Galerie Cesty ke světlu

Zdeněk Hajný

(Ukázka jednoho obrazu - JPG)

Člen Unie výtvarných umělců, nar. 30.1.1942 ve Vsetíně. V r. 1964 vystudoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1975 filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze - obor psychologie. V roce 1989 získal doktorát filozofie na téže fakultě. Do r. 1983 přednášel psychologii a estetiku na katedře pedagogiky VŠZ v Praze. Téhož roku z vysoké školy odešel a věnuje se malířství jako povolání. Souběžně s výtvarnou prací se teoreticky zabývá psychologickou problematikou tvořivosti a transpersonálních jevů v umění.
Doma a v zahraničí měl doposud dvaadvacet samostatných výstav a zúčastnil se mnoha desítek výstav skupinových. V pražských galeriích měl celkem devět samostatných výstav. Dále vystavoval: r. 1974 Varšava, r. 1979 Barcelona a Berlín, r. 1982 Budapešť, r. 1983 Humpolec, r. 1984 zámek Červená Lhota a Brno, r. 1985 Vídeň, Helsinky a Moskva, r. 1986 Ceské Budějovice, Naantali (Finsko), Bayreuth a Linec, r. 1988 Furth im Wald, r. 1989 Varšava a Skierniece, r. 1990 Kyjev, Moskva a Leningrad, r. 1992 a r. 1993 Bratislava.
Zatím největšího uznání se dostalo Z. Hajnému ve Varšavě na výstavě mladých v r. 1974 - diplom poroty a ve SRN v r. 1985 ve Wagnerově Bayreuthu. Němečtí kritici tehdy vysoce hodnotili jeho tvorbu a přirovnávali ji k hudbě Richarda Wagnera.
Někteří z recenzentů spatřovali v jeho díle již měřítka 21. století. V r. 1989 vydalo pražské nakladatelství ODEON v edici Současné výtvarné umění monografii o Hajného výtvarné práci od dr. Bohumíra Mráze. V témže roce vybral organizační výbor ISSOL (Mezinárodní organizace pro výzkum vzniku života na zemi a v kosmu) jeho obrazy k samostatné výstavě jako součást mezinárodního kongresu v Praze. Hajného tvorba se tam setkala s velkým ohlasem u předních vědců, biologů, fyziků i dalších odborníků a potvrdila tak příbuznost tvořivých i duchovních principů ve vědě a umění.
V r. 1992 vystavoval a přednášel na 12. světové transpersonální konferenci ITA v Praze. Ve stejném roce vydalo nakladatelství J. Nekut z Českých Budějovic další monografii se 150 vyobrazeními a textem od dr. Bohumíra Mráze. 27.5.1994 spolu s americkým spisovatelem, výtvarníkem a pastorem Robertem Fulghumem otevřel duchovně orientovanou galerii Cesty ke světlu, v jejichž prostorách poprvé představil unikátní projekt multimediální syntézy obrazů, hudby a vůní s terapeutickými účinky. Zároveň s galerií založil Z. Hajný stejnojmennou nadaci sloužící kulturním, výchovně vzdělávacím a humanitárním činnostem realizovaným v galerii. Za devět měsíců činnosti byly v prostorách galerie uskutečněny desítky programů výchovně vzdělávacího a kulturního zaměření a galerii navštívilo téměř deset tisíc návštěvníků, včetně významných osobností ze zahraničí. Nejvýznaninější princip činnosti galerie a nadace je spatřován v jejím humanitárním poslání. Byla realizována celá řada programů a setkání se zdravotně handicapovanými dětmi, kdy vstup na veškeré pořady a do galerie je pro zdravotně postižené návštěvníky zdarma. Ekonomicky je tak tato činnost závislá na finančních zdrojích zřizovatele nadace a případných sponzorských příspěvcích a darech.

Koncem r. 1994 byla Z. Hajnému nabídnuta japonskými a evropskými tvůrci účast v multimediálním duchovně orientovaném projektu STARVOICE, který by měl být prezentován v Evropě a zámoří. S režisérem S. Vaňkem dokončuje televizní film - hudebně obrazovou fantazii s meditativní hudbou z produkce firmy Awika. S producentem L. Válou a režisérem V. Poltikovičem připravují experimentální film Cesta ke Světlu, který by měl být pokusem o výtvarné a hudební ztvárnění smyslu a podstaty života jako součásti kosmického Universa. Malíř Zdeněk Hajný vykazuje ve své tvorbě zcela osobitý projev duchovně meditativního zaměření, který, navzdory všem aktuálním směrům a tendencím minulých dvaceti let, zůstává neměnný ve své podstatě. Totiž v neústupném úsilí o postižení a reflexi Řádu. Hajného tvorba žije v důvěrném vztahu k poezii a hudbě, sám se hudbou inspiruje a jeho obrazy zase inspirují jeho přátele hudebníky. Hajného dílo má určitou afinitu s podivuhodným uměním manýrismu 16. století: rozštěpení lidského ducha, uvolnění fantazie, nový symbolismus, vidění zániku a zkázy, touha po nadskutečném ideálu, po klidu a harmonii, magické světlo, záření v tajemném prostoru, tyto znaky manýrismu našly v Hajného obrazech bezděčnou obdobu. Malířské dílo Zdeňka Hajného pomáhá objevovat náš vnitřní svět, vzbuzuje u nás touhu duchovně žít, vybízí nás snít, přispívá k naší duchovní regeneraci a k tomu, aby náš život dosáhl vyšší dimenze. Ono "Hledání Světla", jak se metaforicky nazývá cyklus obrazů prolínající celou minulou i současnou tvorbu, je tak průvodním motivem Hajného směřování.

Dr. Bohumír Mráz