Obecné poznámky
1.Pozadí pro návrh zákona
2. Ekologické důsledky návrhu zákona
3. Hospodářské dopady návrhu zákona
4. Ekonomické a administrativní důsledky návrhu zákona
5. Úřady a organizace, které se vyjádřily k návrhu zákona
6. Hlavní zásady návrhu zákona

Poznámky k jednotlivým ustanovením návrhu zákona
Ad odst.1.
K odst.2
K odst.3.
K odst.4.
K odst.5
K odst.6.
K odst.7.
Ad č.2.
Ad § 2

1.Pozadí pro návrh zákona

Ohledy na ekologii se mají uplatňovat ve všech důležitých rozhodnutích a iniciativách – a to jak ve společnosti jako celku, tak v podnicích a u jednotlivých podniků a občanů. Důležitým předpokladem účasti jsou znalosti.
Účelem návrhu zákona je zajistit veřejnosti snadno přístupnou informaci o tom, jak znečišťující podniky ovlivňují prostředí. Tato informace se poskytne formou roční zprávy podniku , čímž veřejnost získá možnost sledovat u jednotlivých podniků vývoj ekologické situace.
I když návrh zákona nemá přímý ekologický dopad,přece jen má přimět vedení a zaměstnance podniků, aby ještě pečlivěji než dosud zvažovali volbu surovin, spotřebu energie, technologický postup a snížení znečištění vůbec. Nový zákon by takto nepřímo měl působit na zlepšení životního prostředí.
Zájem veřejnosti, včetně investorů, pojišťoven, investičních firem i spotřebitelů, o informace, jaká je ekologická situace v znečišťujících podnicích, stále stoupá, což se m.j. již dnes projevuje v tom, že roční bilance, které podniky posílají Správě podnikatelů a společností podle zákona o ročních bilancích, mají obsahovat i veškeré údaje o ekologickém stavu podniků, nezbytné k tomu, aby poskytly správný obraz jeho provozu a hospodaření.
Návrh zákona dává ministrovi energetiky a životního prostředí zákonný podklad, aby mohl podnikům podléhajícím schválením podle hlavy 5 zákona o ochraně životního prostředí, ukládat, aby pravidelně vypracovávaly a předávaly výkazy o ekologické situaci za účelem informace veřejnosti. Zkušenosti za zahraničí mluví pro to, aby údaje byly veřejnosti předkládány jednoduchým a snadno srozumitelným způsobem. Tím se předejde nebezpečí, že se důležité údaje rozplynou v rozsáhlých a spletitých rozvahách, laikovi nepřístupných. Proto se doporučuje, aby se zprávy o ekologické situaci vypracovávaly podle jednoduchého a jednotného vzoru.
K tomu přistupují stále se zvyšující mezinárodní požadavky na volný přístup k ekologickým informacím. Ty platí i pro Dánsko. Také Evropská komise neustále zvyšuje požadavky na členské státy, aby předkládaly své údaje o životním prostředí.
Nový zákon rovněž souvisí s doporučením Evropské unie (č. 1836 /93 za dne 29.června 1993), aby průmyslové podniky dobrovolně přistupovaly ke smlouvě o řízení a revizi ekologických záležitostí, která vstoupila v platnost v červenci 1993. V Dánsku byla příslušná prováděcí ustanovení oficiálně vydána v červenci 1994. Podle tohoto doporučení mají podniky, které dobrovolně přistoupí na smlouvu, každoročně vypravovat podrobnou zprávu o ekologickém stavu podle blíže popsaných požadavků přesahujících požadavky tohoto návrhu zákona. Návrh nečiní z dobrovolné dohody povinnou záležitost, neboť ekologická zpráva je pouze jedním z několika prvků v EMAS.
Mnoho dánských podniků už zřídilo nebo zřizuje ekologické správy, aby získaly přehled a lépe zvládly svoje ekologické problémy. K tomu je vedlo několik důvodů. Možná samy chtěly získat lepší přehled o svých ekologických problémech. Možná že u nich šlo o požadavek trhu, ohled na renomé podniku a přání získat spotřebitele, zákazníky. Možná že šlo o požadavky na subdodavatele, kterými je mnoho dánských podniků. Mohlo také jít o certifikaci podle mezinárodních standardů v oblasti kontroly kvality zboží nebo životního prostředí . Správa životního prostředí má mnoho různých aspektů a průmyslové organizace se shodují v tom, že se zavádění správ životního prostředí uplatňuje ve stále větším měřítku.
Podniky, které podléhají schválení, jsou ty podniky, které jsou obsaženy na seznamu v příloze 1 k nařízení ministerstva č. 794 za dne 9. prosince 1991. o schválení podniků podle seznamu ( dříve nazývaných obzvláště znečišťujících podniků ). Tyto podniky nesmějí být založeny bez předchozího ekologického schválení.
Podle návrhu zákona lze seznamovým podnikům ukládat, aby informovaly o nejdůležitějších pohybech energie, vody a surovin i o druhu a množství znečišťujících látek aj., které vstupují do výrobních procesů podniku a které pak podnik vypouští do okolí, tj. do vzduchu , vody a země, a také o tom, jaké znečišťující látky podnik produkuje formou výrobků a odpadů.
K vytvoření kontinuálního obrazu vývoje ekologických poměrů podniku je důležité, aby se tyto údaje vypracovávaly a předkládaly pravidelně. Nynější zákon o ochraně životního prostředí neposkytuje právní podklad k vystavení nějakých předpisů o povinném podávání hlášení formou, kterou tento návrh zavede. I když podle § 7, odst. 1,8 lze ukládat podnikům povinnost podávat zprávu o zpracování surovin a ekologických opatřeních v míře, v jaké to vyžaduje práce kontrolního úřadu, je třeba vytvořit jasný zákonný podklad a uložit podnikům povinnost pravidelně vypracovávat specifické zprávy o ekologické situaci. Proto je potřeba zákon změnit.
Zpráva o ekologické situaci má, jak předpokládá návrh zákona, poskytovat údaje o opatřeních podniku vzhledem k okolnímu prostředí. Pokud se životním prostředím souvisí i pracovní režim, bude přirozené zahrnout do zprávy i takové údaje. To se projevuje zejména tehdy, dojde-li například při výrobě k vytváření ekologicky nebo jinak zdravotně závadných látek a tím k vážnému ohrožení bezpečí a zdraví zaměstnanců.
V této situaci bude proto zapotřebí, aby v zájmu správného vyvážení otázek pracovního a životního prostředí Ministerstvo energetiky a životního prostředí i Ministerstvo práce blíže spolupracovala. Proto dává návrh zákona ministrovi pravomoc, aby po dohodě s ministrem práce ustanovil bližší pravidla, jak do zprávy o ekologické situaci zahrnout údaje o pracovním prostředí.
Zkušenosti dále svědčí o tom, že kdykoliv zaměstnanci projeví živý zájem o ekologickou situaci ve svém podniku, angažovaně se také snaží ji zlepšit. Proto klade návrh zákona důraz na to, aby byli do práce vtaženi i zaměstnanci, a to účelně a účinně, aniž by ovšem vedení podniku neslo menší odpovědnost za vypracování zprávy.
Spolu s pravidelným vypracováváním zprávy o ekologické situaci se tak zvyšuje zájem podniku o ekologické otázky. Když veřejnost současně získá větší znalosti problematiky, bude to pro podnik další podnět , aby se jí více věnoval. Zkušenosti často ukazují, že zároveň může vést k nemalým úsporám.
Návrh zákona nepředpokládá, že by kontrolní úřady měly provádět kontrolu zpráv o ekologických situacích v jednotlivých podnicích, která by byla důkladnější než dnes obvyklá kontrola. Podle návrhu zákona může ministr zcela nebo částečně osvobodit určité kategorie podniků od povinnosti vypracovat zprávu o jejich ekologické situaci, například, když by vznikl nepoměr mezi povinností vypracovat takovou zprávu a účelem návrhu zákona, nebo když podnik jinými formami hlášení plní povinnost podávat zprávu ministerstvu.

2. Ekologické důsledky návrhu zákona

Podle zákona o ochraně životního prostředí týká se povinnost schválení asi 7000 podniků. Účelem návrhu zákona je v první řadě lépe seznámit veřejnost, jak podniky ovlivňují životní prostředí. Zároveň má návrh zákona podněcovat vedení a zaměstnance podniku, aby se ve zvýšené míře věnovali volbě surovin, spotřebě energie, výrobnímu procesu a otázkám znečištění. Návrh zákona neklade sám o sobě požadavky na zlepšení životního prostředí. Zkušenosti také ukazují, že samo vypracování zprávy o stavu ekologie v daném podniku často povede k zatížení ještě menšímu, než stanoví schvalovací dekret nebo jiná ekologická ustanovení.

3. Hospodářské dopady návrhu zákona

Podle zákona o ochraně životního prostředí mají mít podniky, které podléhají schválení a kterých se bude týkat i tento návrh zákona , úplný přehled o své ekologické situaci. Podniky o ní informovaly, když žádaly o schvalovací úřad o schválení podle platných předpisů, obsažených m.j. v nařízení o schválení seznamových podniků. Dále existují pevná pravidla pro to, aby se při schvalování určilo, v jakém rozsahu má podnik sám vést kontrolu znečištění. Nadto se již dnes mají spolu s ekonomickou bilancí podle zákona o ročních bilancích podávat ekologické údaje v rozsahu, v jakém to vyžaduje zákon o ročních bilancích, aby bilance podala správný obraz hospodaření podniku.
Ekonomický dopad návrhu zákona pro jednotlivé podniky bude proto záležet v tom, zda podnik již z jiného popudu zavedl systematické sbírání ekologických údajů. Případné hospodářské dopady pro podniky formou zvýšených výdajů na vlastní kontrolu atp., zejména v počáteční fázi, budou však pravděpodobně vyváženy, aspoň částečně, úsporami, které, podle zkušeností odjinud, vzniknou při spotřebě surovin a pomocných materiálů nebo redukcí množství odpadů, jako výsledek práce s vypracováním zprávy o ekologické situaci podniku.
Podobně lze očekávat, že spolu s výzvou podle § 39 zákona o ochraně životního prostředí, srvn. nařízení Ministerstva životního prostředí č. 590 za dne 10. června 1992 o výzvě k podání žádosti o schválení všech stávajících seznamových podniků, které nemají už předem generální ekologické schválení, budou stanoveny podmínky vlastní kontroly podniků, což po nějaké době vyústí v data potřebná pro vypracování zprávy o ekologické situaci.

4. Ekonomické a administrativní důsledky návrhu zákona

Nepředpokládá se, že by naplnění návrhu zákona vyžadovalo finanční přispění ze strany státu. Návrh zákona nepředpokládá kompenzaci obecním organizacím, neboť stoupání výdajů kontrolního úřadu se neočekává.
Pokud jde o schvalovací a kontrolní úřady, počítá se s tím, že okamžité zvýšení administrativních výdajů plynoucích z návrhu zákona, bude vyváženo úsporami a kontrolní práci, m.j. proto, že zprávy o ekologických situacích v podnicích budou do jisté míry obsahovat informace, které kontrolní úřad dříve musel sbírat nebo sestavovat v souvislosti s projednáváním jednotlivých ekologických případů.

5. Úřady a organizace, které se vyjádřily k návrhu zákona

Ministerstvo energetiky a životního prostředí dostalo vyjádření z Ministerstva práce, Ředitelství dozoru práce, Ministerstvo hospodářství, Správy pro hospodářský pokrok, Správy podnikatelů a společností, Ministerstva obrany, Ministerstva dopravy, Kodaňských letišť, spol. s r.o., Ředitelství cest a silnic, Dánských státních drah, Konsorcia Řresundu, Ministerstva zemědělství, Rady zemědělství, Dánských společností zemědělců, Dánského rodinného zemědělství, Dánského polního hospodářství, Dánské společnosti zahradníků, Dánské společnosti pro zpracování a vývoz ryb, Ministerstvo bydlení, Společnosti okresních rad v Dánsku, Západosjćllandského okresu, Společnosti obcí, Společnosti šéfů technické správy obcí, Magistrátu města Kodaně, Kontroly životního prostředí v Kodani, Frederiksbergské obce, Unie MLK, Společnosti pracovníků životního prostředí v obcích, Dánského průmyslu, Společnosti dánského chemického průmyslu, Rady řemesel, Obchodní komory, Spolupráce odpadové techniky, Dánské společnosti řízené kvality, Společnosti registrovaných revizorů, Společnosti inženýrů, Společnosti poradních inženýrů, Zemské organizace v Dánsku (LO = Odbory), Společnosti dánských elektráren, RenoSamu (Spolupráce v odvozu odpadů), Společnosti pojišťoven, Finanční rady, Dánské naftové a plynové akciové společnosti, Dánské společnosti ochrany přírody a Rady spotřebitelů.

6. Hlavní zásady návrhu zákona

Návrh zákona dává ministrovi zákonný podklad,aby ustanovil pravidla pro každoroční vypracování zprávy o ekologické situaci v seznamových podnicích. Tato zpráva se má vyhotovit podle jednoduchých schémat, aby byla přístupná veřejnosti. Ministr zajistí v prováděcích nařízeních účelné omezení údajů obsažených ve zprávě tak, aby byla formulována v podobě hodící se pro veřejnost.
Zpráva má obsahovat údaje o nejdůležitějších pohybech energie, vody a surovin, o druhu a množství znečišťujících látek apod., jak blíže určeno v zákonu o životním prostředí, a to v rozsahu, v jakém vstupují do výrobního procesu a jak po zpracování vystupují z podniku do vzduchu, vody a země v podobě výrobků a odpadů.
Zpráva o ekologické situaci se má poslat dozorčímu úřadu ( radě obce nebo okresu ) a Správě podnikatelů a společností. Kromě toho dostává už tato Správa každým rokem od podniků vyúčtování jejich hospodaření podle zákona o každoročních vyúčtováních.
Návrh zákona poskytuje ministrovi pravomoc blíže určit pravidla o vypracování obsahu a formy zprávy o ekologické situaci jednotlivých podniků, včetně pravidel o účasti zaměstnanců při vypracování této zprávy, pravidel o jejím posílání úřadům a pravidel o jejím následném zveřejňování.
Zaměstnanci by se podle návrhu nového zákona měli účastnit vypracování zprávy o ekologické situaci, nejen proto, že se jich otázka životního prostředí v nemalé míře dotýká, ale také proto, že jsou to právě zaměstnanci, kdo vykonává praktickou práci při řešení ekologických otázek podniku. Na druhé straně je však vedení podniku za vypracování a předložení zprávy o ekologické situaci plně odpovědné.
Bude asi záhodno, aby do zprávy o ekologické situaci v podniku byly pojaty i některé údaje týkající se pracovního prostředí. Proto dává návrh zákona ministrovi energetiky a životního prostředí pravomoc nařídit po dohodě s ministrem práce i toto. Podle blíže určených pravidel je možné zcela nebo částečně osvobodit podniky od jejich povinnosti vypracovat zprávu o ekologické situaci.
Vystává-li dostatečně odůvodněná potřeba, dává návrh zákona ministrovi pravomoc ustanovit pravidla o tom, že podnik musí dát svou zprávu o ekologické situaci zrevidovat u zvláštního znalce.
Konečně dává návrh zákona ministrovi pravomoc ustanovit pravidla o sankcích proti odpovědným činitelům, pokud zprávu o ekologické situaci nepředloží.

Poznámky k jednotlivým ustanovením návrhu zákona

K § 35a
Ad odst. 1

Návrh zákona zahrnuje podniky, které podléhají schválení podle hlavy 5 zákona o ochraně životního prostředí a tudíž jsou pojaty do seznamu v příloze č. 1 k nařízení Ministerstva životního prostředí č. 794 za dne 9. prosince 1991 o schválení seznamových podniků. Tyto podniky se považují ve smyslu zákona o ochraně životního prostředí za podniky zvlášť ohrožující životní prostředí. Dříve byly označovány jako zvlášť znečišťující podniky, nyní se jim říká seznamové podniky.
Návrh zákona dává ministrovi energetiky a životního prostředí pravomoc uložit těmto podnikům, nově založeným i stávajícím,schváleným i neschváleným, aby pravidelně vypracovávaly a předkládaly zprávy o ekologické situaci. Než o tom však ministr vydá nařízení, musí dát příslušným úřadům a institucím možnost se k tomu vyjádřit.
Dnes podléhá schválení podle hlavy 5 zákona o ochraně životního prostředí na 7000 podniků. Z nich asi 4000 dosud není kryto generálním schválením. Tyto podniky budou do roku 2000 postupně vyzvány, aby se podrobily schvalovacím řízení podle § 39 zákona o ochraně životního prostředí. Povinnost vypracovávat zprávu o své ekologické situaci se nebude týkat všech 7000 seznamových podniků, které podléhají schválení podle hlavy 5 zákona o životním prostředí, srvn. poznámky k odst. 5.
Zpráva o ekologické situaci má vykazovat všechny důležité pohyby energie, vody a surovin, i druh a množství znečišťujících látek aj. ( srvn. § 2 zákona o ochraně životního prostředí ), které vstupují do výrobního procesu podniku a které pak podnik vysílá do vzduchu, vody a země v podobě výrobků a odpadů.
Bližší pravidla týkající se zprávy o ekologické situaci v jednotlivých podnicích budou stanoveny ministrem, srvn. poznámky k odst. 3-6.

K odst. 2

Ustanovení předpisuje,aby zpráva ekologické situaci byla vypracována a předkládána jednou ročně, a předpisuje rovněž , kterým úřadům se m zpráva zaslat.
Podle Správy podnikatelů a společností spadá asi 60 % všech dánských podniků pod zákon o ročních bilancích, a proto je zasílají této Správě. Lze předpokládat, že takřka všechny seznamové podniky, které budou do tohoto návrhu zákona, budou zároveň zahrnuty do zákona o ročních bilancích. Návrh zákona je podle toho zformulován ta, že je zajištěno, aby se zpráva o ekologické situaci posílala jak Správě podnikatelů a společností, tak i lokálním úřadům dozoru nad životním prostředí, tj. buď radě obce nebo radě okresu.
Tím je zajištěno zveřejnění. Lidé budou moci nahlédnout do databáze Správy podnikatelů a společností, v níž je přístupné jak ekologická zpráva podniku tak i jeho ekonomické bilance. Občané se budou takto moci obrátit buď na Správu podnikatelů a společností nebo na dozorčí úřad, budou-li chtít nahlédnout do zpráv o ekologických situacích jednotlivých podniků. Toto může být praktické, podle toho, je.li zájem občanů v konkrétním případě lokálního nebo nadřazeného ekologického charakteru.
Zasláním zprávy o ekologické situaci radě okresu nebo obce stává se zpráva aktem. do kterého se může nahlédnout podle zákona o veřejnosti administrace, podle zákona o administraci i podle zákona o možnosti nahlédnout do ekologických údajů. Poslední zákon obsahuje ustanovení, která spolu s prvními dvěma zákony provádí směrnice Rady č. 90/313 o volném přístupu k ekologickým údajům, viz EF-Tidende 1990 l 158, str. 56. Srvn. ještě návod Správy životního prostředí č. 123 za dne 30. června 1994 o návodech k nahlédnutí do ekologických údajů.
Chce-li podnik, aby některý údaj nebyl zveřejněn, musí být případ projednán podle obecných legislativních pravidel o vyjmutí z práva k nahlédnutí. Od kdy se začnou podávat výroční zprávy o ekologických poměrech v jednotlivých podnicích, určí ministr prováděcím nařízením, srvn. poznámky k odst. 1.

K odst. 3.

Při vypracování prováděcích nařízení klade se velký důraz na to, aby vznikly přehledné a jednoduché zprávy, které by splňovaly požadavek zainteresování veřejnosti na ekologických záležitostech podniků.
Ministr může dát vyhotovit vhodné formuláře aj. pro vypracování zpráv o ekologické situaci v jednotlivých podnicích a předepsat jejich užívání. Bližší pravidla o vypracování zpráv o ekologické situaci stanoví ministr po jednáních s dotyčnými úřady a organizacemi. Všechny zainteresované strany musí mít příležitost účastnit se vypracování pravidel.
Při vypracování zprávy o ekologické situaci je nasnadě povzbudit zaměstnance k účasti. Podobná spolupráce byla již dříve zavedena v nemalém rozsahu, když podniky přešly na různé systémy řízení a kontroly životního prostředí, a také ve spojení s certifikací podle různých standardů. Účast zaměstnanců neznamená změnu v odpovědnosti vedení podniku za vypracování zprávy o ekologické situaci, podobně jako odpovědnosti za vypracování ekonomické bilance i za všechny ostatní záležitosti i nadále spočívá na vedení. Na druhé straně bude však přirozené, zaangažuje-li vedení zaměstnance a jejich fora do procesu v každém jednotlivém případě v co největším rozsahu.
K účasti lze vyzvat organizaci pracovní bezpečnosti, výbory spolupráce nebo zástupce zaměstnanců v představenstvu nebo jiné vhodné forum podle toho, jak se strany na pracovišti dohodnou ; návrh zákona nemá v úmyslu dotknout se platných dohod na pracovním trhu. Konečně může ministr ustanovit bližší pravidla posílání zprávy o ekologické situaci úřadům i pravidla jejího zveřejnění.

K odst. 4.

Protože se zaměstnanci zajímají jak o pracovní prostředí podniku , tak o vnější prostředí , a protože často táž znečištění zatěžují obě prostředí, je přirozené spojení mezi pracovním prostředím a zájmy zaměstnanců na jedné straně a vnějším prostředím na straně druhé. Spolu s vypracováním zprávy o ekologické situaci podniku může být záhodno zahrnout do zprávy některé údaje týkající se pracovního prostředí. Bude zapotřebí, aby se ministr energetiky a životního prostředí a ministr práce na těchto údajích předem dohodli. Zároveň bude zahrnutí údajů o pracovním prostředí do zprávy o ekologické situaci podnětem k větší spolupráci mezi úřady na poli vnějšího a pracovního prostředí.

K odst. 5

Některé podniky už nyní plní povinnost vypracovávat zprávu o ekologické situaci za účelem zainteresování veřejnosti na jejich ekologických záležitostech, pokud se na ně vztahují opatření, podle nichž je taková zpráva součástí práce podniku na zlepšení životního prostředí. To se týká například podniků, které se od r.1995 dobrovolně přiřadily k evropské smlouvě. která byla za předsednictví Dánska schválena Radou 29. června 1993 jako smlouva č. 1836/93 o dobrovolném připojení průmyslových podniků k společné dohodě o řízení a kontrolování životního prostředí.
Podniky, které jsou registrovány jako účastníci evropské smlouvy, mají každoročně předložit zprávu o ekologické situaci s obsahem přesně předepsaným v ustanoveních smlouvy. Pravidelně se má provést zvláštní ekologická kontrola, a externí, akreditovaný ekologický znalec má schválit ekologickou zprávu o ekologické situaci podniku.
Ekologická zpráva má jak ustanoveno být vypracována podle přehledného, snadno srozumitelného a názorného schématu za účelem informace veřejnosti o ekologické situaci podniku. Je však možné si představit i jiné kategorie podniků, které už mají povinnost podávat hlášení, zprávy nebo vypracovávat deklarace, které jsou přístupné nebo se mohou veřejnosti snadno zpřístupnit.
Konečně mohou existovat jisté kategorie podniků, jimž by se pro jejich omezenou velikost nebo pro jednoduchost jejich zařízení neměla ukládat povinnost vypracovávat roční ekologickou zprávu.

K odst. 6.

Nepředpokládá se , že ustanovení návrhu zákona o tom, že ministr předepisuje, aby podnik z vlastních zdrojů dal zprávu o ekologické situaci podrobit revizi zvláštnímu znalci, bude vypracována hned. Naopak se počítá s tím, že ministr využije své pravomoci teprve později, až praxe v oblasti zpráv o ekologické situaci v jednotlivých podnicích ukáže , že je to skutečně žádoucí nebo potřebné.

K odst. 7.

Pravomoc má svou paralelu v zákonu o podnikatelských společnostech. Tento zákon ustanovuje , že Správa podnikatelů a společností může uložit odpovědným činitelům donucovací pokuty, které se mají platit každý měsíc nebo každý týden, případně uplatnit exekuční právo. Zpráva o ekologické situaci se má podle návrhu zákona předložit Správě podnikatelů a společností, která takto získá úplný přehled, zda všechny podniky, jimž je uloženo zprávu předkládat, tuto povinnost plní. Je proto přirozené, aby Správa podnikatelů a společností dostala možnost uplatňovat potřebné sankční prostředky. Správa podnikatelů a společností přistoupila na to, že se ujme administrace tohoto ustanovení.

Ad č. 2.

Ustanovení znamená, že podle návrhu zákona bude do trestních ustanovení zákona o ochraně životního prostředí vbudována pravomoc předepsat podniku sankce pokutami apod. za neplnění povinnosti skládat účty z ekologického stavu, srvn. poznámky k § 35a, odst. 7.

Ad § 2

Zákon nabývá platnosti ihned po schválení parlamentem. Hned po schválení návrhu zákona budou vypracovány návrhy prováděcích nařízení, ke kterým se příslušné úřady a organizace budou mít možnost vyjádřit.