Komentář k zákonu č. 123/98 Sb.

Komentář a vzory podání k zákonu č. 123/1998 Sb.,

o právu na informace o životním prostředí

Zákon č. 123/1998 Sb., ze dne 13. května 1998 o právu na informace o životním prostředí

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§1 Účel zákona

(1) Zákon upravuje

a) podmínky výkonu práva na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů¹), jimiž disponují orgány státní správy, orgány územní samosprávy a jimi zřízené, řízené nebo pověřené právnické osoby,

b) přístup veřejnosti k informacím o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, jež mají tyto orgány k dispozici, a stanoví základní podmínky, za nichž jsou takové informace zpřístupňovány.

(2) Zpřístupňování údajů získaných pro statistické účely a zpřístupňování statistických informací se řídí zvláštním zákonem ²).

---------------------

1) Článek 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované usnesením Předsednictva ČNR pod č. 2/1993 Sb.".

2) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

KOMENTÁŘ

Obecně

Vymezení účelu zákona vychází z Listiny základních práv a svobod (čl. 35 odst. 2) a rovněž z čl. 1 směrnice Rady Evropských společenství č. 90/313/EHS ze 7. června 1990 o volném přístupu k informacím o ŽP (dále jen směrnice ES - v českém překladu otištěna v příloze této publikace). Cílem směrnice ES je "zajistit volný přístup k informacím o životním prostředí, jimiž disponují úřady, a jejich šíření a stanovit základní předpoklady, za nichž se mají takové informace zpřístupňovat".

Povinnost přijmout nezbytná právní opatření, která by zajistila přístup veřejnosti k environmentálním informacím vyplývají také z "Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí" podepsané v červnu 1998 zástupcem České republiky v dánském Aarhusu (tzv. Aarhusská konvence). V této mezinárodní úmluvě se Česká republika zavázala zajistit, "aby orgány veřejné správy na žádost o environmentální informace zpřístupnily tyto informace veřejnosti". Úmluva poměrně pregnantně definuje povinnosti smluvního státu ohledně obsahu vnitrostátních předpisů, upravujících právo na informace, včetně formy zveřejněné informace, okolností, ze nichž může být žádost o informaci zamítnuta apod.

Každý má zaručeno právo na informace, svobodu vyhledávat je a šířit (čl. 17, odst, 1 a 2 Listiny základních práv a svobod). Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem informovat o své činnosti (čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Oblast environmentálních informací je sice privilegovanou a zvlášť upravenou speciální oblastí, nicméně je speciální součástí celkové problematiky přístupu občana k informacím shromážděným na úřadech veřejné správy. V principu lze říci, že si občanská společnost ze svých prostředků vydržuje výkonnou moc státu a předává jí část své svrchovanosti, aby pro ni a za ni zajišťovala řadu správních agend a funkcí. Má proto právo - pokud výjimečně zákon nestanoví jinak - mít přístup k informacím shromážděným výkonnou mocí státu a také na přiměřené informace o činnosti výkonné moci samotné.

Progresívním trendem i v této obecné rovině je v naší demokratizující se společnosti pružný, efektivní přístup občana k úřadům při vyřizování nejrůznějších záležitostí. Na úřadech by podle usnesení vlády z října 1995 měla existovat informační služba pro občany, občané by měli mít možnost si na úřadech pořizovat kopie písemností atd. Je žádoucí, aby úřady vydávaly vlastní informační bulletiny. Účel zákona je formulován v souladu s tímto všeobecným trendem a zároveň s důrazem na ústavně zakotvenou privilegovanost sféry environmentálních informací a jejich zpřístupňování.

Podle tohoto zákona se zpřístupňují informace, jež má příslušný orgán nebo organizace k dispozici. Zpřístupňováním není vytváření nové informace (souboru informací) na zakázku žadatele. Tyto případy, jež vybočují ze sféry úpravy zákonem č. 123/1998 Sb., je zejména v případech rezortních ústavů a dalších odborných organizací třeba řešit na smluvním základě - a za smluvní ceny.

Ustanovení § 1 zákona slouží jako významné interpretační vodítko v případech, kdy vznikají pochybnosti, zda požadovanou informaci zpřístupnit či nikoliv. Vzhledem k tomu, že zákon vychází z principu veřejnosti správy (viz. výše), upravuje podmínky práva na včasné a úplné informace o ŽP a upravuje základní podmínky zpřístupňování informací, měla by být v pochybnostech informace vždy zpřístupněna.

K odst. 1

Tento zákon neupravuje přístup k informacím v dispozici podnikatelských subjektů, neziskových subjektů či občanů, ale přístup veřejnosti k informacím shromažďovaným a zpracovávaným na úřadech veřejné správy a na jimi řízených, zřízených nebo pověřených právnických osobách (ústavech, výzkumných ústavech, institucích, agenturách apod.).

Definici veřejnosti je možno dovodit z textu §2 písm. c) tohoto zákona. Jsou to jakékoli fyzické nebo právnické osoby. Veřejnost definuje i nově na konferenci evropských ministrů životního prostředí v Aarhusu (červen 1998) podepsaná Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, kde se v čl. 2 odst. 4 stanoví, že "veřejnost" znamená jednu či více fyzických nebo právnických osob. Veřejnost je zde v postavení žadatele, který požaduje zpřístupnění informace, jež je v držení orgánu veřejné správy nebo jím řízených, zřízených nebo pověřených právnických osob. Povinnost zpřístupnit na žádost informaci nemají podle tohoto zákona tedy právnické a fyzické osoby jiné, tedy občané, podnikatelské subjekty, neziskové právnické osoby apod.

K odst. 2

Pokud v oblasti environmentálních informací platí řada speciálních pravidel, zejména je zde žádoucí zpřístupňování i individuální informace a údaje (např. o emisích konkrétního průmyslového provozu do prostředí), pak v oblasti státní statistické služby platí principy opačné. Zákon o státní statistické službě je postaven na bezvýjimečné a přísné ochraně individuálních dat jako na základním principu, díky kterému je možno od právnických i fyzických osob požadovat v rámci statistických šetření velice konkrétní a podrobné údaje o nich samotných. Účelem statistiky je zkoumání hromadných jevů a zpracovávání agregovaných informací o nich. Tyto informace jsou pak za podmínek stanovených zákonem č. 89/1995 Sb. zpřístupňovány.

I v environmentální oblasti je nezbytné pro sféru státní statistické služby specifika statistiky respektovat. Proto je zpřístupňování statistických informací vyňato z předmětu úpravy zákona o právu na informace o životním prostředí. Tato výjimka se týká dat a informací sbíraných zpracovávaných a sdělovaných orgány statistické služby podle uvedeného zákona. Pokud se na některém úřadu veřejné správy vyskytne jinak opatřená nebo zpracovaná informace obdobného obsahu, bude ale spadat pod režim tohoto zákona.

V praxi dochází k tomu, že správní orgány shromažďují informace podle jiných zákonů než je statistický, poté se však tyto informace stanou předmětem statistického zjišťování a oni je mimo jiné poskytnou orgánům statistické služby. Dále si však tyto informace ponechávají i pro svou činnost. V tomto případě neexistuje důvod pro odepření zpřístupnění informace, protože správní orgány shromáždily tyto informace na základě jiných zákonů a využívají je i pro jiné účely.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- definice informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů - viz §2 písm. a) tohoto zákona a komentář k němu,

- definice orgánů veřejné správy, orgánů územní samosprávy a jimi řízených, zřízených nebo pověřených právnických osob - viz §2 písm. b) tohoto zákona a komentář k němu,

- vztah k Listině základních práv a svobod a k zákonu č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě v poznámce pod čarou.

- čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod - právo na svobodné vyhledávání a šíření informací,

- čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod - právo na přiměřené informace o činnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy,

- článek 2 odst. 4 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané Českou republikou v Aarhusu v červnu 1998 - pojem veřejnosti, oprávněné požadovat informace.

§2 Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů (dále jen "informace") informace v písemné, obrazové nebo zvukové formě, na nosičích výpočetní techniky, nebo v jiné technicky proveditelné formě, jež vypovídají zejména o

1. stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu,

2. připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí, a informace o opatřeních, jež podnikají úřady odpovědné za ochranu životního prostředí nebo jiné osoby při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí,

3. stavu vody, ovzduší, půdy, živých organismů a ekosystémů, dále informace o vlivech činností na životní prostředí, o látkách, hluku a záření do životního prostředí emitovaných a o důsledcích těchto emisí,

4. využívání přírodních zdrojů a jeho důsledcích na životní prostředí a rovněž údaje nezbytné pro vyhodnocování příčin a důsledků tohoto využívání a jeho vlivů na živé organismy a společnost,

5. vlivech staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí,

6. správních řízeních ve věcech životního prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí, peticích a stížnostech v těchto věcech a jejich vyřízení a rovněž informace obsažené v písemnostech týkajících se zvláště chráněných součástí přírody a dalších součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů,

7. ekonomických a finančních analýzách použitých v rozhodování ve věcech životního prostředí, pokud byly pořízeny z veřejných prostředků,

8. mezinárodních, státních, regionálních a místních strategiích a programech, akčních plánech apod., jichž se Česká republika účastní, a zprávách o jejich plnění,

9. mezinárodních závazcích týkajících se životního prostředí a o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána,

10. zdrojích informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů;

b) orgány státní správy a orgány územní samosprávy a jimi zřízené, řízené nebo pověřené právnické osoby (dále jen "orgán")

1. orgány státní správy a orgány územní samosprávy, jež plní úkoly v ochraně životního prostředí, zejména orgány státní správy ochrany ovzduší, vodohospodářské orgány, orgány ochrany přírody, orgány státní správy v odpadovém hospodářství, orgány státní správy lesů a orgány ochrany zemědělského půdního fondu ³),

2. rozpočtové a příspěvkové organizace, vůči nimž plní funkci zřizovatele orgány uvedené v bodu 1, ⁴) a jiné právnické osoby, které jsou zřízené, řízené nebo pověřené těmito orgány a které shromažďují, zpracovávají nebo uchovávají informace o životním prostředí,

3. jiné orgány státní správy a orgány územní samosprávy, případně rozpočtové a příspěvkové organizace, vůči nimž plní funkci zřizovatele tyto orgány, a těmito orgány zřízené, řízené nebo pověřené právnické osoby, a to za předpokladu, že plní úkoly na úseku ochrany životního prostředí, nebo pokud v rámci své činnosti shromažďují, zpracovávají nebo uchovávají informace o životním prostředí.

c) zpřístupňováním informací jejich poskytování tj. předávání ústní, telefonickou, telegrafickou, písemnou nebo jinou technicky proveditelnou formou jednotlivým právnickým nebo fyzickým osobám, jež o ně požádaly (dále jen "žadatel") a rovněž vyhledávání informací těmito osobami nahlížením do písemností nebo jiných souborů informací, pořizováním výpisů, opisů, případně kopií na místě, t.j. zpravidla v sídle nebo v jiných prostorách orgánů. Informace o životním prostředí jsou zpřístupňovány rovněž prostřednictvím vlastní ediční a publikační činnosti orgánů.

---------------------------

3) Ministerstvo životního prostředí, správy chráněných krajinných oblastí a národních parků, Česká inspekce životního prostředí, okresní úřady, obce.

4) Např. Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, Český geologický ústav, Český ekologický ústav, Agentura ochrany přírody

KOMENTÁŘ

K písm. a )

Pojem informace o životním prostředí je definován široce, vychází jednak z doposavad uzákoněné definice (§ 14 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí), kterou tento zákon nahrazuje, jednak z pojmu obsaženého ve směrnici ES.

Informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů zahrnují i informace o antropogenních příčinách tohoto stavu a o jeho důsledcích. V ustanovení je 10 příkladů uvedených okruhů informaci, které patří pod pojem informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Jde tedy o tzv. neurčitý právní pojem. je na příslušném orgánu či právnické osobě, aby se s pomocí demonstrativního výčtu a vlastním uvážením dobraly toho, zda konkrétní požadovaná informace spadá pod informace definované tímto zákonem, či nikoli. V pochybnostech je na místě využít obecné zásady: v pochybnostech ve prospěch žadatele.

V definici informace o životním prostředí (§ 2 písm. a) zákona) jsou uvedeny pod bodem 6. rovněž informace o správních řízeních. Zde je nutno vždy zpřístupňovat pouze tu část spisového materiálu, jež nepodléhá omezením podle §8. Nezpřístupňují se informace o přípravném řízení ve věcech trestních a informace týkající se neukončených řízení nebo nepravomocných rozhodnutí ve věcech přestupkových nebo jiných správních deliktů (§ 8 odst.2 písm. c) zákona). Naopak není porušením práva na ochranu osobnosti poskytnutí informací o původci činnosti znečišťující nebo poškozující životní prostředí obsažené v pravomocném rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu (§ 8 odst. 5).

Vždy je třeba trvat na náležité specifikaci požadavku. Na rozdíl od účastníka správního řízení, který má ze zákona právo seznámit se s celým spisem, je právo veřejnosti poněkud užší v tom smyslu, že musí svou žádost specifikovat a správní orgán nebo organizace mohou požadovat upřesnění (doplnění) žádosti, bez něhož se informace nezpřístupní. Žádost o zpřístupnění celého spisu je nutno považovat za příliš obecně formulovanou ve smyslu § 3 odst. 2 zákona. Pokud je to možné, je účelné žadateli zpřístupnit seznam dokumentů, jež správní spis obsahuje. Pokud je žadateli zaslána výzva k upřesnění, musí tento v předepsané lhůtě upřesnit svou žádost (§ 3 odst. 2 zákona).

Zde uvádíme pro hrubou orientaci obecnou strukturu správního spisu. Činíme tak s výhradou, že jeho struktura je nanejvýš variabilní ve vazbě na předmět řízení, jeho šíři a na pravidla stanovená zvláštními zákony. Do jisté míry lze zobecnit strukturu správního spisu takto:

- návrh nebo žádost, kde účastník formuluje, co požaduje,

k němu bývají jako přílohy připojeny dále následující položky,

- dokumentace (stavby, jiného zásahu v území), věcné, odborné podklady navrhovaného zásahu,

- dokladová část - vyjádření dotčených orgánů státní správy, zvlášt vydaná podkladová správní rozhodnutí (např. hygienika, k odlesnění, zásahu do krajinného rázu apod.), vyjádření správců infrastrukturních sítí, plné moci, doklady k vlastnickým vztahům - výpisy z katastru nemovitostí, případně smlouvy, doklady o existenci věcných břemen nebo o jejich sjednání pro futuro, doklady o právní subjektivitě žadatele )výpis z obchodního rejstříku,

- protokol z ústního jednání, pokud se konalo, a to včetně prezenční listiny a případných příloh - vyjádření účastníků, dotyčných orgánů nebo správců sítí,

- samostatná podání účastníků řízení - u některých prokázání právní subjektivity a splnění zákonných podmínek účastenství (zejména u občanských sdružení), plné moci zástupců, k vyjádřením účastníků mohou být připojeny další doklady, odborné materiály apod.

Žadatel, který požaduje zpřístupnění větší části správního spisu může být v rámci lhůty pro vyřízení žádosti (§ 7) odkázán na pozdější dobu, pokud je před jeho nahlédnutím nezbytné prověřit požadované doklady z hlediska případného vyloučení utajovaných skutečností a toto nelze vzhledem k okolnostem, vytíženosti správního orgánu nebo organizace provést neprodleně.

Pochopitelně - a to platí pro veškeré informace o životním

prostředí podle tohoto zákona - mohou být zpřístupňovány pouze informace nepodléhající utajení podle §8 tohoto zákona a zvláštních předpisů, na něž se v tomto ustanovení odkazuje.

Pokud jde o informaci, jež splňuje některé podmínky utajení z důvodu obchodního tajemství, je nutno zkoumat, zda její nositel projevil při předání správnímu orgánu (podřízené právnické osobě) vůli po jejím utajení a tedy znepřístupnění žadatelům. Zde je vazba na Obchodní zákoník, definující obchodní tajemství.

K písm. b )

Vymezení povinných subjektů vychází rovněž ze směrnice ES. Zohledňuje skutečnost, že informacemi o životním prostředí disponují především orgány a další subjekty v rámci "ekologického" resortu, ale jsou rovněž v držení jiných orgánů nebo organizací. Vzhledem k tomu, že do sféry informací o ŽP patří podle definice v §2 písm. a) bodu 1. rovněž informace o důsledcích stavu životního prostředí (včetně vlivů tohoto stavu na společnost) a podle bodu 2. téhož ustanovení informace o připravovaných činnostech a podnikaných opatřeních, je zřejmé, že informacemi o ŽP disponují i např. rezort zdravotnictví nebo zemědělství a rovněž orgány státní báňské správy a rezort průmyslu a obchodu.

V příloze této publikace je výčet nejfrekventovanějších orgánů a dalších subjektů jako nositelů informací, podléhajících režimu podle tohoto zákona, a to včetně adres a telefonních čísel.

Vychází se z toho, že zastupitelské orgány jako orgány státní moci nebo územní samosprávy (zastupitelstva a rady obcí, případně volené sbory vyšších územních samosprávných celků) patří mezi orgány územní samosprávy a lze na ně směrovat žádosti podle tohoto zákona, účelnější je však žádat zpřístupnění informací po věcně příslušných součástech (odborech, odděleních) aparátů, jež zajišťují fungování volených orgánů. Disponují totiž veškerými informacemi, jež při své činnosti volené orgány využívají. I když bude žádost adresována např. zastupitelstvu, odpověď a samotné zpřístupnění informace bude stejně zpravidla zajišťovat příslušný úřednický aparát.

Podle zákona o obcích - platné znění publikováno pod č. 410/1992 Sb. - je jednání zastupitelstev ze zákona veřejně přístupné.

Soudní orgány povinnost zpřístupňovat informace o ŽP podle tohoto zákona nemají. Veřejnost jejich jednání a nahlížení do listin u těchto orgánů jsou upraveny zvláštními předpisy. V případě soudů pak o občanský soudní řád (platné znění publikováno pod č. 62/1996 Sb.) a trestní řád (platné znění publikováno pod č. 94/1996 Sb.). Soudní jednání je v zásadě veřejně přístupné.

Veřejně přístupná jsou i zasedání Poslanecké sněmovny, Senátu a výborů obou těchto komor Parlamentu ČR.

Rozpočtové a příspěvkové organizace jsou upraveny zák. č. 576/1990 Sb., (rozpočtová pravidla republiky). Tyto subjekty vznikají z vůle zřizovatele (obec, OkÚ, ministerstvo). Zřizovatel jednak přispívá na činnost této organizace, dotuje ji a investuje do ní, rozhoduje o statutárním orgánu organizace. Příspěvkovými organizace jsou i Správy národních parků a Správa CHKO. Do kategorie rozpočtových a příspěvkových organizací spadají dále všechny odborné ústavy zřizované ministerstvy, popř. agentury.

Jiné právnické osoby (zákon nerozlišuje, zda se má jednat o PO soukromého nebo veřejného práva) jsou povinnými subjekty, pokud jsou zřízené, řízené nebo pověřené orgány státní správy. Musí být kumulativně splněny podmínka uvedená výše a to, že taková PO shromažďuje, zpracovává nebo uchovává informace o ŽP (dle def. uvedené v § 2 ).

zřízené PO - orgány státní správy zřizují rozpočtové nebo příspěvkové organizace (ty jsou však povinny podle předchozí části věty). Další právnické osoby jsou orgány státní správy (popř. obcemi) většinou zakládány (př. založí k údržbě města technické služby jako akciovou společnost 100 % vlastněnou obcí)

řízení PO - viz dále

pověřené PO - není patrné, čím mají být tyto subjekty pověřeny (zda např. správou státního nebo obecního majetku, či výkonem státní správy).

Pokud by měly být PO pověřeny výkonem státní moci, pak by se tak muselo stát přímo zákonem a nedostačovalo by, aby toto pověření udělil o své vůli pouze orgán státní správy. V současné době se jedná např. o Český institut pro akreditaci, o.p.s. a Český normalizační institut (dle sdělení MPO č. 272/1998 Sb., 237, 238/1997 Sb.), když pověřený udělilo MPO na základě zák. č. 22/1997 Sb.

Státní podnik (zák. č. 77/1997 Sb.) je povinným subjektem vzhledem k tomu, že se jedná o právnickou osobu (byť PO soukromého práva), která je přímo řízena ministerstvem, které jediné je oprávněno s.p. založit. Povinnými subjekty pak mohou být všechny s.p., které byly založeny ministerstvy, jež plní úkoly v ochraně životního prostředí podle zvláštních zákonů (zejména MŽP, MMR, MZe, Mzdr, MPO, MŠT). Zřízení a řízení s.p, spočívá v tom, že ministerstvo dle § 15 vydává statut, který obsahuje mj. zásady hospodaření podniku a vymezuje spolupráci s regionálními orgány st. správy a územní samosprávy. Ministerstvo je dále povinno kontrolovat, zda podnik zabezpečuje činnost, pro kterou je zřízen, má právo požadovat od s.p. informace a hospodářskou činnost. Na kontrolu ve s.p. se vztahuje zák. č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Z těchto důvodů jsou pravomoci ředitele, jakožto statutárního orgánu značně omezeny a ministerstvo coby zřizovatel tedy v určitých oblastech přímo podnik řídí

Zákon o státním podniku se má vztahovat i na České dráhy.

Negativný vymezení:

Povinným subjektem nejsou :

1. obchodní společnosti (zde přicházejí do úvahy pouze s. r. o., a. s.), popř. družstva ve smyslu ObchZ. To platí i tehdy, pokud jsou tyto kapitálové společnosti vlastněny státem nebo obcí. Nerozhoduje ani výše majetkového podílu (ať už jako minoritní nebo výlučný společník).

Takové kapitálové společnosti totiž nejsou zřízeny, ale pouze založeny právním úkonem dle ObchZ, řízení podniku nepřísluší jejich majoritnímu vlastníkovi (státu, resp. FNM, nebo obci), ale statutárním orgánům společnosti. Osoby soukromého práva obecně dále nemohou být pověřeny výkonem státní správy a nejsou většinou pověřeny ani hospodařením se státním nebo obecním majetkem, když ten je do nich většinou vložen ve formě základního jmění.

To je významný rozdíl oproti slovenské úpravě (§ 4 odst. 2 zák. č. 171/1998 Z. z.), která řadí k povinným subjektům i podnikající FO a PO, pokud byly obcí založeny nebo plní úkoly na úseku péče o životní prostředí

2. o. p. s., nadace a nadační fondy, občanská sdružení, politické strany, investiční fondy, penzijní fondy etc

samosprávné komory (ČAK, NK ČR, ČLK, KA ČR etc.), byť jsou tyto subjekty pověřeny vůči svým členům výkonem moci. Všechny komory nejsou totiž zřizovány rozhodnutím orgánu státní správy, ale přímo příslušnými zákony, a proto na ně nedopadá definici povinných subjektů dle InfoZ.

Fond národního majetku, Pozemkový fond, Fond dětí a mládeže - jsou zřizovány přímo zákonem (což platí i pro ostatní fondy), ale nejsou exekutivními orgány vůbec řízeny. V čele totiž stojí orgán, který je volen přímo Sněmovnou a výkonná moc nemá na chod těchto fondů (na rozdíl od fondů uváděných výše) žádný vliv.

fyzické a právnické osoby - a to ani tehdy pokud hospodaří s prostředky ze státního rozpočtu (jako dotací, ze státních fondů, nebo vykonávají správu státního nebo obecního majetku, nebo ke státnímu majetku vykonávají právo hospodaření podle hospodářského zákoníku. U právnických osob toto neplatí, pokud je lze subsumovat pod PO zřízenou, řízenou nebo pověřenou orgánem státní správy.

Pro jednoduchost vyjadřování se v tomto komentáři mluví o správních orgánech nebo úřadech veřejné správy a organizacích, přičemž se míní orgány a právnické osoby definované v §2 písm. b).

K písm .c )

V zájmu zamezení nejasností se zde definuje pojem zpřístupňování informací, ačkoli je v platném právu používán, aniž by byl definován (§ 4 zák.č. 256/1992 Sb.).

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §8 - omezení přístupu k informacím,

- zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, úplné znění publikováno pod č. 122/1997 Sb., poté novelizován zákonem č. 152/1997 Sb. a zákonem č. 15/1998 a č.148/1998 Sb.,

- zákon č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení) - v platném znění publikován pod č. 410/1992 Sb., poté změněn zákonem č. 68/1993 Sb., zákonem č. 152/1994 Sb.,

- zákon č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, úplné znění publikováno pod č. 62/1996 Sb., poté změna nálezem Ústavního soudu č. 31/1996 Sb, zákonem č. 142/1996 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 269/1996 Sb. a návazně na něj novelizací zákonem č. 202/1997 Sb., zákonem č. 227/1997 Sb., zákonem č. 15/1998 Sb. a zákonem č. 91/1998 Sb.,

- zákon č. 140/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, platné znění publikováno po č. 69/1994 Sb., poté změny zákonem č. 154/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 214/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 8/1995 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb., zákonem č. 150/1997 Sb., zákonem č. 209/1997 Sb., zákonem č. 148/1998 Sb.

§3 Žádost o poskytnutí informace

(1) Žadatel může za účelem získání informace o životním prostředí požádat orgán o zpřístupnění informace o životním prostředí. Svou žádost nemusí odůvodňovat. Žádost lze učinit ústně, písemně, telefonicky, telegraficky, faxem nebo jinou technicky proveditelnou formou. V případech ústních, telegrafických, telefonických nebo faxovaných žádostí nebo žádostí zaslaných jinou elektronickou formou, si orgán vyžádá jejich písemné nebo ústní doplnění do protokolu. Pro doplnění žádosti může orgán stanovit přiměřenou lhůtu a přerušit řízení. Ze žádosti musí být zřejmé, čeho se má týkat informace, jež má být poskytnuta. Ze žádosti musí být patrné, kdo ji podal.

(2) V případě nesrozumitelné nebo příliš obecně formulované žádosti je žadateli do 15 dnů od obdržení žádosti zaslána výzva k jejímu upřesnění. Ve výzvě musí být určeno, v jakém směru je třeba žádost upřesnit. Žadatel je povinen tuto žádost bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů, v požadovaném rozsahu upřesnit. Pokud žadatel do 15 dnů od doručení výzvy žádost v požadovaném směru neupřesní, má se za to, že od své žádosti upustil.

(3) V případě žádosti podané telefonicky, pokud ji nelze neprodleně vyřídit, je orgán oprávněn vyžádat si její zaslání v písemné formě. Pro tento případ platí ustanovení o upřesnění žádosti přiměřeně.

KOMENTÁŘ

Obecně

Zákon vychází ze základního principu co možná neformálního a operativního zpřístupňování informací - a naopak formalizovaného odpírání jejich zpřístupňování (§ 9), a to v rámci řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.

K odst .1

Z žádosti musí být vždy jasné, jaká informace má být zpřístupněna a kdo ji podává. Anonymní žádost je vyloučena. Příliš obecně formulovaná žádost nebo žádost nesrozumitelná musí být na výzvu včas upřesněna, jinak se nevyřizuje (viz §3 odst. 2, §8 odst. 2 písm. d) a §9 odst. 2).

Žadatel nemusí odůvodňovat svou žádost, protože na informace o životním prostředí má ústavní právo. Povinný subjekt tedy není oprávněn zjišťovat, zda žadatel užije informaci např. ke komerčním účelům. U žádostí se akceptuje jejich neformální podávání (ústní, telefonické), pokud je možné stejně neformální a operativní vyřízení. Pokud bude vyřizování složitější, lze u ústních žádostí provést na místě písemný záznam, případně dohodnout s žadatelem podání žádosti v písemné formě. U telefonických žádostí je ve smyslu §3 odst. 3 možno požádat v takových případech o zaslání žádosti v písemné formě.

Pokud se neformálně podaná žádost nebo žádost podaná telegraficky, faxem nebo jinou elektronickou formou musí doplňovat (není úplná, případně se upřesňuje pro nesrozumitelnost nebo obecnost), použije se postupu podle §3 odst. 1 věty čtvrté: doplňuje se celá žádost písemně nebo u správního orgánu do protokolu. Přerušování řízení (věta pátá) má smysl v případech odpírání zpřístupnění informace podle §9 odst. 1, kdy se vede správní řízení.

K odst .2

Nesrozumitelnost nebo přílišnou obecnost podané žádosti konstatuje adresát žádosti, tedy správní orgán nebo organizace, tj. správním orgánem řízený, zřízený nebo pověřený subjekt podle § 2 písm. b), a to v rámci svého uvážení. Do 15 dní od obdržení žádosti adresuje žadateli v takovém případě výzvu k upřesnění (doplnění) žádosti. V tomto případě jde pouze o pořádkovou lhůtu. Pokud žadatel v další 15 denní lhůtě nevyhoví, žádost se dále nevyřizuje a má se za to, že žadatel od žádosti upustil. Pokud ovšem žadatel zmešká lhůtu ale od žádosti neupustil, může ji podat znovu (zde nepřichází v úvahu překážka již rozhodnuté věci - žádné formální řízení se ani nevedlo). Účelné bude takto nově podat žádost již upřesněnou (doplněnou) ve smyslu výzvy. Lhůta 15 dní, v níž je třeba žadatele vyzvat k upřesnění, je lhůtou pořádkovou. Stejně, jako u všech lhůt v tomto zákoně, se ve smyslu §14 odst. 1 její počítání řídí §27 odst. 2 a 3 správního řádu.

Přílišná obecnost žádosti - viz rovněž komentář k §2 písm. a) bodu 6.

Pokud jde o požadované větší soubory informací - žádosti typu "informace o všech zařízeních ke zneškodňování odpadů v okrese s uvedením druhů a množství odpadů, které zneškodnily za loňský rok", pak u těchto žádostí je vždy nutné rozlišit, zda jde o informace, které má orgán k dispozici nebo o informace nově vytvářené. Důležité je si uvědomit, že rozsáhlost informací není důvodem pro odmítnutí zpřístupnění a že rozsáhlost neznamená neurčitost. Pokud tedy je žádost srozumitelná a určitá (označení a vymezení "všechna zařízení" je naprosto určité) a správní orgán má informace k dispozici (podle zákona o odpadech má okresní úřad k dispozici hlášení původců a oprávněných osob, které obsahují druh odpadů a jejich množství), měl by jí orgán vyhovět. Může však využít §10 odst. 3 a za poskytnuté informace požadovat úhradu. Pokud by musel být takový soubor informací náročnějším způsobem sestavován podle přání žadatele (není k dispozici v požadované podobě a struktuře u povinného subjektu), mohlo by jít v podstatě o vytvoření nového souboru na zakázku podle žadatelova zadání. Zvláště při větším objemu informací a komplikovanosti sestavení žadatelem požadovaného souboru či databáze by mohlo jít o případ, který již spadá mimo sféru tohoto zákona a je možno jej řešit za úplatu na smluvní bázi. K tomu též komentář k §10 odst. 3.

K odst .3

Zaslání původně telefonicky podané žádosti v písemné formě je vlastně zvláštním případem upřesnění (doplnění). Použije se tehdy, pokud nelze vyřídit žádost bez prodlení (neformální odpovědí) a bude tedy třeba mít ji v žadatelem formulovaném znění fixovánu v písemné podobě. Nesplnění podmínky zaslat žádost ve vyžádané formě má za následek obdobně jako v §3 odst. 2, že se žádost dále nevyřizuje a má se za to, že od ní žadatel upustil.

Písemná forma žádosti (případně nadiktovaná do protokolu) je obzvláště nezbytná v případech, kdy se odpírá zpřístupnění informace a tedy se vede správní řízení, jež musí mít písemnou formu.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §8 odst. 2 písm. d) - následky neupřesnění (nedoplnění žádosti),

- §9 odst. 1 - postup při odepření zpřístupnění informace,

- §9 odst. 2 následky neupřesnění (nedoplnění) žádosti,

- §14 odst. 1 - počítání lhůt - odkaz na zákon č. 71/1967 Sb., správní řád (jeho §27 odst. 2 a 3),

- §19 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád - náležitosti podání a doplnění podání.

§4 Žádost podaná nepříslušnému orgánu

V případě, že je žádost podána u orgánu, jenž nemá dotyčnou informaci k dispozici, je jeho povinností sdělit žadateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů od obdržení žádosti, že požadovanou informaci nemůže z tohoto důvodu poskytnout. Pokud je to možné, poučí zároveň žadatele o tom, kde je třeba žádost správně podat.

KOMENTÁŘ

Žádosti o zpřístupnění informací vyřizují ta pracoviště správních orgánů a organizací, jež mají požadovanou informaci k dispozici (jež se zabývají dotyčnou agendou). Žádoucí je, aby se věc vyřizovala co nejblíže žadateli. Pokud je možné, aby např. žádost vyřídil oblastní inspektorát ČIŽP, bude mít toto řešení přednost před vyřizováním věci na ředitelství v Praze (zásada subsidiarity). Za tím účelem je možno využít postupu jako u žádosti podané nepříslušnému orgánu.

Žádost podaná na nesprávném místě nemá za následek její postupování příslušnému orgánu nebo jinému příslušnému subjektu (jak je tomu zejména ve správním řízení ve smyslu §20 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, dále např. také u vyřizování stížností, oznámení a podnětů podle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících), ale pouze poučení žadatele, že zde není informace k dispozici a kam je třeba se s žádostí správně obrátit.

15 denní lhůta má pouze pořádkový charakter. Její počítání se řídí §27 odst. 2 a 3 správního řádu.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §14 odst. 1 - odkaz na zákon č. 71/1967 Sb., správní řád

(lhůty),

- §27 odst. 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - počítání lhůt.

§5 Zveřejněná informace

(1) Pokud žádost směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může orgán nejdříve, nejpozději však do 15 dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace. To neplatí, pokud žadatel uvedl, že nemá možnost získat zveřejněnou informaci jiným způsobem.

(2) Pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí informace, orgán mu ji poskytne.

KOMENTÁŘ

Na zveřejněnou informaci se pouze odkazuje. Musí se sdělit (alespoň obecné, ale využitelné) údaje nezbytné k jejímu vyhledání.

Pouze pokud žadatel uvede, že nemá možnost informaci sám jinak získat nebo pokud trvá na tom, aby mu ji zpřístupnil správní orgán nebo organizace, je nutno i zveřejněnou informaci zpřístupnit (vytištěním z Internetu, zapůjčením publikace k presenčnímu prostudování v úřadovně apod.). Zpřístupňují se ovšem pouze informace, jež má orgán státní správy nebo organizace k dispozici. Nepřipadá v úvahu vytváření informace nové na zakázku ani vyhledávání informace mimo správní orgán nebo organizaci. V případě nové informace, vytvořené na žadatelovu zakázku, je na místě řešit případ na smluvním základě (zpravidla mezi žadatelem a specializovanou odbornou organizací). V případě, že se informace vyskytuje jinde, přichází v úvahu postup podle § 4 - odkázání na příslušný správní orgán nebo organizaci.

15 denní lhůta má pouze pořádkový charakter. Její počítání se řídí §27 odst. 2 a 3 správního řádu.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §15 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech - definice zveřejněné informace,

- §14 odst. 1 - odkaz na zákon č. 71/1967 Sb., správní řád (jeho §27 odst. 2 a 3) - počítání lhůt.

§6 Způsob a forma zpřístupnění informace

(1) Žadatel může v žádosti navrhnout formu, případně způsob, jichž má být použito při zpřístupnění informace. Pokud žádá o zpřístupnění informace na technickém nosiči dat, je povinen uhradit jeho cenu nebo přiložit k žádosti technicky použitelný nosič dat.

(2) Pokud žadatel formu nebo způsob podle odstavce 1 neurčí, případně pokud takové formy nebo způsobu nelze ze závažných důvodů využít, zvolí se způsob a forma zpřístupnění informace s ohledem na splnění účelu žádosti o zpřístupnění informace a její optimální využití žadatelem. V pochybnostech se využije především formy a způsobu, jež byly žadatelem zvoleny k podání žádosti.

KOMENTÁŘ

Nepochybně je třeba dát především tomu, kdo žádá o poskytnutí informace, možnost určit formu a způsob poskytnutí informace. Jinak musí být postupováno účelně tak, aby bylo umožněno efektivní a snadné využití informace. Připadá v úvahu i dohoda s žadatelem, v jaké formě bude požadovaná informace poskytnuta. V závislosti na okolnostech konkrétního případu je třeba vymezit subjektu, který informaci poskytuje, dostatečný prostor pro uvážení a volbu účelné formy, kterou bude požadovaná informace poskytnuta.

Žadatelův návrh formy a způsobu zpřístupnění informace by měl mít přednost, pokud ovšem nelze takové jím navrhované formy nebo způsobu ze závažných důvodů využít, není správní orgán či organizace zpřístupňující informaci žadatelovým návrhem vázán a postupuje podle pravidel uvedených v odst. 2 a v rámci svého uvážení.

Za závažné důvody, pro které nelze informace zpřístupnit způsobem, který navrhl žadatel, lze považovat tyto:

- orgán vůbec nemá informaci ve formě, kterou žadatel navrhuje (např. žadatel navrhuje zpřístupnění informace na technickém nosiči, ale orgán má pouze písemnou formu),

- zpřístupnění informace ve formě, kterou navrhuje žadatel, by orgán zcela neúměrně zatěžovalo časově oproti formě, kterou orgán zvolil jako náhradní (např. orgán má dvěstěstránkovou studii informace na technickém nosiči i v písemné formě, žadatel chce kopie),

Dále:

- finanční náročnost nemůže odůvodnit zvolení náhradní formy orgánem, orgán pouze musí žadatele na finanční náročnost jim zvolené formy a způsobu upozornit a příp. si vyžádat zálohu,

- k zajištění poskytování informací na technických nosičích jsou orgány povinny mít neustále přiměřenou zásobu běžných technických nosičů,

- jestliže hodlá orgán využít ke zpřístupnění informací jinou formu a způsob, než žadatel navrhl, orgán jej na to - je-li to možné - upozorní,

- jestliže orgán využije ke zpřístupnění informací jinou formu a způsob, než žadatel navrhl, je orgán povinen tento postup žadateli odůvodnit,

- jestliže žadatel neuvede formu a způsob zpřístupnění informací, je-li to možné a účelné, orgán toto dotazem u žadatele zjistí.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §3 odst. 1 - k formě žádosti,

- §10 odst. 3 - k úhradě ceny pořízení technicky použitelného nosiče dat.

§7 Lhůta pro zpřístupnění informace

(1) Informaci je třeba zpřístupnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od obdržení žádosti, ledaže by si zvláštní okolnosti výjimečně vynucovaly prodloužení této lhůty, nejvýše však do 60 dnů. O takových okolnostech a o prodloužení lhůty musí být žadatel před uplynutím 30 denní lhůty vyrozuměn.

(2) V případě uvedeném v §3 odst. 2 tohoto zákona počíná lhůta pro zpřístupnění informace běžet dnem doručení upřesněné žádosti.

KOMENTÁŘ

Žádosti se vyřizují bez zbytečného odkladu. Lhůta uvedená v §7 zákona je lhůtou maximální. Její plné využití včetně případného prodloužení na dvojnásobek se použije pouze v odůvodněných případech, v případech zvláštní složitosti, při náročnějším oddělování utajovaných skutečností apod.

Lhůty uvedené v zákoně jsou lhůtami procesními a nemají propadný, ale pouze pořádkový charakter. Pouze nedodržení 15 denní lhůty k upřesnění (doplnění) žádosti podle §3 odst. 2 má za následek, že žadatel musí svou žádost zopakovat. K počítání lhůt se použije ustanovení §27 odst. 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.

Pokud se prodlužuje 30 denní lhůta uvedená v §7 na dvojnásobek, je nezbytné před jejím uplynutím o důvodech a o prodloužení žadatele uvědomit. Nesplnění této povinnosti má za následek postup podle §9 odst. 3. (viz komentář).

Ustanovení vychází ze směrnice ES, kde je stanovena maximální lhůta 2 měsíce. Navrhovaná 30tidenní lhůta se jeví jako dostatečná z hlediska běžné praxe. Pamatováno je i na její výjimečné prodloužení na dvojnásobek v odůvodněných případech. Jde o řešení obdobné jako u vyřizování stížností (§ 6 odst. 3 - 5 vládní vyhl. č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících). Lhůty odpovídají rovněž obdobným právním konstrukcím lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §9 odst. 1 - lhůta k odepření zpřístupnění informace,

- §9 odst. 3 - následky marného uplynutí lhůty ke zpřístupnění informace,

- §27 odst. 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - počítání lhůt,

- §49 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - lhůty k vydání rozhodnutí ve správním řízení,

- vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.

§8 Omezení přístupu k informacím

(1) Odepřeno bude zpřístupnění informace, pokud je vylučují předpisy

a) o skutečnostech utajovaných ve státním zájmu⁵),

b) o ochraně osobních⁶) nebo individuálních údajů²) a o ochraně osobnosti⁷),

c) o ochraně duševního vlastnictví⁸),

d) o ochraně obchodního tajemství ⁹).

(2) Informace nebude rovněž zpřístupněna, pokud

a) byla orgánu předána osobou, která k tomu nebyla podle zákona povinna a nedala předchozí písemný souhlas k zpřístupnění této informace,

b) by zpřístupněním této informace o místě výskytu zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů nebo nerostů, hrozilo jejich nepřípustné ohrožení, poškození nebo rušení,

c) žadatel se domáhá informací opatřovaných v rámci přípravného řízení (vyšetřování) v trestních věcech ¹⁰), nebo se týká neukončených řízení a nepravomocných rozhodnutí o přestupcích a jiných správních deliktech,

d) žádost byla formulována nesrozumitelně nebo příliš obecně a žadatel, ač byl k tomu vyzván, ji podle §3 odst. tohoto zákona nedoplnil, nebo jde o anonymní žádost.

(3) Dále je možno odepřít zpřístupnění informace, pokud

a) se týká dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů,

b) žádost je formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně,

c) žadatel již má požadovanou informaci prokazatelně k dispozici.

(4) Porušením obchodního tajemství není zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství, pokud

a) se požadovaná informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí,

b) hrozí bezprostřední ohrožení lidského zdraví a životního prostředí,

c) požadovaná informace byla získána z prostředků z veřejných rozpočtů.

(5) Porušením práva na ochranu osobnosti není poskytnutí informace o původci činnosti znečišťující nebo jinak ohrožující nebo poškozující životní prostředí obsažené v pravomocném rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu.

(6) Pokud je to možné, zpřístupní se požadovaná informace po vyloučení utajovaných skutečností. O takovém zásahu a jeho důvodu musí být žadatel vždy při zpřístupnění informace uvědoměn.

(7) Právo odepřít zpřístupnění informace trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření.

-------------------------

5) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství ve znění pozdějších předpisů.

^{6) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

7) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

^{8) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.

^{9) §17 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

^{10) §16O až 178 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

KOMENTÁŘ
Obecně
Klíčové ustanovení upravující oprávněné odpírání zpřístupňování informací je rozděleno do několika obsahových okruhů:
- případy obligatorního (povinného) utajování na základě zvláštního předpisu, na který tento zákon odkazuje (odstavec 1),
- případy obligatorního (povinného) utajování formulované přímo tímto zákonem (odst. 2),
- případy, kdy je možno - nikoli však nutno - odepřít, tedy je dán prostor pro uvážení, zda v konkrétním případě informaci zpřístupnit či nikoli (odst. 3),
- případy, kdy je omezen dosavadní rozsah utajování z důvodu obchodního tajemství a ochrany osobnosti (odst. 4 a 5).
Zbývající ustanovení (odstavce 6 a 7) mají v §8 zřetelně doplňkovou a upřesňující funkci.

Nositelé informací, kteří je předávají na základě právní povinnosti správnímu orgánu nebo organizaci, samy musí označit, které informace, případně jejich oddělitelné části, podléhají oprávněnému utajení z důvodu ochrany skutečností utajovaných ve státním zájmu, ochrany obchodního tajemství, duševního vlastnictví, ochrany osobnosti nebo osobních či individuálních údajů.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- viz odkazy č. 5 - 9 k §8 a č. 2 k §1.

K odst . 1 , písm. a )
Zákon zakazuje povinnému subjektu, aby žadateli zpřístupnil informace, které mají charakter utajovaných skutečností. Co je nutné rozumět pod pojmem utajované skutečnosti, obsahuje de lege lata zákon č. 148/1998 Sb. o utajovaných skutečnostech a o změně a doplnění dalších zákonů. Zákon nabyl účinnosti k 1. listopadu 1998 a zrušil dosavadní úpravu obsaženou v zákoně č. 102/1971 Sb. o státním, služebním a hospodářském tajemství.
Zákon neznamená pouze přijetí nové úpravy, nezavedl novou terminologii, kdy zcela nahradil termín státní tajemství (popř. služební a hospodářské), které definitivně zmizely z právního řádu a nahradil je obecným výrazem utajovaná skutečnost. Nová úprava s sebou přinesla zcela radikální proměnu v chápání skutečnosti, které mají být utajovány.

Předchozí norma ze začátku sedmdesátých let totiž vycházela z principu tzn. materiálního chápání státního tajemství. Tato zásada vychází z toho, že za státní tajemství se považuje všechno, co má zůstat utajené před nepovolanými osobami bez ohledu na formální označení (k tomu srov. §89 odst. 10 TrZ před novelizací provedenou zák. č. 148/1998 Sb. Za státní tajemství - totéž ale platilo i pro tajemství služební a hospodářské - se považuje všechno, co v důležitém zájmu politickém, vojenském nebo hospodářském má zůstat utajeno před nepovolanou osobou. S účinností nového zákona bylo ustanovení zrušeno bez náhrady).

Nová úprava tento princip zcela opustila a odmítla a zavedla bezvýjimečně zásadu formálního chápání tajemství. Za utajované skutečnosti podle tohoto principu se považuje jen to, co je takto výslovně označeno. Pokud tedy formální označení chybí, nelze danou informaci proto považovat za utajovanou skutečnost, nelze z toho důvodu informaci odepřít. Je povinností státu, aby utajované skutečnosti označoval a podle toho s nimi nakládal.

Z obsahového hlediska lze za utajované skutečnosti považovat to, co je jako utajovaná skutečnost výslovně označeno v seznamu utajovaných skutečností. Ten vydává vláda ve formě nařízení. Jejich seznam zpracování Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). V současné době (s účinností od 2. listopadu 1998) je tímto seznamem nařízení vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných skutečností. Seznam je rozdělen do dvaceti příloh tak, že kromě první (úvodní), kde je uveden seznam utajovaných skutečností platící obecně,, následují seznamy podle jednotlivých resortů (ministerstva, zpravodajské služby, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Správa státních hmotných rezerv, Komise pro cenné papíry, NBÚ, Kancelář prezidenta republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad vlády, Česká národní banka).

Pro resort životního prostředí není stanoven zvláštní seznam utajovaných skutečností a v působnosti Ministerstva ŽP se takové informace přímo nevytvářejí. Neznamená to však, že se v působnosti MŽP s takovými skutečnostmi nelze setkat. Půjde buď o utajované skutečnosti chráněné podle obecného seznamu(příloha č. 1) nebo o utajované skutečnosti z jiného resortu, ke kterým se v rámci své pravomoci orgány státní správy životního prostředí při své činnosti dostanou (př. dokumentace o strategických zdrojích podzemních vod je chráněna jako utajovaná skutečnost podle přílohy č. 9, bod č. 3, informace je v působnosti Ministerstva zemědělství).

Spolu s popisem obsahu utajované skutečnosti je vždy uveden i stupeň utajení (řazeno od nejpřísnějšího stupně: přísně tajné-tajné-důvěrné-vyhrazené).

Rozhodujícím kritériem pro určení, zda daná informace je či není utajovanou skutečností, představuje její formální označení. Výslovně tuto podmínku upravuje zák. č. 148/1998 Sb. v §6 odst. 1, který stanoví, že utajovaná skutečnost musí být označena příslušným stupněm utajení.

Podrobnosti o způsobu označování upravuje s účinností od 1. listopadu 1998 vyhláška Národního bezpečnostního úřadu č. 244/1998 Sb. Na utajovanou skutečnost listinného charakteru se její utajení označuje tak, že se na přední stranu jejího prvního listu v pravé horní části vyznačí stupeň utajení (buď slovně nebo zkratkami PT-T-D-V). Vzor úpravy je zobrazen v příloze č. 8 této vyhlášky. Utajované skutečnosti nelistinného charakteru se označují na popisném štítku, obálce, obalu apod. Přepravu utajovaných skutečností lze provádět jen v přenosné zapečetěné nebo zaplombované schránce, kde je na viditelném místě uvedeno, že nemá být otevírána a má být předána NBÚ. Tato opatření tedy vedou k tomu, aby každý mohl rozpoznat, zda se jedná o utajovanou skutečnost ihned na první pohled.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů,

- nařízení vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví seznamy utajovaných skutečností

K odst .1 , písm .b )
V tomto ustanovení jsou kumulovány tři odkazy na zvláštní předpisy: o ochraně osobních údajů, o ochraně individuálních údajů a o ochraně osobnosti. Tyto důvody se navzájem překrývají, ale nejsou totožné.
Ochrana osobních údajů je upravena zákonem č. 256/1992 Sb.,
o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
Zákon se zaměřuje na ochranu informací, které vypovídají o osobnosti a soukromí dotčené fyzické osoby, jejím rasovém původu, národnosti, politických postojích a členství v politických stranách a hnutích, vztahu k náboženství, o její trestné činnosti, zdraví, sexuálním životě a majetkových poměrech. S takovými informacemi lze nakládat a provozovat informační systém s těmito informacemi pouze stanoví-li tak zákon nebo se souhlasem žijící osoby. Provozovatel takového informačního systému musí tento systém provozovat pouze v souladu s účelem, k němuž byl zřízen. Nesmí shromaždovat nadbytečné údaje. Musí ověřovat přesnost informací a aktualizovat je. Nepřesné a neověřené informace musejí být náležitým způsobem označeny. Nesmí uchovávat informace nepravdivé, získávat informace pro informační systém může jeho provozovatel pouze náležitým způsobem - získávání informací pod krytím jiným účelem nebo jinou činností je možné, jen pokud tak stanoví zvláštní zákon. Jednou do roka mají dotčené osoby právo na požádání obdržet zprávu o informacích o nich uchovávaných v informačním systému. Osoby přicházející do styku s informacemi o dotčených osobách mají uloženu povinnost mlčenlivosti.

Tento zákon není pro zpřístupňování informací o životním prostředí žádnou podstatnější překážkou. Ochraňuje prakticky pouze informace o soukromí fyzických osob v úředních informačních systémech. Styčný bod lze identifikovat v případě informací o trestné činnosti dotčené osoby. §8 odst. 5 zákona č. 123/1998 Sb. pro environmentální oblast omezení oběhu těchto informací poněkud modifikuje.
Je třeba připomenout, že zákon č. 256/1992 Sb. se zabývá ochranou osobních údajů v informačních systémech, definovaných v § 4 tohoto zákona: "Informačním systémem se rozumí funkční celek zabezpečující cílevědomé a systematické shromažďování, zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování informací. Každý informační systém zahrnuje informační základnu, technické a programové prostředky, technologie a procedury a pracovníky".

Znamená to, že pokud požadovaná informace obsahuje osobní údaje (tj. např. údaje o národnosti nebo majetkových poměrech), ale není součástí informačního systému, ochrana podle zákona č. 256/1992 Sb. se na něj nevztahuje. Typickým příkladem může být správní rozhodnutí, z nějž lze informace o majetkových poměrech dotčených osob zjistit (např. o vlastnictví nemovitostí). Přesto nemůže správní orgán s poukazem na zákon 256/1992 Sb. zpřístupnění takového rozhodnutí odepřít, protože není součástí informačního systému.

Ochrana individuálních údajů se děje především v oblasti státní statistické služby, jak již uvedeno ve výkladu k §1 odst. 2 tohoto zákona. Ochrana se vztahuje na údaje o právnických a fyzických osobách a jejich aktivitách. Jde o celou sféru statistických šetření, kde ochrana individuálních údajů je bezvýjimečná a přísná.
Ochrana osobnosti je upravena v §§11 - 16 občanského zákoníku. Jde o ochranu osobnosti fyzické osoby, zejména života a zdraví, občanské cti, lidské důstojnosti a soukromí, jejího jména a projevů osobní povahy.

Je zde úzká souvislost s ochranou osobních údajů v informačních systémech, ovšem ochrana podle občanského zákoníku je podstatně širší.

Pokud se informace týkají podnikatelské činnosti, nemělo by v případě jejich zveřejnění jít o zásah do soukromí. U cti je nutné vždy žádat, aby orgán odůvodnil, jak se zveřejnění informace dotkne cti (jak se zveřejnění informace o použité technologii můře dotknout podnikatelovi cti). Ohrožení cti by šlo teoreticky zvažovat jen u sankčních řízení a rozhodnutí. Zákon však v ustanovení § 8 odst. 5 výslovně určuje, že zásahem do práva na ochranu osobnosti není poskytnutí informace o původci činnosti znečišťující nebo jinak ohrožující nebo poškozující ŽP obsažené v pravomocném rozhodnutí o přestupku, nebo trestném činu. Nutno zdůraznit, že právnické osoby mají právo na ochranu svého jména a dobré pověsti za podobných podmínek jako osoby fyzické, nejedná se však o ochranu osobnosti (i když se tak někdy nesprávně označuje). U informací týkajících se právnických osob nelze proto jako důvod odepření ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) vůbec použít.

§12 dovoluje použití podobizen, obrazových snímků a zvukových záznamů i bez souhlasu dotyčné osoby přiměřeným způsobem pro účely vědecké, umělecké a pro mediální zpravodajství. Pro úřední účely na základě zákona je možno bez souhlasu osoby užít i jejích písemností osobní povahy.

§13 upravuje soudní ochranu. V případě neoprávněných zásahů stanoví právo na přiměřené zadostiučinění (např. omluvu) a případně i na náhradu nemajetkové újmy v penězích
§14 byl zrušen a §15 upravuje posmrtnou ochranu osobnosti. Právo zde přísluší manželu a dětem a není-li jich, pak rodičům.

§16 upravuje náhradu škody vzniklé neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti.
Jistým průlomem do ochrany osobnosti podle občanského zákoníku je ust. §8 odst. 5 zákona č. 123/1998 Sb.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech,

- zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě - ochrana individuálních údajů,

- §§11 - 16 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění publikován pod č. 47/1992 Sb., poté zněny zákonem č. 264/1992 Sb., zákonem č. 267/1994 Sb., zákonem č. 104/1995 Sb., zákonem č. 118/1995 Sb., zákonem č. 89/1996 Sb., zákonem č. 94/1996 Sb., zákonem č. 227/1997 Sb.,

- §8 odst. 5 - omezení ochrany osobnosti.
K odst .1 , písm .c )
Základní pravidla ochrany duševního či intelektuálního vlastnictví určuje zákon autorský a zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích a některé další předpisy. Důvodem pro odepření poskytnout informace tak nebude pouze předpis zmíněný v poznámce. Český právní řád upravuje ochranu duševního vlastnictví v následujících předpisech:
1. zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) ve znění novel, úplné znění naposledy uveřejněno pod č. 175/1996 Sb., od té doby doposud beze změn).
2. zákon č. 159/1973 Sb. o ochraně označení původu výrobků
3. zákon č. 132/1989 Sb. o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat
4. zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích

5. zákon č. 529/1991 Sb. o topografiích polovodičových výrobků
6. zákon č. 478/1992 Sb. o užitných vzorech
7. zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách.
Odepření z důvodu ochrany průmyslových práv
Pokud tedy mají být vynálezy, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků, užitné vzory, ochranné známky, označení původu výrobků a nové odrůdy rostlin a plemena zvířat chráněny jako výsledky tvůrčí duševní činnosti je nezbytně nutné, aby byly zapsány v příslušném rejstříku. Bez tohoto zápisu ochrany nepožívají.

Rejstřík pro jednotlivé druhy vede s účinností od 1. ledna 1993 Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem, který je ve smyslu zák. č. 14/1993 Sb., ústředním orgánem pro ochranu průmyslového vlastnictví. Úřad rozhoduje o poskytnutí ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků (§ 2 písm. a). Ochranu podle zák. č. 132/1989 Sb. ohledně nových odrůd rostlin a plemen zvířat poskytuje Ministerstvo zemědělství, které také vede jejich rejstřík.

Rejstříky jsou veřejně přístupné a každý z nich může pořizovat výpisy a opisy. Úřad průmyslového vlastnictví vedle toho vydává Věstník ÚPV, kde jsou zveřejňovány přihlášky k ochraně tak, aby mohly být veřejností uplatněny námitky proti případnému zápisu chráněného výsledku duševní činnosti. Informace podle §8 odst. 1 písm. c) zákona tedy nelze odepřít o věcech, jestliže příslušné zvláštní zákony dávají právo nahlédnout do rejstříku, seznámit se s přihláškou etc.

Vzhledem k preventivnímu charakteru celého ustanovení je nasnadě, že odepřít informace podle §8 odst. 1 písm. c) zákona přichází do úvahy tehdy, pokud povinný subjekt:
- zjistí, že požadovaná informace se vztahuje k předmětu, který je chráněn právem duševního vlastnictví (což lze zjistit nahlédnutím do rejstříku)
- původce nedal souhlas s použitím díla.
V pochybnostech, zda tedy určitá informace (věc) je chráněna jako průmyslové vlastnictví, podají výklad výše citované úřady.
Základní funkcí práva duševního vlastnictví je poskytnout ochranu nehmotným majetkovým hodnotám a osobám, kterým tato práva náležejí (autor, původce, vynálezce etc.). Jde zejména o práva původce s předmětem duševního vlastnictví nakládat, převádět na třetí osoby, právo na odměnu. Zákony citované sub 2) - 7) vedle tohoto tato práva omezují tzn. nucenou (zákonnou) licenci. Při jejím uplatnění v případech zákonem stanoveným se nevyžaduje ani souhlasu původce, ani není nutné poskytnout odměny.

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích ve znění nevýznamné novely zákonem č. 519/1991 Sb. (konkrétně čl.III odst. 9.b) reaguje na zrušení někdejší státní arbitráže).
V případě vynálezů existuje ze zákona výlučné právo majitele patentu vynález užívat a poskytovat souhlas k využívání vynálezu jiným osobám a převádět patent na takové osoby. U průmyslového vzoru podáním přihlášky vzniká právo přednosti. Majitel má výlučné právo využívat průmyslového vzoru a poskytovat souhlas a převádět vzor obdobně jako u vynálezu. U zlepšovacího návrhu platí povinnost zlepšovatele nabídnout jej svému zaměstnavateli, pokud se zlepšovací návrh týká oboru práce nebo činnosti tohoto zaměstnavatele.

Je zřejmé, že těžiště ochrany tohoto nehmotného průmyslového vlastnictví je jinde, než sféra zpřístupňování environmentálních informací. Ochrana průmyslového vlastnictví, pokud zahrnuje utajení (což není vždy nezbytné - principem je kontrola užívání předmětu průmyslového vlastnictví), je zákonem č. 123/1998 Sb. respektována. §8 odst. 4 písm. a) tohoto zákona ovšem výslovně upravuje přístupnost informací týkajících se působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí.

Odepření z důvodu ochrany autorského práva
Poněkud jiná situace platí při odpírání informací s odůvodněním, že daná informace je chráněna AutZ. Základní problém na rozdíl od práv průmyslových představuje to, že díla chráněna tímto zákonem nejsou vázána na žádný formální princip. Neexistuje proto žádný úřední rejstřík nebo veřejná listina či seznam, kde by díla chráněná autorským zákonem byla zapisována či evidována.

1. V první řadě je proto na povinném subjektu, aby posoudil, zda požadovaná informace patří pod režim autorského zákona či nikoli. Jde o to, zda posuzovaná informace může být předmětem autorského práva a zda tedy dílo bude mít charakter díla autorského. Co se rozumí dílem podle autorského zákona stanoví § 2 odst. 1 autorského zákona. Za předmět autorského práva se považují díla literární, vědecká a umělecká. K tomu, aby dílo bylo možné chránit jako dílo autorské, musí mít všechny pojmové znaky díla podle autorského zákona. Pokud takové znaky postrádá, jedná se o jiný nehmotný výsledek duševní činnosti, tzn. neautorská díla, která ale mohou být chráněna jiným způsobem (k tomu srov. ochranu osobnosti viz výše). Pojmové znaky díla jsou:

a) dílo musí být výsledkem tvůrčí činnosti autora - fyzické osoby (v dřívější terminologii se používal výraz práce hlavou). Obory, ve kterých se zpravidla taková činnost uplatňuje jsou: 1. literární, 2. vědecká, 3. divadelní, 4. hudební, 5. výtvarná, 6. architektonická.

Za tvůrčí činnost není možné považovat kopírování, opakování, mechanickou rutinu, běžné seskupování již vytvořeného. Tvůrčí činnost je úzce spjata s osobností autora, s jeho osobními vlastnostmi a jeho schopností tvořit (§ 643 odst. 1 Obč.Z).
b) povahovou vlastností díla je, aby bylo objektivně (tj. smysly) vnímáno jako výsledek i součást tvůrčí kategorie umění a v něm zvlášť umění literárního anebo tvůrčí kategorie vědy.
c) musí být vyjádřeno v jakékoliv smysly vnímatelné (objektivně sdělitelné, nebo-li jinými osobami seznatelné podobě (tzn. vnější forma díla).
V případě, že danou informaci nelze za dílo podle autorského zákona považovat, protože nemá všechny pojmové znaky díla, nemůže být odepření informací podle §8 odst. 1 písm. c) rozhodnuto.

2. Z ochrany autorského zákona jsou ust. §2 odst. 2 přímo vyloučeny určité kategorie "úředních děl". Autorský zákon se nevztahuje na:
a) právní předpisy
b) rozhodnutí
c) veřejné listiny
d) úřední spisy
e) denní zprávy
f) projevy přednesené při veřejných záležitostech
Z hlediska zkoumaného zákona má zásadní význam vyloučení ochrany u kategorií sub b) - d), o nichž bude pojednání podrobněji.
Jakékoliv rozhodnutí, ať již bylo vydáno podle správního, trestního, nebo občanského soudního řádu nepožívá ochrany autorského zákona a jeho "tvůrce" proto není považován za autora v zákonné dikci. Nelze proto rozhodnout o odepření informací podle §8 odst. 1 písm. c) s odkazem na jejich autorskoprávní ochranu.

Pojem veřejné listiny se částečně překrývá s pojmem rozhodnutí. Legální definice tohoto výrazu je obsažena v §134 OSŘ, kdy se za ně považují listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomocí a listiny, které jsou za veřejné výslovně zvláštním zákonem prohlášeny (př. notářské zápisy).

Úřední spisy jsou používány k výkonu veřejné moci orgány státu nebo orgány územní samosprávy na základě zákona. Jedná se tak o všechny listiny založené do spisu vztahujícímu se k určitému řízení, ať již byly do něj dodány přímo orgánem, který spisem disponuje, jinými orgány veřejné moci (dožádání, přípisy, posudky, znalecké posudky, stanoviska), tak i veškerá podání dodaná do spisu účastníkem řízení, nebo osobou, která je k tomu účastníkem oprávněna, nebo naopak, která je k tomu ze zákona povinna. Jedná se především o veškeré návrhy (na zahájení řízení, na provedení důkazu), vyjádření k řízení, záznamy a protokoly, odvolání etc.

Za součást úředního spisu je nutno považovat i přílohy, k jejichž předložení je účastník povinen. Příkladem budiž ustanovení §16 odst. 2 vyhl. č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Podle něho je žadatel o stavební povolení povinen k žádosti připojit doklad o vlastnictví pozemku, projektovou dokumentaci, prohlášení oprávněné osoby, že bude zabezpečovat odborné vedení realizace stavby. Všechny písemnosti jsou součástí úředního spisu a budou proto vyňaty z režimu autorského zákona.

Pokud tedy povinný subjekt dojde k názoru, že požadovaná informace je rozhodnutí, veřejná listina, nebo jde o úřední spis, nemůže informace odepřít z důvodu ochrany duševního vlastnictví.
3. Pokud povinný subjekt dojde k závěru, že předmětem žádosti o informace je skutečně dílo chráněné autorským zákonem, je jeho povinností, aby zjistil, zda autor dal ohledně žádaného díla souhlas s jeho předáním třetí osobě. Zákon přitom neumožňuje souhlas se šířením díla presumovat vzhledem k okolnostem případu. Vyžaduje se dle §14 autorského zákona, aby k jakémukoliv užití díla bylo autorem vydáno svolení (v případě smluv o šíření se vyžaduje písemná forma). Pokud souhlas chybí nebo autor nesouhlasí, informace nebude žadateli zpřístupněna.

4. Výjimku oproti předchozímu odstavci představuje §15 odst. 2 autorského zákona. Toto ustanovení dovoluje užít dílo bez souhlasu autora a bez povinnosti poskytnout mu za to odměnu. Jedná se o mimosmluvní užití díla ve formě tzn. zákonná licence. Žadatel je přitom povinen respektovat podmínky, že jakých lze dílo užít. Uživatel je povinen respektovat jako kritérium "spravedlivé nakládání". Jejich nedodržení má za následek porušení autorského práva. Výčet dovolených užití díla je taxativní a nelze ho dále jakkoliv rozšiřovat.

Ustanovení §15 odst. 2 autorského zákona lze aplikovat nejen bez souhlasu samotného autora, ale i tehdy pokud by autor vydal nesouhlas. Zákonná licence působí i proti vůli autora.

Autorova svolení k užití díla chráněného podle autorského zákona nepotřebuje a odměnu není povinen poskytnout, kdo
a) zhotoví rozmnoženinu nebo napodobeninu uveřejněného díla pro svou osobní potřebu, pokud ji, jde-li o dílo výtvarné, zřetelně jako rozmnoženinu nebo napodobeninu označí a nejde-li o rozmnoženinu nebo napodobeninu díla architektonického stavbou nebo jiným provedením anebo o počítačový program, ustanovení
§ 13 odst., 2 tím není dotčeno,

b) cituje úryvky vydaného díla a uvede autora i název díla (tzn. malé citace),
c) zařadí do díla vědeckého nebo kritického v míře potřebné k vysvětlení textu anebo do učebnic či učebních pomůcek v odůvodněném rozsahu části vydaných děl, drobná vydaná díla celá, rozmnoženiny či napodobeniny děl nebo jejich části, uvede-li autora i pramen (tzn. velké citace),
d) užije uveřejněného díla v samostatné přednášce výlučně k účelům vyučovacím nebo vzdělávacím, uvede-li autora i dílo (tzn. zákonná licence vyučovací a vzdělávací),
e) přetiskne v časopise články časového významu o věcech hospodářských nebo politických uveřejněné již v jiných časopisech, uvede-li autora i pramen, přípustné však není takové přetištění, je-li výslovně zapověděno,
f) napodobí dílo výtvarně umístěné na veřejném prostranství v jiném oboru výtvarného umění, fotografie takto umístěného výtvarného díla lze též bez souhlasu autora rozmnožovat a šířit

g) otiskne v katalogu veřejné sbírky nebo výstavy vyobrazení výtvarného díla do ní zařazeného,
h) veřejně vystavuje díla výtvarná nebo fotografická, která již autor převedl na jinou osobu, vystavuje-li se dílo bezplatně anebo je-li k vystavení bezplatně půjčeno,
i) rozmnožuje nebo dává rozmnožovat pro vlastní osobní potřebu nebo pro rozdávání dílo fotografické, které je jeho podobiznou a které bylo úplatně objednáno,
j) zhotoví rozmnoženinu rozebraného vydání díla pro potřebu veřejné knihovny k dokumentačním účelům a pro účely vědeckého výzkumu,
k) rozmnoží vydané dílo zvláštní technikou pro potřeby nevidomých.
V dalším textu bude pojednáno zejména o prvním důvodu zákonné licence, vzhledem k tomu, že se jedná o nejčastější dovolené užití díla a při žádosti o informace přichází nejčastěji do úvahy. Ustanovení lze aplikovat pouze tehdy, pokud se jedná o vlastní osobní potřebu. Tou je zapotřebí rozumět užití díla v soukromí zhotovitele rozmnoženiny nebo napodobeniny. Účelem může být např. sebevzdělání, samostudium, osobní zábava.

Nepřípustné užití díla ve smyslu §15 odst. 2 písm. a) autorského zákona je zásah do autorských práv za účelem zisku nebo jinak výdělečné činnosti např. k plnění pracovních úkolů pro zaměstnavatele, který bude dílo prostřednictvím jeho rozmnoženin šířit mezi své zákazníky. Totéž platí pro vlastní podnikání nebo jinou činnost přesahující rámec soukromí.

Rozhodnutí o odepření informací podle §8 odst. 1 písm. c) je proto přípustné, pokud povinný subjekt dojde k závěru, že požadovaná informace (co by autorské dílo) nebude využita pro vlastní osobní potřebu žadatele. Takovou okolností např. může být okolnost, že žadatel požaduje vyobrazení architektonického díla a sám je přitom zapsán v obchodním nebo živnostenském rejstříku jako podnikatel v oboru stavebnictví.
Ve smyslu §3 odst. 2 věta poslední správního řádu je správní úřad (tj. povinný subjekt) povinen poskytnout poučení a pomoc. Žadatel bude poučen o tom, že poskytována informace je předmětem autorského práva a že ji lze použít pouze ve smyslu
§ 15 odst. 2 autorského zákona. Porušení této povinnosti může vést jednak k tomu, že autor, jehož právo bude takto porušeno nebo ohroženo, může podle §32 a §32a autorského zákona domáhat se soudní cestou odstranění následků a přiměřeného zadostiučinění. Tím nejsou dotčena ustanovení o náhradě škody podle občanského zákoníku. Vedle toho hrozí takové osobě trestní stíhání dle §152 trestního zákona (porušování autorského práva).

Oblast zákonné ochrany práva autorského by neměla zapříčiňovat výraznější kolize se zpřístupňováním environmentálních informací. Obecně vzato, pokud se má zpřístupnit informace, jež je součástí autorského díla, je nezbytno ji zpřístupnit včetně příslušné citace jejího původu, tedy autora a díla, místa a doby jeho vydání. Vzhledem k širokému spektru volného zákonného využití autorských děl, je takový postup v naprosté většině myslitelných případů dostatečný.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- 35/1965 Sb., autorský zákon, platné znění publikováno pod č. 175/1996 Sb.,

- zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích ve znění zákona č. 519/1991 Sb.,

- zákon č. 159/1973 Sb. o ochraně označení původu výrobků,
- zákon č. 132/1989 Sb. o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat,

- zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,

- zákon č. 529/1991 Sb. o topografiích polovodičových výrobků,
- zákon č. 478/1992 Sb. o užitných vzorech,
- zákon č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách,
- §8 odst. 4 písm. a) - omezení obchodního tajemství.
K odst . 1 , písm . d )
Obchodní tajemství je upraveno v §17 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších novelizací): "Předmětem práv náležejících k podniku je i obchodní tajemství. Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje."

V následujícím ustanovení §18 obchodní zákoník stanoví, že podnikatel provozující podnik má výlučné právo s tímto tajemstvím nakládat, svolit k jeho užití a stanovit k tomu podmínky.

Zásadně nepožívají ochrany všechny skutečnosti a informace, kterými podnikatel disponuje, ale pouze takové, které se vážou na jeho podnik (legální definice podniku §5 obchodního zákoníku). Mohou být např. takové informace, na jejichž utajení nemá podnikatel komerční zájem. Předmětem utajení nemohou být ani takové skutečnosti, jejichž utajení zákon zakazuje nebo nedovoluje.

Vyloučeny z režimu obchodního tajemství jsou i takové údaje, o nichž zvláštní právní předpis stanoví, že musejí být zveřejněny (např. společenská smlouva, zakladatelská smlouva, stanovy, rozhodnutí o volbě a jmenování členů statutárních orgánů a dozorčích rad, projekty sloučení, splynutí, rozdělení, přeměny, posudky a zprávy znalců, týkající se ocenění majetku a závazků společností podle §69a obchodního zákoníku, posudky na ocenění nepeněžitého vkladu při založení s.r.o. nebo a.s., účetní závěrky a zprávy auditora - bezvýhradně se týká a.s. a s.p., družstev a s.r.o se tato povinnost týká tehdy, pokud jejich čistý obrat překračuje 40 mil. Kč, nebo čisté obchodní jmění 20 mil. Kč).

Za obchodní tajemství se tedy považují veškeré skutečnosti komerční, německá judikatura (kterou se inspiruje i česká komercionalistika) rozděluje obchodní tajemství do následujících skupin (výčet je kasuistický):

1. skutečnosti obchodní povahy - např. seznamy zákazníků, dodavatelů (tzn. nákupní zdroje), obchodních zástupců, obchodní plány, cenové kalkulace, bilance a obsah obchodních knih, obratu jednotlivých provozoven
2. skutečnosti výrobní povahy - např. zvláštní výrobní postupy a metody, výrobní prototypy, vynálezy prozatím nepatentované (ty se jinak těší ochraně podle zákona o vynálezech)
3. skutečnosti technické povahy - např. různé technické výkresy a plány, výsledky pokusů, popř. zlepšení oproti současnému stavu techniky.
Problémy může činit dosavadní extenzívní praxe utajování z titulu obchodního tajemství. Zde je nezbytné, aby - na rozdíl od dosavadních zvyklostí - sami nositelé informací při jejich předávání správnímu orgánu nebo organizaci označili informace utajované z tohoto důvodu.
Dále je třeba vyjít z definice obchodního tajemství podle § 17 obchodního zákoníku. Podmínkou aplikace obchodního tajemství je skutečnost, že dané informace nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné. Jde tedy o obecnou praxi utajování v daném odvětví nebo v dané oblasti podnikání, dotyčných v obchodních kruzích. Pokud jsou obdobné informace jiných srovnatelných podnikatelských subjektů v dané oblasti podnikání přístupné, nelze takové informace utajit s odkazem na obchodní tajemství.

Poslední podmínka zákonné definice - podnikatel odpovídajícím způsobem utajení zajišťuje - nebývá vždy splněna. Podnikatelské subjekty často ad hoc označují ten který údaj účelově za tajný, občas až jaksi dodatečně, ač jinak jeho utajení soustavně (v rámci svých interních pokynů a pravidel, své obchodní činnosti a propagačních aktivit) nezajišťují a v jiných situacích jej dokonce šíří nebo proti jeho šíření nijak nezakročují. Je tedy zapotřebí v případech pochybností vyzvat takový podnikatelský subjekt, aby odpovídající způsob utajování doložil, zejména svými interními pokyny pro zaměstnance a další spolupracující subjekty. Pokud jej nedoloží, není možnost utajení z důvodu obchodního tajemství dána.

Obecně by podnikatel měl
- včas, nejpozději při předání orgánu veřejné správy nebo organizaci informaci označit jako utajovanou, jinak lze důvodně pochybovat o tom, že je zde vůle podnikatele utajovat tuto informaci a že podnikatel odpovídajícím způsobem její utajení zajišťuje,
- v případě pochybností doložit, že zákonné podmínky umožňující užití obchodního tajemství jsou splněny (zde jednoznačně leží břemeno důkazu na podnikateli).
Pokud jde o informace předané podnikatelem před účinností zákona č. 123/1998 Sb., tedy před 1.7. 1998, zde žádný odchylný režim neplatil. Právní konstrukce obchodního tajemství se od roku 1991 nezměnila. Je ovšem účelné v nejednoznačných případech u podnikatele utajení či neutajení informace poskytnuté před zpřístupněním informace dotazem objasnit.
Nelze akceptovat jako zákonnou dosavadní častou praxi, kdy informace není nijak označena a teprve až některý jiný subjekt žádá její zpřístupnění nebo se snaží informace využít, zveřejnit ji apod., začne podnikatel teprve tvrdit, že jde o jeho obchodní tajemství. Pokud má být naplněna definice obchodního tajemství v konkrétním případě, je pochopitelné, že musí jít o trvalou ochranu, trvalé utajení.

Povinný subjekt musí posuzovat důvody odepření v okamžiku, kdy obdrží žádost. Je požadovaná informace označena za obchodní tajemství? Jestliže ano, může (ale v některých případech nemusí, viz. dále) zpřístupnění odepřít. Jestliže ne, není dán důvod k odepření informací a povinný subjekt ji musí zpřístupnit. Žádné ověřování nepřipadá v úvahu, povinný subjekt by tím nepřiměřeně zvýhodňoval podnikatele. Obchodní tajemství a jeho ochrana patří do oblasti soukromoprávních vztahů, kde se uplatňuje stará římskoprávní zásada bdělým náležejí práva (vigilantibus iura script sunt). Je odpovědností podnikatele o ochranu obchodního tajemství přiměřeně dbát. Pouze pokud tak činí, poskytuje mu právní řád ochranu. Pokud nezvládne ani základní úkon označení informace, nejsou úřady povinny ani oprávněny mu pomáhat. Ptát se tedy podnikatele po podání žádosti, víceméně náhodnou otázkou, zda nejde o obchodní tajemství, je tedy postup nesprávný.

Současně je nutné upozornit, že zákon o právu na informace o ŽP sám stanoví výjimky, kdy není zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství jeho porušením (§ 8 odst. 4). Jedná se o případy, kdy se požadovaná informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí, kdy hrozí bezprostřední ohrožení lidského zdraví a životního prostředí nebo kdy jde o informace získané z prostředků z veřejných rozpočtů.

Problematická je ovšem dosavadní velice široká definice obchodního tajemství, kterou zákon č. 123/1998 Sb. poněkud zužuje. V obdobných moderních úpravách poskytování informací o životním prostředí je věc řešena různě. Německá spolková úprava (§ 8 zákona ze 7.7. 1994 - tzv. Umweltinformationsgesetz) zakotvuje v případě podnikových či obchodních tajemství možnost vyslechnout podnikatele a případně si vyžádat podrobnější objasnění, v čem tajemství spočívá. Příslušný úřad tedy přezkoumává důvody utajení a je na jeho uvážení, jak je posoudí. Taková konstrukce, ač byla i u nás navrhována, nebyla přijata s odkazem na enormní odpovědnost správních úřadů při takovém rozhodování na základě dosti širokého správního uvážení. Obavy - a nikoli bezdůvodné - byly z nárůstu sporů podnikatelských subjektů vůči státním orgánům po zpřístupnění informací proti vůli podnikatele, který uplatňoval utajení z důvodu obchodního tajemství.

V zákoně je podstatnou výjimkou z ochrany v rámci obchodního tajemství oblast emisí nebo jiného působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí - §8 odst. 4 písm. a), tedy případ, kdy zřetelně převažuje obecný zájem na přístupnosti takových informací a veřejné kontrole provozních vlivů na prostředí nad zájmem podnikatele na utajení takových vlivů. Obdobná úprava existuje i v zahraničí. Rakouský zákon (Umweltinformatiosgesetz z roku 1993) - ve svém §4 odst. 3 stanoví výslovně: "Zájem strany na utajení obchodního a provozního tajemství podléhá ochraně jen tehdy, když uveřejněním údajů o životním prostředí může být obchodní nebo provozní tajemství přímo nebo nepřímo vyzrazeno možností zpětných závěrů a tím může nastat větší hospodářská škoda vlastníka obchodního a provozního tajemství. Pokud tato škoda spočívá pouze na důvodu zmenšení vážnosti strany u veřejnosti v důsledku uveřejnění činností zatěžujících životní prostředí, neexistuje žádný zájem hodný ochrany utajením."

Zákon č. 123/1998 Sb. ovšem stanoví velice podobná pravidla. Výslovně uvádí v §8 odst. 4 případy, kdy nemůže v případě zpřístupnění žadateli jít o porušení obchodního tajemství: pokud se informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí (zejména emisemi, ale i jakýmikoliv jinými vlivy), dále pak v havarijních situacích, kdy je bezprostředně ohroženo lidské zdraví a životní prostředí. V obou těchto případech se vychází z převahy obecného zájmu na přístupnosti informací o životním prostředí nad soukromým zájmem na jejich - jinak oprávněném - utajování.

Dále jsou zmíněny zvláštní případy možného užití utajení z titulu obchodního tajemství v oblasti chemických látek a odpadů.
Podle zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích jsou výrobci a dovozci před uvedením nové látky (doposud neevidované) na trh požádat o registraci. V žádosti o registraci uvádí výrobce nebo dovozce mimo jiné podrobné údaje o složení látky a o bezpečnostních rizicích nové látky. Ministerstvo zdravotnictví vede Registr, ve kterém uchovává veškeré údaje poskytnuté pro registraci. Údaje z tohoto registru, které nejsou označeny za předmět obchodního tajemství, mohou být na vyžádání poskytnuty. Některé údaje může výrobce nebo dovozce označit za obchodní tajemství, ne však fyzikálně-chemické vlastnosti látky, souhrnné výsledky toxikologických a ekotoxikologických zkoušek apod. Z těchto citací je patrné, že zákon o chemických látkách by neměl být překážkou pro poskytování informací. Obsahuje podobné omezení obchodního tajemství jako zákon o informacích o ŽP. Pokud by vznikly výkladové problémy, jsou správní orgány povinny postupovat v souladu s §15 zákona o informacích o ŽP (vztah k jiným předpisům) a neomezovat rozsah informací tímto zákonem stanovený.

Podle §20 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech původci a osoby nakládající s odpady vedou průběžně evidenci odpadů podle druhů, množství a způsobů nakládání s nimi. Původci, kteří produkují více než 50 kg nebezpečných odpadů nebo více než 50 tun jiných odpadů zasílají každý rok okresnímu úřadu hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi. Stejnou povinnost mají oprávněné osoby, které provádějí sběr, výkup, úpravu a zneškodňování odpadů. Na základě hlášení zpracovává okresní úřad evidenci odpadů, do níž má každý právo nahlédnout. Na základě §15 zákona č. 123/1998 Sb. (vztah k jiným předpisům) musí okresní úřad poskytovat i hlášení jednotlivých osob, ne pouze souhrnnou evidenci. Rovněž je povinen umožnit nejen nahlížení do evidence, ale i opisy, výpisy a kopie z ní.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §§17 a 18 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 264/1992 Sb, zákona č. 591/1992 Sv., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb. (znění obou ustanovení se novelizace nedotkly).

- §8 odst. 4 - výjimky z ochrany obchodního tajemství.
K odst. 2 , písm. a )
Obecné znepřístupnění informací dobrovolně předaných bez právní povinnosti úřadu veřejné správy nebo organizaci, leda by předem původce informace dal písemný souhlas, je založeno na obdobném pravidle jako je obsaženo ve směrnici ES. Bude žádoucí u takových informací při jejich převzetí žádat o potvrzení písemného souhlasu (může být všeobecný, nebo omezený pouze na některé případy dalšího zpřístupňování, může být doprovázen požadavkem na uvádění citace nebo původu informace) nebo jasného vyjádření v opačném smyslu.

K odst. 2, písm. b )
Pokud by zpřístupnění informace mělo za následek ohrožení, poškození nebo rušení zvláště chráněných živočichů, rostlin nebo ohrožení či poškození zvláště chráněných nerostů podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a předpisů k jeho provedení, pak je povinností zpřístupnění takové informace odepřít v zájmu ochrany ohrožené součásti přírody. Obdobné ustanovení obsahovalo již dosavadní, tímto zákonem rušené ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona č. 123/1998 Sb. - zásada předběžné opatrnosti.

K odst. 2, písm. c )
Přípravné řízení ve věcech trestních je případem oprávněného odpírání zpřístupnění informací, protože šíření informací významných pro trestní stíhání v přípravné fázi může takové stíhání a dosažení jeho výsledku zmařit nebo ztížit. Jde o přípravné řízení týkající se jakýchkoli, nejen "environmentálních" skutkových podstat trestných činů nebo přestupků.
K informacím obsaženým v pravomocných rozsudcích ve věcech trestních a v rozhodnutích o přestupcích viz §8 odst. 5.
Jiné správní delikty jsou delikty podnikatelů a právnických osob, jejichž skutkové podstaty jsou obsaženy v jednotlivých složkových právních úpravách ochrany životního prostředí a v další zvláštních zákonech (např. v zákoně o ochraně přírody a krajiny, stavebním zákoně, zákoně o ovzduší, geologickém zákoně).
Řízení končí pravomocným rozhodnutím. Na tom nic nemění ani případná žaloba o soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, ani řízení o mimořádných opravných prostředcích v řízení správním (obnova řízení, podnět k přezkoumání mimo odvolací řízení) a v řízení trestním (stížnost pro porušení zákona, obnova řízení).
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů - platné znění publikováno pod č. 65/1994 Sb., poté změna nálezem Ústavního soudu č. 91/1994 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb., zákonem č. 19/1997 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 103/1997 Sb., zákonem č. 253/1997 Sb., zákonem č. 92/1998 Sb., zákonem č. 112/1998 Sb., zákonem č. 148/1998 Sb. (zejména environmentální skutkové podstaty: §§181a - 181b a §203),

- zákon č. 140/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, platné znění publikováno po č. 69/1994 Sb., poté změny zákonem č. 154/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 214/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 8/1995 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb., zákonem č. 150/1997 Sb., zákonem č. 209/1997 Sb., zákonem č. 148/1998 Sb.,

- zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, platné znění publikováno pod č. 124/1993 Sb., poté změny zákonem č. 290/1993 Sb., zákonem č. 134/1994 Sb., zákonem č. 82/1995 Sb., zákonem č. 237/1995 Sb. zákonem č. 279/1995 Sb., zákonem č. 289/1995 Sb. a zákonem č. 112/1998 Sb.

- §8 odst. 5 - informace z rozsudků a rozhodnutí o přestupcích,
- k environmentálním skutkovým podstatám trestných činů a přestupků - viz komentář k §8 odst. 5.

K odst. 2, písm. d )
V tomto ustanovení jde o případ vadné žádosti (nesrozumitelnost nebo přílišná obecnost), přičemž žadatel vadu ani přes výzvu v zákonné lhůtě neodstranil (§ 3 odst. 2). Za nezhojitelně vadnou je třeba považovat žádost anonymní.
V těchto případech se informace nezpřístupní, ani se nevydává rozhodnutí o odepření (§ 9 odst. 2).
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §3 odst. 2 - doplnění (upřesnění) žádosti,

- §9 odst. 2 - vyřízení nedoplněné nebo anonymní žádosti.
K odst. 3, písm. a )
Nezpracované a nevyhodnocené informace, zejména naměřená data v surovém stavu je možno (nikoli nutno) odepřít. Jde o případ, kdy je na uvážení správního orgánu nebo organizace, zda informaci zpřístupní nebo nikoli. V tomto případě je možné v zákonné lhůtě (§ 7) informace vyhodnotit a zpracovat a následně zpřístupnit. Je zde rovněž nepochybný prostor pro dohodu se žadatelem, že informace bude zpřístupněna do určitého termínu, který v případě dohody může maximální lhůtu podle §7 i přesáhnout.

V případě odepření bude odvolací orgán přezkoumávat správnost postupu a naplnění pravidel logického usuzování a rovněž správné posouzení skutkových okolností případu, účelnost a vhodnost přijatého rozhodnutí. Správní soud se v případném následném řízení omezí na právní stránku věci (zákonnost správního postupu a rozhodnutí) a na správnou aplikaci pravidel logického usuzování při volné úvaze správního orgánu a na otázku, zda zákonný rámec správního uvážení nebyl překročen. Nebude přezkoumávat samotnou obsahovou stránku rozhodování. Toto obecné pravidlo správního soudnictví (§ 244 a násl. občanského soudního řádu) platí při rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů vždy. V případech dovolujících volné uvážení správních orgánů (což je celý § 8 odst. 3) je obzvlášť důležité si je připomenout.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §14 odst. 2 - možnost opravných prostředků a žaloby ke správnímu soudu.

K odst. 3, písm. b )
Poněkud problematické může být odepření v případě zjevné provokativnosti nebo obstrukčního charakteru žádosti. Směrnice ES jako důvod odepření uvádí "očividnou zneužitelnost" požadavku. Jde o případy, kdy je zřejmé, že žádostí se sledují jiné cíle nežli je získání dané informace. Využití zákona č. 123/1998 Sb. má pak zjevně zástupnou roli. V takových případech je třeba chránit úřady veřejné správy i organizace před obstrukčním nebo provokativním jednáním žadatele nebo skupiny žadatelů, jinak by mohlo dojít k poruchám v práci zmíněných orgánů či organizací (např. nutností odpovídat na cíleně zasílanou masívní vlnu dopisů s totožnými otázkami provokativního charakteru by bylo možno ochromit výkon správní agendy).

Obecně vzato: tento zákon stanoví pravidla zpřístupňování informací o životním prostředí. Pokud žadatel sleduje jiné cíle, není použití tohoto zákona na místě a je na úvaze správního orgánu, zda informaci přece zpřístupní, nebo nikoli. Naplnění podmínek daných zákonem i správnost postupu při odepření je samozřejmě možno přezkoumat (§ 14 odst. 1).
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §14 odst. 2 - možnost opravných prostředků a žaloby ke správnímu soudu.

K odst. 3, písm. c )
Pokud má žadatel již požadovanou informaci prokazatelně k dispozici, je možno mu odepřít její opakované zpřístupnění. Břemeno průkazu toho, že již žadatel informaci opravdu má, leží na správním orgánu nebo organizaci. Půjde nepochybně o případy opakovaných nezměněných žádostí k témuž správnímu orgánu (organizaci), kde bude po ruce doklad či svědectví o tom, že již byla identická informace opravdu v minulosti poskytnuta. Je ovšem myslitelné, aby v minulosti informaci zpřístupnil jiný správní orgán (organizace). Pokud se o této skutečnosti ten, u něhož byla podána opakovaná žádost dozvěděl, je na jeho úvaze, zda zpřístupní nebo odepře s odkazem na předchozí prokazatelné zpřístupnění.

Je třeba dát pozor na obměny obsahu po sobě následujících žádostí téhož žadatele. Částečné překrytí může mít za následek zpřístupnění dosud nepožadovaných informací v kombinaci s odkazem na to, že zbývající požadavek byl již v minulosti prokazatelně uspokojen.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §14 odst. 2 - možnost opravných prostředků a žaloby k soudu.

K odst. 4
Zákon výslovně uvádí případy, kdy výjimečně nemůže jít při zpřístupnění o porušení obchodního tajemství, ač byla daná skutečnost za obchodní tajemství včas označena a jsou splněny veškeré podmínky stanovené §17 obchodního zákoníku. Jde o případy, pokud se informace týká
- působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí - jde o jakékoli působení, zejména emisemi, ale i přímým zásahem do některé složky prostředí, působení nadlimitní i podlimitní, dovolené i nedovolené, i působení, pro něž žádné limity nebo omezení nejsou stanoveny,
- havarijních situací a živelních pohrom, kdy je bezprostředně ohroženo lidské zdraví a životní prostředí. Zpravidla z povahy věci jde obojí zároveň, stačí však, dojde-li k bezprostřednímu ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí - viz zásadu předběžné opatrnosti ve smyslu §13 zákona č. 17/1992 Sb. a zásadu preventivní ochrany zdraví ve smyslu čl. IV. zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, protože včasné informování je zpravidla podstatným nástrojem pro předcházení ohrožení. K pojmu ohrožení životního prostředí - definice v ust. §181a trestního zákona: vydání životního prostředí nebezpečí závažného poškození porušením předpisů o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji. Problematiku ohrožení lidského zdraví řeší zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění publikován pod č. 86/1992 Sb.

poslední ze tří alternativ:
- požadovaná informace byla získána z prostředků veřejných rozpočtů, tedy státního rozpočtu, rozpočtů obcí nebo vyšších územních samosprávných jednotek, případně ze státních fondů, jako je Státní fond životního prostředí, případně i z fondů západoevropské integrace. Není rozhodné, zda informaci pořídil soukromý či veřejnoprávní subjekt, zda byla pořízena podnikatelským či neziskovým subjektem apod.
V těchto případech se vychází z převahy obecného zájmu na přístupnosti informací o životním prostředí nad soukromým zájmem na jejich utajení nebo na jejich funkci jako zboží. Jde o průlom do dosud neadekvátně široce založené sféry utajování informací z důvodu obchodního tajemství podle obchodního zákoníku.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §8 odst. 1 písm. d) - zákaz zpřístupňování obchodního tajemství,

- §§17 a 18 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 264/1992 Sb, zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb. (definice obchodného tajemství - znění obou ustanovení se novelizace nedotkly),

- §181a trestního zákona - definice ohrožení životního prostředí

(zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů - platné znění publikováno pod č. 65/1994 Sb., poté změna nálezem Ústavního soudu č. 91/1994 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb., zákonem č. 19/1997 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 103/1997 Sb., zákonem č. 253/1997 Sb., zákonem č. 92/1998 Sb., zákonem č. 112/1998 Sb., zákonem č. 148/1998 Sb.),

- zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění publikován pod č. 86/1992 Sb., poté novelizace zákonem č. 590/1992 Sb., zákonem č. 15/1993 Sb., zákonem č. 161/93 Sb., zákonem č. 307/1993 Sb., zákonem č. 60/1995 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 206/1996 Sb., zákonem č. 14/1997 Sb.

- zákon č. 388/1991 Sb., o státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb.

K odst. 5
Jde o omezení práva na ochranu osobnosti. Toto ustanovení se přiřazuje k omezením, jež jsou formulována §12 občanského zákoníku.
Informace o původci činností ohrožujících nebo poškozujících životní prostředí, pokud je obsažena v pravomocném rozsudku nebo rozhodnutí o přestupku, není utajována z důvodu ochrany osobnosti (fyzické osoby) a lze ji zpřístupnit.
Je zřejmé, že takové informace mohou být zejména obsaženy v rozhodnutích o environmentálních trestných činech nebo přestupcích. Jde o trestné činy ohrožení životního prostředí podle §§181a - 181b trestního zákona a týrání zvířat podle ust. § 203 trestního zákona. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších zákonů byl v platném znění publikován pod č. 124/1993 Sb. následně byl měněn dalšími novelizacemi. Obsahuje skutkové podstaty přestupků na úseku lesního hospodářství (§ 33), vodního hospodářství (§ 34), zemědělství, myslivosti a rybářství (§ 35), geologie a nerostného bohatství (§§ 38-39). V §45 je obecně formulovaná skutková podstata přestupku na úseku ochrany životního prostředí pro případy nepokryté výše uvedenými skutkovými podstatami. Environmentální náplň mají i některé skutkové podstaty přestupků proti veřejnému pořádku - zejména 47 odst. 1 písm. d) - znečistění veřejného prostranství a §47 odst. 1 písm. h) - nelegální odkládání odpadů a zakládání černých skládek.

Informace o původci činnosti ohrožující nebo poškozující životní prostředí mohou být samozřejmě obsaženy podle povahy konkrétních případů i v rozhodnutích o jiných trestných činech a přestupcích.
Pokud se jedná o znečišťování nebo poškozování prostředí (ve smyslu definice v §8 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí), jde o jež působení jdoucí svou intenzitou nad i pod stanovený limit přípustnosti. Může jít pochopitelně i o emise látek, pro něž není právem stanoven závazný limit. Jde o obdobu "působení provozní činnosti" podnikatelovy na prostředí ve smyslu § 8 odst. 4 písm. a).
Pokud se týká ohrožení životního prostředí, to §181a odst. 1 trestního zákona definuje jako úmyslné nebo i nedbalostní (ust. § 181b) vydání životního prostředí nebezpečí závažného poškození porušením předpisů o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji - v tomto případě jde tedy výhradně o nedovolenou, protiprávní činnost.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §§11 - 16 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění publikován pod č. 47/1992 Sb., poté změny zákonem č. 264/1992 Sb., zákonem č. 267/1994 Sb., zákonem č. 104/1995, zákonem č. 118/1995 Sb., zákonem č. 89/1996 Sb., zákonem č. 94/1996 Sb., zákonem č. 227/1997 Sb. (ochrana osobnosti),

- §8 odst. 1 písm. b) - ochrana osobnosti,
- §8 odst. 2 písm. c) - zákaz zpřístupňování informací z přípravného řízení trestního a neuzavřeného řízení o přestupcích nebo jiných správních deliktech,

- zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů - platné znění publikováno pod č. 65/1994 Sb., poté změna nálezem Ústavního soudu č. 91/1994 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb., zákonem č. 19/1997 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 103/1997 Sb., zákonem č. 253/1997 Sb., zákonem č. 92/1998 Sb., zákonem č. 112/1998 Sb., zákonem č. 148/1998 Sb. (zejména §§181a - 181b a §203, tj. environmetální skutkové podstaty),

- §181a odst. 1 trestního zákona (viz výše) - definice ohrožení životního prostředí,

- §8 zákona č. 17/1997 Sb. ve znění zákona č. 123/1998 Sb. - definice znečišťování a poškozování životního prostředí,

- zákon č. 140/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, platné znění publikováno po č. 69/1994 Sb., poté změny zákonem č. 154/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 214/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 8/1995 Sb., zákonem č. 152/1995 Sb., zákonem č. 150/1997 Sb., zákonem č. 209/1997 Sb., zákonem č. 148/1998 Sb. (přípravné řízení v trestních věcech),

- zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, platné znění publikováno pod č. 124/1993 Sb., poté změny zákonem č. 290/1993 Sb., zákonem č. 134/1994 Sb., zákonem č. 82/1995 Sb., zákonem č. 237/1995 Sb. zákonem č. 279/1995 Sb., zákonem č. 289/1995 Sb. a zákonem č. 112/1998 Sb. (environmentální skutkové podstaty - viz text komentáře k tomuto ustanovení).

K odst. 6
Pokud je možné utajované skutečnosti z požadovaného souboru informací oddělit, nesmí být poskytnutí zpřístupnitelných informací odepřeno. Žadatel musí být o takovém zásahu při zpřístupnění informace uvědoměn. Tím se sleduje i možnost případného následného přezkoumání aplikace norem stanovících utajení určitých informací v daném konkrétním případě (viz § 9 odst. 4 tohoto návrhu).

Pokud žadatel nesouhlasí s oddělením a utajením části požadované informace (požadovaného souboru informací), má stejná práva, jako by došlo k odepření zpřístupnění požadované informace v plném rozsahu. Žadatel, pokud nesouhlasí, může požadovat vydání správního rozhodnutí o (částečném) odepření, proti tomuto rozhodnutí se odvolat, využívat mimořádných opravných prostředků podle správního řádu (obnovy řízení a podnět k přezkoumání mimo odvolací řízení) a při splnění podmínek občanským soudním řádem stanovených podat k soudu žalobu o přezkoumání zákonnosti částečného odepření.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §9 odst. 3 - postup při nesouhlasu žadatele s vyloučením utajovaných skutečností před zpřístupněním informace,

- §14 - použití správního řádu a možnost podání správní žaloby,
- zákon č. 71/1967 Sb., správní řád (náležitosti správního rozhodnutí, opravné prostředky),

- §§244 - 250k zákona č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, úplné znění publikováno pod č. 62/1996 Sb., poté změna nálezem Ústavního soudu č. 31/1996 Sb, zákonem č. 142/1996 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 269/1996 Sb. a návazně na něj novelizací zákonem č. 202/1997 Sb., zákonem č. 227/1997 Sb., zákonem č. 15/1998 Sb. a zákonem č. 91/1998 Sb. (správní soudnictví).

K odst. 7
Jakmile dojde k odtajnění dosud utajované skutečnosti, nebo jakmile dá předepsaný souhlas s poskytnutím informace příslušná osoba, případně pokud odpadne jinak důvod utajení (např. místo výskytu zvláště chráněných organismů nebo nerostů je již zajištěno tak, že šíření informace o něm je nadále neohrozí) nebo je v opravném řízení rozhodnuto o tom, že zpřístupnění informace bylo odepřeno neoprávněně, vzniká povinnost požadovanou informaci zpřístupnit.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §8 odst. 1 až 3 - důvody utajení.

§9 Rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace
(1) Pokud je zpřístupnění informace odepřeno, vydá orgán rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace. Toto rozhodnutí vydává orgán, který odepřel zpřístupnit informaci, nebo orgán, který je nadřízen právnické osobě, jež odepřela zpřístupnění informace. Toto rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů od doručení žádosti.
(2) Rozhodnutí se nevydává v případě anonymní žádosti, nebo pokud žadatel podle §3 odst. 2 tohoto zákona nedoplnil svou žádost, ač k tomu byl řádně a včas vyzván.

(3) Jestliže orgán ve stanovené lhůtě neposkytl informace či nevydal rozhodnutí, má se za to, že rozhodl informace odepřít.
(4) Obdobně jako v odst. 3 se postupuje v případě, kdy žadatel nesouhlasí s vyloučením utajovaných skutečností před zpřístupněním informace.
KOMENTÁŘ
Obecně

Postup podle §9 provádí buď správní orgán, který vyřizuje žádost o zpřístupnění informace, nebo orgán, který je nadřízený organizaci podle §2 písm. b), bod 2 a 3. (orgán, který zřídil, řídí nebo pověřil tuto právnickou osobu), pokud byla žádost podána u této právnické osoby (organizace). Taková právnická osoba proto žádost se zdůvodněním, proč je třeba odepřít zpřístupnění požadované informace, postoupí příslušnému orgánu k provedení správního řízení o odepření. Je nutno tak učinit bez zbytečného odkladu. Doplnění do protokolu podle §3 odst. 1, věta třetí by si již měl vyžadovat správní orgán. Naproti tomu upřesnění nesrozumitelné nebo příliš obecně formulované žádosti podle §3 odst. 2 může zajišťovat organizace. Rovněž požadovat zaslání telefonicky podané žádosti v písemné formě podle §3 odst. 3 může organizace.

K odst. 1
Za odepření zpřístupnění informací nutno považovat:
- odmítnutí zpřístupnit informace s využitém důvodů uvedených v §8,
- odmítnutí zpřístupnit informace, které se opírají o jiné důvody než uvádí §8,
- odmítnutí zpřístupnění informací, které neuvádí žádný důvod,
- odmítnutí orgánu poskytnout žadateli kopie listin, přestože to výslovně žádal (viz komentář k §10).

Speciálním případem je situace, kdy se správní orgán domnívá, že požadovaná informace není informací o ŽP a z tohoto důvodu ji odmítá zpřístupnit. I zde je z logiky věci a pro dodržení základních pravidel spravedlnosti nutno vydávat správní rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace. I zákon sám v takové situaci vydání rozhodnutí předpokládá (§ 9 odst. 1).

Správní orgán vydává v takovém případě do 30 dnů od podání žádosti správní rozhodnutí. Vede se tedy správní řízení. Zpravidla však ve zjednodušené podobě. Ústní jednání nemusí být nařizováno (§ 21 správního řádu), účastníkem řízení je žadatel, výjimečně připadá v úvahu účastenství podnikatelského subjektu nebo jiné osoby uplatňující právo na utajení informace (ochrana obchodního tajemství, ochrana osobnosti, duševního vlastnictví apod.). Možné je i účastenství občanského sdružení při splnění podmínek §70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

V případě neformálně podaných žádostí přichází v úvahu postup podle §3 odst. 1, věta čtvrtá, tedy doplnění žádosti v písemné formě nebo nadiktováním do protokolu u správního orgánu. Na dobu, než bude takto žádost doplněna, je možno přerušit řízení (procesní lhůta 30 dní pak neběží). Je zde vazba na §§18 a 19 správního řádu, tedy ustanovení o zahájení řízení a o náležitostech podání, jímž je na návrh účastníka řízení zahajováno. Správní řízení je vedeno písemně, tudíž i žádost, jejímž podáním bylo řízení zahájeno a o níž se v řízení rozhoduje, musí být doložena v písemné podobě.

Rozhodnutí musí odpovídat zákonu, zejména nesmí postrádat náležitosti podle §47 správního řádu - především výrok, odůvodnění, poučení o odvolání nebo rozkladu. V rozhodnutí musí být blíže uvedeno, z jakého zákonného důvodu je zpřístupnění informace odepřeno a jakými skutkovými okolnostmi je tento zákonný důvod naplněn. Jde o právní jistotu žadatele a o nutnost znát důvody odepření, aby žadatel vůbec měl proti čemu brojit opravným prostředkem, aby mohl polemizovat s důvody odepření.

K odst. 2
V případě nedoplněných (neupřesněných) a anonymních žádostí se rozhodnutí nevydává. Musejí však být zachovány podmínky podle zákona - žadatele je nutno řádně vyzvat a pokud na výzvu do 15 dnů nereaguje, má se za to, že od žádosti upustil.
K odst. 3
Nečinnost správního orgánu nebo organizace má za následek marné uplynutí lhůty podle §7. Pokud tato lhůta marně uplyne, tedy správní orgán nebo organizace ani informaci nezpřístupnily, ani nevydaly rozhodnutí o odepření, případně nevyrozuměly včas žadatele o prodloužení lhůty a o okolnostech, jež si takové prodloužení vynutily, pak jsou dvě možné cesty:
Žadatel má možnost požadovat vydání správního rozhodnutí o odepření. Podnět žadatele v tomto smyslu je signálem, na jehož základě lze informaci zpřístupnit, byť opožděně (jde však o pořádkovou lhůtu). Opožděné vyřízení žádosti může být důvodem k podání stížnosti žadatelem podle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. Pokud se doposavad nečinný úřad rozhodne informaci nezpřístupnit, vydá na žadatelův podnět (opět již opožděně, což může být důvodem ke stížnosti) správní rozhodnutí o odepření. Následuje pak možnost, aby se žadatel odvolal. Může ovšem dojít i k situaci, že nečinnost i přes žadatelův podnět směřující k vydání rozhodnutí o odepření neskončí. Pak má žadatel možnost požádat nadřízený orgán o provedení opatření proti nečinnosti

(§ 50 správního řádu). V takovém případě rozhodnutí vydá ten nadřízený orgán, který by jinak rozhodoval o odvolání nebo rozkladu žadatele. Samozřejmě, tento orgán může, pokud důvody k odepření neshledá, zajistit zpřístupnění požadované informace a rozhodnutí nevydávat.
Možný je i druhý přístup: jestliže marně uplyne lhůta 30 dnů od podání žádosti, může žadatel podat odvolání (rozklad). Zákon zde konstruuje právní fikci, podle níž orgán uplynutím lhůty odepřel zpřístupnění informace. Jde o druh opatření proti nečinnosti, který však významně posiluje postavení žadatele. Má přispět ke zrychlení postupu a ochraně žadatele před neodůvodněnými průtahy v řízení. Lhůta k podání odvolání začíná běžet 31. dne od podání (doručení) žádosti a končí - vzhledem k tomu, že žadatel neobdržel poučení o opravném prostředku - až po 3 měsících počítaných od onoho 31. dne po podání žádosti (54 odst. 3 správního řádu). Na její počítání se samozřejmě vztahuje správní řád. Důvody odvolání jsou zřejmé – marné uplynutí lhůty, právně zde existuje rozhodnutí, které však postrádá veškeré náležitosti, které má podle správního řádu mít. Současně jde o odepření poskytnutí informací z důvodu, který zákon o informacích o ŽP v § 8 ani nikde jinde nepředpokládá

Prvostupňový orgán může na základě odvolání využít možnost autoremedury (samoopravy) ve smyslu §57 odst. 1 správního řádu. Problémem tu ovšem je skutečnost, že odvolatel v takém případě nezná důvody nečinnosti (odepření) a nemůže na ně ve svém podání reagovat.
Proto lze doporučit učinění kombinovaného podání formulovaného jako
a) žádost o doručení písemného vyhotovení rozhodnutí o odepření,
b) odvolání (rozklad) argumentačně založené na skutečnosti včasného nezpřístupnění informace a nezákonné nečinnosti povinného subjektu,
c) s výhradou doplnění podaného odvolání po obdržení písemného vyhotovení rozhodnutí a seznámení s důvody odepření.
Odvolací orgán by v případě rozhodování o takovém podání měl buď informaci zpřístupnit (pokud ji má k dispozici), nebo vrátit věc na prvý stupeň a sdělit svůj právní názor na ni v odvolacím rozhodnutí. Zásadně by nemělo docházet k potvrzování fiktivních rozhodnutí o odepření, protože vždy znamenají protiprávní nečinnost příslušného povinného subjektu a již z tohoto důvodu jsou v rozporu se zákonem a obecnými pravidly fungování veřejné správy. To již samo o sobě - bez ohledu na případnou oprávněnost odepření - je nežádoucí.

K odst. 4
Pokud žadatel nesouhlasí s vyloučením skutečností, označených jako utajované, postupuje se jako při odepření zpřístupnění informace.
Bude ovšem muset z povahy věci postupovat jako při nečinnosti správního orgánu nebo organizace (odst. 3 - fiktivní rozhodnutí o odepření), tedy učinit podnět, aby bylo vydáno správní rozhodnutí, nebo podat odvolání, případně kombinovaným podáním obojí. V opačném případě má správní orgán nebo organizace důvodně za to, že je věc vyřízena a žadatel akceptuje vyloučení utajovaných skutečností.
V těchto případech zákon neukládá povinnost vydávat rozhodnutí o odepření zpřístupnění části požadované informace. Vychází se z toho, že v principu nejde o odepření a v řadě případů nebude ze strany žadatele důvod tento postup napadat a zpřístupňování informace zároveň s vypracováním rozhodnutí o částečném odepření by znamenalo neúměrné a často zbytečné zatížení povinných subjektů. Pokud informaci zpřístupňuje některá povinná právnická osoba, musel by zároveň státní orgán vydat rozhodnutí, seznamovat se s podklady a obě tato místa by musela v předepsaných lhůtách dosáhnout koordinace postupu. Lhůta pro podání odvolání v případě nesouhlasu začíná běžet dnem následujícím poté, kdy se žadatel dozvěděl o vyloučení některých skutečností ze zpřístupňované informace.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §2 písm. b) - orgány a organizace zpřístupňující informace,
- §8 - důvody odepření zpřístupnění informací,
- §§18 a 19 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - zahájení správního řízení, náležitosti podání,

- §47 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - náležitosti správního rozhodnutí,

- §50 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - opatření proti nečinnosti,

- §54 odst. 3 správního řádu - prodloužení odvolácí lhůty v případě vady v poučení o opravném prostředku,

- §57 odst. 1 správního řádu - autoremedura (samooprava) v odvolacím řízení,

- §3 odst. 1 - náležitosti žádosti,
- §3 odst. 1, věta čtvrtá - doplnění žádosti,

- §3 odst. 1, 2 - upřesnění žádosti,

- §8 odst. 2 písm. d) - neposkytnutí informace pro anonymitu nebo nedoplnění (neupřesnění) žádosti,

- §70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny - účast občanských sdružení v řízení,

- §7 - lhůta pro zpřístupnění informace,
- vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů a pracujících.

§10 Bližší podmínky zpřístupňování informací
(1) Informace se zpřístupňují v pracovní době příslušných orgánů, případně ve zvlášť stanovených úředních hodinách.
(2) Každý má právo nahlížet do listin a pořizovat si z nich výpisy nebo opisy. Každý má rovněž právo, je-li to provozně možné, na pořízení kopií listin.
(3) Informace se zpřístupňují zpravidla bezplatně. Orgány jsou však oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.
KOMENTÁŘ
Obecně

Jde o obšírnější rozpracování již od roku 1992 v oblasti ochrany přírody existujících pravidel (dosavadní §72 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny - zákonem č. 123/1998 Sb. zrušený).

K odst. 1
Informace se přednostně zpřístupňují v úředních hodinách, případně dnech, jsou-li určeny. Pokud určeny nejsou, pak v pracovní době příslušného orgánu nebo organizace.
Problémem je tendence některých úřadů omezovat úřední hodiny na opravdové minimum. Příkladem může být Magistrát hlavního města Prahy, který určil pouhý jeden den v týdnu (středu), nadto s poměrně dlouhou polední přestávkou a koncem úřadování v 17 hodin. Tak se stává, že pro jednání s veřejností má takový úřad určeno pouhých několik hodin týdně (jeden den - 4 hodiny dopoledne a 3 odpoledne), což je málo. Pak dochází ke zbytečným návalům a čekání před dveřmi kanceláří. Žádoucí jsou zajisté dva dny v týdnu, vyhrazené pro přímý styk s veřejností.

Zvláště organizace nebudou podle všeho mít úřední hodiny určeny. Pak je vhodné návštěvu předem domluvit telefonicky, jinak se vystavujeme nebezpečí, že příslušný pracovník nebude přítomen a naše návštěva bude zbytečná nebo ji budeme muset opakovat.
Rovněž studium rozsáhlejších písemností nebo podkladů, jež musejí být zvlášť vyhledány, nebo mohu obsahovat i utajované skutečnosti, je praktické předem avízovat a termín dohodnout např. telefonicky. Jinak orgán či organizace může odkázat na lhůtu podle §7 a prezenční studium podkladů přiměřeně odložit.
K odst. 2
Tato konstrukce existuje v oblasti ochrany přírody již od roku 1992.
Právo nahlížení do listin a pořizování výpisů a opisů je širší, než je obecně ve sféře veřejné správy určeno. Podle správního řádu mají právo nahlížet do správních spisů pouze účastníci, jejich zástupci a rovněž jiné osoby, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku (§ 23 správního řádu). Správní orgán může posledně jmenovaným povolit nahlédnutí, ale nemusí. Podle zákona č. 123/1998 Sb. však nemusí žadatel svou žádost nijak odůvodňovat (§ 3 odst. 1) a má právo na zpřístupnění informací definovaných v §2 písm. a), pokud není důvod pro jejich utajení podle §8.

Právo na pořízení kopií je konstruováno jako méně jednoznačné, protože pořizování kopií písemností je závislé na provozních možnostech orgánu nebo organizace. Nelze vyloučit ani nutnost využití speciálních technik (barevné kopírování, velké formáty apod.), jež nemusí mít příslušné pracoviště k dispozici. Rovněž co do kvantity nesmí takové kopírování ohrozit chod pracoviště nebo zablokovat příslušnou techniku na neúměrně dlouhou dobu, nárazově vyčerpat zásoby provozního materiálu, případně vázat po provozně nepřijatelnou dobu pracovní sílu (síly) nutně potřebné pro zajištění chodu pracoviště. Je možná a praktická domluva s žadatelem, že kopie ve větším množství budou vyhotoveny např. dodatečně a zaslány poštou, přičemž žadatel předem složí příslušnou částku na tuto operaci (§ 10 odst. 3). V případě nezbytnosti lze po vzájemné dohodě předat požadované písemnosti k okopírování i třetí osobě, jež se službami tohoto typu zabývá. V takovém případě by měla být preferována přímá úhrada kopírování žadatelem osobě, jež práce provedla.

Jestliže ovšem je zhotovení kopií odepřeno, aniž by zde byly dány podstatné provozní důvody, bylo by takovou situaci možno považovat za odepření zpřístupnění informace, zvláště tam, kde vzhledem k rozsahu a formě písemností není možné bez zhotovení kopií účelné využití informací žadatelem. Někdy může jít o vyloženou záminku ke ztížení jeho postavení a dosažení účelu podle tohoto zákona. Zda jsou provozní důvody dány či nikoli, zda jde o šikanózní postup nebo ne, to je nutno podrobit v nezbytných případech přezkoumání. Proto lze takové případy kvalifikovat jako odepření zpřístupnění informace (viz komentář k §9) a je na místě připustit v takových případech postup podle §9 zákona i případnou následnou správní žalobu.

K odst. 3
Vychází se z předpokladu, že občanská společnost si vydržuje stát ze svých prostředků, aby zajišťoval řadu funkcí ve prospěch této společnosti. Pokud přitom moc výkonná shromažďuje, zpracovává, přechovává a využívá informace, činí tak jako placený zřízenec občanské společnosti. Bylo by proto absurdní, kdyby si subjekty z této občanské společnosti měly zpřístupňované informace od výkonné moci státu kupovat za jejich tržní hodnotu (byly přece opatřeny za prostředky již jednou občanskou společností zaplacené). Nadto u informací o životním prostředí existuje výrazný obecný zájem na jejich široké přístupnosti (zpětná vazba státních aktivit a jejich důsledků, zaangažování subjektů ze sféry občanské společnosti v ochraně prostředí, informovanost jako podstatný rys otevřené, demokratické společnosti).

Pokud jde o další právnické osoby - organizace podřízené správním úřadům, je situace obdobná. Byly zřízeny za účelem vytváření odborného zázemí státní správy, tedy rovněž za účelem zajišťování činností výkonné moci ve prospěch životního prostředí. Informace, jež mají k dispozici, jsou veřejným majetkem, nikoli soukromým zbožím jako u podnikatelských subjektů. Nelze akceptovat, aby v činnosti takových rozpočtových nebo příspěvkových organizací převládly obchodní aktivity, tržní vztahy nad jejich původním určením veřejnoprávních institucí, plnících úkoly na podporu aktivit výkonné moci.

Bezplatnost zpřístupňování informací není bezvýjimečná. Zejména případy, kdy žadatel požaduje vytvoření nové informace (souboru informací) na zakázku, se bude řídit dohodnutými smluvními podmínkami včetně smluvní ceny. Dále pak jsou publikované informace šířeny v tištěné podobě zpravidla úplatně, odběratel či kupující platí cenu publikace, pokrývající zpravidla náklady na její vydání a distribuci. Pokud se kopíruje, předávají informace na disketě apod., žadatel hradí náklady kopírování a předání informace, a to včetně poštovného, pokud je to možné a účelné. Zejména pokud je dohodnuto dodatečné zaslání informace žadateli, je účelné náklady žadateli vyúčtovat. Pokud by zaplatit nehodlal, může být ve smyslu §6 odst. 2 vyzván, aby si informaci převzal osobně, osobně nahlížel do písemností a sám si pořídil opisy a výpisy apod. Zpřístupněním informace může být podle okolností již její ústní poskytnutí, umožnění nahlížet do listin, pořizovat si opisy a výpisy. Zde náklady nevznikají.

Kopírování a zasílání informací se již děje za úhradu. Mezi podmínky provozní možnosti pořízení kopií může patřit i úhrada s tím spojená - soustavnější poskytování těchto služeb bez zaplacení může způsobovat v provozu správního orgánu či organizace poruchy a problémy, stejně jako vymáhání dlužných částek.

Je žádoucí, aby příslušné rezorty interním předpisem určily sazby úhrad za kopírování (včetně atypických případů - velké formáty, barevné kopírování) a úhradu za poskytnutí standardních magnetických nosičů dat.
Ministerstvo životního prostředí má od 20.1. 1999 vydán pokyn č. 1/1999 (č.j. ÚM/29/99), který, který stanoví, že se úhrada za kopie účtuje až při překročení limitu 300,- Kč v jednotlivém případě (při dosažení nižší částky je zpřístupnění zadarmo). Sazby jsou následující:
za kopie
za 1 str. A 4 ....…………………………………............................0,60 Kč

za oboustrannou kopii A 4 ...............……………………………..1,- Kč
za nosič informací v elektronické formě .…………………….....15,- Kč
za informaci poskytnutou faxem
za každou str. ...........………………………………....................2,40 Kč
Tyto sazby jsou pouze orientační, v delším časovém horizontu se sazby budou vyvíjet podle pohybu cen a inflace.
Dalším problémem je praxe, kdy některé úřady požadují za každou okopírovanou stranu ze správního spisu správní poplatek 50,- Kč s odkazem na zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění změn a doplňků (úplné znění publikováno pod č. 20/1996 Sb.). Poplatek se platí za vydání stejnopisu, opisu, fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů za každou i započatou stránku (položka 3). Podle zmocnění k této položce (zavedeného zákonem č. 305/1997 Sb.) za kopie pořízené na kopírovacích strojích sníží správní orgán poplatek podle této položky o 70%, tedy na 15,- Kč za stránku.

Ovšem zákon o právu na informace o ŽP, konkrétně jeho §10 odst. 3 za je speciální úpravou pro oblast environmentálních informací, jež užití obecného předpisu o správních poplatcích vylučuje. Takový výklad je v plném souladu s Aarhuskou konvencí, která umožňuje vybírání "přiměřené úhrady" (čl. 4 odst. 8) a se Rady ES o volném přístupu k informacím o ŽP, která v čl. 5 umožňuje vybírání "přiměřeného poplatku". Pokud bychom trvali na správním poplatku ve výši 50,- Kč za 1 stránku strojově kopírovanou, šlo by podle všeho o úhradu zjevně nepřiměřenou a dostali bychom se do rozporu s mezinárodní úmluvou, k níž se Česká republika připojila.

Pro úplnost je nutno dodat, že §1 vyhlášky č. 81/1995 Sb., o osvobození od správních poplatků, jsou občanská sdružení založená k poskytování obecně prospěšných činností v oblasti ochrany životního prostředí osvobozena od správních poplatků za úkony uvedené v položkách 3, 4, 5 a 10, tedy i pokud jde o správní poplatek za kopii ze správního spisu (položku 3).
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §23 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - nahlížení do správních spisů,

- §27 odst. 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - počítání lhůt.

- §3 odst. 1 - náležitosti žádosti (není třeba odůvodnění),
- §2 písm. a) - definice informace o životním prostředí,
- §2 písm. c) - pojem zpřístupňování informací,

- §8 - případy omezení přístupu k informacím,
- §6 odst. 2 - formy a způsoby zpřístupňování informací.
- zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích - úplné znění publikováno pod č. 20/1996 Sb., poté novelizece zákonem č. 151/1997 a č. 305/1997.

§11 Povinnost jiných osob zpřístupňovat informace
Zvláštní zákon může stanovit případy, kdy je jiná osoba povinna zpřístupňovat informace.¹¹) Zvláštní zákon může rovněž určit odchylné způsoby a podmínky zpřístupňování informací.¹²) Právo na informace o životním prostředí podle tohoto zákona však nelze omezit nebo vyloučit.

---------------------------
11) Např. §7 odst. 1 písm. h) a k) zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečisťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.

^{12) Např. zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

KOMENTÁŘ
Existují platné právní úpravy, jež upravují zpřístupňování informací o životním prostředí buď k jinému účelu, nebo jiným způsobem a v jiném rozsahu. Také může jít o zpřístupňování takových informací jinými subjekty, než jsou určeny v §2 písm. b).
Zvláštním zákonem je např. zákon č. 309/1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečisťujícími látkami ve znění pozdějších předpisů (v platném znění publikován pod č. 211/1994 Sb.), který v ust. § 7 odst. 1 písm. h) a k) stanoví v určitých případech přímou povinnost provozovatele zdroje znečistění informovat o ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší veřejnost. Na tato ustanovení pak navazují další ustanovení - §9 zák. č. 389/1991 Sb.

Zvláštním předpisem, který stanoví odchylný způsob zpřístupňování informací je rovněž např. zákon č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivu na životní prostředí. Jde o jiný účel zpřístupnění informace (provedení procedury posuzování vlivů na životní prostředí), dokumentace také obsahuje informace v tomto smyslu účelově vybrané a zaměřené.
Tyto zvláštní úpravy platí vedle tohoto zákona a nemohou redukovat ústavní právo na informace o životním prostředí pod úroveň stanovenou tímto zákonem (právo na včasné a úplné informace ve smyslu Listiny základních práv a svobod). Pro účel daný zvláštním předpisem se užije v něm obsažené úpravy. Pokud se zpřístupňuje např. soubor informací obsažených v dokumentaci pořízené za účelem posuzování vlivů na životní prostředí, bude postupováno podle zákona č. 244/1992 Sb.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- viz poznámky č. 11 a 12 k tomuto ustanovení,
- §2 písm. a) - definice informace o životním prostředí,

- §2 písm. b) - určení okruhu správních orgánů a organizací zpřístupňujících informace podle tohoto zákona.

§12 Zpráva o stavu životního prostředí
(1) Vláda České republiky projednává a schvaluje zprávu o stavu životního prostředí České republiky jedenkrát za rok.
(2) Po projednání a schválení předloží vláda České republiky zprávu o stavu životního prostředí k projednání Parlamentu.

(3) Nejpozději do tří měsíců od svého schválení musí být tato zpráva zveřejněna.
KOMENTÁŘ
Jde o povinnost, jež je v obecné rovině dána směrnicí ES. Pokud se týká periodicity, vychází ustanovení z dosavadní praxe. Je-li zpráva podle tohoto ustanovení pojata jako podrobná analýza stavu a vývoje životního prostředí, ubude v důsledku její publikace individuálních žádostí o sdělení informací a přibude případů, kdy bude možno žadatele jednoduše odkázat na tento publikovaný oficiální materiál.

V tomto ustanovení se vlastně na zákonnou úroveň povyšuje dosavadní praxe, kdy MŽP ČR zajišťuje (spolu se státní statistickou službou) vydání periodických ročenek životního prostředí.

Zprávu projednává a schvaluje vláda. Jde o úkol, na němž se účastní více rezortů, jejichž činnost je vláda povinna řádně zkoordinovat. Projednanou a schválenou zprávu předkládá vláda parlamentu, který ji může projednávat, nevyžaduje se však jeho rozhodnutí. Podstatné je, že zpráva musí být do tří měsíců od svého schválení ve vládě publikována. Nepochybně vytištěním a distribucí, ale žádoucí je i publikace pomocí elektronických médií.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- §27 odst. 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - počítání lhůt.

§13 Osvěta, vzdělávání a výchova veřejnosti v oblasti životního prostředí
(1) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány je povinno podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže.

(2) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vytváří zejména podmínky k tomu, aby
a) byl vytvořen a využíván systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně, vycházející z principů udržitelného rozvoje a z aktivních forem výchovy, osvěty a získávání informací, zajišťovaný prostřednictvím státních i nestátních organizací,
b) orgány byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišťování přístupu k informacím o životním prostředí,
c) byly vytvořeny podmínky pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy.
KOMENTÁŘ
Ekologická osvěta, výchova a vzdělání mají tak těsnou a mnohostrannou souvislost se zpřístupňování environmentálních informací, že je nezbytno na jejich význam v tomto zákoně poukázat. Proto se rámcově vymezuje odpovědnost příslušných ústředních orgánů státní správy za jejich zajišťování. Doposavad byly tyto záležitosti upraveny na úrovni usnesení vlády, což se ukázalo jako zjevně nedostatečné.
Významná je povinnost vytvářet a využívat systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně, vycházející z principů udržitelného rozvoje. Jde o principy upravené již ve stručné definici v §6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
Ministerstva životního prostředí a školství jsou povinny vytvářet podmínky k tomu, aby orgány veřejné správy i organizace byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišťování přístupu k informacím o životním prostředí. Zejména metodickým řízením zmíněných subjektů v této oblasti. Obdobně odpovídají za vytváření podmínek pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, úplné znění publikováno pod č. 122/1997 Sb., poté novelizován zákonem č. 152/1997 Sb. který se netýká životního prostředí) a zákonem č. 148/1998 Sb. (ochrana utajovaných skutečností a vznik Národního bezpečnostního úřadu), zejména §§7 a 19 - kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva životního prostředí,

- §6 zákona č. 17/1992 Sb. ve znění zákona č. 123/1998 Sb. - definice trvale udržitelného rozvoje.

§14 Použití předpisů o správním řízení a soudní ochraně
(1) Předpisy o správním řízení¹³) se použijí při řízení podle §9 odst. 1, 3 a 4 tohoto zákona a k počítání lhůt.

(2) Rozhodnutí o odepření poskytnutí informace nebo o utajení její oddělitelné části lze po vyčerpání řádných opravných prostředků napadnout žalobou u soudu.¹⁴)

----------------------------------
13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)

^{14) §247 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

KOMENTÁŘ
Obecně

Předpisy o správním řízení, tedy správní řád, se použijí pouze v případě odepření zpřístupnění požadované informace. Tím se zajišťuje na jedné straně žádoucí neformálnost a operativnost zpřístupňování informací, na druhé straně přezkoumatelnost a možná napravitelnost případů neoprávněného odepření zpřístupnění informace. Připadá zde v úvahu podání odvolání proti rozhodnutí o odepření (případně rozkladu), dále lze použít mimořádných opravných prostředků podle správního řádu, tedy návrhu na obnovu řízení (§ 62 a násl.) a podnětu k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§ 65 a násl.). V případě pravomocných správních rozhodnutí o odepření připadá v úvahu rovněž žaloba o přezkoumání jejich zákonnosti správním soudem podle občanského soudního řádu (§ 244 a násl. občanského soudního řádu, zejména §§244 - 250k). Jak při podávání opravných prostředků podle správního řádu, tak i při řízení o přezkoumání správních rozhodnutí soudem je třeba vyhovět podmínkám stanoveným příslušnými procesními předpisy. Zejména jen tehdy existuje právo podat žalobu ke správnímu soudu, pokud žalobce využil předtím řádného opravného prostředku (odvolání nebo rozkladu). Zachovány musejí být procesní lhůty.

Pokud jde o lhůty stanovené tímto zákonem, jejich počítání se řídí §27 správního řádu. Lhůta se počítá ode dne následujícího po dni, v němž došlo ke skutečnosti rozhodné pro počátek jejího běhu. Pokud konec lhůty připadne na den pracovního klidu, končí lhůta nejbližšího pracovního dne. Lhůta je zachována, pokud se podání učiní posledního dne u příslušného správního orgánu nebo organizace, případně pokud je posledního dne odevzdáno k poštovní přepravě. Abychom o tom měli doklad, je zapotřebí odesílat taková podání doporučeně, případně na doručenku.

Ustanovení plně navazuje na aktuální právní úpravu správního řízení i správního soudnictví.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:

- §27 odst. 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu - počítání lhůt,

- §3 odst. 2, §4, §5, §7, §9 odst. 1, §12 odst. 3 - lhůty určené zákonem č. 123/1998 Sb.

§15 Vztah k jiným právním předpisům
Pokud zvláštní právní předpisy ¹⁵) upravují též poskytování informací, které jsou předmětem úpravy tohoto zákona, nelze rozsah informací stanovený tímto zákonem omezit.

-------------------------
15) Zejména zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečisťování, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, a předpisy vydané k jejich provedení.

KOMENTÁŘ
Pokud jiné zákony určují odchylný rozsah, způsob nebo zvláštní účel zpřístupňování informací o životním prostředí spadajících pod definici v §2 písm. a) tohoto zákona, nelze tyto zvláštní právní úpravy chápat jako speciální, tedy mající přednost před tímto zákonem. Právo zakotvené čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v návaznosti na něj tímto zákonem nelze omezit nebo vyloučit. Zvláštní úpravy platí vedle něj, paralelně.

Takový vztah je výslovně stanoven u zákonů v poznámce č. 15. Jde ovšem o příkladný výčet. Řada ustanovení, jež se týkají zpřístupňování informací, je obsažena zejména ve složkových zákonech na ochranu životního prostředí. Úprava vychází z toho, že v těchto zákonech - pokud vůbec taková ustanovení obsahují - je tato otázka upravena způsobem, který nevyhovuje požadavkům směrnice ES. Přitom by nebylo správné tato ustanovení výslovně rušit (derogovat), protože v řadě případů řešených podle těchto zákonů nemusí jít o informace o ŽP ve smyslu tohoto zákona (§ 2 písmeno a) zákona č. 123/1998 Sb.), ale o informace, jež podléhají obecnému režimu, který je dán čl. 17 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a speciálními úpravami v jednotlivých zákonech. V případě environmentálních informací bude aplikován zákon č. 123/1998 Sb., jinak platí dosavadní režim podle stávající právní úpravy ve složkových zákonech a dalších předpisech k využití pro případy vymykající se sféře úpravy zákona č. 123/1998 Sb.

Nelze např. u vodního či atomového zákona předpokládat, že všechny informace týkající se mírového využívání jaderné energie či všechny údaje ve vodohospodářské evidenci budou muset nutně splňovat vlastnosti stanovené definicí informace o životním prostředí podle tohoto zákona. Pro poskytování "ostatních" informací bude platit dosavadní úprava v těchto zákonech obsažená, pro informace vyhovující definici informace o ŽP bude platit tento zákon č. 123/1998 Sb. a bude se povinně při zpřístupňování či odpírání informací postupovat podle něj.

Takto určený vztah neplatí pro zpřístupňování informací ve zvláštních případech zmíněných v §11 tohoto návrhu, tedy zejména pro určená ustanovení zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před zněčisťujícími látkami (zákona o ovzduší - v platném znění publikován pod č. 211/1994 Sb.) a pro zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, které upravují odchylné, účelové zpřístupňování informací o životním prostředí při provozu velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší a v rámci procedury posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. procedury EIA). Tyto právní úpravy budou platit paralelně a nezávisle vedle zákona č. 123/1998 Sb., který jejich aplikaci nevylučuje, ač jde rovněž o informace o životním prostředí ve smyslu definice v §2 písmeno a).

Jestliže žadatel žádá o zpřístupnění informace, u níž zvláštní předpis určuje odchylný způsob nebo podmínky zpřístupňování informací, posoudí povinný subjekt, zda jde o informaci, spadající rovněž pod zákon č. 123/1989 Sb. Pokud ano, má tento zákon přednost a postupuje se podle něj, včetně procesních pravidel (náležitosti podání, lhůty, případy a způsob odepření). Pokud pod tento zákon taková požadovaná informace nespadá, postupuje se podle zákona zvláštního a podle pravidel v něm obsažených.

Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů,

- čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod - právo na svobodné vyhledávání a šíření informací,

- čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod - právo na přiměřené informace o činnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy,

- §2 písm. a) - definice informace o životním prostředí,
- §11 - odchylné způsoby zpřístupňování informací o životním prostředí (též poznámky č. 11 a 12 k tomuto ustanovení),

- viz poznámku č. 15 k tomuto ustanovení.

§16 Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. §14 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí,
2. §72 odst. 2 zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; zároveň se v dosavadním odstavci 1 zrušuje číslování odstavců.
KOMENTÁŘ
Zákon zrušil ustanovení zákonů, jež sám dokonaleji nahrazuje, t.j. §14 zákona o životním prostředí, který dosud definoval informace o životním prostředí a stanovil (v rozporu s formulací Listiny základních práv a svobod - takže jeho použitelnost byla problematická) právo na takové informace. Toto ustanovení se stalo přijetím zákona č. 123/1998 Sb. duplicitní a ve smyslu zásady lex posterior derogat priori (později přijatý zákon ruší zákon dřívější) by jeho platnost a aplikovatelnost byla v případě jeho nezrušení nanejvýš sporná.

V případě §72 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. jde o ustanovení, jež v některých směrech upravovalo podmínky zpřístupňování informací v oblasti ochrany přírody a krajiny. Toto ustanovení rovněž tento zákon plně nahrazuje, a to podstatně konkrétnější a propracovanější úpravou.

§17 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. července 1998.
Zeman v.r. Havel v.r. Tošovský v.r.}}}}}}