Dobrý člověk ještě žije
22. 2. 2008 - BRNO [Econnect]
-Dobrý člověk ještě žije a jmenuje se Helena Kostelníková. (Foto: Michal Bayer)-
Na místo konání festivalu přicházím příliš brzy a vidím, že divadelníci ještě neskončili s generálkou. Zůstávám proto v zádveří, abych nerušila, a poslouchám: v sále se odehrává hudbou doprovázené vyprávění, kterak z dítěte vyrostla dívka, která najednou nevěděla, co se sebou a s nudou. Trápila se, co z ní bude, jak naloží se životem. Ale pak dostala do ruky tužku, naučila se malovat portréty lidí a uvěřila, že dokáže víc... a příběh pokračuje až ke šťastnému konci.
„Dvanáct let dělám manažerku a obchodničinu, tam jsem také začala se školením lidí. Vydělávání peněz k něčemu je, ale uvědomíš si, že ti něco chybí,“ vysvětluje Helena Kostelníková, která se profesně věnuje ekologicky šetrným čistícím metodám, ale ve zbývajícím čase také výuce tvořivosti či pomoci pěstounským rodinám. „Když jsem byla přetížená, unavená, vyčerpaná, uvědomila jsem si, že mi pomůže, když si brnkám na kytaru. Vrátila jsem se do dětství a vzpomínala, co jsem dělávala ráda. A protože mě tehdy bavilo kreslit, šla jsem na kurz kreslení,“ vzpomíná Helena, jak se k portrétování dostala.
Později se rozhodla, že totéž bude učit lidi sama a že bude to, co získala, předávat dál. „Kurzy kreslení, jako byl ten, který jsem absolvovala, jsou hodně ,obchodní‘ – přijdeš tam, naučí tě to... Ale po třech dnech konání kurzu jsme odcházeli jako cizí lidé. Nevznikala tam přátelská atmosféra. Přitom ze seminářů, které dělám, vím, že právě ta je hrozně důležitá,“ zamýšlí se Helena.
Objevil se ale ještě jeden úkol ke zvládnutí. O kurzy kreslení projevili zájem i lidé z pěstounských rodin, kteří se chtěli učit spolu se svými dětmi. To je ale pro lektora velmi namáhavé, už proto, že musí udržet pozornost dětí. A tak uzrálo rozhodnutí: „Dobře, za týden udělám kurz pro deset lidí, zpracuju si metodiku a budu to učit já.“
Otevřené oči
Učit se kreslit a rozvíjet svou tvořivost může být luxusním vyžitím pro manažery a podnikatele, kteří potřebují „vypnout“, relaxovat, naučit se něco neobvyklého. Helena Kostelníková ale chce, aby její kurzy byly dostupné všem včetně lidí ze sociálně znevýhodněných rodin, mimo jiné také pěstounům a „jejich“ dětem. Těm pomáhá už dlouho: nejen přes svou agenturu MaDaMi, jež zajišťuje právě kurzy tvořivosti, ale je také šéfkou a zakladatelkou občanského sdružení Otevřené oči, které se zaměřuje na konkrétní pomoc pěstounským rodinám.
Proč právě pěstouni? Helena je z devíti dětí a v rodinách jejích sourozenců je mnoho dětí v pěstounské péči. „Když jsem se tím začala trochu zabývat, uvědomila jsem si, že když dítě opustí dětský domov, nemá žádný domov. Obdivuju lidi, kteří si dítě z domova dokážou vzít, a proto se snažím je všelijak podpořit,“ vysvětluje. O pěstounství uvažovala také, sama má tři vlastní děti. Myšlenku vzít si do péče další jí však sourozenci rozmluvili – ať se raději věnuje vydělávání peněz a když bude moci, pomůže finančně. A že kdyby se s nimi – pěstouny – náhodou něco stalo, děti budou její...
S pěstouny ve svém okolí mluvila a hledala nejvhodnější způsoby, jak jim pomáhat. Pouhá finanční podpora by dlouhodobě stačit nemohla, to věděla už od začátku. „Hodně podnikatelů tyto rodiny podporuje třeba tím způsobem, že jim dají peníze. My jsme to udělali tak, že jsem připravila kreativní činnosti a děti z pěstounských rodin učíme kreslit, hrát na kytaru, zpívat – jde mi hlavně o to, aby se uživily, až vyrostou. Aby nemusely žebrat. A když budou umět tvořit, vždycky se uživí,“ je přesvědčená.
Vzít to do vlastních rukou
Na listopadovém Festivalu tvořivosti převzaly certifikáty tři desítky nových kreslířů a kreslířek, jejichž výtvory – tužkou kreslené portréty blížící se kvalitou k fotografii – byly v místě konání festivalu rozloženy a rozvěšeny všude kolem. Mezi těmi, kdo na slavnostním večeru naplněném divadlem a hudbou certifikáty převzali, jsou děti i dospělí všemožných profesí; stejně jako v případě ostatních, kteří už rukama Heleny Kostelníkové takto prošli. Je jich už na dvě stovky a přibývají další.
Při předávání nápadně často zaznívala stejná příjmení. Je to proto, že se na kurz často přihlásí více členů rodiny: to je dobré i kvůli tomu, aby se navzájem motivovali k pokračování i poté, co kurz skončí. Aby nepřestali malovat, vysvětluje mi Helena později v teple své kuchyně Na nejbližší dobu chystá kurz kreslení pro hluchoněmé děti – ten by se měl uskutečnit v únoru. Léto je zatím daleko, ale v plánu už jsou prázdninové kurzy tvořivosti...
U povídání u stolu ale dlouho nezůstane. Helena má připravené těsto na vánoční cukroví a nevydrží jen tak sedět – u nás se vždycky muselo něco dělat, říkává často. Část těsta nechá bokem pro dceru, která se jen mihne kuchyní, druhou část rozválí a přitom vypráví. K vykrajování mě ale nepustí, to že zvládne sama. „Přinesu ti kytaru a ty mi tu budeš hrát,“ nepřipouští námitky.
A tak hledáme v paměti Nezacházej slunce, Dobrú noc má milá, Zatmělo se mi slunéčko... A práce jde rychle od ruky. Do toho Helenu napadne, že mě zaměstná ještě jinak: chtěla by pomoci přeložit text jedné své písničky do angličtiny. Beru tedy do ruky tužku a papír a hledám slova, rýmy, správný rytmus, aby všechno do sebe zapadalo, potom si Helena přinese druhou kytaru a zkoušíme, jestli nový text s melodií dobře funguje. A cukroví je mezitím hotové.
Od tužky k muzice
Právě hudba je dalším stupněm, ke kterému chce Helena Kostelníková své žáky a žákyně dovést. Sama se pustila do hry na kytaru a na kytarovou školu poprvé přijela s tím, že umí „jen cigánské géčko“. U toho ale nezůstalo dlouho, s kytarou si Helena porozuměla rychle. Zatímco ostatní při odpolední výuce hudební teorie hloubali nad obraty intervalů, nónovými akordy a harmonií, vytratila se – a vrátila se s hotovou novou písničkou. O zapeklitých začátcích hry na kytaru...
Ke tvoření povzbuzuje každého, u koho tuší talent. A vlohy „pro něco“ najde snad u kohokoli, ať už jde o práci nebo o umění. „Člověk je vyzbrojený do života vším, co potřebuje ke štěstí, jen to neumí používat... Jednou možná budete zpívat lidem a hrát jim a oni zapomenou na starosti, díky vaší písničce naberou sílu a chuť jít dál,“ povzbuzovala své spolužáky po skončení kytarového kurzu.
Nechat talent ležet ladem? To nejde, a tahle dobrá čarodějka – která se vyzná i v čarách v dlani – dovede člověka jemně přinutit, aby svoje nadání nepromrhal. Prolomí ostych, povzbudí sebedůvěru, dodá odvahu něco zkusit. „Helena už tolik lidí vytáhla nahoru,“ shodují se ti, co ji znají – včetně její kolegyně Zdeny, která si šéfovou nemůže vynachválit; a když se rozpovídá o tom, kolika lidem Helena už pomohla, tuším, že mluví i o sobě...
Právě s kytarou a taky se zpěvem chce Helena Kostelníková dál pokračovat u lidí, kteří zvládli kreslení. „Začínáme kreslením tužkou a jakmile se to naučí, postupují dál v kreativním procesu. Ale nejdřív musejí zvládnout jednu věc tak, aby ji mohli učit, a pak teprve jdeme dál,“ vysvětluje. Na léto už má naplánovány dva týdenní kurzy kreslení a hry na kytaru. Tak, aby ti, kdo se přihlásí, mohli svou tvořivost prozkoumat a naučit se ji využívat co nejúplněji.
Usměj se na mě, nebo tu s tebou nebudu Kurzy tvořivosti jsou dostupné i dlouhodobě hospitalizovaným dětem, pro které se pořádají přímo v nemocnicích. Naučit někoho kreslit či hrát ale není samospasitelné, sdružení Otevřené oči proto nabízí mimo jiné i poradnu a konzultace v obtížných životních situacích. Kromě toho organizace úzce spolupracuje s jesenickým sdružením Virtus, které se zaměřuje na výchovnou práci s dětmi a mládeží, zejména ze sociálně slabých a neúplných rodin.
Ačkoli sponzorů, kteří by činnost sdružení podpořili, je zatím málo a valnou většinu aktivit organizace financuje Helena Kostelníková zatím ze své kapsy, pro školící a charitativní činnost před nedávnem pořídila nový dům a s jeho využitím má velké plány. Jak je možné, že manažerka a úspěšná podnikatelka vrhá do podobných projektů, které nikdy nemohou být ziskové a mají za cíl "jen" někomu pomoci, posunout někoho dál, o kousek „zlepšit svět“? Možná to má prostě v povaze: i ta obchodničina, které se Helena věnuje, se váže k prosazování ekologicky šetrných metod čištění. Firma Raypath, pro kterou pracuje, má za cíl vykázat zbytečné chemikálie z domácností – s jednoduchou filozofií, že na všechno od mytí podlah přes boj s prachem až po osobní hygienu člověk může vystačit s čistou vodou, když si vezme na pomoc důmyslné technologie a materiály.
Filantropie a nezdolný optimismus ale mají kořeny už v rodině, ze které Helena pochází. S obrovskou úctou mluví o své mamince, díky které ví, že je hloupost hledat pozlátka. „Přesný výraz ,poblbu tláchat‘ použila, když jsem se jí v deseti letech zeptala, proč nejde ven za tetama, že si povídají o všech lidech. Ona nemluvila špatně o lidech a každou negativní kritiku na někoho vždy brala v úvahu. Byla veselá a přátelská. Každý, kdo k nám přišel, dostal najíst a napít, a také projevila vždy zájem si popovídat, aby si dotyčný odpočinul a cítil se dobře. Nebylo moc peněz, vždyť nás bylo devět. A tak jsem jako malá někdy záviděla hračky nebo oblečení jiným dětem. Ale tato závist mne přešla v jediném okamžiku. Přišla ke mně moje spolužačka, která měla vše, co já chtěla mít, a říká: Já ti moc závidím tvou maminku. Od té doby jsem byla jako vyměněná. Bylo mi jedno kdo co má. Proto, že já měla opravdový poklad. A víte, za co jsem vděčná? Za to, že ji stále ještě mám,“ vypráví.
Možná to až příliš připomíná všeliké šiřitele pozitivního myšlení, jak je zparodoval Tomáš Hanák, když si v pořadu Na stojáka zoufal, jak jen z tváří diváků sejmout ten všeobjímající závoj smutku. „Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem,“ sypal Hanák moudra z rukávu, včetně „Nikdy se nemrač. Ani když jsi smutný. Protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do tvého úsměvu.“ – Jenže to je od Heleny Kostelníkové na míle daleko. Povzbudí, poradí, bolestínství nebere. A když prohlásí „usměj se na mě, nebo tu s tebou nebudu,“ myslí to naprosto vážně. Po návratu domů mám chuť si vzít kytaru a vyhrabat z paměti Hutkovo „Dobrý člověk ještě žije, na Moravě víno pije...“
Článek vyšel v Sedmé generaci č. 1/2008
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout