Historie aktivistické skupiny Guerilla girls

10. 7. 2003 - PRAHA [Econnect]

V roce 1985 byla v Museu moderniho umění v New Yorku uvedena výstava pod názvem „Mezinárodní přehlídka malby a skulptury“. Kurátorem výstavy byl Kynaston McShine, který tvrdil, že výstava představuje pouze nejvýznamnější světové umělce současnosti. Výstava zahrnovala celkem 169 umělců, z nichž pouze 13 byly ženy. Mezi umělci nebyl ani jeden, který by representoval kulturu odlišnou od evropské či euroamerické.

Výrok Kynestona McShinea , který se stal impulsem pro vznik skupiny Guerilla Girls zněl: „ ... umělec, který nebyl na výstavu vybrán, by měl přehodnotit svou profesi“ /z českého překladu není zcela jasné, že výrok McShinea je věnován pouze umělcům – mužům/

Reakcí na výrok byl protest umělkyň před Muzeem moderního Umění, který však neměl patřičný dopad. Proto se skupina spisovatelek, filmařek a performerek rozhodla, že udělá průzkum toho, kam až sahají kořeny diskriminace identifikovatelné na úrovni jazyka. Výsledky průzkumu byly burcující. Nejvýznamnější světová muzea a galerie téměř nevystavují práce žen. Guerilla girls předložily statistiku výzkumu umělcům, kritikům umění, kurátorům a majitelům galerií. Ti však místo přijetí zodpovědnosti za danou situaci svalovali vinu jeden na druhého. Jedni trvali na tom, že nerovnováha v zastoupení žen ve světě umění pouze odráží kvalitu ženského umění. Nepřipouštěli, že by příčina byla v diskriminaci žen. Jiní připouštěli, že existují předsudky vůči umělkyním, avšak na prosazení nějaké změny se necítili dostatečně silní.

Guerilla girls tedy začaly jednat. S heslem „Svědomí světa - umění“ vytvářely plakáty, které otevřeně poukazovaly na diskriminaci. Humor se stal nástrojem k předávání informací, k vyprovokování diskuse a k vyzdvižení skutečnosti, že feministky mají smysl pro humor. „ Přijaly jsme jména mrtvých umělkyň (např. Frida Khalo, Georgia O' Keefe, Alice Neel) a při veřejných vystoupeních jsme oblékaly gorilí masky s cílem směřovat pozornost publika na skutečné problémy nikoli na naše osoby.“

Plakáty se staly jednou z klíčových aktivit Guerilla Girls. Od roku 1985 jich GG vytvořily více než 90. Díla poukazují na společenskou diskriminaci na základě pohlaví a barvě pleti. Estetika skupiny reaguje na tendence v umění či na médium, pro které je plakát zpracováván, informační princip je vždy podobný. Jednoduché, vtipné, agresivní sdělení - v mnoha případech pracující ze statistikou či grafy. GG pracují s tradičními symboly, jako jsou US dollar či soška Oskara, které vkládají do nových souvislostí tak, aby vždy zdůraznily základní poselství tj. poukázaly na akt, že diskriminace na základě pohlaví a rasy existuje v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti. Umělkyně ale reagují také na nově vznikající diskriminační tendence: "Až do okamžiku, kdy Guerilla Girls vstoupily na world wide web, byl internet z 84,5 % mužskou záležitostí a z 82,3 % záležitostí bílých".

GG však nepracují pouze na poli designu plakátů. Za 18 let své existence realizovaly kromě stovky plakátů též samolepky, knihy a akce s cílem poukázat na sexismus a rasismus v politice, světě umění, filmovém průmyslu i kultuře obecněji. Jejich aktivity si postupně získaly příznivce po celém světě. V roce 2001 se kampaň zaměřená na kritiku GG filmového průmyslu stala jednou z nejpopulárnějších kampaní, na které mohli příznivci předávání Oskara reagovat.

Lenka Zemanová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: