Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - vše
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Jihlavský festival dokumentárního filmu bude letos ve znamení metafory továrny

6. 10. 2014 -, Econnect/JSAF

18. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava proběhne ve dnech 23.–28. října 2014. Z celkového počtu více než 2800 přihlášených filmů jich programová rada zařadila do festivalového programu přes 200 ze 42 zemí, z toho 57 snímků bude uvedeno ve světové, mezinárodní nebo evropské premiéře. Mezi tyto premiéry bude patřit i 10 českých snímků soutěžících v sekci Česká radost. Za dobu své existence se ji.hlavský festival stal neopomenutelným bodem českého i světového dokumentárního dění. Aktivně se podílí na podpoře i distribuci dokumentárních filmů. Ji.hlavský festival je spoluzakladatelem a členem prestižního spojení sedmi významných evropských dokumentárních festivalů s názvem Doc Alliance.

Největší svátek autorského dokumentárního filmu ve střední a východní Evropě i letos nabídne pestrou škálu českých i zahraničních snímků a nebudou chybět světové, mezinárodní, evropské a české premiéry. „Letošní festival vzdá skutečný hold autorské a nezávislé filmové scéně. Protože jestli se dnes někde koncentrují nezávislí tvůrci, jestli někdo či něco udává impulzy a umí rozvlnit dosti stojaté vody současné kinematografie, pak jsou to dokumentární filmy – svobodné, osobité, formálně velmi různorodé a vynalézavé, pohybující se na hraně s hraným či experimentálním filmem nebo na pomezí filmu a galerijního projektu,“ uvedl ředitel festivalu Marek Hovorka.

„Tato pocta nezávislému filmu proběhne za osobní účasti vzácných hostů, jakými jsou například Kidlat Tahimik (v překladu Tichý Blesk), zakladatel nezávislé filipínské kinematografie, jehož filmy ze sedmdesátých let označil Werner Herzog za vůbec nejsvobodnější, co v té době vznikly; španělský režisér Albert Serra, který v loňském roce získal hlavní cenu na jednom ze čtyř nejvýznamnějších evropských filmových festivalů – ve švýcarském Locarnu, nebo věhlasný čínský režisér Wang Bing, držitel cen z festivalů v Benátkách, Rotterdamu, Yamagaty či Marseille. A desítek dalších tvůrců, kteří přijedou osobně představit své filmy a diskutovat o nich následně s diváky.“

Plakát a tvář 18. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava byly tematicky odhaleny v prostorách bývalé jihlavské textilky. Ústředním motivem je výrazný černobílý znak továrny, která není letos jen vizuální dominantou festivalu, ale promítne se i do dramaturgie. Autorem výtvarné koncepce je od roku 2001 výtvarník, pedagog a nakladatel Juraj Horváth.

„Továrna je pro nás mnohovrstevnatou metaforou dnešního světa i znakem, který ukazuje, jak se naše společnost za posledních 120 let proměnila,“ rozvíjí záměr letošní koncepce ředitel festivalu Marek Hovorka. „Byl-li konec Rakouska-Uherska dobou zakládání muzeí a období první republiky budováním škol, jsou znakem dnešní doby právě nově projektované tovární haly, skladiště a nákupní centra.“

Znělku letošního ročníku vytvořila legenda české kinematografie Jan Němec, loňský držitel ji.hlavské Ceny za přínos kinematografii a režisér vrcholných děl československé nové vlny Démanty noci či O slavnosti a hostech. Šlo o jeho vůbec první zkušenost s podobným formátem, intenzitu výsledného tvaru však lze pocítit už z jeho kratičkého prohlášení o natáčení znělky: „Není malých a velkých filmů. Dvacet vteřin vyjadřuje znepokojení nad možným zánikem filmu. Vlastnoručně zvoním na poplach a stín mé ruky je podpis.“

Letošní ročník festivalu kromě již tradičních soutěžních sekcí Opus Bonum, Mezi moři, Česká radost a Fascinace představí také dvě nové soutěže. Tradiční sekce Krátká radost zaměřená na krátkometrážní snímky získala soutěžní status a v další nové soutěži První světla ocení porota nejlepší debut uvedený v rámci Opus Bonum, Mezi moři a Česká radost. Ani letos nebudou chybět retrospektivy výrazných osobností a unikátní tematické sekce.

„Letošní program potvrzuje zařazení ji.hlavského festivalu mezi nejvýznamnější akce zaměřené na autorské dokumenty v Evropě. Mezinárodní soutěž Opus Bonum nabídne 5 světových, 5 mezinárodních a 1 evropskou premiéru. Podobně exkluzivní program obsahují i další sekce. Nová soutěž První světla pro debutující filmaře jen podtrhuje objevitelský charakter Ji.hlavy. Diváci na plátnech mohou vidět díla věhlasných tvůrců, jako například Errola Morrise, Ulricha Seidla či Clauda Lanzmanna, i snímky debutantů z nejrůznějších částí světa,“ uvedl k programu ředitel festivalu Marek Hovorka.

