Od počátku sedmdesátých let bylo zřejmé, že v dohledné době nastane v Praze situace, kdy nebude prostor pro ukládání tuhého komunálního odpadu. Přestože již tehdy byly zpracovány studie na koncepci zacházení s odpadem, nepadlo zásadní rozhodnutí a teprve hrozba blízkého havarijního stavu vyvolala zdánlivě nejjednodušší řešení výstavbou velkokapacitní spalovny, která by měla spalovat zhruba 60 - 70 % objemu tuhých komunálních odpadů, svážených Pražskými komunikacemi.

Přes projevy nesouhlasu od přímých účastníků stavebního řízení i ze strany veřejnosti byla stavba spalovny direktivním rozhodnutím MěV KSČ prosazena. Při stavebním řízení bylo postupováno způsobem, jehož zákonnost je třeba prověřit.

Dogmaticky bylo stanoveno, že spalovna se stavět bude a diskuze byla připuštěna pouze ke zmírnění jejího vlivu na životní prostředí. Snahy o jiný způsob zpracování odpadu byly potlačeny a veřejnost je vlivem neobjektivních informací přesvědčena, že jiná možnost než spalování není. Demagogicky bylo dokonce tvrzeno, že i když spalovna nedosahuje špičkové úrovně, nedojde po uvedení do provozu ke zhoršení životního prostředí.

V té době se pro čištění uvažovalo pouze s elektro-filtry. Když o rok později požadoval obvodní hygienik Prahy 10 druhý stupeň čištění, hygienik hl. m. Prahy MUDr. Sovina jeho rozhodnutí na žádost investora změnil - spalovna měla být uvedena do provozu bez chemického čištění spalin. Teprve po odvolání MNV v Dolních Počernicích proti stavebnímu povolení bylo akceptováno čištění plynných emisí. Ostatní závažné požadavky však byly zamítnuty (např. vybudování třídírny, spalování za vyšších teplot, ukončení plynofikace teplárny Malešice zároveň se zahájením provozu spalovny). Odvolání bylo podáno dne 19.8.1988. Rozhodnutí o odvolání bylo vydáno dne 13.3.1989.

Stavba spalovny byla zahájena v září 1988 podle původně schválené dokumentace a dodnes podle ní probíhá. Dostavba II. stupně čištění není připravena ani na úrovni předprojektové dokumentace. (Projektový úkol předložený ke schválení má několik vážných nedostatků.) Realizace podle prozatím platného původního projektu vede proto k nadměrnému vynakládání investičních prostředků na části objektů, které bude nutno měnit.

Ekologické sekce OF KIC Praha 9 a Praha 10 otevřely téma spalovny Malešice v lednu 1990 diskusí s ONV Prahy 10. Po řadě jednání zahájil odbor výstavby ONV Praha 10 dne 19.3.1990 řízení k zastavení stavby. Na mimořádném plenárním zasedání ONV Praha 10 a ONV Praha 9 byl přijat požadavek na zastavení stavby a přehodnocení celé koncepce.

Stavba byla přes protesty umístěna na rozhraní dvou obvodů, které jsou největšími producenty sledovaných škodlivin do ovzduší (SO₂, prach, NO_x).

Centralizovaným svozem a odvozem, jehož organizaci projekt neřeší, by při uvedení spalovny do provozu byla výfukovými zplodinami ještě více zatížena oblast, která je mobilními zdroji NO_x zamořena v Praze nejvíce (nehledě na hluk a prašnost).

Veškeré dostupné hygienické úvahy o koncentraci imisí se důsledně vyhýbají inverzi, kdy lze předpokládat výrazné ovlivnění čistoty ovzduší i části sousedních obvodů P3, P4, P2, dosud zveřejněné emisní studie uvažovaly jako pozadí spalovny pouze Malešickou teplárnu. Byly opomenuty další významné zdroje znečištění jako např. spalovna Vysočany, Mitas, průmyslové spalovny ČKD, Avia, Barvy a laky atd. Znečištění ovzduší má již nyní prokazatelně negativní vliv na zdravotní stav obyvatel.

