PRAHA (Arnika) - Již více než 12 000 občanů České republiky a Německa vyjádřilo svůj nesouhlas s plánovanými stavbami vodních stupňů na Labi. Arnika dnes předala ministru Kužvartovi dalších 500 protestních dopisů a 500 podpisů petice od občanů obou zemí. Spolkové i saské ministerstvo životního prostředí se stavbou nesouhlasí. Jak se vyjádří Ministerstvo životního prostředí ČR?

V pondělí 19. listopadu 2001 proběhlo v Ústí nad Labem veřejné projednávání posudku vlivů plavebních stupňů Prostřední Žleb a Malé Březno" na životní prostředí (EIA). Posudek doporučuje Ministerstvu životního prostředí České republiky vyjádřit záporné stanovisko k předkládanému záměru a nepovolit výstavbu vodních děl na dolním toku řeky Labe. Negativní stanovisko německé strany tlumočil na projednání zástupce saského ministerstva životního prostředí pan Vorläufer. Jan Dostál, vedoucí kampaně ARNIKY "Za záchranu dolního toku Labe" je přesvědčen, že "ekonomický přínos vodních děl v tomto případě nevyváží poškození přírody a krajiny evropsky unikátního úseku Labe. Nejsme proti vodní dopravě, nicméně v tomto případě by realizace vodních děl znamenala zánik lokalit s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů".

Jménem mezinárodní "Aliance za záchranu dolního toku řeky Labe" společně s německým občanským hnutím "Živoucí Labe" bylo již 29. srpna 2001 předáno přes 3000 dopisů a petiční lístky a archy s více než 8000 podpisy občanů obou zemí ministru Kužvartovi. Lidé v nich vyjadřují nesouhlas s výstavbou plavebních stupňů Prostřední Žleb a Malé Březno. Zdůrazňují, že plány vodních děl jsou v příkrém rozporu s posláním dotčených chráněných krajinných oblastí Labské pískovce a České středohoří. Následné škody na přírodě jak v České republice, tak i ve Spolkové republice Německo by nešlo vyvážit domnělými ekonomickými přínosy staveb. Občané proto žádají ministra Kužvarta, aby využil všechny své pravomoce a zachoval Labe v současném stavu.

Ivona Půlkrábková, mluvčí sdružení Arnika

Návrh posudkáře EIA na stanovisko MŽP k záměru "Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku od Střekova po státní hranici ČR/SRN"

Ministerstvo životního prostředí po zvážení všech argumentů dokumentace, posudku, vyjádření veřejnosti, obcí a orgánů státní správy vyjadřuje záporné stanovisko k záměru "Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku od Střekova po státní hranici ČR/SRN", a to jak k investorem preferované variantě "A", tak k variantě "B" a za v současné době přípustnou považuje pouze variantu "nulovou". Dokumentace neprokázala, že záměr "Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku od Střekova po státní hranici ČR/SRN" je vyšším celospolečenským zájmem než veřejný zájem ochrany přírody a krajiny a dalších složek životního prostředí chráněných zákonem. Pokud by v budoucnu byla doložena převaha celospolečenského zájmu na splavnění daného úseku Labe nad ohroženými zájmy ochrany přírody a krajiny, Ministerstvo životního prostředí při udělení výjimky ze zákona stanoví podmínky k prevenci, eliminaci, minimalizaci a kompenzaci nepříznivých účinků na životní prostředí.

Rozpor mezi legitimním požadavkem na zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Střekov - státní hranice ČR/SRN na úroveň nad tímto úsekem - mezi Střekovem a Chvaleticemi - a pod tímto úsekem v SRN na jedné straně a mezi právní odpovědností příslušných orgánů zachovat a zlepšovat přírodní, krajinářské a environmentální hodnoty tohoto, proti ostatním úsekům v ČR relativně zachovalého úseku splavného Labe, je zásadní a složitě řešitelný. Pro své přírodovědecké a krajinářské hodnoty bylo toto území mj. zahrnuto do dvou zvláště chráněných území přírody a krajiny - CHKO České středohoří a CHKO Labské pískovce. Zásadní je i postupné zařazování ekosystému dolního Labe do struktur evropské ochrany přírody a krajiny. Adekvátní ochrana českého úseku je i součástí aproximace ČR do Evropské unie.

Ochrana a využívání vodního toku, konkrétně Labe, je upravena několika právními normami a navazujícími předpisy a smlouvami, které jsou někdy vzájemně rozporné. V procesu posuzování vlivu na životní prostředí je však logicky nutno preferovat normy na ochranu životního prostředí. Při tom je třeba vzít v úvahu, že zákon o ochraně přírody a krajiny je navíc vůči ostatním normám v případě sporu exkluzivní (§ 90 odst. 4). Tuto exkluzivitu obecně deklaruje § 58: "Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona".