Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - regionální rozvoj
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > 
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

 Veřejná prospěšnost  

Problémové pole „veřejné prospěšnosti“

14. 3. 2006
Josef Štogr [Changenet] -


Celá diskuse okolo právní úpravy právnických osob působících ve veřejném prostoru se stále znovu vrací k tématu veřejné prospěšnosti resp. veřejnému zájmu, opakují se pokusy vymezit dnešní neziskové organizace jako „vzájemně prospěšné“ s tím, že stát by de facto kontroloval přidělování statusu „veřejné prospěšnosti“ jen vybraným, jiným typům subjektů.

Domníváme se ale, že statusové určení nějakého subjektu jako „veřejně prospěšný“ je stejně nesprávné, jako by bylo případné statusové určení subjektu „ziskový“.

Žádný právní status nemůže zaručit danému subjektu „hodnotovost“, ať již je to zisk nebo veřejná prospěšnost. Status nelze posuzovat podle toho či onoho konkrétního hodnocení, ale podle záměru a cílů. Proto jsou v obchodním právu subjekty statusově vymezeny cílem jednání - jsou podnikatelské, vykonávají trvalou činnost za účelem zisku.

Je od sebe oddělen cíl činnosti (v případě obchodních společností podnikání) a očekávaný výsledek (dosažení zisku). Podnikatelská právnická osoba může být dlouhodobě bez zisku, pokud nepřekročí stanovenou míru zadluženosti, pak to pro její hodnocení ani nemusí znamenat nic negativního (může se jednat o rozvojový proces ve fázi, kdy investice převyšují výnosy). Status obchodních společností není postaven na aktuálním hodnocení ziskovosti. Podobné by to mělo být i u právnických osob působících ve veřejném prostoru.

Pro jednoduchost jsme na počátku argumentace ukázali snadno představitelný rozdíl mezi podnikatelským subjektem, jenž je statusově určen „podnikáním“ (trvalou činností za účelem zisku) a nesmyslnost případného pokusu statusově definovat takovou právnickou osobu ziskem samotným. Z této paralely můžeme vytěžit konstatování, že stejně nesprávné je pokoušet se právně vymezit organizace, které jsou veřejně prospěšné tak, že to buď vyplývá z jejich statusu nebo ne.

Představitelná právnická osoba, která je „statusově“ veřejně prospěšná, aniž by v daném období vyvíjela jakékoli veřejně prospěšné činnosti, je přeci ze své povahy směšná.


Kriteria hodnocení a legislativa pro subjekty, které jednají ve snaze být veřejně prospěšné

Ani v případě „jednoduchých“ obchodních společností nejde tvrdit, že obecnější hodnocení přínosu (úspěchu) firmy se dá přesně přečíst z jejího hospodářského výsledku, z nějaké jedné „vrstvy“ informací o činnosti. Podstatné je dlouhodobé místo na trhu, perspektivnost investic atd., tedy hodnoty, které se ekonomicky vyjadřují těžko, nepřímo, nanejvýš nějakým ratingem, hodnocením komplexu projevů aktuálního stavu a potenciálu. Na to ale stát resignuje, stát sleduje všechny subjekty čistě z hlediska daňového a účetního. Tedy chce znát pravdivý obraz o majetku a finančních tocích a mít možnost kontroly, že bylo zdaněno to, co se zdanit má.

Vedeni tímto příkladem pak můžeme hledat řešení tam, kde je hodnocení výsledku činnosti ještě daleko složitější - totiž u právnických osob, které jsou založeny či zřízeny za jinými účely, než je podnikání.

K tomu je ještě třeba si uvědomit, že podnikatelské subjekty jsou specifickou (byť v poslední době nejvíce viditelnou) skupinou právnických osob a že jejich poměrně úzká definice cílů a způsobů, jak jich dosahovat je do jisté míry výjimečná. Historicky je nesporným faktem, že podnikatelské právnické osoby se vytvářely teprve v moderní historii a celá škála nejrůznějších typů právnických osob je mnohem starší, má bohatší tradice. Nechceme-li se tedy odříznout od vlastních kulturních tradic, je třeba u právnických osob respektovat pluralitu cílů i forem jejich dosahování. To však v jiné formulaci lze vyjádřit tak, že výsledky činností různých subjektů nelze do důsledků porovnávat, protože jsou vzájemně komplementární, nelze je vytrhnout ze širokých souvislostí daného kulturního a společenského života.

Nemožnost hodnotit nějak „objektivně“ veřejnou prospěšnost jednotlivých subjektů neznamená, že by stát a územní samosprávy měly v tomto smyslu zcela resignovat - a praxe ukazuje, že to ani není třeba. Zejména proto, že i v rámci veřejné správy vystupuje stát, krajská samospráva a obce jako samostatné na sobě nezávislé subjekty. Díky rozdílným způsobem ustavované politické reprezentaci mohou realizovat a většinou realizují veřejnou politiku s odlišnými akcenty, nezřídka se stává, že rozdílně hodnotí veřejnou činnost jedné konkrétní organizace. Každý ze subjektů veřejné správy si vytváří vlastní nástroje k naplňování svých veřejných politik a pochopitelně preferuje ty subjekty, které jsou jeho představě o veřejné prospěšnosti nejbližší. V tomto ohledu teprve vyniká jedna z podstatných rolí státu, který by měl (nezávisle na tom, jaké jsou aktuální preferované veřejné politiky) v legislativě nastavit obecná pravidla pro jednání právnických osob, jejichž jednání je vedeno veřejným zájmem. Tato pravidla by měla platit bez ohledu na to, do jaké míry jedná daný subjekt ve shodě s aktuálně platnou veřejnou politikou státu. Tedy i vymezení celého pole právnických osob, kterého se tato právní úprava týká, by mělo být pokud možno zcela nezávislé na aktuálních preferencích státu a jejich hodnocení.


Resumé

Měli bychom se pokusit zformulovat základní pojmy, které budou podstatné pro identifikaci a „status“ právnických osob podobně, jako je podnikání a zisk pro právnické osoby obchodního typu, ale při zachování otevřenosti pro daleko širší a komplikovanější okruh hodnot a očekávaných výstupů, se kterými bude třeba pracovat. Dále pak ukazujeme, že stát nemá být a de facto nemůže být hegemonem, který hodnotově určuje jednání a výsledky jednání právnických osob. Formy a pravidla, které stát vytvoří a nastaví, mají velký význam tam, kde vytvářejí podmínky pro kooperace. Stát je ale ve zcela jiné roli tam, kde zadává zakázky, tedy tam, kde právnické osoby bez ohledu na právní formu jednají na základě poptávky veřejné správy.

Činnost neziskových organizací ale nelze omezovat jen na naplňování takové poptávky.
Josef Štogr

DISKUSE - KOMENTÁŘE:


-
-

Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz