Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - lidská práva
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Bůh džihádu?

1. 8. 2005 - Lubor Kysučan

„Církev zná všechna pravidla, ale neví, co se děje v duši jednoho jediného člověka.“
Graham Green, Jádro věci

Teroristické útoky jsou kruté nejen bezprostředním utrpením a zkázou, kterou působí, ale i svými následky. Amerika - symbol svobody se po 11. září vytrvale proměňuje v militaristický policejní stát a od téhož data se začíná téměř celosvětový útok na práva uprchlíků a žadatelů o azyl či jakýchkoliv jiných „podezřelých“ cizinců. Po londýnských atentátech smí policie v Británii, historicky jedné z nejliberálnějších zemí světa, podezřelé ze sebevražedných útoků bez výstrahy střílet do hlavy. O nic lepší není ani to, co zaznívá z úst významných lidí formujících veřejné mínění. Málokdy v tak krátké době tolik chytrých lidí proneslo tolik hloupostí – někteří politologové bez skrupulí zjevně hovoří o nutnosti bojovat s islámem, prezident Klaus srovnává ideu multikulturalismu s totalitními ideologiemi a navrhuje omezit migraci, byvší ředitel nejprestižnějšího českého vědeckého vydavatelství tvrdí, že islám je na rozdíl od západní civilizace kolektivistický a nezná pojem individuálního svědomí.

V exhibicích siláckých výroků a hloupého ostrakizování jediného civilizačního okruhu (jemuž paradoxně kdysi barbarská Evropa za tolik vděčí) se zapomíná na několik podstatných skutečností. Ačkoliv terorismus se odehrává v určitém politickém kontextu (frustrace islámského světa a pomsta na Západu za iráckou válku), jde o jev nadčasový a rozhodně nepolitický. Člověk, který sám sebe vyhodí do vzduchu, se již předem vzdává možnosti uskutečnit jakýkoliv světský politický cíl, jeho čin není nic jiného než náboženské gesto, což jen potvrzuje příslušná frazeologie a symbolika mučednictví. Při prosazování pragmatických politických cílů můžeme sice riskovat život (např. ve válce či na povstalecké barikádě), ale musíme mít alespoň padesátiprocentní šanci na přežití, abychom je mohli uskutečnit a sklízet jejich očekávané sladké plody. A za druhé rozhodně nejde o projev spojený pouze s islámem – v sedmdesátých a osmdesátých létech se stejnou vervou obraceli západní Evropu naruby levicoví teroristé sponzorovaní východním blokem. Nebyli to žádní pobláznění studenti pakistánských medres, ale většinou vysoce inteligentní absolventi západních univerzit odkojení tehdy módním náboženstvím Karla Marxe. A v samotné Británii ještě donedávna bouchaly bomby nastražené zbožnými severoirskými katolíky. I v tak pokročilé a moderní společnosti, jakou je soudobý Izrael, může vážený rabín dát do smrtelné klatby premiéra, který se pokouší o racionální politické gesto směřující k uhašení dlouholetého konfliktu. To shnilé není tedy a priori ve státě dánském, ale spíše v našich myslích, v tom, jak reflektujeme svět a jak spíše nezvládáme spirituální složku vlastních bytostí.

Zatímco za posledních dvě stě let se naše věda, technika, sociální systémy a s nimi i způsob života proměnily k nepoznání, naše spiritualita zůstala ustrnulá kdesi …, chtělo by se říci v hlubokém středověku – kdyby středověk nebyl společností spirituálně velmi dynamickou a v určitém smyslu otevřenou. Tato diskrepance mezi stále se zrychlující moderní společností, v níž se věda a technologie staly autonomními, samostatně se vyvíjejícími systémy předurčujícími tak civilizaci k trvalé proměně a rozvoji, a naším vědomím včetně náboženských a morálních představ je zarážející. Zatímco ekonomika a technika, práce i způsoby trávení volného času (sport, cestování) nás stále více zaplétají do sítě jediné globální civilizace, naše náboženství jsou stále jakýmisi kmenovými vírami, které svět rozdělují, namísto aby jej propojovaly, inspirovaly a polidšťovaly. Neplatí to jen o islámu, který si tak rádi ztotožňujeme se středověkem, ve stejném stavu se nalézá i křesťanství - vždyť navzdory všem medotekoucím řečem o ekumenismu a milionům utraceným na nejrozmanitější ekumenickou turistiku se jeho představitelé nedovedou domluvit ani mezi sebou. Prezident nejpokročilejší světové supervelmoci se ve svých válečnických projevech zaklíná biblí a nejvyšší představitel největší křesťanské církve považuje za nebezpečnou i populární knížku o dětském kouzelníkovi Harry Potterovi. Se stejnou vervou, s jakou Vatikán potvrzuje církevní machismus v duchu zásady Taceat mulier in ecclesia, naléhá na křesťanské politiky, aby systematicky mařili úsilí homosexuální menšiny, po celém světě se dnes domáhající práva na důstojné svazky. A stejně tak v pozadí lobbuje proti vstupu Turecka do EU, jako by sjednocená Evropa nebyla společenstvím sekulárních občanských států, ale nějakou křesťanskou svatou aliancí z dob křižáckých válek. Málokdo jako současný konzervativní papež s robustní myslí nefalšovaného invkizitora symbolizuje bezmoc soudobé katolické církve, před veřejností vystupující jako zkostnatělá mravnostní policie bez idejí a bez ideálů, kterou už žádný liberální zápaďan nemůže brát vážně. Jistě, zatím církvi stále přibývají zástupy oddaných chudých ve třetím světě, kteří asi jako jediní dodržují vatikánskou sexuální morálku – jak by také ne, když žijí v podmínkách, v nichž je i prošlý kondom netušeným luxusem. Ale zanedlouho se možná i oni začnou ptát, ne-li na nic jiného, pak alespoň na to, proč musí být jejich papežem stále jen nějaký zbožný teoretik z evropského skleníku, který si ve svých krásných palácích asi sotva dovede představit, jaké to je přežívat ve slumech a na smetištích rozvojových zemí.

Snad ještě horší je to ovšem se spirituálními představami, prezentovanými církvemi a náboženskými skupinami. Vypadá to, jako by i na počátku jednadvacátého století měl být symbolem duchovna růžolící barokní andělíček s nesnesitelně sladkým a naivně optimistickým úsměvem sovětského pionýra nebo křižácký rytíř neohroženě pobíjející nevěřící. Náboženství, namísto aby lidi inspirovalo k tvořivému a důstojnému životu, ustrnulo na vyschlou moralistickou mantru plnou zákazů a příkazů, připravujících lidi o možnost kritického myšlení a vlastního svobodného rozhodování (třebaže např. v křesťanství je svobodná vůle klíčovou ideou). Ve stále složitější společnosti a v politickém systému, jehož každodenní provoz si svobodné rozhodování a kritické myšlení přímo vynucuje, však toto všechno může přinést fatální následky - islámští teroristé to v praxi předvádějí stejně názorně jako američtí protestantští fundamentalisté obávající se Darwina a veřejně pálící nevhodné knihy. Nejedna z neochvějných pravd, které náboženství nabízejí, má relevanci věštění z kávové sedliny či horoskopu v nedělní příloze, jenže v konečném soudu může bohužel pohnout dějinami, tak jak se stalo např. v devětasedmdesátém roce v úspěšně se modernizujícím Íránu. V duchu známé zásady, že špinavé prádlo má zůstat doma, zatloukají náboženské skupiny svou špatnou minulost a přispívají k organizovanému morálnímu pokrytectví. Náboženství, lhostejno zda islám či křesťanství, neprovází člověka na cestě k tomu nejtěžšímu a nejdůležitějšímu, s čím si musíme ve své pozemské existenci poradit, totiž jak dobře a svobodně žít, jak prožívat radost ze života a nalézat jeho smysl, ale z pyšné povýšenosti ho jen poučuje o tom, co smí a nesmí. Bůh, jak jej stále prezentuje většina světových náboženství, není smířlivým a chápajícím Bohem lásky, radosti a tolerance, ale zachmuřeným bohem džihádu, který vládne jako středověký monarcha. Náboženské komunity nejsou místem hledání pravdy, jak tomu bylo v počátcích všech velkých náboženských hnutí, ale jen místem, kde se lidé ve své pravdě utvrzují, nejlépe pokud možno prostřednictvím ostrakizace všech, kdo se odlišují. Šok z modernity je natolik prudký a bolestný, že tuto potřebu útěchy a jistoty lze svým způsobem pochopit, Jenže záchranný pás tradice, v níž lidé onu útěchu a jistotu hledají, se tak nakonec stává spíše těžkým kamenem, který nás táhne ještě více ke dnu, rozbuškou přispívající k zmnožování světových problémů namísto jejich léčení.

Naše historická situace počátku jednadvacátého století není nepodobná helénistickému světu, v němž se ve vzájemném dialogu setkaly kultury, mentality a životní způsoby. V amalgámu jeho synkretické, nadnárodní a otevřené civilizace se zrodila prosperující multikulturní společnost, racionální vědecké myšlení stejně jako pokročilá a důvtipná mystika, znamenající zlom v náboženské evoluci lidstva. Ruku v ruce s nimi pak i idea tolerance, ve stoické filozofii poprvé formulovaná myšlenka humanity a rovnosti všech lidských bytostí. Tento rozhovor kultur a vzájemná civilizační výměna přispěly k obecnému lidskému sebepoznání. Jak jinak celistvě poznat fenomén zvaný člověk než skrze tolerantní vnímání a soužití jeho projevů v nejrůznějších kulturních a životních formách? Tuto myšlenkově liberální společnost vrcholné a pozdní antiky nakonec zcela ve stylu islámského džihádu a bezskrupulózními teroristickými metodami zničilo zestátněné a zkomolené křesťanství, které úspěšně zcenzurovalo své vlastní spirituální kořeny. Jeho představitelé se tak stali pány nejen nad myšlením, ale dokonce i soukromým životem lidí na dlouhá další staletí. Jak se dnes ukazuje, i naše hi-tech společnost je ohrožena podobnými výbuchy iracionality. Nehledejme je však jen v islámu, dřímají i v naší vlastní kultuře. Nežijeme v době střetu civilizací, ale střetu mentalit. Mentality založené na autoritářství a omílání tradičních legend a mentality svobodného a ve své svobodě zodpovědného člověka, který má odvahu hledat a tázat se, případně i bloudit ve tmě. V posledních dvou staletích jsme našli odvahu prozkoumat nejvzdálenější kouty planety a vesmíru, ale zapomněli jsme na vlastní duši. Nebudeme-li se znovu a poctivě zamýšlet v dialogu všech náboženství a kultur nad kořeny spirituality, jejími podobami a budoucností, ohrozíme svou vlastní budoucnost. Neotevřou-li se naše náboženské komunity reformám a budou-li se i nadále opevňovat před proměňujícím se světem s pýchou nositelů jediné pravdy a přesvědčení o vlastní dokonalosti a neomylnosti, riskujeme svět, v němž se na jedné straně v duchu postmoderního cynismu budou duchovně prázdní lidé rvát o drobky z hodokvasu na ruinách drancované planety a jakákoliv transcedence jim bude ukradená, na straně druhé potom potácet devianti uspokojující své pervertované spirituální potřeby vypouštěním otravného plynu nebo odpalováním náloží ve stanicích metra. Naši společnou budoucnost totiž neurčuje jen vývoj ekonomiky, politiky, vědecké objevy a vynálezy, ale i naše aspirace, očekávání, náš obraz světa a mentalita, s jakou k němu a k sobě navzájem přistupujeme.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

Přečtěte si Tiskové zprávy NNO

Tiskové zprávy nevládních organizací vystavujeme bezprostředně po jejich zveřejnění. Najdete je zde.
Pošlete nám ke zveřejnění i Vaše tiskové zprávy.

KORMIDLO - katalog odkazů občanské společnosti

www.kormidlo.cz * Lidská práva * Sociální rozvoj a pomoc * Životní prostředí * Globalizace a udržitelný rozvoj * Kultura * Lidé a společnost * Neziskový sektor
www.kormidlo.cz

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz