Představení Saroyanova Tracyho tygra se stalo ve světě neslyšících událostí

9. 2. 2004 - PRAHA [Můžeš]

Počet běžných divadelních představení a těch, jež jsou tlumočena do znakového jazyka, je zvláště v Praze ve velkém nepoměru. A pokud se vůbec tlumočí, jde o tzv. balkonové tlumočení, které příliš nerespektuje potřeby neslyšícího diváka, jemuž se děj jen zprostředkovaně převypráví. I proto zaslouží pozornost aktivita České komory tlumočníků znakového jazyka, která se pokusila situaci změnit.

Představení podle předlohy Williama Saroyana Tracyho tygr pražského Divadla Nablízko je výsledkem této snahy. V tomto případě totiž nešlo o „balkonové“, ale o „stínové tlumočení“, které je podle dosavadních zkušeností ve světě nejoblíbenější. Tlumočníci se do představení aktivně zapojují, pohybují se na scéně společně s herci a snaží se neslyšícím divákům zprostředkovat maximum z děje hry. Oblečeni do černých kostýmů doprovázejí skutečné barevné herce. „Nehrajeme, ale vžíváme se. Není to stínohra, je to tlumočení. Naším úkolem je předat všechny informace, zážitky a pocity ze hry, které by mohl mít v publiku slyšící, neslyšícímu,“ řekla jedna z pětice tlumočníků Naďa Dingová. „Používáme prvky hraní, ale ne s cílem hrát, nýbrž s cílem splynout s hercem. Divák musí za chvíli přestat vidět postavu jako dva lidi,“ vysvětlil Jiří Janeček, tlumočník hlavní postavy Thomase Tracyho. Tlumočník se snaží pohybovat stejně jako herec, je oblečen v kostýmu stejné siluety, ale černé barvy. Tato technika je prý s úspěchem využívána především v USA a neslyšícím umožňuje plnohodnotný umělecký zážitek.

Podle tlumočníků je víc než herecký talent důležitá empatie. „Nenavázat se na herce, ale zvládat jeho pohyby. Obě postavy mají stejné promluvy, stejné repliky, ale někdy herec čeká, jak zareaguje publikum, aby mohl pokračovat. Pak je důležité, aby toto zvládal i tlumočník,“ vysvětlila Dingová. Podle ní musí neslyšící divák odcházet z divadla a přemýšlet o postavě, ne myslet na tlumočníka.

V poetickém Saroyanově příběhu hraje důležitou roli hudba. Zprostředkovat ji neslyšícím patřilo k nejtěžším úkolům tlumočníků. „Hudba, ale vlastně všechno, musí být zasazena do životních zkušeností neslyšících. Pro to, co je symbolem ve světě slyšících, musíme hledat ekvivalenty ve světě neslyšících,“ uvedl Janeček.

Příkladem je třeba scéna s mobilním telefonem, která musela být adaptována pro neslyšící. „Herec telefonuje, ale tlumočník čte esemesku. Kdyby tam bylo, že tlumočník také telefonuje, neslyšící se s tím neztotožní. Zážitek telefonování neslyšící nemají,“ vysvětlil Janeček.

Spolupráci s neslyšícími si po prvních představeních pochvalovala i umělecká šéfka souboru a režisérka inscenace Apolena Vynohradnyková. „Je to zajímavé i pro slyšící diváky,“ uvedla. Podle ní uvede Divadlo Nablízko Tracyho tygra ve znakovém jazyce do konce roku celkem šestkrát. Paralelně se budou odehrávat i klasická představení. Divadlo Nablízko hraje v nových prostorách Nosticova divadla nad Čertovkou.

(dd)