Econnect - zpravodajství

Zprávy

Pták roku 2022: zvonek zelený

4. 1. 2022 - PRAHA (Econnect / Česká společnost ornitologická ) - Se zvonkem zeleným se můžeme setkat v zemědělské krajině i v zahradách a na krmítkách, a to plošně v celém Česku. Za posledních deset let jsme nicméně přišli o dvě třetiny české populace zvonků. Ohrožuje ho závažná ptačí choroba trichomonóza. Ta je pro savce včetně člověka sice neškodná, pro ptáky je ale smrtící. Kvůli ní je zvonek jedním z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí.

Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2022 zvonka zeleného. Pomyslné žezlo mu předává káně lesní. Udělením titulu zvonkovi chtějí ornitologové upozornit na to, že ptáci, které považujeme za obyčejné a všudypřítomné, nemusejí být běžní napořád, pokud budeme do jejich životů a životního prostředí nešetrně zasahovat. Cenná data o výskytu zvonků může veřejnost dodat během nadcházející Ptačí hodinky – sčítání ptáků na krmítku, které proběhne už tento víkend 7.–9. ledna 2022.

Titul pták roku uděluje Česká společnost ornitologická (ČSO) obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé a s nimiž se může setkat ve svém okolí. „Zvonek obývá otevřenou zemědělskou krajinu s poli, sady a pásy křovin, ale žije i v lidských sídlech včetně největších měst, kde vyhledává zahrady a parky,“ říká k udělení titulu zvonkovi Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

Zvonky zelené lze u nás pozorovat celoročně. „Na jaře můžeme vidět samce, jak zpívají z vrcholků stromů. Pokud máme na zahradě husté keře, zvonci u nás mohou zahnízdit. Na podzim se potom hejnka zvonků sdružují a potulují se polní krajinou, kde sbírají semena a další rostlinnou potravu. V zimě rádi přilétají do zahrad a na krmítka, kde si vybírají především slunečnicová semena,“ vysvětluje Vermouzek.
Zvonek zelený často sedá na vrcholky stromů, odkud zpívá. Foto: Jiří Bohdal

Zářivě žlutá páska v křídle v zeleném kabátku, mohutný kuželovitý zobák a hlasitý zvonivý hlas jsou hlavní znaky zvonka zeleného. „Jméno odkazuje na jasný hlasitý zpěv, který připomíná zvonění malého zvonečku, případně elektrického domovního zvonku. To ale nebylo důvodem k pojmenování, protože jméno vzniklo dříve, než lidé začali zavádět elektřinu do domů,“ vysvětluje Vermouzek.


Za poslední desetiletí jsme přišli o dvě třetiny zvonků. Na vině je trichomonóza

Ačkoli zvonka dodnes zastihneme na celém území Česka, údaje z Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP) ukazují, že zvonků ubývá. „Zhruba až do roku 2010 se zdálo, že zvonek u nás nijak zásadně nemění svoji početnost, na rozdíl od řady dalších druhů zemědělské krajiny. Jako převážně semenožravý druh žijící v blízkosti člověka, často ve vesnicích, na tom byl lépe než řada jiných druhů. Za posledních deset let ale dvě třetiny našich zvonků zmizely. V roce 2021 jsme v JPSP napočítali jen 31 % zvonků oproti roku 2011,“ sděluje Vermouzek.

Hlavní příčinou úbytku zvonka je podle ornitologů závažná ptačí nemoc trichomonóza. Kvůli ní se zvonek stal jedním z nejrychleji ubývajících ptačích druhů posledního desetiletí. „Trichomonózu způsobuje parazitický prvok bičenka drůbeží Trichomonas gallinae, která napadá zadní část ptačí ústní dutiny – jícen a vole. Zde se namnoží a způsobuje rozsáhlé záněty, které znemožňují polykání a ptáci nakonec uhynou hladem. Bičenky se přenášejí slinami a zbytky potravy, která odpadne nakaženým ptákům od zobáku. Na vzduchu dlouho nevydrží, ale pokud kousek semínka hned sezobne jiný zvonek, je tragédie hotová. Krmítka, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, tedy přispívají k šíření nemoci, a proto se trichomonóze říká krmítková nákaza,“ popisuje Vermouzek.

Nový typ nákazy bičenkou drůbeží napadající pěnkavovité ptáky, především zvonky, se objevil v roce 2005 ve Velké Británii[1], odkud se rozšířil dál do Evropy. „U nás jsme první zvonky uhynulé na trichomonózu pozorovali v roce 2012. Od té doby jsme zjistili úhyny řady druhů ptáků, vedle zvonků nejčastěji dalších zrnožravců, především pěnkav, čížků, dlasků, vrabců, ale i sýkor. Jedině na zvonky mají ale bičenky naprosto drastický dopad. Že se jedná o vážné riziko, ukazuje i situace v západní a severní Evropě. Ve Velké Británii toto onemocnění způsobilo silný úbytek zvonků až o 67 % od roku 2007, ve Skandinávii o necelých 50 %,“ popisuje Alena Klvaňová, vedoucí Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků, alarmující úbytek zvonků zelených v některých částech Evropy.


Nákaza není na člověka přenosná. Pro ptáky je ale smrtící

Základními příznaky trichomonózy jsou netečnost, načepýřené peří, apatické chování. „Pták často nemá sílu uletět, v krmítku zdánlivě pospává. Může mít přivřené oči, problémy s dýcháním. Ptákům napadeným bičenkami tečou sliny, často mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu. Mnohdy hynou přímo na krmítku či v jeho blízkosti. Smysluplná léčba volně žijících ptáků s trichomonózou není možná. Nákaza není na člověka ani další savce přenosná, pro ptáky je ale vysoce infekční. Pokud ptáka s trichomonózou pozorujeme, je potřeba přestat s přikrmováním aspoň na dva týdny, všechna krmítka vyčistit a nechat důkladně vysušit – bičenku drůbeží sucho spolehlivě zabije – a výskyt ohlásit na birdlife.cz/choroby. Zároveň je nutné informovat sousedy, kteří mají krmítka,“ říká Vermouzek.

Pokud tedy přikrmujeme, dělejme to správně a zodpovědně, abychom ptákům spíš neškodili, vyzývají ornitologové. „Abychom se vyhnuli trichomonóze na krmítku, je klíčová prevence. Denně z krmítka odstraňujeme zbytky potravy a trus. Pravidelně pítko i krmítko čistíme a po umytí necháme důkladně vysušit. Ideálně používáme závěsná krmítka se zásobníky, kde se ptáci nesdružují ve velkých hejnech, namísto velkých dřevěných krmítek, ve kterých ptáci stojí v potravě a která se špatně čistí,“ žádá Vermouzek.

Podívejte se na video k hygieně na krmítku: https://youtu.be/r0y5D548UJ4

V roce zvonka ČSO vyzývá širokou veřejnost k zapojení do programů občanské vědy, díky kterým se dovíme, kde jsou rozšířené ptačí choroby a také o tom, kde kteří ptáci zimují. „Díky Ptačí hodince a sledování ptačích chorob získáme spoustu informací, které by jinak vůbec nebylo možné získat. Zapojit se může úplně každý, bez předchozích zkušeností,“ říká Alena Jechumtál Skálová, koordinátorka občanské vědy v ČSO.


Monitoring ptačích chorob

Sledujte vaše krmítka a zahrady a všímejte si nemocných ptáků. Pomozte sbírat cenné údaje o rozšíření trichomonózy a dalších ptačích chorob. Pozorování nemocných (živých či uhynulých) ptáků u krmítka zaznamenejte pomocí formuláře na www.birdlife.cz/choroby. Pozorování je možné doplnit fotkou.

„Loni byl nejčastěji hlášeným druhem právě zvonek zelený a drží tak smutné prvenství. Ptačí nemoci se ale mohou týkat i jiných druhů – i ty je možné a užitečné vyplněním formuláře nahlásit,“ říká Jechumtál Skálová.

Cenná jsou i hlášení z minulosti.


Zapojte se do sčítání ptáků na krmítku

„V prvním ročníku v roce 2019 lidé zvonky pozorovali na 32 % krmítek, v roce 2020 jej účastníci spatřili na 29 % krmítek, kdežto loni už jen na 27 %. Tři roky po sobě sice pokrývají příliš krátké období, abychom mohli jen na základě dat z Ptačí hodinky tvrdit, že počty přezimujících zvonků v Česku klesají. Ale vzhledem k tomu, že pro naši hnízdící populaci zvonků již bohužel pokles potvrzený máme, je to velmi pravděpodobné a dosavadní výsledky Ptačí hodinky tak bohužel nejsou v případě zvonka překvapením,“ vysvětluje Jechumtál Skálová.
Hejnko zvonků zelených v zimě. Foto: Helena Hurtová

„Během loňské Ptačí hodinky přilétli zvonci zhruba na čtvrtinu pozorovaných krmítek (27 %). Nejméně často jsme zvonky pozorovali v Praze (12 %), nejčastěji v okrese Rychnov nad Kněžnou, kde se objevili na téměř každém druhém krmítku (48 %). Pokud už zvonci krmítko navštívili, průměrná velikost hejna byla pět jedinců. Dohromady jsme během loňské Ptačí hodinky zaznamenali 25 340 zvonků,“ doplňuje Jechumtál Skálová.

Kolik jich spatříme během Ptačí hodinky letos? Zapojte se 7.–9. ledna na ptacihodinka.birdlife.cz a pozvěte i své známé. Čím více nás bude sčítat, tím kvalitnější informace o přezimujících ptácích získáme.


Pozorování zvonků po celý rok

Vedle monitoringu chorob a Ptačí hodinky lze údaje o pozorovaných zvoncích zelených (stejně jako údaje o všech dalších ptačích druzích) po celý rok vkládat do Faunistické databáze ČSO bez nutnosti vázat se na konkrétní program občanské vědy.


Jak zvonka během celého roku podpořit?

„Místo přikrmování na krmítku připravme zvonkům ideální přirozené prostředí, kde budou moci žít, hnízdit a sbírat potravu. Jak na to? V hnízdním období nekácejte stromy ani neprořezávejte keře – ohrozili byste hnízdění. Udělejte svou zahradu pestrou a různorodou. Takovou, kde ptáci najdou dostatek semen a bobulí pro sebe a housenek či pavouků pro mláďata. Pokud hospodaříte na poli, snažte se omezit chemii, zakládejte remízky s křovinami, úhory, zkrátka se snažte nabídnout místo ke sběru potravy a hnízdění. Mimo zimní období se nemoci šíří více než v zimě, proto doporučujeme od jara do podzimu ptáky nepřikrmovat a naopak ptákům vytvořit prostředí, kde by našli přirozenou potravu a nemuseli se shlukovat na krmítku. Vždy, když přikrmujete, důsledně dodržujte hygienu a preferujte taková krmítka, kde se ptáci příliš nesdružují a krmítka, která se dobře čistí. Zvonek byl donedávna běžným druhem, nyní je stále vzácnější. Je jen na nás, zda přijmeme zodpovědnost, abychom ptákům v dobrém úmyslu neškodili,“ uzavírá Vermouzek.

Jak je již zvykem, v únoru vydá ČSO zvláštní číslo časopisu Ptačí svět věnované ptákovi roku, kde se dozvíte mimo jiné to, kam byl zvonek z Evropy introdukován, kam létají tažné populace na zimu, nebo jak je ovlivňuje současné zemědělské hospodaření, ale i to, jak můžeme zvonkovi pomoci.


Kontakty:
Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, 773 380 285, verm@birdlife.cz
Alena Jechumtál Skálová, koordinátorka občanské vědy ČSO, 774 920 389, skalova@birdlife.cz


DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Zvonek zelený (Chloris chloris) je prakticky čistě evropský druh, areál rozšíření jen málo zasahuje do severní Afriky a do Asie. Evropu obývá celou s výjimkou nejsevernějších oblastí Norska, Finska a Ruska. Je obyvatelem otevřené krajiny s rozptýlenými keři a stromy, často žije i ve vesnicích a městech (mimo úplná centra bez zeleně). V Česku žije po celém území, preferuje teplejší nížiny. V atlasovém mapování 2014–2017 byl v Česku zjištěn ve 100 % mapovacích čtverců.

U nás jsou zvonci většinou stálí. Menší část populace je tažná (17 %) nebo tráví zimu v oblasti několika set km od hnízdiště (10 %), většina (73 %) se drží do 20 km od hnízdiště. V zimě na krmítku tedy potkáváme hlavně ptáky, kteří v létě hnízdí poblíž. Tažná část populace táhne od září do října do Středomoří, vracejí se v březnu až dubnu.

Je zavalitý, převládající barva je šedozelená, výrazná je žlutá barva v křídle. Mláďata jsou výrazně kropenatá, samička méně, sameček vůbec, zato má víc zelené a žluté. Od toho pochází jméno v mnoha evropských jazycích – Grünfink, Greenfinch – zelená pěnkava. České jméno odkazuje na jasný hlasitý zpěv, který zvonění malého zvonečku připomíná. Některým lidem připomíná i zvonění elektrického domovního zvonku, což ale určitě nebylo důvodem k pojmenování, protože české jméno vzniklo dříve, než lidé začali zavádět elektřinu do domů.

Sedá vzpřímeně, často na vrcholcích stromů, nápadná je velká hlava, silný zobák a kratší ocas. Zpívá z vyvýšeného místa, někdy i v letu – včetně typického svatebního letu, při němž samec nepravidelně mává křídly, což připomíná let netopýra. Zvonci mají velice silný zobák, který jim umožňuje louskat i tvrdá semena. Jsou téměř výhradně býložraví (semena plevelů, stromů, keřů, ale i květy a plody), ale mláďata krmí z části i hmyzem a pavoukovci, jako všichni naši pěvci.

Hnízdí na otevřeném hnízdě v hustých větvích, často docela nízko. Většinou dvakrát ročně, první hnízdění bývá v jehličnanech (listnáče ještě nejsou dostatečně olistěny), druhé v listnáčích. Má 4–6 bílých až namodralých vajec s matnými načervenalými skvrnkami a tečkami. Sedí pouze samice, samec ji po dobu inkubace krmí. Po vylíhnutí samice zpočátku mláďata zahřívá a o shánění potravy se stará jen samec. Později už mláďata krmí oba rodiče. Po 14–16 dnech mláďata vylétají z hnízda, ale oba rodiče se o ně ještě dále starají.


Zvonek zelený ve zkratce
Třída: ptáci
Řád: pěvci
Čeleď: pěnkavovití
Délka života: průměrně 2–3 roky; maximálně 12 let
Velikost: 14–15 cm
Rozpětí křídel: 23–26 cm
Hmotnost: 25–30 g


Web ČSO Pták roku: www.birdlife.cz/ptak-roku/

Poznámka:
[1] Zdroj: Lawson, B. et al. The emergence and spread of finch trichomonosis in the British Isles. Philosophical Transactions of the Royal Society B (2012) 367, 2852–2863 (https://doi.org/10.1098/rstb.2012.0130)


-red-

Grafická verze tohoto článku