Česká republika se poprvé zapojí do mezinárodního Dne bez pesticidů

30.11.2001
Praha/Zlín [Arnika / Děti Země]
Autor: Jindřich Petrlík, Jan Habart

Mezinárodní Den bez pesticidů je každoročně 3. prosince vyhlašován organizací PAN (Pesticide International Network). V ČR se k němu letos připojí ekologická sdružení ARNIKA, Děti Země a Nesehnutí. 3. prosinec je smutně proslulý hrozivou havárií a únikem jedovatého plynu z továrny na pesticidy v indickém městě Bhopálu(viz příloha).

Osudovou noc z druhého na třetího prosince v roce 1984 uniklo z bhopálské továrny přibližně 40 tun methylisokyanátu a dalších jedovatých plynů a téměř okamžitě usmrtilo asi 8 tisíc místních obyvatel. Do dnešního dne bylo zaznamenáno na 500 tisíc lidí, jejichž zdraví bylo díky havárii poškozeno.

Třetího prosince bude ve Zlíně na Náměstí Míru s předstihem chodit “Svatý Mikuláš”, který bude se svými společníky čertem a andělem mezi 13. a 16. hodinou hodným lidem rozdávat bio-zeleninu a těm nedobrým bio-brambory. V infostánku Dětí Země, ARNIKY a sdružení Nesehnutí budou nadělovány letáčky nejen o problematice pesticidů. Podobný infostánek bude umístěn v předvečer Dne bez pesticidů i v Praze během koncertu skupiny Omil v klubu Vagon na Národní třídě od 19.00.

K současné situaci v České republice se vyjádřil Jan Habart, pořadatel českého Dne bez pesticidů: „Za posledních deset let se množství používaných pesticidů snížilo a to jednak díky špatné ekonomické situaci v českém zemědělství, pesticidy jsou totiž drahé, ale také díky rozvoji takzvaného Bio-zemědělství, ve kterém se plodiny pěstují bez pesticidů.” Bio výrobky lze poznat podle zelené značky BIO, na kterou dohlíží Ministerstvo Zemědělství. Pesticidy určené k ochraně rostlin zůstávají v půdě a na povrchu rostlin, jedovaté látky se pak často dostávají i potravin a do těl zvířat (dodnes lze například v tělech českých ryb narazit na vysoké koncentrace DDT, přestože se již několik let nepoužívá). Tato tzv. rezidua pesticidů způsobují vážné zdravotní problémy, například rakovinu, poruchy plodu či špatný tělesný i duševní vývoj dětí. Používáním Bio-produktů se tomuto nebezpečí lze vyhnout.

V těchto dnech Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR připravuje zákon o integrované prevenci znečištění, v němž je obsažen tzv. integrovaný registr znečišťování. Ten mimo jiné zavádí právo veřejnosti na informace o nebezpečných chemických látkách, které podniky používají k výrobě, vypouštějí do ovzduší, vod nebo jsou součástí odpadů. Je to výrazný krok k prevenci nešťastných událostí typu bhopálské katastrofy. Právě tato havárie vedla v USA k zavedení integrovaného registru, díky kterému klesla nehodovost v průmyslových podnicích téměř o polovinu.

PŘÍLOHA

Katastrofa v Bhopálu
Noc z 2. na 3. prosince 1984 byla svědkem hrůzné průmyslové havárie v centru indického města Bhopál, způsobené americkou firmou Union Carbide Corporation. Z její továrny na pesticidy uniklo více než 40 tun methylisokyanátu a jiných jedovatých plynů, například dydrogenkyanidu.

Podle zpráv bhopálské zdravotní a dokumentační kliniky (Bhopal Peoples Health and Documentation Clinic, BPHDC) zemřelo do několika hodin po nehodě 8 tisíc lidí a více než 500 tisíc lidí ze zhruba milionového města utrpělo akutní otravu. S každým nádechem se dostával tento plyn do jejich těl. Způsoboval popáleniny očí, plic a ochromoval jejich nervový systém. Lidé pomalu ztráceli kontrolu nad vlastním tělem. Moč a výkaly jim tekly po nohách, někteří zvraceli. Umírali v záchvatu akutní otravy. Plyn lidem podráždil plíce tak, že produkovaly spoustu hlenu, kterým se sami dusili. Na ulicích byla spousta umírajících lidských těl. Společnost Union Carbide později sdělila, že kdyby lidé zachovali klid a neutíkali, pravděpodobně by přežili.

Mnoho lidí, kteří nezemřeli tuto hrůzostrašnou noc, skonalo do jednoho roku pomalou a bolestivou smrtí. Oficiální čísla ukazují, že většina obětí nezahynula na akutní otravu v noci z 2. na 3. prosince, ale až na následky nehody. Podle organizace Bhopal Gas Peedit Mahila Udhyog Sangathan (BGPMUS) ještě dnes 10 z 15 úmrtí v Bhopálu souvisí s únikem methylisokyanátu. V současné době je počet obětí vyšší než 16 tisíc, toto číslo však není konečné. Budou následovat další oběti trpící fyzicky či mentálně na následky expozice jedovatým plynem.

Jako přímá příčina nehody bylo určena příliš velká snaha snížit náklady na výrobu, použití nekvalitních materiálů, snížení počtu pracovníků, počtu kontrolních měření a provádění rizikových postupů. Vše iniciovalo ředitelsví Union Carbide se sídlem v Danbury (Connecticut, USA) v roce 1980.

Většina studií o následcích havárie v roce 1984 byla vedena indickou vládní radou pro zdravotní výzkum - Indian Council of Medical Research (ICMR). Poslední studie byla vypracována v roce 1994. Tato studie dokumentuje, že jedy z továrny Union Carbide vnikly lidem do krevního řečiště a způsobily poškození plic, mozku, ledvin, svalových tkání, trávícího traktu, rozmnožovacích orgánů a imunitního sytému, dále respirační problémy, zhoršení zraku, ztrátu chuti, bolesti, nepravidelnost menstruačního cyklu, vracející se horečky, chronický kašel, nervové poruchy, úzkost. Výzkumy dokládají změny na chromozómech postižených, což znamená nebezpečí pro další generace. Čtrnáct let po nehodě bylo registrováno 120 000 dětí, žen a mužů, kteří stále trpěli nemocemi a komplikacemi v důsledku expozice isokyanátem.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: