Průvodní text ing. Petra Domanického (Památkový ústav v Plzni)

Několik vybraných fotografií

• Rychtářka (předměstský dům v Příkopní ulici a dnešní stav)
• Sedláčkova ulice (Sedláčkova ulice - barokní solnice a rohový secesní dům + dnešní stav)
• Bolevecká ulice (židovsky hřbitov)
• Sady Pětatřicátníků (kasárna 35. pěšího pluku)
• Sady Pětatřicátníků (dům s bývalou Vídeňskou kavárnou a nynější stav)
• nám. Republiky (Hotel Central)
• Goethova ulice (budova Německého divadla a dům s německým kasinem)
• Pražská ulice (jižní část východního úseku a současný stav)
• Nádražní třída (secesní činžovní dům)
• Sirková ulice (stav v roce 1987, demolice)
• Sady 5. května (budova bývalé nemocnice, stav v roce 1967 a nynější)
• ulice U trati (demolice)
• Karlovarská třída(budova lázeňské restaurace z období kolem r. 1835 a detail tzv. Císařského sálu a dnešní stav)

• Smetanovy sady (stará a pomocná synagoga)

• Doudlevecká ulice - Benešova škola (v průběhu a po rekonstrukci)
• dům U sv. Rocha 1 (stav před rekonstrukcí)

Příčinu dnešního stavu města nacházíme v plánech plošné přestavby centrální oblasti Plzně, které vznikaly průběžně od konce 40. až do konce 80. let a kterým tehdejší režim umožnil postupnou realizaci. Byly založeny na myšlence, že staré špatné musí ustoupit novému lepšímu, tedy staré město chodců novému městu automobilů, město s nepravidelnou, rozmanitou zástavbou s měřítkem svého obyvatele souboru odlidštěných, fádních, abstraktních hmot. Se znalostí tohoto názoru pak není složité pochopit na první pohled zbytečné likvidace objektů, které nebyly ničím vynuceny, jen se připojily k těm, které překážely. Zhoršující se stav záměrně neudržované zástavby nutnost likvidace jen podporoval a pomohl přesvědčit veřejnost o správnosti takového postupu.

Jen historické jádro a nejnovější stavby tvůrci asanačních plánů ctili. Ani historický střed města však nehodlali ponechat zcela v klidu. Paradoxně jedna z prvních velkých demoličních akcí po 2. světové válce si vybrala v 60. letech za cíl velmi cennou zástavbu v Sedláčkově ulici včetně barokní solnice, domu u Knoblochů a mnoha dalších. Na konci 60. let zmizel renesanční a později upravovaný hotel Central přímo z náměstí Republiky.

Mimo historické jádro byla demolována budova kasáren 35. pluku, dům s Vídeňskou kavárnou, Německé divadlo, lázeňská restaurace s tzv. Císařským sálem na Lochotíně a další. Jen v centrální oblasti tak od roku 1945 dodnes bylo zbořeno okolo tří set domů, zcela zmizely ulice Příkopní, Hrnčířská, Na Rychtářce, U zbrojovky, Na Prádle, Dělová, Kasární, Sirková, U Škodovky a Kolejní. Z Fügnerovy a Příční ulice zbyl vždy jediný dům. Palackého náměstí ztratilo demolicemi podobu náměstí, Skvrňanská třída, východní úsek Pražské ulice, Komenského, Pobřežní, Přemyslova ulice a ulice U Prazdroje mají zástavbu jen po své jedné straně. Téměř zničeny byly sady Pětatřicátníků a sady 5. května. Bouráním byla výrazně zasažena také plzeňská předměstí na Lochotíně, ve Skvrňanech, Doubravce, Bolevci, na Karlově ... Místo vysněného moderního města zůstaly zbytečky staré zástavby rozryté širokými silnicemi a plochy změněné v ohromná parkoviště nebo zastavěné většinou nevzhlednými novostavbami.

Náměstí Republiky, hotel U zlatého orla, později Central, renesanční s gotickými prvky, později upravovaný, zbořen před 30 lety 19. dubna 1968, jeho zničení je symbolickým případem neúspěšného snažení ochránců památek. (Foto arch. F. Bureš, 1962)

Téměř nezměněno zůstalo i po listopadu 1989 vlastní řešení jednotlivých dopravních staveb. V místech dříve zbořené Sirkové ulice a části Nádražní třídy byla postavena široká silnice a přednádražní podchod, stavby zcela destruující městský charakter tohoto významného místa v centru města. Naděje na změnu v provádění dopravních staveb byly zcela zmařeny realizací 1. etapy rekonstrukce ulice U trati v polovině 90. let. Zástavba ulice byla téměř v celém rozsahu zbourána a v jejím místě je postavena zatím nejošklivější silnice v Plzni, nazvaná hrdě jménem zničené ulice. Silniční okruh kolem středu města se tak postupně uzavírá, spolu s ním se uzavírá i kruh zdevastovaných, člověku nedůstojných ploch mezi poničeným středem města a často velmi zuboženými předměstími. Nebezpečí pro město tak i přes různé změny k lepšímu stále trvá. I nadále mizí zažitá zákoutí, domy a s nimi obchody, byty, domovy ... Ohrožena je ulice Kotkova a Kalikova v trase chystaného severojižního průtahu, ale samozřejmě i menší cenné stavby, na které se ještě po mnohaleté neúdržbě s opravou nedostalo.

Sirková ulice, zástavba z 19. a prvních desetiletí 20. stol., snímek z průběhu demolice, foto J. Gryc, 1987

Ulice U trati, domy z 19. a prvních desetiletí 20. stol., snímek z průběhu demoličních prací, foto R. Kodera, 1994

Je bezpodmínečně nutné změnit přístup k urbanistickému vývoji města. Nové komunikace se musí přizpůsobit charakteru města, musí být systematicky vytvářena náhrada za zničené části města, rehabilitovány obnovitelné a vytvářeny nové hodnoty. Pak bude možná čestná reprezentace kulturní, univerzitní Plzně mezi evropskými velkoměsty.