Ministerstvo vnitra: Ať neziskovky dokáží, že nejsou teroristy

27. 2. 2006 - Karel Dolejší

České Ministerstvo vnitra se chystá zahájit prověrky všech padesáti šesti tisíc nevládních neziskových organizací a zdůvodňuje to nutností preventivně zasáhnout proti terorismu. Tento krok staví NNO před jednoznačnou výzvu: Mají dokázat, že jsou věrohodné a že finančně nepodporují teroristická uskupení. A to přesto, že v ČR nebyl zaznamenán jediný případ spolupráce neziskovky s islámskými extrémisty. Neziskovky mají tedy dokazovat, že nemají rohy, které neztratily.

Prvním evropským „protiteroristickým“ dokumentem bylo Usnesení a akční plán mimořádného zasedání Evropské rady z 21. září 2001. Strategický materiál nazvaný „Bezpečná Evropa v lepším světě“ byl pak přijat Radou EU 12. prosince 2003. Na rozdíl od americké „války proti terorismu“, chápané především jako skutečný boj s konkrétním protivníkem, evropský přístup právem zdůrazňuje komplexnější pojetí bezpečnostních rizik v současném světě. Příčinu terorismu Evropané nevidí jen v existenci konkrétních ozbrojených uskupení nebo radikálních ideologií. Strategie EU mezi faktory spolupůsobícími při vzniku teroristických hnutí zahrnuje též „tlaky plynoucí z modernizace, kulturní, sociální a politické krize a odcizení mladých lidí žijících v cizích společnostech. Tento fenomén je také součástí naší vlastní společnosti. Evropa je terčem i základnou takového terorismu“. Z odlišného chápání terorismu plynou i rozdíly ve strategii: Zatímco USA opravdu především „bojují“, EU zdůrazňuje význam široce chápané prevence terorismu. Bohužel, jak se ukazuje - snad až příliš široce chápané.

Uprostřed oddílu evropské bezpečnostní strategie věnovaného globálním výzvám z ničeho nic narazíme na zjednodušující, kategoricky formulované tvrzení. Sporná věta zní: „Bezpečnost je předběžnou podmínkou rozvoje“ a příkře kontrastuje s předtím zdůrazňovanou komplexností. Z komplexního pojetí bezpečnostní problematiky přece plyne závěr, že působení obou faktorů je i zde obousměrné, tj. že úroveň bezpečnosti současně závisí také na úrovni a kvalitě rozvoje.

Co si tedy počít s onou kategorickou větou? Jak ji chápat? Evidentně již nejde o součást analýzy bezpečnostních rizik, na to je výrok příliš zjednodušující. Jde o výrok, kterým Evropská rada jakožto autoritativní orgán stanovuje nové hodnotové priority. Autoři bruselského dokumentu hlásají: „Dbejte nejprve na bezpečnost – a vše ostatní vám bude přidáno.“

Poválečný Západ: Od rozvoje k dohledu

V poválečných západních společnostech byl rozvoj dlouho chápán jako nejlepší cesta k zajištění bezpečnosti. Vyjma přímé vojenské hrozby ze strany Varšavské smlouvy neexistovalo bezpečnostní riziko, na nějž by nebyl ordinován jediný univerzální lék: rozvoj. Právě ten měl být – a často i byl - nejlepší prevencí proti úspěchu komunistické propagandy. Evropská bezpečnostní strategie však nyní tuto perspektivu převrací.

Také proto dnes učenliví čeští žáci bruselských úředníků „preventivně“ bojují proti logistickým operacím teroristů na českém území, ačkoliv nic nenasvědčuje tomu, že by k takovým logistickým operacím u nás vůbec kdy docházelo. Za postačující důvod „preventivního“ postupu vůči NNO se považuje již samotná skutečnost, že by k takovým operacím docházet mohlo, že jsou zkrátka myslitelné. Tento záměr jde dokonce za rámec přístupů doporučovaných evropským dokumentem "Code of Conduct: Non-Profit Sector" z 16. listopadu 2005. Zde se hovoří o principech sdílené odpovědnosti, dialogu, povědomí, průhlednosti a dohledu. Žádný stát EU však nebyl zavázán přijmout nějaké konkrétní bezpečnostní opatření.

Preventivní prověřování NNO přece jen příliš připomíná vousatý vtip s pánem, který se neustále zuřivě oháněl na všechny strany. Když se jej zeptali, co to proboha dělá, odvětil prý „Odháním slony“. A námitku, že se široko daleko nenachází ani jediný slon, ihned odbyl výkřikem „No vidíte, jak je to účinné!“. Budeme se tedy neustále ohánět bez ohledu na skutečné nebezpečí? Celou tu náramnou taškařici pochopitelně zaplatí daňoví poplatníci – jenže nikdo jim zatím ani přibližně neřekl, kolik bude stát...

Češi nejlepší v Evropě?

Národní akční plán boje proti terorismu vypracovaný Ministerstvem vnitra a přijatý usnesením vlády 10. dubna 2002 představuje údajně nejkomplexnejší dokument tohoto druhu v celé Evropě. Původní verzi v rámci „širší diskuse“ připomínkovalo sdružení Iuricum Remedium, s dalšími NNO však dokument diskutován nebyl. Forma vládního usnesení pak znamená, že plán neprošel ani parlamentem (nejde totiž o zákon, ale o rozhodnutí exekutivního orgánu, který zavazuje sebe sama k určitým krokům). A o veřejné diskusi nad obsahem dokumentu už nemůže být vůbec ani řeči. Autoři plánu dospěli k závěru, že České republice teroristický útok bezprostředně nehrozí. Mohla by se však údajně stát základnou pro logistické operace teroristických uskupení, zejména pro shromažďování finančních prostředků.

Poslední aktualizace akčního plánu proběhla 6. června 2005. Mimo jiné zavázala v opatření č. 3.2 ministerstvo vnitra, aby do 3. 12. 2006 vypracovalo analýzu fungování nadací a dalších společenských organizací, zaměřenou zejména na jejich hospodaření. Dále má být zodpovězeno 35 dotazů ohledně fungování NNO v ČR a vytvořen Informační systém o nestátních neziskových organizacích, provozovaný formou veřejné služby. Podrobnější informace o krocích podnikaných a plánovaných v tomto směru vládou, ale i dalšími subjekty, naleznete v materiálu Ministerstva vnitra nazvaném „Dosavadní stav v oblasti zpřehledňování fungování neziskového sektoru v České republice“, který ministerstvo letos v lednu rozeslalo k připomínkám.

Je známo, že militantní islamistické organizace po celém světě často pracují v oblasti charitativní činnosti. Ta jim slouží jednak jako legální krytí politických nebo ozbrojených aktivit, zadruhé jako příležitost k náboru příznivců a zatřetí jako zdroj finančních prostředků. Stejným způsobem jsou však islamisty zneužívány i soukromé firmy - a někteří analytici tvrdí, že podobně je tomu občas i se státními úřady (například v Pákistánu). Proč tedy právě NNO získaly v ČR „výsadu“ být primárně podezřelými z financování terorismu? Že by si tuto diskriminaci vysloužily svými pro stát nepohodlnými, protože nezávislými a často kontroverzními aktivitami?

V ČR dosud nebyl zaznamenán žádný případ teroristických aktivit podporovaných nevládními neziskovými organizacemi. Logika postupu ministerstva vnitra je ovšem následující: Podpora terorismu dosud nebyla vymýcena, takže nadále hrozí. Na mamutím úkolu prověření všech téměř šedesáti tisíc českých NNO lze pak zaměstnat celou řadu úředníků a ministerstvo bude muset obdržet i příslušné finanční prostředky. Spolu s kontrolou všech rádiových frekvencí, sledováním elektronické komunikace, zapojením bezpečnostních služeb do řady rutinních úředních úkonů (azylové řízení, registrace občanských sdružení) to vše bude jistě něco stát. Dá se předpokládat, že s pokračujícím bobtnáním agendy ministerstva vnitra se jeho výdaje postupně začnou blížit výdajům ministerstva práce a sociálních věcí...

Není důvod k obavám?

Kritikové plošně zaváděných preventivních bezpečnostních opatření varují, že v EU dochází k nekontrolovanému nárůstu pravomocí exekutivy a zpravodajských služeb, a že tyto pravomoce mohou být snadno zneužity. Univerzální odpověď obhájců zmíněných postupů pak zní: „Neděláte-li nic špatného, nemáte přece důvod něco tajit“. Jistě. Jenže hranice mezi oprávněnými a neoprávněnými požadavky státních orgánů by ideálně měla být identifikována ve veřejné rozpravě, kde budou moci zaznít všechna pro i proti – a nikoli dekretována Národním akčním plánem. Kdyby argument „Neděláte-li nic špatného atd.“ ospravedlňoval například instalaci odposlechů a kamer v něčí ložnici, byl by nejspíš všeobecně chápán jako výsměch sledovanému. Kdo chce, ten ať si beze všeho z ložnice odstraní žaluzie i záclony – ale neexistuje důvod dělat z této „bohulibé“ transparentnosti státem vymáhanou povinnost.

Najde se však i řada méně jednoznačných situací, kdy kdosi „nedělá nic špatného“, ale přesto jej jakýsi preventivní dohled uvádí do nepříjemné situace. Aktivity ministerstva tak především mohou vést k tomu, že si část veřejnosti spojí všechny ty „podezřelé“ NNO jako celek s terorismem.

Organizační struktura řady neziskovek (nejen těch českých) odpovídá potřebě pružné adaptace na měnící se agendu, je tedy často mnohem volnější než v případě státních úřadů nebo soukromých firem. Není vůbec snadné v každém okamžiku exaktně definovat co, kdo, kdy a jak přesně dělá, či kolik osob aktuálně pro organizaci pracuje (co například dobrovolníci?). Rozpočty některých menších NNO jsou srovnatelné s rozpočty větších domácností a zdroje vyčleněné na stále rostoucí administrativu jim nakonec chybějí při samotné činnosti, kvůli které tyto organizace vznikly.

Mohou ovšem existovat i jiné důvody, proč NNO podrobit zvýšené kontrole, které s bojem proti terorismu nemají nic společného. Ředitelka Transparency International ČR Adriana Krnáčová například tvrdí, že prý "Prostředí neziskového sektoru je náchylné ke klientelismu i korupci". Jenže – alespoň podle zjištění TI - česká korupce ve veřejné sféře je všeobecně někde na úrovni Ugandy. Takže kdo má být tím spravedlivým, který proti ní vytáhne do boje? Snad ministerstvo vnitra se svojí kauzou OBOZ/Berdych? Nebo nevládní a nezisková TI, která se nicméně kontakty s údajně zkorumpovaným „prostředím neziskového sektoru“ nikterak neposkvrnila?
Ale to už by bylo téma pro jiný článek...

(Autor je externím spolupracovníkem Econnectu.)

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

16. 3. 2006

cvbfhvghhgght5446557987