Econnect - zpravodajství

Zprávy

Dva jsou víc než jeden – o řemeslech, přírodě a přátelství pěkně zblízka

18. 12. 2013 - Liberec (Econnect/ČMELÁK - Společnost přátel přírody ) - Budování předpokladů pro dobré občanské soužití musí být součástí denního života a to už od dětství. Bez toho budou všechny ministerské vyhlášky a politické deklarace cárem papíru. Recept ze „severu“, z Libereckého kraje, nabízí lidé z organizace Čmelák, kteří mají sdílení radostných chvil mezi „normálními“ a „zvláštními“ dětmi za cíl svého poslání a chtějí tento recept poslat dál.

„Kdo z vás už někdy viděl kováře při práci?“, ptá se hloučku dětí kovář Honza v umouněné zástěře, zatímco dává do výhně první kusy železa. Les rukou nahoře dává tušit, že děti už kováře viděly. „A kdo už i někdy něco zkoušel kovat?“ navazuje kovář další otázkou. Tentokrát se žádná ruka nezvedne. „Tak dneska se na kovařinu budeme nejen dívat, ale taky si něco každý z vás zkusí vykovat.“ Uzavírá kovář úvodní slovo a vlastně i vysvětluje jeden z pilířů projektu Dva jsou víc než jeden, kterého se ve školním roce 2013/14 účastní na 80 žáků prvního stupně ze šesti škol Libereckého kraje. Když se vzdělávat o starých řemeslech, tak pěkně zblízka a prakticky!

Skupinka malých kovářů se zdánlivě neliší od shluku dětí kolem šikovného řemeslníka na nějakém staročeském jarmarku. Bližší pohled však dává jiný obrázek, jak ho vykresluje Jolana Stáňová, koordinátorka projektu z libereckého sdružení Čmelák – Společnost přátel přírody: „Projekt Dva jsou víc je jedinečný především tím, že v něm spolupracují žáci ze třídy základní školy praktické a tzv. běžné základní školy. Obě třídy se nejprve seznámí a poté spolu absolvují přírodovědný a řemeslný program. Cílem společného vzdělávání je odstranění vzájemných obav z „těch druhých“ a z neznalosti plynoucích předsudků.“ A Stáňová pokračuje: “Jak můžeme chtít po absolventech různých typů škol, aby spolu v dospělosti žili v dobré sounáležitosti a rozuměli si, když je hned v dětství od sebe izolujeme? Náš projekt zprostředkovává kontakt mezi oběma skupinami vrstevníků. Je to jedna z cest, jak umožnit komunikaci a vzájemné poznávání dětí stávajícím vzdělávacím systémem separované, aniž bychom se o překot pokoušeli slučovat praktické a základní školy.“

O tom, že odbourávání bariér nad řemesly funguje, vypovídá obrázek z tkalcovské dílny. Skupinka dětí se shlukla kolem dřevěné česačky na vlnu. Jeden točí klikou, druhý chystá kousky vlny k česání, třetí je vkládá do česačky. Při pohledu na radost dětí při použití starého nástroje se ani nechce věřit, že se nejedná o hračku, ale o pracovní nářadí. To, že každý žák dorazil z jiné školy, nikdo neřeší.

Než se žáčci pustí do dalšího řemesla, čeká nás malá slavnost. Nevelká kuchyňka Základní školy praktické v Jablonci nad Nisou se hemží nejen dětmi ale i dospělými, všichni se seskupili kolem nápojů a táců s občerstvením. Na dnešní setkání se kromě obou tříd, mohli dostavit i rodiče či prarodiče, občerstvení pro ně nachystaly děti se svými učitelkami. „Přítomnost rodičů ve škole na radostných událostech považujeme za velmi důležitou. Pokud se může rodič do školy dostat jen na třídní schůzku, kde ne vždycky slyší jen chválu na svého potomka, je těžké očekávat, že si k ní vytvoří hlubší vztah,“ vysvětluje hemžení Milan Lopour, lektor osobnostně-sociálních aktivit projektu.

Někteří rodiče využili přestávky v programu k prohlídce dosavadních žákovských výrobků. Ty jsou uložené v pestrobarevných kapsářích vytvořených také vlastnoručně dětmi na jednom z předchozích setkání. Rodiče je dnes mohli oceňovat pomocí medailí. Aktivita je tedy vítána od dětí i rodičů.

Po přestávce míříme do košíkářské dílny. Tady se plete z pedigu. Kromě dětí jsou tu i klienti sociálně-terapeutických dílen z Domova Maxov v Horním Maxově. Údiv dětí nezná mezí, když je jejich mistrová Květa představuje: „Po mé pravé ruce plete koše pan Luboš, i když to tak nevypadá, je slepý.“ Ačkoli dětem jde pletení celkem dobře, jejich respekt k šikovnému nevidomému řemeslníkovi roste každým okamžikem. „Spojení našeho projektu s řemeslníky z Horního Maxova se nám velmi osvědčilo. Pro děti je přínosem vidět řemeslníky s omezeními v různých oblastech, ale přesto šikovné, samostatné a žijící plnohodnotný život, přímo v akci a zároveň si spolu s nimi ozkoušet konkrétní řemeslné techniky. Pro řemeslníky z Horního Maxova, je to vhodná příležitost ukázat své profesní schopnosti a dovednosti“, vysvětluje motiv spolupráce Zdeňka Sopůšková, speciální pedagožka a současně lektorka projektu.

Po kolotoči tří řemesel následuje chvilka oddechu a možnost pochlubit se ostatním svými výrobky. Znovu si uvědomit, co jsme se dnes nového naučili a v čem jsme se zlepšili. I to je důležitá součást učení založená na moderních vyučovacích metodách. „Z věcí, které jsem dnes vyrobil, se chci pochlubit košíčkem“, ukazuje v závěrečném kroužku svůj výrobek ostatním jeden z prvňáčků z dnes hostující ZŠ a MŠ Huntířov. „Dal mi hodně práce, ale nakonec se to povedlo.“ Nepřímo tak potvrzuje naplnění dalšího z cílů projektu: aby všechny děti bez rozdílu zažily při vzdělávání úspěch.

Dva jsou víc než jeden je vzdělávací cyklus dvanácti setkání, kterého se ve školním roce 2013-14 v Libereckém kraji účastní tři dvojice škol (vždy jedna základní škola a jedna základní škola praktická) . Jednotlivá setkání jsou zaměřená na tradiční řemesla, poznávání přírody, ale v první řadě na osobnostně-sociální rozvoj dětí. Projekt realizuje v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Čmelák – Společnost přátel přírody. Je financován z ESF a rozpočtu ČR.


-red-

Grafická verze tohoto článku