Stavba je koncipována jako klasická spalovna se zajištěnou minimální teplotou v topeništi 8500 °C a s čistícím zařízením prachových části kouřových plynů (elektrostat. filtry - I. stupeň čištění). Vybavení spalovny zařízením na čištění plynných emisí je pouze bezpodmínečnou nutností, nikoliv nějakým mimořádným a vše řešícím opatřením proti znečištění ovzduší, jak bývá předkládáno veřejnosti sdělovacími prostředky. II. stupeň čištění je velmi účinný na SO₂, HF, HCl, prach a většinu těžkých kovů. Není ale pravda, že to je zařízení nejmodernější a že řeší vše. Neodstraňuje ze spalin vůbec NO_x a jen v omezené míře polychlor, uhlovodíky a rtuť. Na odstranění těchto škodlivin je nutno zařadit další zařízení (III. stupeň). V tisku nedávno vedená diskuse na téma, která metoda je účinnější, zda polosuchá nebo kombinovaná, tento fakt před veřejností zakrývala.

Přestože se počítá se spalováním nevytříděného odpadu se značným obsahem plastů, jejichž spálením vznikají toxické látky typu chlor. dioxinů (PCDF), není v projektové dokumentaci (PÚ), kterou předložil Hutní projekt ke schválení, ani zmínka o likvidaci těchto organických látek. Dále se projekt nezabývá odstraňováním nebo alespoň omezením produkce NO_x.

Na tyto nedostatky poukazuje ve svém zápise státní expertiza ze dne 27.2.1990. Stanovuje podmínku zajistit od dodavatele možnost následné realizace zařízení pro likvidaci NO_x a dále v souvislosti s účinnějším odstraněním dioxinů a furanů projednat možnost budoucí realizace tzv. III. stupně. Pokud by se ve výstavbě spalovny pokračovalo, musí se současně projektovat i III. stupeň a spalovna bez něj nesmí být spuštěna do provozu. Vysoké investiční a provozní náklady nemohou být dostatečným protiargumentem. Katastrofální zdravotní stav pražského obyvatelstva a zvlášť stále stoupající počet nádorových onemocnění s posunem do nižších věkových kategorií je hrozivý.

V rámci projektu není řešeno ukládání tuhých odpadů ze spalovny, pro které bude nutno vybudovat značně nákladnou toxickou skládku, která ve Středočeském kraji není.

Lze konstatovat, že při koncentraci likvidace odpadků do jedné lokality by uvedením spalovny do provozu došlo ke značné zátěži z hlediska vlivu na životní prostředí (svoz odpadků, odvoz popelovin, hluk, exhalace, prašnost, velká spotřeba vzdušného kyslíku). Ke zhoršení životního prostředí by došlo i při sebelepším vyčištění spalin.

Projektovaný způsob spalování odpadu se začal používat ve světě v šedesátých létech a jako jediné čištění se užívaly elektro-filtry (I. stupeň). Se zpřísňováním hygienických předpisů byla v průběhu osmdesátých let postupně uváděna do provozu zařízení na chemické čištění kouřových plynů - odstraňování SO₂, HF, HCl, těžkých kovů (II. stupeň). S dalším stupněm poznání vlivu škodlivin souvisí další zpřísnění hygienických norem a nutnost zřízení dalšího, tedy již III. stupně čištění na odstranění rtuti, derivátů dioxinů, furanů a NO_x.

V zahraničí se takto dovybavují spalovny, které jsou již v provozu. My celý tento nákladný proces slepě kopírujeme již v projektu spalovny, která ještě realizována není. Doporučujeme prověřit, do jaké míry je technické řešení spalovny poplatné době, ve které začal vznikat projekt, a zda se i v současné době jedná o řešení progresivní.

Současně projednávaný generel zacházení s odpady v Praze stanovuje zásady hospodaření s TMO:

1. Omezovat produkci odpadu na nejmenší míru
2. Separovat a maximálně využívat odpad zpět pro průmysl
3. Tepelně zpracovávat (např. spalovat) pouze nerecyklovatelný odpad
4. Nezávadným způsobem skládkovat nevyužitelný odpad

Navrhovaná dlouhodobá koncepce s jednou velkou spalovnou je s těmito moderními zásadami v ostrém rozporu. Pro recyklaci se uvažuje 12 %, pro spalování 67 % z celkového množství (předpokládaný stav 1995).

Na otázku, zda je z hlediska využívání odpadu vhodná takováto velkokapacitní spalovna, lze jednoznačně odpovědět NE! Takto koncipovaná spalovna je v podstatě zjednodušeným řešením havarijního stavu v zacházení s TMO v Praze, k němuž došlo dlouhodobým zanedbáváním koncepčního řešení. Význam recyklace v současné době, kdy ceny surovin a energií v celém světě stoupají, roste. To, že cenová politika u nás není v oblasti druhotných surovin příznivá, není dostatečným argumentem. Tento stav je nutno co nejdříve změnit.

Je třeba výstavbu spalovny zastavit a celou koncepci využívání odpadu přepracovat tak, aby byla v souladu s generelem určenými zásadami. Při racionálním využití by bylo možno návratnost surovin využít na 60 % a přímo skládkovat předem separovaných 13 % popelovin. Pro spalování by zbylo cca 15 kt/r. (ze 430 kt/r. - TMO Praha hl. město). Pro takového množství lze při rozdělení spalovací kapacity na několik menších částí a tedy i svozové oblasti na více sektorů využít pro spalování bezpečnější vysokoteplotní technologii.

Zásadně je nutno v co největší míře přistoupit k primárnímu separovanému sběru u spotřebitelů. Při výběru lokalit pro umístění zpracovatelských závodů nelze postupovat direktivně, ale je nutno brát ohled na místní zájmy. Následky opačného přístupu jsou obecně známé. Příznivější reakce místních obyvatel a národních výborů by bylo možné dosáhnout vhodnou stimulací.

Kapacity by měly být rozděleny do menších celků tak, aby zpracovávaný odpad byl produktem především té oblasti, do které se závod umísťuje. Byl by to logický přístup nejen z hlediska nadměrného nepřetěžování některých oblastí koncentrovanými zdroji, ale i z hlediska ekonomie svozu.

1. O umístění stavby do obytné části města, která je díky emisím z Malešické tepláky a Vysočansko-malešické průmyslové aglomerace, rozhodl direktivně Městský výbor KSČ v Praze. O prověření zákonnosti postupu v průběhu stavebního řízení bude požádán VLK ČSR.
2. Stavba spalovny je projekčně, technologicky a organizačně nepřipravená a ekonomicky nezajištěná. Není řešena se všemi návaznostmi, které by byly nutné k jejímu uvedení do provozu (svoz odpadků, odvoz zbytků po spálení, zajištění předtřídění, skládky popelovin, toxického popílku).
3. Pokud by byla stavba uvedena do provozu, znamenala by značné zhoršení životního prostředí (svoz, hluk, prašnost, odvoz toxického materiálu, skládka toxického materiálu, vliv imisí). Nebezpečí znečištění ovzduší je třeba posoudit skutečně odpovědně. Je nutno jmenovitě znát osoby, které budou brány k trestné odpovědnosti, nebudou-li dodrženy garantované hodnoty emisí během provozu. Projekt dostavby II. stupně čištění hrubě zanedbává problematiku dioxinů, furanů a NO_x. Jedná se o škodliviny mutagenní a karcinogenní. Dále je třeba upozornit na to, že žádná z dostupných zpráv o spalovně se nezabývá spotřebou vzdušného kyslíku k oxidaci s přihlédnutím k několika teplárnám, spalovnám v okolí.
4. Realizace spalovny by na období několika desetiletí znamenala základ zcela nesprávného způsobu hospodaření s městským odpadem, neboť by bylo možno cca 60 % obsahu odpadu recyklovat. Veřejnými sdělovacími prostředky není dosud veřejnost pravdivě informována.
5. Provozovaná spalovna by měla značné provozní náklady (jen II. stupeň cca 110 Kčs/t, náklady III. stupně jsou řádově vyšší) a není stanoveno z jakých prostředků by se tyto náklady hradily.
6. V uvedených souvislostech se výstavba velkokapacitní spalovny jeví jako anachronismus. Doporučujeme, aby byla výstavba zastavena a aby byla definitivně opuštěna koncepce likvidování nevytříděného odpadu pouhým spálením. Celkově bychom se při využívání odpadů měli zaměřit na maximální recyklaci. Údajně bylo zatím prostavěno cca 70 mil. Kčs, což je pouhých 6 % z celkových nákladů na výstavbu. Uvážíme-li ještě značné provozní náklady, vyplatí se od realizace projektu ustoupit a stavební objekty použít k jinému účelu.
7. Dne 19.3.1990 zahájil odbor výstavby ONV Praha 10 řízení k zastavení stavby. Plenární zasedání ONV Praha 9 a Praha 10 přijalo požadavek na zastavení stavby a změnu koncepce.
8. Diskuse na téma spalovna Malešice nabývá v současné době kvalitativně nového charakteru. Jedná se o změnu celkové koncepce hospodaření s TMO tak, aby byl odpad racionálně využíván a spalování nemělo dominantní postavení.

    V Praze dne 27. 3. 1990