nezaměstnaný je ten, kdo nechce pracovat. My víme, že 2/3 nezaměstnaných v ČR jsou ženy. Neoliberální ekonomové by proto měli vysvětlit, proč jsou údajně o 50 % línější než muži. Na to samozřejmě nemají žádný vzoreček, protože je to nesmysl. Podle této logiky by totiž musel být třeba také průměrný Ostravák několikanásobně línější než průměrný Pražák… Vyšší nezaměstnanost žen je samozřejmě způsobena něčím jiným než leností. Vysokoškolsky vzdělané lidi totiž náš výzkum dělí na dva týmy. Do týmu A patří především vysokoškoláci, do týmu B vysokoškolačky. Posuzovali jsme při tomto hodnocení tři objektivní a tři subjektivní kritéria. Ty objektivní jsou výše příjmu, riziko nezaměstnanosti a stupeň autonomie v práci (nadřízená, nebo podřízená pozice). Subjektivní pak, jak je člověk v práci spokojený, jaký má pocit jistoty svého pracovního místa a jaké má mínění o perspektivnosti svého vlastního oboru,“ řekl Keller.

A co v této oblasti jeho výzkum prokázal? „Do vysokoškolského týmu A patří jednak řídící pracovníci – tedy téměř výhradně muži, a jednak vykonavatelé klasických profesí – lékaři, právníci, architekti, kde jsou i ženy, které se většinou jen touto cestou dostávají mezi úspěšné,“ vysvětlil Keller. B tým se podle jeho slov skládá také ze dvou části. Dvě třetiny tvoří feminizované profese – školství, zdravotnictví, sociální práce… Poslední třetinu pak absolventi technických vysokých škol, kde je více mužů než žen. „Paradoxem je, že vůbec nejlépe odměňovaní jsou absolventi technických vysokých škol, tedy převážně muži, kteří z týmu B proniknou do týmu A. Ten má oproti béčkovému týmu výhodu v tom, že je do jisté míry imunní vůči tlakům na trh práce. Naopak v týmu B, kde jsou převážně ženy, je konkurence veliká. Je tam tudíž nutnost o práci neustále bojovat,“ uzavřel Keller.

Andrea Cerqueirová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: