Lidé, kteří si potrpí na svou modernost, i když jsou věřící, se dívají na mystiku podezíravě. Zdá se jim, že odcizuje člověka přirozeným lidským hodnotám a vede ho k tomu, aby snil o tajuplných světech. Někteří si spojují mystiku se všelijakými parapsychologickými úkazy. Oč v mystice vlastně tedy jde? Jeden z možných výkladů říká, že mystik je ten, kdo prožívá jako osobní zkušenost to, co pro jiné má ráz nauky, obřadů a organizace. Že tedy mystika je živé jádro náboženství. Dalo by se říci, že náboženství bez mystiky je mrtvé, ale mystice bez náboženství hrozí, že by mohla upadnout do neurčitého snění nebo magie.

Německý benediktinský mnich je osvědčeným autorem knih o duchovním životě. Tentokrát se spoluautorem ukazuje, jak mystika souvisí s přirozenými lidskými touhami. Odpovídá na ně, potvrzuje je v jejich síle a hodnotě a pozvedá je na novou úroveň. Výslovně se to v této útlé (necelých 80 stran vlastního textu) a čtivé knížce uvádí o erótu. Nebylo by věci přiměřené, kdybychom erós redukovali na holý, zvěcnělý sex. Erós je výrazem lásky v celém jejím bohatství. Zahrnuje mysl, city, představivost i tělo.

Není snad lidská láska překážkou pro Boží lásku k nám nebo naši lásku k Bohu? Není třeba si vybrat mezi erótem a mystikou? Musí opravdově věřící a duchovně žijící člověk rezignovat na pohlavní život, nebo aspoň smí žít pohlavně jenom za účelem plození potomků? A naopak, musí člověk žijící naplno vztah, který má i svůj sexuální aspekt, mávnout rukou nad vším opravdu náboženským? Autor ukazuje, že tyto dvě sféry úzce souvisí.

Příklady spojení erotického a mystického prožívání se berou v textu z příkladů ze života mužů a žen a z jejich vztahů. Grünův spoluautor popisuje ve své vlastní kapitole svou zkušenost duchovního života v manželství a uprostřed rodiny. Přesto si při pozorném čtení můžeme se zájmem a s potěšením všimnout, že hlavní autor je rozumně opatrný a nečiní nějaká překvapivá prohlášení, ale s jemností jemu vlastní naznačuje, že i méně obvyklé podoby erotického vztahu mohou dodat duchovnímu životu šťávu. Že i jiné erotické cítění může být potvrzeno ve své kráse i pozvednuto na duchovní úroveň. Říká jako zcela osobní zkušenost: Při svatém přijímání pociťuji něco z polibku Ježíše Krista, který mě miluje a ve své lásce se chce se mnou sjednotit. A pak už mi nejsou cizí vize mystiků a mystiček, kteří prožívali Kristovu lásku tělesně (s.69). Loučí se se čtenáři těmito slovy: Také nad námi Bůh otevře nebesa, otevřeme-li se lásce, budeme-li sledovat erotickou stopu. Erós nás pohání k Bohu, jehož láska nás stále víc přitahuje, až se s ním sjednotíme v extázi a splyneme v mystické lásce (s.80).

- ivoš -