Evropská ústava: Zůstaneme sami?

10. 11. 2004 - Petr Anderle, Občanské noviny

8. října se jednací síň Senátu zaplnila do posledního místečka. Na místech senátorů však seděli zástupci neziskového sektoru ze zemí Visegrádu, na místa vyhrazená vedení Senátu usedli zástupci Institutu Europeum, nadace Konrad-Adenauer-Stiftung, British Council, Výboru pro záležitosti EU Senátu PČR a další hosté. Střídali se řečníci - ze Slovenska, Maďarska, Polska, Anglie, Německa, Irska a Česka. Diskutovalo se o Evropské ústavní smlouvě z hlediska pohledu středoevropských neziskových organizací. K diskusi dal počátkem tohoto roku podnět pražský Institut pro evropskou politiku EUROPEUM a byl to podnět skutečně potřebný. V první polovině roku se konaly podobné konference regionální a na všech si její účastníci odpovídali na otázku: Jak se má neziskový sektor chovat v procesu přijímání Evropské ústavní smlouvy, chcete-li Evropské ústavy.

Onoho osmého říjnového dne jsme vyslechli devět podnětných referátů. O tom, v čem je Evropská ústavní smlouva relevantní pro neziskový sektor České republiky (David Stulík), jaké názory se objevují v evropských neziskových organizacích (Nicolas Beger), co se v tomto směru děje na Slovensku (Marta Darulová), v Maďarsku (Tamás Novák) a v Polsku (Jacek Kucharczyk). Jaká jsou rizika případného nepřijetí evropské úmluvy, o tom hovořila Aurore Wanlin z Londýna, jak případně tato smlouva může ovlivnit domácí irské poměry, to bylo téma Patricie O'Brien, a konečně zamyšlení nad tím, zda ústavní smlouva posune celou Evropskou unii vpřed, jsme vyslechli z úst Gerta Riecherse. Úplně na začátku nás k neformální diskusi vyzvali senátorka Alena Gajdůšková, Stefan Gehrold, ředitel pražského zastoupení Konrad-Adenauer-Stiftung, a Lenka Rovná z UK, svého času členka Konventu o budoucnosti Evropy.

Moderátoři Martin Pělucha (IREAS), David Král (EUROPEUM) a Jorg Monar (University of Sussex) zvládli svou úlohu na výbornou také proto, že přítomní si poměrně notovali. V jednom se shodli všichni: nepřijetí Evropské ústavní smlouvy by znamenalo v lepším případě opětné rozdělení Evropy tak, že by existovala skupina států s Evropskou ústavou a ostatní státy by byly pouze součástí ekonomické unie. Evropské sjednocování má za sebou tři fáze vývoje, zaznělo v diskusi. V první fázi, trvající asi třicet let, šlo o hospodářskou spolupráci několika zemí, udržení míru a bezpečnosti v Evropě a o politické sjednocení po trpkých zkušenostech z nacistické despotické nadvlády. V druhé fázi v osmdesátých letech nastala příprava rozšiřování spolupráce ve všech směrech a rozvíjení společné demokracie. Třetí fázi prožíváme nyní - vyvíjíme úsilí přijmout nikoli ústavu, ale ústavní smlouvu, která nepředpokládá federaci. Stále jde o společenství suverénních států, když se nepředpokládá, že by si Evropská unie vytvářela své kompetence sama.

Jelikož jsem měl jeden z oněch devíti referátů, v němž jsem shrnul názory některých neziskových organizací v regionech, dovolím si opakovat to, co jsem řekl v jeho závěru: Je třeba otevřeně říci, že návrh ústavní smlouvy jednoznačně slouží těsnějšímu politickému spojení Evropy a vytvoření společné evropské identity. Opravdu bychom neradi viděli, aby Česká republika zůstala stranou. Situace, která by takto vznikla, by poškodila nejen spolkový život v této zemi, ale znamenala by vážnou izolaci demokratických sil České republiky. Doufejme, že tato země nepodlehne vábničce pokryteckého národovectví 19. století.

Dva dny poté, 11. října, se konala v Bratislavě česko- slovenská konference na téma "Proč je třeba odmítnout Evropskou ústavu". Z české strany referovali dva poradci prezidenta republiky, jeden poslanec Evropského parlamentu zvolený za ODS a jeden filozof, spoluautor Manifestu českého eurorealismu. Našel jsem pozvánku do Bratislavy v počítačové poště přesně v onen večer, kdy v zasedací síni Senátu ještě rezonovaly hlasy mladých lidí, kteří dali zcela jednoznačně najevo, že již nechtějí žít v rozdělené Evropě.

Článek vyšel v Občanských novinách příloze Literárních novin č. 43/2004.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: