• zpřístupnění informacím úřadů občanům (návrhy zákonů, koncepčních dokumentů, výsledků měření apod.)
• zlepšení přístupu spotřebitelské veřejnosti k informacím o chemických výrobcích (obsahu látek např. v prášcích, použití freonů ve sprejích, srozumitelnost systémů značek pro spotřebitele, informování o cenách obalů apod.)
• zpřístupnění informací o únicích škodlivin z zdrojů úniků toxických látek do prostředí (emise do ovzduší, vypouštěné odpadní vody a ukládané odpady podniků, informace o následcích havárií kontaminovaných lokalitách a pod.)
• v budoucnu i na zlepšení informovanosti pracovníků v závodech o vlivech toxických látek na jejich zdraví i na životní prostředí v okolí závodů

Přístup veřejnosti k informacím o rizicích chemických látek není v České republice, (stejně jako v dalších posttotalitních zemích) dobrý. Proto Evropská Unie v těchto měsících schvaluje projekt PHARE 95PP/CZ/03 o ‘právu veřejnosti vědět’ (Community Right to Know in Central Europe), který má posílit na 18 měsíců aktivity k přijetí zákona o environmentálních informacích v České republice, Slovensku, Maďarsku a Polsku, pomáhat implementaci důležitých Direktiv EU (zejména 313/90 o přístupu k environmetálním informacím, 61/96 o integrované prevenci a omezování znečištění) do národního práva a posilování uživatelů environmentálních informací.

Od května 1997 současně běží tříletý projekt WWF (Word Wide Fund for Nature) 9Z0509.2 zaměřený na zabudování Registru úniků a přenosu znečišťujících látek PRTR (Pollutant Release and Transfer Register) do palety environmentálních informačních nástrojů sloužících zejména veřejnosti. Registr úniků a přenosů (transferů) znečišťujících látek PRTR je veřejně přístupný databázový systém, do kterého jsou povinny podle jistých kritérií vybrané podniky každoročně ohlašovat odhadnutá množství konkrétních chemických látek, které byly uloženy na skládky, unikly do ovzduší, byly vypuštěny do vod, nebo předány v jiným zpracovatelům k recyklaci či zneškodnění. Ohlášená množství jsou jasně vztažena k danému podniku, místu úniku a konkrétní chemické látce, což umožňuje flexibilní agregaci dat a mnohostranné využití informací (např. zobrazení zdrojů rizik, bilance a trendy úniků vybraných látek v daném průmyslovém sektoru, regionu a pod.). Státem zajištěné zveřejňování těchto údajů vede znečišťovatele z prestižních i ekonomických důvodů k dobrovolnému snižování úniků, k podpoře podnikání v oblasti zavádění čistějších technologií. Současné registry státní správy ani podniků nejsou kvalitní ani vzájemně kompatibilní, a nejsou aktivně zpřístupňovány vhodnou formou.

Nadace Partnerství bude z fondů PHARE i WWF financovat řadu sub-projektů (prověřování a analýzy nedostupných/ odmítnutých informací, semináře o právu vědět, výstavy, publikace), na kterých pracují aktivisté řady nevládních organizací (Děti Země, BEZK, Legislativní centrum v Praze, Právní servis v Brně a další). Pracovníci nadace se aktivně účastní řady jednotlivých akcí (např. procesu uzavírání dohod o ‘dobrém sousedství‘ mezi obcemi a lokálními znečišťovateli i přípravy návrhu zákona o přístupu veřejnosti k environmentálním informacím pro MŽP).

Projektům CRTK/PRTR nahrává lepší situace na mezinárodním i tuzemském poli. Příští rok bude v dánském Arhusu na konferenci ministrů životního prostředí evropská konvence o přístupu veřejnosti k informacím a rozhodování), ČR musí připravovat implementaci řady progresivních direktiv EU, současný stav nepřístupných environmentálních informací je otevřeně kritizován zástupci EU. V ČR je v přípravě nebo revizi řada důležitých zákonů (EIA, zákon o chemických látkách zahrnujících i Registr PRTR, zákon o haváriích, stavební zákon, vodní zákon a další), narostla aktivita některých poslanců Parlamentu i Senátu přijmout i obecný zákon o přístupu veřejnosti k informacím, dopracovává se koncepce Státního informačního systému apod. Tyto procesy umožňují efektivně vystupovat pro uplatnění mechanismů ‘práva vědět’ v České republice.