SKI 2003 a 2005

Vyjádření Dr. Miloslava Nevrlého (mimo jiné autora Karpatských her) k projektu Sdružení SKI 2003 napsané původně pro časopis Jizerské a Lužické hory v únoru 1997

Redakce mě požádala, abych vyjádřil v tomto časopise vlastní stanovisko k záměru trvale pozměnit obludným způsobem lesy v okolí Bedřichova jen proto, aby se tam po pouhých několik prchavých dnů mohli za šest toků prohánět účastníci mistrovství světa v klasických lyžařských disciplinách. Mám výhodu, že asi ode mne nikdo neočekává souhlas s takovou mamutí akcí a že mohu navíc psát otevřeně, tj. bez obav z postihů, které bezpochyby v této kauze mohou pociťovat tzv. úřední osoby. Přečetl jsem celé stastránkové Posouzení koncepce MS SKI 2003, tedy to, co se snad nazývá E.I.A., a bylo to neveselé čtení. Přenechám povolanějším vznést čistě technické, lesnické, ochranářské a ekonomické námitky proti záměru požádat FIS o přidělení tohoto mistrovství České republice a ještě předem (přestože zdaleka není jisté, že Jizerské hory, o kterých je i ve světě známo jakým znečištěním vzduchu jsou postihovány, nominaci dostanou) proinvestovat v nich miliony korun vykácením lesa, vybudováním desítek kilometrů až 10 m širokých tratí s ještě širšími zatáčkami, vodní nádrže na výrobu umělého sněhu, mostů s mostovkami na léto kvůli autoprovozu rozebíratelnými (kdo asi bude v příštích letech platit znovu na zimu jejich montáž, jak je slibováno ?), tunelů (kdo do nich asi bude později pro běžné lyžaře vyrábět a vozit sníh?). Všechny terénní práce v lese prý budou prováděny ručně. Zlaté oči, které to uvidí! To všechno v 1. zóně celkové nejvyšší ochrany CHKO Jizerské hory, nejstarší chráněné krajinné oblasti severních Čech, a to buď za porušení stávajících zákonů o ochraně přírody nebo za nemravné udělení výjimky z nich. Zcela stranou ponechávám stavební záměry v samotném Bedřichově, kde obří stavby zcela změní tvář této horské obce. Prvotní plány na zdvojení železniční trati mezi Libercem a Žitavou (!) a na proražení podzemního metra z Liberce do Bedřichova (!), svědčící o přímo paranoidní gigantomanii pořadatelů, jsou snad již definitivně pohřbeny, dlouho vzdoroval zrušení plán na postavení celoroční lanovky do Bedřichova, do onoho Bedřichova, do kterého z Liberce nelze po tři čtvrti roku pět dní v týdnu vypravit ani jediný autobusový spoj ČSAD a to pro naprostou ztrátovost této linky. Kormutlivě působí útěcha E.I.A., že "nedojde-li (na průsecích vykácených pro tratě) po dobu několika let k extrémnímu větru, porosty se zpevní a budou odolnější". Nebudou: k větrům dojde a staré porosty se tak jako tak již nezpevní. Zábavný je naproti tomu demagogický argument, že "rozčleněním (tj. vykácením) lesního komplexu se zvýší diverzita krajiny a zlepší se orientace v lese" Nezlepší: turisté, kteří dosud nebloudili, budou teprve nyní bloudit ve změti křižujících se cest a diverzita (tj. různotvárnost) se projeví pouze nežádoucím zabuřením volných ploch třtinou. Vzájemně se také vylučuje slib, že závodní tratě budou provozovány pro veřejnost i v dalších letech s ujišťováním, že pokud bude trať vedena přes rašeliniště, bude umístěna na geotextilie, které budou (a s nimi tedy i část tratě) po skončení mistrovství světa odstraněny. Pod značně stydlivým a mlhavým výrazem zkapacitnění současného silničního systému je předložen plán zásadního rozšíření (a tím spojeného kácení lesa) přístupových silnic do Bedřichova z Liberce i Jablonce nad N. Přestože E.I.A, tj. pro investora závazný dokument, se snaží marně vyhovět všem, nezbývá jí než na závěr přiznat, že "jsou nutné kompromisy (asi všichni víme, co si pod tím představit) vůči okolní krajině" a že "bylo zjištěno, že umístěním běžeckých disciplin dojde k výrazně negativním vlivům na přírodní podmínky Jizerských hor.

Stručně vyjádřeno, domnívám se, že Jizerské hory, zvlášť za současného stavu imisního ohrožení, jsou příliš malé, zranitelné a proto nevhodné pro pořádání takové gigantické akce, jakou je mistrovství světa. Andělské hlasy, které volají po jeho uspořádání lze rozdělit do třech kategorií. Nejhlasitější budou stavební a jiné firmy a organizace, včetně té, která byla pro MS 2003 vytvořena. Ty nemají sice k horské přírodě nejmenší vztah, ale cítí dlouhodobou jistotu zakázek financovaných státem. Celostátní nebo místní lyžařští činovníci budou prosazovat tuto akci pro pomyslnou slávu českého lyžování i pro slávu vlastní bez ohledu na jizerské lesy. Asi nejupřímnější jsou konšelé okolních měst, kteří mistrovství vítají jako možnost přiživit se na státních miliardách a ucpat jimi největší trhliny v místním rozpočtu. V únorovém čísle tohoto časopisu to bylo ostatně jasně vyjádřeno slovy "Za přínos lze bezesporu považovat to, že by se v rámci této akce podařilo dokončit odkanalizování obcí Bedřichov a Janov nad Nisou, na které v současné dob chybí finanční prostředky". Vůči chřadnoucím Jizerským horám je to sice takový malý hyenismus, ale alespoň je vyřčen otevřeně a upřímně.

Vzpomínám, jak jsem si před lety vážil rozhodnutí občanů, tuším Denveru v Coloradu, kteří odmítli již jistou nominaci svého města na uspořádání Olympijských her, protože si uvědomili svou odpovědnost za jednoúčelové zničení horské přírody výstavbou objektů, které - přes veškerá předchozí ujišťování firem a funkcionářů - již nebudou nikdy plnohodnotně sloužit. O co jsou Čechy chudší ne U.S.A. a Jizerské hory menší než Skalisté hory, o to více by měli občané bránit tomu, aby se podobná a přírodu devastující akce v těch těžce zkoušených horách konala.

RNDr. Miroslav Nevrlý

P.S. Jako libereckého občana, který v Jizerských horách prožil větší část života, mě mrzí ještě jedna věc a sice přístup libereckého magistrátu k pořádání MS 2003. Nelze se zde ubránit srovnání s jinou, stejně halasně propagovanou "akcí", kterou byla zamýšlená výstavba přehrady ve Vesci. Činovníci od primátora po jeho náměstky nás již od roku 1994 masírovali v novinách, rozhlase, televizi i na besedách informacemi o výhodách budoucího superkoupaliště a předháněli se ve vypočítávání kladů této stavby pro nás, občany Liberce. Jak nádherně se nám tam bude koupat. Pokud se někdo ozval proti stavbě, byl označen za zpátečníka a milovníka mihulí. Soudným lidem bylo ale jasné, že od začátku se jedná pouze o pouhou pozemkovou spekulaci. Nepřekvapilo je proto, že se stalo to, co se stát mělo a muselo: vypůjčené miliony odplynuly tam kam měly, tedy ze státní kapsy do kapsy soukromé a o veseckých plážích se přestalo mluvit. Magistrátu (tj. občanům) nezbývá, než zaplatit 15 milionů plus úroky (částku, za kterou by bylo možno na příští roky dotovat letní autobusovou dopravu z Liberce do Bedřichova) za úvěr, za který se bláhově zaručil bance na základě naivní (a to je ještě slabý výraz) smlouvy se společností AKVA a těmi, kteří jí krátkodobě pronajali své pozemky a zřídili na ně zástavní právo. A dnes nás úplně stejní pánové z magistrátu (pánové, které jsem ještě nikdy na lyžích v horách nepotkal) přesvědčují a poučují, jak nádherně se nám bude po skončení mistrovství světa lyžovat v Jizerských horách na tratích, které pro nás nechají vykácet v lesích a do kterých si ještě rádi koupíme vstupenku.

