Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - internet
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > tiskové zprávy
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Hořké probuzení ze snu o svobodě

18.11.2003
PRAHA

"Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoliv způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politickému přesvědčení."

Úmluva o právním postavení uprchlíků, kapitola V, článek 33

První československá republika byla ve své době označována jako "ostrov svobody a demokracie" ve střední Evropě. Navzdory všem jejím nedostatkům bylo toto označení výstižné. Československo skutečně nakonec zůstalo široko daleko jedinou fungující demokracií, čehož v hojné míře využívali uprchlíci z autoritářských států v blízkém i vzdálenějším sousedství. Nejvíce to ocenili uprchlíci před bolševickým terorem v Sovětském svazu a později i němečtí antifašisté a Židé. Když se karty poněkud obrátily, bylo to právě Československo, odkud mezi léty 1939-1945 a 1948-1989 odešly statisíce lidí. Bylo jich tolik, že zřetelný úbytek mozků a charakterů se zřejmě až doposud podepisuje i na rozpačitém polistopadovém vývoji české společnosti. Jednou z jejích nejtemnějších stránek je právě vztah k uprchlíkům. Zatímco naprostá většina z oněch statisíců českých uprchlíků před nacismem a komunismem byla vlídně přijata a dříve či později mohla začít důstojný život v nové vlasti, polistopadová Česká republika není schopna vyrovnat se s řádově několikanásobně menším počtem uprchlíků a splatit tak svůj morální dluh vůči světu.

Třebaže Česká republika podepsala všechny významné mezinárodní dokumenty týkající se ochrany uprchlíků, a to jak ženevskou Úmluvu o právní ochraně uprchlíků, tak Protokol týkající se právního postavení uprchlíků, a její azylové zákonodárství alespoň na papíře snese srovnání se standardy Evropské unie, realita je jiná. Počet udělených azylů představuje - třebaže se nadějně zvyšuje - stále jen zlomek průměru zemí Evropské unie. Podobně jako řada jiných sfér českého politického života, i azylová politika postrádá jasnou koncepci, cizinecká policie bývá považována za nejzkorumpovanější instituci této země a neuplyne snad téměř rok, aby médií neproběhla zpráva o nějakém skandálu spojeném s chováním českých úřadů vůči cizincům.

Letošní rok je na ně obzvlášť úrodný. Na jaře české úřady nevpustily do země občanku Íráku, která na základě platného víza přivezla do ČR na léčení svého syna. Ani následné odvolání tohoto zákazu jí ovšem už nevrátilo druhé dítě, o které po utrpěném traumatu ve vysokém stupni těhotenství přišla. Za toto žalovatelné, trestuhodné a nehumánní jednání nebyl dosud nikdo pohnán k odpovědnosti a případ byl, jak je v kraji zvykem, odložen k ledu. Podobně trpkou vzpomínku na české úřady zřejmě získal občan Jordánska, který letos strávil dlouhé týdny v tranzitu pražského letiště.

O nejnovější skandál se české úřady postaraly v září tohoto roku. V srpnu požádal v ČR o azyl íránský uprchlík Alíréza Jadolláhí, který - podle vlastního vyjádření za své angažmá v politické opozici - byl v Íránu dva roky vězněn. Když mu hrozil další, tentokrát již sedmiletý trest, rozhodl se ze země uprchnout. Protože neměl u sebe doklady, česká cizinecká policie jej odvedla z detenčního zařízení pro uprchlíky a za účelem ověření identity dopravila na íránskou ambasádu. Tímto v podstatě "udavačským" postupem byla ohrožena nejen bezpečnost azylanta, nýbrž i jeho rodiny v Íránu. Ta se zanedlouho na to již údajně dočkala policejního obtěžování. Namísto, aby naše úřady své pochybení napravily velkorysým azylem, rozhodly se Alírézovi Jadolláhímu azyl neudělit a hrozí mu deportací zpět do Íránu.

Takový postup je srovnatelný s tím, jako kdyby například na počátku padesátých let americké úřady vrátily disidenta žádajícího o azyl zpět do stalinistického Sovětského svazu či některého z jeho satelitních států. Realita, která může pana Jadolláhího čekat po návratu zpět do Íránu, se od té stalinistické odlišuje snad jen jinými kulturními kulisami. Jen v loňském roce bylo v Íránu popraveno 113 lidí a 84 zbičováno, mnoho z nich veřejně. Mezi odsouzenými byli i političtí vězni či lidé souzení za jednání, které fundamentalistický íránský režim svým striktním a nehumánním výkladem islámu považuje za kriminální delikt (homosexualita, mimomanželské vztahy a podobně). Navzdory reformistickému úsilí současného prezidenta Chatámího mají v íránské politice neustále rozhodující slovo fundamentalističtí ajatolláhové, kteří po tzv. islámské revoluci nastolili na konci sedmdesátých let v Íránu jeden z nejrepresivnějších režimů na světě. Pronásledování jsou vystaveny nejen všechny opoziční politické skupiny od socialistů až po monarchisty, ale stejně tak studentské hnutí, etnické menšiny (Ázerbajdžánci, Balúčové, Kurdové a Turkmeni) i náboženské skupiny. Mimosoudní popravy novinářů a politických odpůrců stejně jako mučení zadržených na policejních stanicích a ve vězeních patří k normální realitě iránské společnosti. Pokud by byl Alíréza Jadolláhí vydán zpět do Íránu, čekalo by jej nepochybně martyrium, jaké si po čtrnácti letech života ve svobodné společnosti málokdo z nás dokáže představit.

Je smutné, že český stát, ve své zahraniční politice se hlásící k nekompromisnímu americkému kursu vůči despotickým režimům v Asii, které americký prezident označil jako "osu zla", není na druhé straně schopen postarat se o jejich oběti, jež u nás hledají ochranu. Zdá se tedy, že musíme dnes a denně připomínat našim politikům, že svobodná společnost neznamená jen dodržování demokratických občanských a politických práv vlastních občanů, ale také lidský přístup k cizincům, kteří v této společnosti hledají azyl před hladem, chudobou a útlakem. Jinak by nám hrozilo, že z "ostrůvku svobody" se stane pouze zatuchlý "ostrůvek stability", sebestředné a o svět se nezajímající bohorovnosti a rozměklého nezájmu. Právě proto v souvislosti s Jadolláhího případem vydala Amnesty International ČR - symbolicky právě v den 17. listopadu - tiskové prohlášení, v němž apeluje na vládu a veřejnost, aby se zasadila o přehodnocení a spravedlivé posouzení žádosti pana Jadolláhího o politický azyl a zamezila jeho deportaci zpět do Íránu. Mimo jiné se v něm říká: "Právě dnes, v Den boje za svobodu a demokracii, kdy si připomínáme události, které vedly k návratu politických a občanských svobod do naší země, bychom o to více měli myslet na miliony lidských bytostí v celém světě, jimž jsou jejich nejzákladnější práva upírána, a máme-li k tomu příležitost, snažit se jim aktivně pomoci právě tak, jako svět kdysi pomáhal perzekvovaným občanům naší země. Proto Amnesty International vyzývá českou vládu, aby znovu přehodnotila případ Alírézy Jadolláhího, zajistila mu v ČR bezpečný azyl a zároveň v budoucnu zabránila podobným morálním selháním vlastní azylové politiky a nejen slovy, nýbrž i skutky se tak hlásila k demokratickým hodnotám euroatlantické civilizace."

Lubor Kysučan
(Autor působí jako vysokoškolský pedagog a je koordinátorem Amnesty International ČR pro záležitosti uprchlíků.)


Chcete-li se k tomuto apelu připojit i vy, máte možnost napsat dopis zodpovědným českým činitelům s žádostí o nápravu. Doporučený text dopisu i adresy naleznete níže:

Vážený pane …,

s hlubokým znepokojením jsme se dozvěděli o případu íránského opozičního aktivisty pana Alírézy Jadolláhího, jemuž v důsledku zamítnutí žádosti o politický azyl v naší zemi hrozí deportace zpět do Íránu. Tato deportace pro něj vzhledem k represivní povaze íránského režimu může znamenat hrozbu mnohaletého žaláře a špatného zacházení.
Apelujeme tedy na Vás, abyste se zasadil o přehodnocení rozhodnutí o neudělení azylu panu Jadolláhímu v souladu s českým azylovým zákonem i mezinárodními úmluvami na ochranu uprchlíků, které náš stát podepsal.

V úctě a s pozdravem
……………………..

Adresy, na něž je možno zasílat apely:

  • PhDr. Tomáš Haišman, ředitel odboru migrační a azylové politiky, Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 34 PRAHA 7
  • Mgr. Stanislav Gross, ministr vnitra, Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 34 PRAHA 1, Fax: 974 833 552, e-mail: posta@mvcr.cz
  • PhDr. Vladimír Špidla, předseda vlády, Úřad vlády ČR, Nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01 PRAHA 1
  • Prof. Ing. Václav Klaus, prezident ČR, Kancelář prezidenta republiky, Hrad, 119 08 PRAHA 1, Fax: 224 373 300, e-mail: posta@hrad.cz



DISKUSE - KOMENTÁŘE:


Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
NAVRCHOLU.cz Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz