Galerie Cesty ke světlu
Zdeněk Hajný
(Ukázka jednoho obrazu - JPG)
Člen Unie výtvarných umělců, nar. 30.1.1942 ve Vsetíně. V r. 1964 vystudoval
provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1975 filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze - obor psychologie. V roce 1989 získal doktorát filozofie na téže fakultě.
Do r. 1983 přednášel psychologii a estetiku na katedře pedagogiky VŠZ v Praze.
Téhož roku z vysoké školy odešel a věnuje se malířství jako povolání. Souběžně
s výtvarnou prací se teoreticky zabývá psychologickou problematikou tvořivosti
a transpersonálních jevů v umění.
Doma a v zahraničí měl doposud dvaadvacet samostatných výstav a zúčastnil se
mnoha desítek výstav skupinových. V pražských galeriích měl celkem devět samostatných výstav. Dále vystavoval: r. 1974 Varšava, r. 1979 Barcelona a Berlín, r. 1982
Budapešť, r. 1983 Humpolec, r. 1984 zámek Červená Lhota a Brno, r. 1985 Vídeň,
Helsinky a Moskva, r. 1986 Ceské Budějovice, Naantali (Finsko), Bayreuth a Linec,
r. 1988 Furth im Wald, r. 1989 Varšava a Skierniece, r. 1990 Kyjev, Moskva a Leningrad, r. 1992 a r. 1993 Bratislava.
Zatím největšího uznání se dostalo Z. Hajnému ve Varšavě na výstavě mladých v r. 1974 - diplom poroty a ve SRN v r. 1985 ve Wagnerově Bayreuthu. Němečtí kritici tehdy vysoce hodnotili jeho tvorbu a přirovnávali ji k hudbě Richarda Wagnera.
Někteří z recenzentů spatřovali v jeho díle již měřítka 21. století. V r. 1989 vydalo
pražské nakladatelství ODEON v edici Současné výtvarné umění monografii
o Hajného výtvarné práci od dr. Bohumíra Mráze. V témže roce vybral organizační
výbor ISSOL (Mezinárodní organizace pro výzkum vzniku života na zemi a v kosmu)
jeho obrazy k samostatné výstavě jako součást mezinárodního kongresu v Praze.
Hajného tvorba se tam setkala s velkým ohlasem u předních vědců, biologů, fyziků
i dalších odborníků a potvrdila tak příbuznost tvořivých i duchovních principů ve
vědě a umění.
V r. 1992 vystavoval a přednášel na 12. světové transpersonální konferenci ITA
v Praze. Ve stejném roce vydalo nakladatelství J. Nekut z Českých Budějovic další
monografii se 150 vyobrazeními a textem od dr. Bohumíra Mráze.
27.5.1994 spolu s americkým spisovatelem, výtvarníkem a pastorem Robertem
Fulghumem otevřel duchovně orientovanou galerii Cesty ke světlu, v jejichž prostorách poprvé představil unikátní projekt multimediální syntézy obrazů, hudby a vůní
s terapeutickými účinky. Zároveň s galerií založil Z. Hajný stejnojmennou nadaci
sloužící kulturním, výchovně vzdělávacím a humanitárním činnostem realizovaným
v galerii.
Za devět měsíců činnosti byly v prostorách galerie uskutečněny desítky programů
výchovně vzdělávacího a kulturního zaměření a galerii navštívilo téměř deset tisíc
návštěvníků, včetně významných osobností ze zahraničí. Nejvýznaninější princip
činnosti galerie a nadace je spatřován v jejím humanitárním poslání. Byla realizována celá řada programů a setkání se zdravotně handicapovanými dětmi, kdy vstup na
veškeré pořady a do galerie je pro zdravotně postižené návštěvníky zdarma. Ekonomicky je tak tato činnost závislá na finančních zdrojích zřizovatele nadace a případných sponzorských příspěvcích a darech.
Koncem r. 1994 byla Z. Hajnému nabídnuta japonskými a evropskými tvůrci
účast v multimediálním duchovně orientovaném projektu STARVOICE, který by
měl být prezentován v Evropě a zámoří. S režisérem S. Vaňkem dokončuje televizní film - hudebně obrazovou fantazii s meditativní hudbou z produkce firmy Awika.
S producentem L. Válou a režisérem V. Poltikovičem připravují experimentální
film Cesta ke Světlu, který by měl být pokusem o výtvarné a hudební ztvárnění
smyslu a podstaty života jako součásti kosmického Universa.
Malíř Zdeněk Hajný vykazuje ve své tvorbě zcela osobitý projev duchovně meditativního zaměření, který, navzdory všem aktuálním směrům a tendencím minulých
dvaceti let, zůstává neměnný ve své podstatě. Totiž v neústupném úsilí o postižení
a reflexi Řádu. Hajného tvorba žije v důvěrném vztahu k poezii a hudbě, sám se hudbou inspiruje a jeho obrazy zase inspirují jeho přátele hudebníky. Hajného dílo má
určitou afinitu s podivuhodným uměním manýrismu 16. století: rozštěpení lidského
ducha, uvolnění fantazie, nový symbolismus, vidění zániku a zkázy, touha po
nadskutečném ideálu, po klidu a harmonii, magické světlo, záření v tajemném prostoru, tyto znaky manýrismu našly v Hajného obrazech bezděčnou obdobu.
Malířské dílo Zdeňka Hajného pomáhá objevovat náš vnitřní svět, vzbuzuje u nás
touhu duchovně žít, vybízí nás snít, přispívá k naší duchovní regeneraci a k tomu,
aby náš život dosáhl vyšší dimenze. Ono "Hledání Světla", jak se metaforicky nazývá cyklus obrazů prolínající celou minulou i současnou tvorbu, je tak průvodním
motivem Hajného směřování.
Dr. Bohumír Mráz