Nebude se tam lyžovat lépe, ale hůř.

M. N.

Vyjádření odborníka v oboru lesnictví a ekologie Doc. ing. Jana Čermáka z Brna v rámci připomínek k dokumentaci posouzení vlivů MS v klasickém lyžování v roce 2003 v Jizerských horách na životní prostředí (z února 1997)

předpokládaných vlivů stavebních zásahů, plánovaných v souvislosti s návrhem uspořádání mistrovství světa v lyžování, na přírodní prostředí v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.

Mistrovství světa v klasických disciplínách MS SKI v roce 2003 v aglomeraci Liberec-Jablonec nad N. má zahrnovat skoky na lyžích v areálu skokanských můstků na Ještědu a běžecké disciplíny v lokalitách Bedřichov, Hrabětice a Břízky v Jizerských horách. Je počítáno s návštěvností kolem 20 tisíc lidí na každé z uvedených disciplin (což je hodnota asi poloviční než počty demografických údajů v zadávacích podkladech ). Organizátor navrhuje v místech vybraných pro běžecké disciplíny vybudování dočasných stadionů a v přilehlých lesích několik desítek kilometrů hladkých tratí (vyžadujících klučení pařezů) a dále 5 tunelů a 17 mostů (vše o šíři 6 až 10 metrů) pod stávajícími komunikacemi s příslušnými nájezdy a velké mosty při vjezdu ze stadionů do lesa a zřízení před 60 km oplůtků. Tyto tratě mají být dále doplněny tzv. pracovním pruhem, po kterém se mají pohybovat sněžné skůtry, těžké mechanizmy s umělým sněhem a mají v něm být rovněž provedeny hluboké výkopy pro umístění spojovacích kabelů. Většina navrhovaných aktivit směřuje do území, které je v 1. zóně celkové nejvyšší ochrany území, navrhovaná sportoviště pak vždy do 1. zóny nejvyšší ochrany přírodního prostředí včetně unikátních rašelinišť.

Chráněná území Jizerských hor a jejich přírodní rezervace mají dle zákona a z celospolečenského hlediska nejvyšší prioritu z hlediska vod, jejich maximálního záchytu a akumulace. Z biologického hlediska pak představují mimořádně cennou rezervu genofondu a jedinečných horských ekosystémů. Navrhované stavební úpravy související s uspořádáním mistrovství světa v lyžování by znamenaly rozsáhlou devastaci lesních ekosystémů spojenou s hrubým poškozením nadzemní i podzemní části stromů po obou stranách běžeckých tratí. Mechanická narušení desítek kilometrů porostních okrajů těžkou technikou zahrnující klučení pařezů by vedla k funkční i statické destabilizaci porostů, podmínila by jejich hromadnou infekci houbovými parazity s možným druhotným vznikem ohnisek kalamitních škod hmyzem. Budování hlubokých výkopů pro spojovací kabeláž by znamenalo vytvoření nekontrolovaných drenáži s následným pozemním odtokem přirozeně zadržovaných chráněných vod. Je iluzorní se domnívat, že by u podobně necitlivých zásahů do krajiny bylo možné těžkým ekologickým následkům předejít souborem prakticky nesplnitelných, vágně definovaných technických opatření zajišťovaných osobami, které, jak z návrhu vyplývá, nemají k přírodnímu prostředí vztah.

Vzhledem k tomu, že v dnešní době je v evropských státech ve stále zvýšené míře kladen důraz na rozumné hospodaření s krajinou, mohla by akce zasahující zákonem chráněné území nepříznivě ovlivnit i náš vstup do Evropské unie. Je spíše s podivem , že u nás dosud existují skupinové tendence na úkor celospolečenských zájmů, tedy trvalému udržení naší krajiny, organizovat dočasné akce, které by vedly k jejímu trvalému porušení. Domnívám se, že obrovské finanční náklady, které by si vybudován mistrovských tratí a zabezpečení ochrany krajiny v chráněné krajinné oblasti vyžadovalo, by bylo mnohem účelnější využít jinde. Například pro dotvoření nově vzniklé krajiny formou sportovního národního parku na výsypkách na Mostecku apod.

Doc. Ing. Jan Čermák, CSc.
člen IURFO a New Yorské akademie věd, Ústav ekologie lesa, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita
Zemědělská 3, 61300 Brno

Vyjádření k záměru Sdružení SKI 2003 uspořádat v Jizerských horách MS v klasickém lyžování v roce 2003 zaslané lesnickým odborníkem ing. Theodorem Lokvencem v únoru 1997

O sportovních iniciativách v Jizerských horách jsem částečně informován a nemile překvapen. K celému problému mohu říci obecně následující. Jizerské hory a jejich lesnickou problematiku tak trochu znám. Poznal jsem je ještě v jejich neporušené a jedinečné kráse, kdy jejich ekosystémy a jejich funkce nebyly narušeny. Bylo to ve čtyřicátých letech. Již pře rozšířením imisní kalamity až do nich jsem byl mezi hrstkou odborníků, kteří neúspěšně před tímto nebezpečím varovali a upozorňovali na nezbytnost preventivních opatření. Měl jsem rovněž možnost poznat v celé šíři hrůznou situaci imisní kůrovcové kalamity a jako odborník i její dopad a obtížnost řešení. Nejsem skeptik, ale velmi těžko si dovedu představit, že by se podařilo obnovit ekosystémy o původního stavu, tak jak jsem je poznal. V každém případě se připojuji k těm odborníkům, kteří konstatují a zdůrazňují, že stav je kvalitativně i kvantitativně kritický. Domnívám se, že je nezbytné odpovědně a fundovaně řešit obnovu porostů, k čemuž se do určité míry přistupuje. Pro plnění tohoto rozsáhlého, finančně i odborně náročného úkolu je však nutné maximálně omezit každou aktivitu, která sebemenším způsobem působí negativně na prostředí. Teoreticky řečeno, lesy by se měly zcela izolovat od člověka jako konzumenta a svěřit je pouze do rukou schopných a odpovědných lesníků a ochránců přírody. I když to není prakticky možné, měli bychom se snažit přiblížit se k tomuto ideálu a odpovědně hory léčit. Je to obrovský úkol, který je před nás postaven a přitom si musíme uvědomit, že Jizerské hory nejsou "čisté" imisní zatížení trvá i když s nižší intenzitou a v budoucnu nelze vyloučit možnost určitých negativních výkyvů. Ale teď bych rád upozornil na některé problémy, ke kterým se mohu vzhledem ke svým zkušenostem vyjádřit.

Úvodem upozorňuji, že je velmi obtížné, abych se vyjádřil konkrétněji k detailům, poněvadž nemám k dispozici mapové podklady a chtělo by to provést rekognoskaci terénu.

Důležitým úkolem, o kterém se diskutuje a k jehož řešení se postupně přistupuje je přeměna porostů (mlazin a kultur) přípravných dřevin smrku pichlavého i borovice pokroucené na cílové prostory autochtonních dřevin s vysokým podílem listnáčů. Zároveň je nezbytné řešit i přeměnu čistých mlazin a kultur smrku ztepilého a zabývat se výchovnými zásahy za účelem zvýšení jejich stability. Oba tyto obtížné soubory pěstebních zásahů,většinou v podmínkách půdně i klimaticky extrémních, vyžadují, aby porostní klima těchto komplexů nebylo narušeno a bylo umožněno jemně pracovat a využívat ho. Vybudováním širokých běžeckých tratí a jejich provozem dojde k narušení porostů, vytvoří se otevřené porostní stěny a koridory, umožňující pronikání imisí do porostů, čemuž bylo s velkým úsilím obnovou porostů částečně zabráněno. V mladých a zakládaných kulturách potom dojde k nedostatečnému zakrytí stromků sněhem a ke zvýšeným škodám fyziologickým vysycháním v jarním období, které je zesilováno zasažením imisemi. I když se v materiálech Českého ekologického ústavu mluví o kompenzačních opatření, o náhradních výsadbách za vykácené porosty, nemá to se zmírněním ekologických škod vznikajících těmito zásahy nic společného. Vyjde se tím pouze vstříc Lesům České republiky požadujícím mimo jiné plnou náhradu produkční plochy lesa. Za nevhodné a škodlivé lze považovat i nutné odvodnění rozsáhlých ploch tratí, může být trvale zasažen svodní režim (existence rašelinišť apod.), který je již tak dost narušený.

Protnutí porostů se jistě naruší systém biocenter a jejich propojení, které jsou základem pro revitalizaci celého pohoří. K tomu je ovšem třeba znát jejich přesnou situaci i situaci plánovaných tratí.

Za významné opatření k eliminaci škod, vznikajících běžeckými tratěmi a jinými aktivitami jsou považovány navrhované izolační pásy (v tzv. pufrační pásmu). Je to řešení teoreticky možné a snad účinné. Takovéto pásy by vyžadovaly zavedení účelných změn druhové skladby v nich věkové i prostorové struktury stávajících porostů, v některých místech i takto usměrněné zakládání porostu a to na výměře, podle mého mínění, několika set hektarů

Je to opatření, s kterým nejsou u nás dostatečné zkušenosti a je to úkol dlouhodobý, který ani při okamžitém započetí nelze během 6 let s využitím všech možností a poznatků realizovat a dosáhnou jeho funkční účinnosti. Vyžaduje to přípravu porostů různého stáří pro zavedení náhradních druhů dřevin (hlavně podsadbami), založení kultur a to v podmínkách, kde šok z přesazení i při maximální péči trvá tři roky, s nezbytnou ochranou proti zvěři, bez které je vnášení listnáčů neproveditelné, úpravu struktury stávajících porostů k zajištění požadované funkce (zapláštění, vnitřní struktura apod.). Je třeba brát v úvahu omezené růstové podmínky v horských polohách i omezený výběr autochtonních dřevin. Musí se počítat s tím, že tyto pásy budou při závodech pod tlakem diváků.

Nemalý vliv bude mít zvýšený provoz při výstavbě všech zařízení i při realizaci závodů na jelení zvěř, která významně ovlivňuje zalesňování, zejména nových druhů dřevin i zdravotní stav porostů. Jak upozorňují některá pozorování, přispívá neklid a zvýšená migrace ke zvyšování škod na porostech.

Je rovněž zcela reálné, počítat s tím, že v případě nedostatku sněhu na tratích, což se často stává, bude nutné doplňovat ho uměle. S tím je spojena řada negativních zásahů i kontaminace vody, půdy, ale i poškozování vegetace různými produkty (salmiak). Rovněž zvýšený provoz motorových vozidel zvýší kontaminaci ovzduší s dlouhodobým dopadem.

Při konkrétním sečtení by se jistě našla i řada dalších, obtížně řešitelných problémů. I když jsou v materiálech navrhována kompenzační opatření, nepovažuji je za tolik účinná, aby vyvážila negativní dopady na lesy Jizerských hor a vegetaci vůbec a plnění jejich funkcí. Není dostatek poznatků s jejich realizací a zejména vzhledem ke krátké době, která je k dispozici nepovažuji možnost dosažení jejich funkcí. Je vždy reálné počítat i s tím, že praktická realizace a její dopad se téměř vždy značně odlišuje od daného plánu.

V každém případě považuji uskutečnění tak rozsáhlé akce v tak silně narušeném ekosystému, kterým Jizerské hory jsou v počátečních fázích jeho náročného léčení za ekologicky i ekonomicky nevhodné.

V Opočně 13. 2. 1997
Ing. Theodor Lokvenc, CSc.

Krátkodobý zisk nemůže vyvážit nezvratnou škodu
(Prof.Dr.Erazim Kohák)

Oč vlastně jde v Jizerských horách? Otázka výstavby lyžařského areálu pro mistrovství světa, SKI 2003, mi nepřipadá jako prostý spor mezi milovníky rozvoje a milovníky přírody. Jde o něco daleko základnějšího - totiž o to, podle čeho bychom měli rozhodovat o věcech veřejných.

Nebylo by poctivé předstírat, že "vlastně o nic nejde", jen o několik průseků. Komerční význam všech "mistrovství světa" spočívá v tom, že jde o daleko víc. Jde o tisíce návštěvníků, kteří přijedou z velké části vlastním auty, budou se dožadovat silnic mezinárodní úrovně, prakovacích stání, ubytování, výběru restaurací, prostě všeho náročného zázemí soustředěné turistiky. Za to všechno turisté sice pořadatelům platí, avšak kraj a jeho lidé na to těžce doplácejí. Turistické zázemí místrovství nezmizí, když ubyde. Jde o hluboký a dlouhodobý, nezvratný zásah do života krajiny, ať již to jsou Jizerské hory, Rajchéřov nebo Štrbské pleso. Jak o něčem takovém rozhodovat?

Zahraniční investor to má snadné. Nemusí si dělat starosti, jakou spoušť po sobě zanechá. Odejde s posledním návštěvníkem a vezme zisky s sebou. Může rozhodnout čistě na základě co největšího okamžitého zisku - a po mě potopa. Ostatně jsme to již nejednou zažili.

Místní činitelé to mají složitější. Ti ponesou následky nezvratných zásahů, avšak do svého rozhodování potřebují začlenit také příslib pracovních příležitostí a turistických zařízení, která investor s sebou nevezme. Jistě, zkušenost třeba z Olympijských her v Sarajevu naznačuje, že těch pracovních příležitostí bývá méně a méně kvalitních než si pořadatelé slibují, a že se z turistických zařízení dimenzovaných pro zcela jiný účel se častěji stává Areál (zlých) snů než prosperující turistická oblast. Přesto cenu na kvalitě života potřebují místní činitelé zvažovat proti ekonomickým nárokům voličů.

Ještě obtížnější to mají veřejní činitelé a angažovaní občané. Jsou odpodvědní za dlohodobé dobro této země - a to nejen dnešním voličům, nýbrž i těm, kdo nevolí, i těm, kdo přijdou po nás, třeba někdy za sto let. O to tu jde. Ano, všechna lidská činnost představuje zásahy do životního prostředí, avšak tam, kde jde o zásahy nezvratné - o dlouhodobou, nenapravitelnou přeměnu, jakou představují hráze na Vltavě, odlesnění Posázaví či výstavba rekreačních oblastí podle chvilkových představ o "rekreaci" v té hrstce zachovalých oblastí této hustě zalidněné země - tam je třeba postupovat s krajní obezřetností.

Je to navždy. Generace našich potomků budou žít s následky našich zásahů. Je iluzorní si představovat, že, "až si to rozmyslíme", třeba obnovíme Prahu zničenou asanací či zaplavené Svatojánské proudy. Je to navždy.

To ovšem neznamená, že můžeme přestat jednat. Nemůžeme, i když si uvědomíme cenu svého jednání. Avšak znamená to, že nemůžeme jednat lehkovážně. Krátkodobý zisk nikdy nemůže vyvážit nezvratnou škodu. Jindy můžeme rozhodnout, že záměr není proveditelný za přijatelnou dlouhodobou cenu. Nikdy si však nemůžeme dovolit jednat nerozvážně.

Máme vybudovat lyžařský areál pro mistrovství světa v Jizerských horách? Zamysleme se raději, jak o tom rozhodnout. Ne podle chvilkového zisku či voličských nálad. POtřebujeme promyslet dlohodobé naděje a následky - a také podmínky, které by takový záměr musel splnit, aby byl dlouhodobě přijatelný. Pak zvažme, zda nezbytné podmínky vůbec splnitelné jsou. Rozhodnutí vyplyne samo. Jen pamatujme: cokoli rozhodneme, je to navždy.

Prof. Dr. Erazim Kohák (filozofická fakulta UK Praha), březen 1997

Stanovisko sociologa k vývoji turismu v Jizerských horách
(Doc. Dr. Hana Librová, CSc.)

Takzvané volnočasové aktivity prodělávají u nás v posledních letech prudký vývoj. V první polovině devadesátých let bylo přirozenou snahou občanů kompenzovat léta uzavřených hranic. Rychle vznikl velký počet cestovních kanceláří, které zprostředkovávaly zahraniční pobyty, nejčastěji do oblastí masového turismu, které jsou opuštěny západními klienty jako ekologicky poškozené právě turistickým ruchem (klasická letoviska Středozemního moře, Alp atd.).

Sociologické výzkumy však naznačují, že poptávka po masovém typu rekreace opadá i u nás a že v současné době je už zájem našich občanů o tzv. tvrdý turismus střídán zájmem o klidnější trávení dovolených, mimo vysoké koncentrace. Tyto formy turismu se vyznačují spíše individuálními a rodinnými pobyty a přímými kontakty s hostiteli (např. tzv. vesnický turismus). Ekologicky riskantní prostorové rozptýlení rekreantů může být kompenzováno dobrou organizací ze strany příslušných institucí. Tento vývoj bude v budoucích letech a desetiletích s velkou pravděpodobností dále sílit, což odpovídá vývojovým trendům západní Evropy.

Perspektiva velkých ubytovacích a rekreačních zařízení se do budoucna ukazuje jako nejistá, resp. jako nepravděpodobná. Jejich budování je tedy problematické nejen z hlediska zájmů ochrany přírody, ale také z naznačených důvodů sociologických a ekonomických.

Tato skutečnost zpochybňuje odhady, že velké kapacity vybudované pro potřeby Mistrovství světa v Jizerských horách budou v budoucnu efektivně sloužit pro zimní rekreaci. Rekreant na počátku příštího století nebude pravděpodobně ani v této oblasti interesován na masové rekreaci, ať už máme na mysli ubytovací zařízení nebo využití běžeckých tratí Mistrovství. Dá např. přednost rozmanité síti běžeckých tratí, které v Jizerských horách, pokud je mi známo, existují, a které do budoucna vyžadují relativně nepříliš náročnou údržbu.

Na závěr připojuji poznámku: měla jsem možnost pobývat pracovně v loňském září v norském Lillehammeru, nedávném dějišti zimních olympijských her. Seznámila jsem se s dokumenty o přípravě Olympiády. Citlivý přístup projektu byl prestižní záležitostí celé země. Byl do detailů promyšlen za přispění odborníků mnoha disciplín. Norové chtěli i světu ukázat, že lze připravit Olympiádu bez negativních dopadů na přírodu a na kulturněhistorické hodnoty města. K tomu účelu vznikla řada isntitucí a projektů, sledovaných místními úřady, občanskými iniciativami i vládou. Tato bohatá skandinávská země zde nešetřila finančními prostředky. Přesto je přírodní okolí Lillehammeru i město samé touto sportovní událostí negativně a patrně nevratně poznamenáno.

V Brně 12. 4. 1997
Doc. Dr. Hana Librová, CSc.

© S.O.S. Jizerské hory, Jan Rovenský , 12.5.1998