Ve třech programových blocích – zaměřených na československou historii továrny, na vizualitu továrny v experimentálním filmu a na současné podoby továrny – se odráží dlouhodobé přesvědčení Ji.hlavy, že při zkoumání jakéhokoli fenoménu je třeba se se stejnou pozorností věnovat obsahové i formální stránce. První sekce - retrospektiva českých archivních filmů – nabídne průřez 20. stoletím a různé typy reprezentace továrny v českých nonfikčních a dokumentárních snímcích. Ukáže tak také na řadu poloh tzv. průmyslového filmu – od informace k propagaci či kritice. I tady však citliví kameramani často našli zalíbení v křivkách strojů a inspirováni rytmem práce a výroby pojímali zakázkovou tvorbu jako vizuální symfonii.

„Letošní tematická retrospektiva v rámci Fascinací uvede různé způsoby, jakými byla továrna či průmyslová výroba ztvárněna v avantgardní kinematografii napříč dvacátým stoletím. Dvacet vybraných snímků je zároveň přehlídkou formálních a technologických postupů příznačných pro určité proudy experimentálního a poetického dokumentárního filmu, od prvních časosběrných pokusů a impresionistických obrazů, přes strukturalistická a esejistická díla, po digitálně manipulovaný materiál found footage koláží,“ popisuje podobu druhé sekce dramaturgyně Andrea Slováková. Výběr současných snímků, které se zaobírají továrnou jak vizuálně, tak i sociálně, se nebude promítat jen v Ji.hlavě. Část tohoto bloku bude k vidění na festivalu, další souběžně na portálu Doc Alliance Films (dafilms.cz). Jde o unikátní způsob distribuce, která nabízí divákům zcela nové možnosti.

Filmové korespondence

Na počátku celého projektu stál více méně náhodný návrh z roku 2004, iniciovaný Centrem současné kultury v Barceloně, o natočení filmů, které by svou formou odkazovaly k dopisům. Nikdo tehdy netušil, že se podaří vnést do kinematografie nový žánr. Dnes již uzavřený projekt Filmových korespondencí budou v Ji.hlavě reprezentovat filmy pěti dvojic světově uznávaných režisérů, kteří si navzájem vyměňovali audiovizuální korespondenci. Pět španělských (případně mexických) tvůrců a pět autorů z různých koutů světa se spojilo v rozsáhlém a zcela ojedinělém počinu na pomezí filmu, výtvarného umění a literatury, který může sloužit jako vstupenka do estetického světa významných světových tvůrců, ověnčených mnoha festivalovými oceněními, ale též jako netradiční zážitek velmi intimní povahy.

Do svého soukromí i do tajů vlastní autorské poetiky diváky pozvou: Tanečník na pomezí fikce, dokumentu a výtvarna Isaki Lacuesta a meditativní auteurka Naomi Kawase. Dědic bratří Lumiérů José Luis Guerín a legenda newyorské avantgardy Jonas Mekas. Solitér Albert Serra a argentinský minimalista Lisandro Alonso. Subtilní pozorovatel lidského chování Jaime Rosales a kritický kronikář současné Číny Wang Bing. Mexický mistr filmového rytmu Fernando Eimbcke a citlivá pozorovatelka mezilidských vztahů So Yong Kim.

„Záměrem kurátorského centra bylo využít vizuální možnosti filmu k předvedení epistolárního žánru v obrazech. Divák-čtenář by se měl pohybovat v prostoru a libovolně si vybírat, pro jakou část dopisů se rozhodne a jak dlouho ho bude bavit nahlížet do cizího soukromí, protože dopisy jsou především soukromým prostorem. I když samozřejmě autoři věděli, že jsou určeny pro třetí osobu – anonymního diváka-čtenáře. Je pozoruhodné, jak moc se v každém dopise odráží autorský rukopis každého z režisérů, přičemž toto odpovídá i výběru korespondentů. Nikdy se nesešly dvě filmařské osobnosti, jejichž styl by byl radikálně odlišný,“ přibližuje unikátní „výstavu“, která se po několika málo zahraničních uvedeních kompletně objeví i v Ji.hlavě, dramaturg David Čeněk.

Zapomenutý filmař Jiří Polák

Fotograf, režisér a citlivý člověk, který před srpnovou okupací Československa uprchnul do „místa zhmotnělého snu“, na ostrov Hormuz u pobřeží Perského zálivu, patří k zapomenutým postavám československé kinematografie. Jiří Polák spolu se svým filmařským souputníkem, scenáristou a povídkářem Pavlem Komancem stihnul natočit snímek Hospital v Kuksu, plný lyrických obrazů z všednodenního života a oceněný tehdy na festivalu v Oberhausenu, ale domácí uznání už si neužil. Po emigraci a krátkém pobytu ve Vídni a Švýcarsku přijal filmařské angažmá v Íránu. Na zadání místních úřadů připravoval spolu s Komancem film Z Čech až na konec světa, natáčel však hodně „po svém“ – výsledkem je vhled do zvyklostí a životaběhu orientální kultury. Během přípravy filmu Komanec zahynul, což mělo zásadní vliv na Polákovu následnou životní cestu. MFDF Ji.hlava uvede oba zmiňované Polákovy snímky, další součástí této pocty výrazné osobnosti s nešťastným osudem bude unikátní výstava Polákových fotografií a také představíme výsledky pátrání po ztracených filmech, které režisér vytvářel v Íránu. Půjde o jedinečné střípky filmové historie, které doplňují obraz československé kinematografie.

Pocta: Alain Resnais

„1. března 2014 zemřel ve věku devadesát jedna let významný francouzský režisér Alain Resnais. K připomenutí jeho díla jsme připravili dvě projekce sestavené z méně známých či úplně neznámých filmů. On sám se totiž nebývalou měrou zasloužil o rozvoj dokumentární tvorby ve Francii a ukázal její nové stylistické možnosti,“ přibližuje podobu jedinečné přehlídky Resnaisovy převážně rané tvorby dramaturg David Čeněk.

Už v roce 1946 se Alain Resnais, autor proslulý nejen experimenty s vyprávěním a ohledáváním hlubin lidské paměti, jako je Loni v Marienbadu, ale též experimenty žánrovými, podílel na natáčení snímku Paříž 1900, který byl později označen za první esej v dějinách kinematografie. Ve stejné době začal natáčet v ateliérech umělců specifické portréty na 16mm film. Vznikla tak řada pozoruhodných filmů jako krátký hraný snímek Prsten, který je pantomimickým skečem v hlavních rolích s mimem Marceauem a Alainem Resnaisem. Tyto filmy se vyznačují – také dle jejich autora – mladistvým hledáním vlastního výrazu a jsou záminkami k pronikání do ateliérů řady významných tvůrců. Podobně jako Paříž 1900 vypovídají Resnaisovy krátké filmy mnoho o rodící se osobité poetice slavného tvůrce. Další prakticky neznámou podobu díla francouzského klasika dotvářejí díla na zakázku, na nichž je však vidět, že i na nepůvodním námětu lze dát průchod velké umělecké tvořivosti. Například Zpěv styrenu – dokument o umělé hmotě – se blíží audiovizuální symfonii. Většina Resnaisových snímků uváděných letos v Ji.hlavě měla v rodné Francii jen pár projekcí a v České Republice budou všechny uvedeny vůbec poprvé.

Retrospektiva Kidlata Tahimika

Ji.hlavu navštíví také „otec filipínského nezávislého filmu“, režisér, herec, scenárista a producent Kidlat Tahimik. Zakladatel tzv. filipínské nové vlny a vlivný glosátor postkolonialismu a nerovnováhy moci ve světě, kterého na západě proslavil Werner Herzog, když o něm řekl, že jeho filmy ze sedmdesátých let patří k vůbec nejsvobodnějším filmovým dílům své doby. A společně s Francisem Fordem Coppolou mu významnou měrou pomáhali uvést jeho nejslavnější, částečně autobiografický snímek Perfumed Nightmare, který bude také součástí Tahimikovy ji.hlavské retrospektivy. Směs deníkového filmu, dokumentárních postupů a filmového eseje už se stihla stát klasikou filmových dějin. Kidlat Tahimik má od doby, kdy tento jeho debut spatřil světlo světa, pověst objevitele, jehož pronikavá kritika rozdílů mezi bohatými a chudými a dalších sociálních problémů vyvěrá z jemného humoru, všednodennosti i lásky k dětským hrám a hrátkám se slovy.

Soutěžní program

ČESKÁ RADOST - Soutěž o nejlepší český dokumentární film 2014

Česká radost, prestižní výběr nových českých dokumentů, není jen soutěží o nejlepší český dokumentární film, ale také přehlídkou nejčerstvějších trendů a různorodosti české kinematografie. V porotě tak jako každoročně zasednou osobnosti českého kulturního a společenského života.

Danielův svět (r. Veronika Lišková)
Pedofilie, poslední tabu moderní společnosti. Citlivý portrét osamělého studenta literární akademie a jeho boje s prokletím, touhou i vlastní identitou. O lásce, která musí zůstat platonickou.

Gottland (r. Lukáš Kokeš, Petr Hátle, Viera Čákanyová, Rozálie Kohoutová, Klára Tasovská)
Země hororu, smutku a grotesky, kterou by nevymyslel ani Kafka. Tak popisuje Českou republiku polský novinář Mariusz Szczygieł ve své knize Gottland. Pětice českých dokumentaristů přistoupila k povídkovému tvaru po svém. Kritický a melancholický pohled na dějiny i současnost, přehlídka nových trendů v českém dokumentu.

K oblakům vzhlížíme (r. Martin Dušek)
Portrét mladého milovníka tuningové subkultury jako metafora společenské situace na severu Čech. V problematickém regionu se zpřetrhanými mezilidskými vazbami může mít jedna kutilsky upravená součástka větší význam, než by se mohlo zdát. Observační forma přeplněná vizuálně podmanivými a výmluvnými obrazy.

Několik Let (r. Martina Malinová)
Donkichotský boj Miroslava Brože za zlepšení situace Romů v Česku na sebe bere podobu demonstrace proti vepřínu v místech bývalého koncentračního tábora v Letech. Prázdnota prostoru na místě zamýšlené blokády vyvolává frustraci a beznaděj. Střet rozpačité reality s anonymním prostorem sociálních sítí. Český aktivismus zblízka.

Lovu zdar (r. Jaroslav Kratochvíl)
Pět nefalšovaných myslivců vábí diváky na exotické safari, na svou sbírku trofejí i na posed v lese. V polkově svižném tempu a za pomoci dynamického střihu snímek představuje různé techniky lovu a zvláštní varianty osobního vztahu k myslivosti. Dokumentární esej si v ucelené formě bere na mušku českou myslivost, ale z myslivců si rozhodně nestřílí.

Jáma (r. Jiří Stejskal)
Kolem malebné ukrajinské farmy se nerozléhají polnosti, ale velké sídliště. Na Natašin pozemek na periferii Kyjeva, jenž rok po roce panely zatlačují hlouběji do jámy, shlížejí zlověstné jeřáby. Hrdá majitelka brání nejen desítky akrů půdy, ale také tradiční hodnoty rodiny, víry a vlastnictví.

Pavel Wonka se zavazuje (r. Libuše Rudinská)
Pavel Wonka – poslední politický vězeň, který zemřel v komunistickém vězení – obdržel v roce 2013 státní vyznamenání in memoriam. Disident a symbol revoluce, nebo spolupracovník StB? Režisérka poukazuje na problematičnost jednoznačného nálepkování a odhaluje stíny minulosti, které sahají až k nám.

Plán (r. Benjamin Tuček)
Praha čelí výzvě nového územního plánu. Zasedání zastupitelů magistrátu hlavního města zachycená v několikaletém časosběru vykreslují obraz veřejnoprávního aparátu, jenž rezignoval na funkci urbanisty. Město jako veřejný prostor, či volná aréna pro developerskou lobby?

Rodinné záležitosti/něco z videodeníků (r. Jakub Wagner)
Obraz tristního stavu sídla režisérovy umělecky založené rodiny. Rodinný portrét či rodinná inventura. Záznam prohlídky se prolíná s archivními záběry, od domácích videí, přes dokument ČT, až po ukázky z režisérovy dvanáct let staré bakalářské práce věnované jeho dědovi. Audiovizuální záznamy působí jako neurčité artefakty, jimž je třeba stále znovu vtiskávat punc osobní minulosti.

Česká cesta (r. Martin Kohout)
Kuponová privatizace coby symbol devadesátých let. Jak dlouho je třeba nechat trh bez dozoru, než se dokončí koncentrace majetku? Seznamy privatizovaných podniků defilují na plátně přes obličej Tomáše Ježka a dalších, kteří podávají neradostnou zprávu o povaze moci a rané demokracie.

Evangelium podle Brabence (r. Miroslav Janek)
Portrét zahradníka, evangelíka a hudebníka Plastic People of the Universe Vratislava Brabence, v němž zní jeden disharmonický tón saxofonu, osudy ptactva, smutek stáří, exil a také všechno, co zbylo z dějin. Stoupání na podzimní horu s novinářkou Renatou Kalenskou, v němž nezůstal žádný prostor pro klišé.

Opři žebřík o nebe (r. Jana Ševčíková)
V portrétu katolického kněze Mariána Kuffy, který ve slovenských Tatrách vede faru poskytující azyl propuštěným vězňům, alkoholikům, narkomanům a dalším potřebným, rezonuje otázka, zda může být víra odpovědí na utrpení sociálně vyloučených. Mnohohlasé svědectví o bídě a zmaru.

Pirátské sítě (r. David Čálek, Jakub Zahradníček)
Filmový štáb měl původně v plánu natočit film o fenoménu pirátství v Somálsku. Tvůrci ovšem netušili, že se svého záměru budou muset vzdát – místní s nimi totiž hrají dvojí hru, jež poznání somálské reality znemožňuje. Svébytná reflexe natáčecího procesu.

František svého druhu (r. Jan Gogola)
Bývalý úředník František Krause se již třicet let věnuje ornitologii. Ochraňuje a zkoumá ptáky, vyrábí pro ně budky a snaží se jim být co nejblíž. Všechny informace třídí a eviduje s pozoruhodnou přesností. Pozitivistická úcta k faktům, zenové režijní zpracování a voiceoverové podvracení konvencí přírodopisných snímků.

OPUS BONUM - Soutěž o nejlepší světový dokumentární film 2014

Soutěžní sekce Opus Bonum vybírá pozoruhodné filmy reprezentující současné tendence a trendy světového dokumentu.

Rock v kostech (r. Caroline Troubetzkoy)
Francouzskou režisérku uhranul frontman kapely The Oz. Výsledkem dvouletého setkávání je snímek o ruské nezávislé hudební scéně, o rockových deskách kopírovaných na rentgenové snímky a především osobní performativní dílo o historii ruského punkrocku i o politice.

Povolání: Dokumentaristka
7 íránských dokumentaristek, 7 autobiografických pohledů na zemi, zmítající se neustále na pomezí války. Autobiografický film o odvaze a potřebě dokumentovat svět a dění kolem sebe. Pozoruhodná zpráva o náladách v současné íránské společnosti.

Ming z Harlemu: Jednadvacet pater ve vzduchu (r. Phillip Warnell)
Bez ohledu na nevoli a pobouření spoluobčanů žil Antoine Yates se svými zvířecími přáteli – dvousetpadesátikilovým bengálským tygrem a dvoumetrovým aligátorem – několik let ve svém harlemském bytě. Meditace o svobodě, divokosti a vztahu ke zvířatům.

Já jsem lid (r. Anna Roussillon)
Leden 2011 se v Egyptě nesl v duchu protirežimních demonstrací. Zatímco v Káhiře se shromáždily desetitisíce protestujících, chudí vesničané na jihu země sledovali vyhrocené události z náměstí Tahrír pouze na televizních obrazovkách a v denním tisku.

Tvýma očima (r. Pietro Albino Di Pasquale)
Italský dokument pojednávající o každodenních životech pětice slabozrakých osob je zároveň experimentem založeným na analogii filmové kamery a lidského oka. Tvůrci se pokoušejí technickými prostředky filmového obrazu přiblížit divákům rozostřený svět slabozrakých.

Buenos Aire Free Party (r. Homero Cirelli)
Banální výjevy z přípravy a průběhu freetechno party cyklicky střídá frenetický sled záběrů událostí z historie Argentiny evokujících hypnotický stav děsivého tripu. Estetika videoklipu zachycující stav entropie vs. syrový záznam reality.

Pekingští mravenci (r. Ryuji Otsuka)
V roce 2013 se Peking stal městem s nejdražšími nájmy na světě, což se dotklo i režisérovy rodiny. Osobní videodeník a živelné svědectví o každodenních situacích, které se snadno mění ve vyhrocené konflikty.

Voda pro Tabato (r. Paulo Carneiro)
Uprostřed léta 2011 vyrazil Paulo Carneiro s filmovým štábem pracovat jako asistent režie na jistém projektu na západoafrické pobřeží. Nakonec tam neplánovaně natočil film vlastní – dokumentární reportáž z potápějící se lodi u pobřeží Guinea-Bissau, jejímž byl pasažérem.

Úkryt (r. Fernand Melgar)
Nervozita, stres a erupce násilí před bunkrem ve švýcarském Lausanne, kde každou zimu noc co noc dochází k selekci bezdomovců, z nichž drtivá většina jsou imigranti. Starý bunkr slouží jako krizový útulek, avšak množství žadatelů o lůžko překračuje nastavenou kapacitu. Film o lidech uvízlých v bludném kruhu byrokratického systému.

Dopisy Maxovi (r. Eric Baudelaire)
Bývalý ministr zahraničí samostatné Abcházie – země, kterou v její nezávislosti na Gruzii uznává jen několik států světa – Maxim Gvinjia je přítelem režiséra Erica Baudelaira, který mu od roku 2012 posílá dopisy z Francie. Intimní film o geopolitickém paradoxu.

Honba za větrem (r. Juan Camilo Olmos Feris)
Čtvrť Getsemaní v kolumbijském městě Cartagena se v posledních letech proměnila z původně nebezpečné oblasti, kde se dařilo zločinu, v atraktivní turistické centrum. Portrét šedesátiletého drogového dealera Gustava je zároveň kontemplací o pomíjivosti i o zanikající pouliční komunitě.

Lake (r. Shin'ichi Miyakawa)
Z jezera se vynořuje ruka držící kameru. Tento surreálný obraz reprezentuje pomyslnou tečku v osobních dopisech mezi dvěma japonskými tvůrci. Vybledlé záběry natočené na 8mm materiál vyvolávají z paměti režiséra přízraky minulosti. Experimentální korespondence značící prolínání života s filmem.

Dvacetník (r. Tiago Tambelli)
São Paulo, červen 2013: rozhodnutí městské samosprávy zvýšit cenu lístků městské dopravy o 20 centů vyvolává vlnu sociálních nepokojů. Ty jsou jen výrazem obecnější nespokojenosti pracujících se životními podmínkami. Étos karnevalu střídá atmosféra guerillových bojů, dvacetník jako metafora rozbouřené doby.

V letech (r. Philip Hoffman)
Samozvaný rodinný kronikář dokumentuje proces stárnutí vlastního otce. Experimentální film spojuje intimní záběry z rodinných videí s neopakovatelnými impresemi okolní krajiny, které vystihují pomíjivost lidského života.

O násilí (r. Göran Hugo Olsson)
Frantz Fanon byl vlivný politický myslitel, jehož názory výrazně ovlivnily protikoloniální hnutí v Africe. Název dokumentu švédského filmaře odkazuje ke knize, jež byla ve Francii zakázaná, neboť obhajuje práva kolonizovaných Afričanů. Šokující found footage záběry z francouzsko-alžírské války doprovází komentář zpěvačky Lauryn Hill.

Fovea Centralis (r. Philippe Rouy)
Jaderná elektrárna ve Fukušimě zpřístupnila pod nátlakem úřadů a médií videopřenosy z průmyslových kamer, které slouží jako zdroj meditativního filmu-básně pohybující se na hraně videoartu. Multiplikované obrazy, zvukové ruchy a psané texty se vpalují do mozku diváka jako obraz atomového hřibu do oční sítnice.

MEZI MOŘI - Soutěž o nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy 2014.

Soutěž o nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy 2014. Sekce Mezi moři reprezentuje země a národy střední a východní Evropy. Představuje dokumentární myšlení ve vzájemných dějinných, politických a kulturních souvislostech, s důrazem na regionální specifika.

Srbský právník (r. Aleksandar Nikolić)
Portrét muže, který obhajoval Slobodana Miloševiće i Radovana Karadžiće, tedy zločince, před nimiž za dřívějšího režimu prchal. Dokument nejen o osudech bývalé Jugoslávie a o válečných zločincích, ale především o rozpadu osobnosti, sonda se silou psychologického románu.

Kainovy děti (r. Marcell Gerö)
Tři muži, kteří v dětství zavraždili člověka. Tři zmrzačené životy, tři různé pohledy do hlubin maďarského kriminálu, tři mrazivé výpovědi z okraje společnosti.

Ve sklepě (r. Ulrich Seidl)
Pro mnoho Rakušanů je sklep místem, kde se oddávají soukromým zálibám. Pečlivý, ale též ironický analytik Seidl nahlíží do hlubin sklepení i podvědomí. Dokonale komponované obrazy, lovecké trofeje, zastupitelé a jejich hákové kříže, sado maso a další „koníčky“ zneklidňující optikou radikálního tvůrce.

Euromajdan: Hrubý sestřih
Protesty na Ukrajině pod drobnohledem skupiny mladých ukrajinských dokumentaristů. Hrubozrnná mozaika sugestivních pohledů a osobních příběhů, metafora, v níž se země nachází. Aktivismus extrémně zblízka.

Přicházíme jako přátelé (r. Hubert Sauper)
Neokolonialismus a brutalita v jižním Súdánu, země uvězněná mezi minulostí a postapokalyptickou budoucností, ale také mezi humanitární pomocí a necitlivými kapitalistickými investicemi.

6 kroků od sebe (r. Bartosz Dombrowski)
Mezi jakýmikoli dvěma lidmi na Zemi se vine řetězec známých o maximálně 6 článcích. Experimentální aplikace teoretického konstruktu i působivé podobenství o mezilidských vztazích na trase mezi Varšavou a Mexikem.

Nedýchat! (r. Nino Kirtadzé)
Jediné lékařské vyšetření stačí k tomu, aby Levanův život změnil směr. Autorka s nadhledem sleduje kolotoč absurdních situací a potíží protagonisty. Výsledkem je tragikomické vyprávění o flegmatickém muži, jenž se pokouší vypořádat se stavem životní nejistoty a najít sebe sama.

Poslední rok ve 114 minutách (r. Daniel Nicolae Djamo)
Jak vypadá poslední rok v životě člověka? Osobní téma režisér sleduje pomocí prostého způsobu snímání, kamera ani protagonisté neopustí prostor bytu, výsledkem je nebývale intenzivní, velmi intimní a formálně syrový záznam plynutí času a vztahu k milované osobě.

Mizející hranice (r. Iva Radivojević)
Etnickými spory rozdělený Kypr je pro žadatele o azyl jednou ze vstupních bran do „pevnosti Evropa“. Pětiaktová filmová esej o přistěhovalecké politice přibližuje fenomén imigrantství jako žitou zkušenost ze subjektivního hlediska prostoupeného sociologickými poznatky.

Felvidék – Horní země (r. Vladislava Plančíková)
Slovo označující dnes již neexistující severní část Rakouska-Uherska. Kolem něj soustředila režisérka svou osobitou dokumentární koláž o maďarsko-slovenských vztazích, plnou vizuálních odkazů k historickým událostem. Abstraktní téma uchopené skrze skutečné výpovědi i neotřelou animaci.

Zaostřeno na nekonečno (r. Joerg Burger)
Vedoucí vatikánského astronomického programu, držitel Nobelovy ceny za fyziku a muž, který údajně viděl UFO, přemítají o povaze nekonečna. Přemýšlivá, hypnotická esej plná ambientního zvuku, fantastických obrazů a gigantických teleskopů.

Oceán (r. Tamara Drakulić)
Režisérka a protagonistka v jedné osobě se společně se svým přítelem vydává nákladní lodí na Havaj. Účelem jejich cesty je rozprášit do moře popel nedávno zesnulého kamaráda. Kontemplativní deník o ryze osobní pouti, o jazyku, smrti a přátelství.

Tabletkáři (r. Bartosz Staszewski)
V 80. letech utekli z Polska do Švédska, aby dosáhli nezávislosti, ale nalezli pravý opak. Tadeusz a Krystyna jsou závislí na legálně distribuovaných lécích. Záchranná síť švédského sociálního systému se přitom kolem nich nebezpečně stahuje.

Přímý přenos (r. Zuzana Piussi)
Na pozadí smrti utýraného dítěte se rýsují temné obrysy systému státní sociální péče o ohrožené děti na Slovensku. Mozaika rozhovorů s lidmi, kteří systému čelí či jsou jeho součástí, nese neskrývaně kritický apel. Ten se ovšem netýká agresivních rodičů ani arogantních sociálních pracovníků, ale nefunkčního systému jako takového.

Les (r. Siniša Dragin)
Fantastický příběh o historikovi umění pátrajícím po obraze, který roku 1947 rumunský ministerský předseda daroval Josipu Titovi, rámuje tuto hravou filmovou studii. Obraz znázorňující les s opadaným listím vytvořil v 19. století uznávaný rumunský výtvarník – a právě v lese strávil Tito druhou světovou válku při partyzánském boji.

Komín (r. Laila Pajalnina)
V hrstce domů za městem, ve stínu starého komínu, tam, kde vládne spontaneita a hravost, žije několik plavovlasých děvčátek. Rozpustilý portrét svérázného dětského mikrokosmu představuje výjevy z každodenního života, v němž většinu času zabírá průzkum okolí a zvídavé dotazy.

Žalozpěvy: Černomořská odysea (r. Stanislaw Mucha)
Osaměle stojící sochy, chátrající architektonické památky a drobná vyprávění zdejších lidí. Na ty se zaměřuje podivuhodný reportážní snímek z cesty kolem Černého moře, která protíná hranice šesti států plných bizarních přímořských letovisek.

KRÁTKÁ RADOST - Soutěž o nejlepší krátký film 2014

Z tradiční sekce zaměřené na krátkometrážní tituly se letos stala nová soutěžní sekce. Mezi patnácti soutěžními snímky se nacházejí tituly z celého světa, které se zaobírají škálou nejrůznějších témat a také reprezentují mnohé aktuální tendence v současném dokumentu. Český zástupce Andran Abramjan, držitel zvláštního uznání poroty z loňské České radosti, ve svém filmu Argumenty svéráznou formou tematizuje možnosti dialogu o ukrajinské krizi z pohledu od západu a od východu. Čistě observační snímek Limity Evropy podkreslený ruchy a hlaholem demonstrací pak prozkoumává spontánní architekturu sedmi kyjevských barikád, jež byly navršeny v  ústí ulic vedoucích na náměstí Nezávislosti. Nápaditě nasnímaná kontemplace Trvání vstupuje do světa jazzové legendy Teda Cursona. Poslední návrh: scénář apokalypsy je s nadhledem pojatá rekonstrukce vzniku podkladů pro nahrávku rozhlasového vysílání, kterou by BBC odvysílala v případě jaderného útoku. První tři zlomky Francouze Gillauma Mazlouma v sobě spojují žánr autoportrétu, dokumentu i eseje. Rozrůstání všestranného umělce Nicka Jordana funguje jako vizuálně působivý časosběr o invazi bolševníku velkolepého do bažin kolem Manchesteru – zároveň však jde o alegorii narůstající xenofobie v naší společnosti. Portugalské Obrazce vyleptané do čepele mízou z banánovníku stojí rozkročeny mezi meditativní formou, fiktivní koloniální pamětí a sci-fi.

PRVNÍ SVĚTLA - Soutěž o nejlepší debut 2014

Dalším důkazem ji.hlavské tendence podporovat filmový průmysl a podílet se na objevování nových talentů je zavedení nové soutěžní sekce, která ocení nejlepší prvotinu. Debuty uváděné v tradičních soutěžních sekcích Opus Bonum, Česká radost a Mezi moři tak dostanou příležitost „utkat“ se v prostoru, který není omezen teritoriálně. Srovnání českého či východoevropského dokumentu s celosvětovou konkurencí může být cennou zkušeností, z níž si lze udělat obrázek o tom, co je rozdílné a co společné, a může fungovat i jako vzájemná inspirace nejen pro tvůrce, ale i pro producenty a další filmové profesionály.

FASCINACE - Soutěž o nejlepší experimentální dokumentární film 2014

Fascinace jsou soutěžní přehlídkou experimentálních filmů, která každoročně představuje unikátní přístupy k zobrazování reality.

5-9 (r. Ulf Lundin)
Všední dění večerů v kancelářské budově pozoruje autor přes prosklené tabule a skládá drobné úkony, pohyby i prodlevy do zobrazení imaginárního prostoru. Trpělivě sestříhaná mozaika vypadající jako jediná jízda kamery.

#47 (r. Miguel Biscaya)
Znaky reálné a imaginární krajiny tvoří obrazové vrstvy, v nichž se vracíme na známá místa, pozorujeme stíny, větve a trávu ve větru. Plány země i nebe jsou od sebe odtrhovány, paměť jednoho se zakusuje do nově se ukazujícího horizontu.

Aktivní obraz O (r. Becky James)
Textová kompozice je výsledkem vršení interpretací: autorka vytvořila animaci vycházející z Filosofických zkoumání Ludwiga Wittgensteina, tři diváci pak během jejího sledování formulovali svůj popis viděného.

Aula Magna (r. Andrés Denergi)
Svědectví o vnitřně důležitém místě v klasickém strukturálním provedení. Pookénkovým snímáním byly záběry sbírány během jednoho roku, hlavní místnost autorova bytu se otiskla do zvuku i obrazu. Tempo pozorování je pak zjemněno i procesem zvětšování z 8 na 16mm, kdy bylo každé okénko překopírováno dvakrát.

Pípnutí (r. Kyung-Man kim)
Kulturně institucionalizované projevy odporu vůči Severní Koreji a komunismu zkoumá autor kompilací materiálu z edukačních, instruktážních a propagandistických filmů, které převážně produkovala jihokorejská vláda za posledních 60 let.

Napadnutý obvod (r. Deborah Stratman)
Film o hranicích soukromí natočený v jediném záběru. Kamera pohybující se dovnitř a vně zvukového studia je umocněná audio útržky z Rozhovoru Francise F. Coppoly a dalšími filmovými citacemi.

Fascinující okamžiky (r. Yoshiki Nishimura)
Neřízené choreografie bílých bodů v černém prostoru ukazují klidné i zběsilé momenty tichého padání sněhu v téměř nerozeznatelném prolínání reálného a virtuálního světa. Poklidné zjevování střídá opětovný rozklad na bílé prvočástice.

Máme holé ruce (r. SJ Ramir)
Tichá chůze nás vodí temnou krajinou, v níž nechává pohled rozvolněně sklouzávat po obrysech kopců, luk a mraků, aby se pak zachytil o několik konkrétních objektů. Výrazná zrnitost přepisuje krajinu do nápadně melancholické předmětnosti.

Obrázek dokonalé pyramidy (r. Johann Lurf)
Podrobná dokumentace pyramidové stavby, při níž kamera budovu obchází dokola proti směru hodinových ručiček a každou hodinu zaznamená jeden obraz z další pozice. Úběžníkem obrazu zůstává svítící vrchol pyramidy, z různých úhlů proměnlivě vnořený do prostředí.

Salers (r. Fernando Dominguez)
Autor se vrací do Salers, francouzského městečka mezi horami, kde pobýval během nacistické okupace. V roztrhaných, zamlžených a pokrčených obrazech se vyjevují přetržité vzpomínky na uplynulou temnotu války.

Neznámý příběh (r. Sanchirchimeg Vanchinjav)
Uprostřed rozlehlé mongolské stepi stojí kruhová jurta a před ní tři postavy, představující dětství, mládí a stáří, ale také ráno, poledne a večer. Film asociativně spojuje symbolické obrazy a lidové hádanky, hrané a dokumentární výjevy, odkazující k mongolským tradicím a legendám.

Tíha sněhu (r. Daniel McIntyre)
Esejistický deník zkoumá radiační záření ve vztahu k nemoci, poškození a smrti – člověka i filmu. Koláž vytvořená z abstraktních obrazů stejně jako cestovních a vzpomínkových záznamů, zachycených v černobylské jaderné elektrárně.

A.D.A.M. (r. Vladislav Knežević)
Rozlehlost prázdných krajin, upoutávajících v pohyblivé makroperspektivě na své subtilní vzory, vytváří společně s hustě zastavěnými urbánními kompozicemi odtažitě fikční úvahu o vztahu člověka a stroje.

Ginza v pruzích (r. Richard Tuohy)
Dokumentaci luxusní nákupní tokijské čtvrti Ginza zpracovává autor technikou tzv. chromaflexu, kterou sám pomohl vyvinout. Proces barevného ručního vyvolávání umožňuje vybrané části obrazu vyvolat do pozitivních barev, některé nechat v negativu a jiné černobílé.

Jupiter Lolopop (r. Charlotte Dunker)
Mozaika tváří a postav v kompozicích typických pro turistické fotografie a filmy je vytvořena spojením 3564 maleb. Originální styl jejich filmových miniatur nechává vyniknout jednotlivým tahům štětce při zachování fotografické přesnosti výrazu.

Callisto (r. YoujinMoon)
Realistická zobrazení se překrývají s malbami a fotografiemi, aby vytvořily abstraktní struktury, znejišťující, zda je jejich původ v přirozeném, či virtuálním světě. Napětí mezi mikro a makro pohledy, mezi organickým a digitálním i mezi nehybnou malbou a pohyblivým filmovým vyobrazením budují dramatický vývoj.

Vystřihovánka (r. Guli Silberstein)
Přesně mířená úvaha o roli kontextu ve vyhodnocování zobrazovaných situací z konfliktních zón. Za doprovodu jemné zcizující hudby sledujeme dívku, jak křičí a gesty neústupně hrozí. Zprvu je však kontext celého dění zcela nepostižitelný. Postupně se vyjevuje prostředí: nejdřív na straně dívky a až v samém závěru vidíme situaci kompletní, včetně příčiny jejího rozohnění.

Temná hmota (r. Karl Doing)
Osobní film skládající fotografie krajin z archivu režisérova otce, zároveň však zkoumá možnosti vytvoření „krajiny“ i materiálově – filmový pás vystavuje působení kvasnic, soli, listů a mořských řas, které vytvářejí reakcí s filmovou emulzí nové obrazové kvality.

Drogy! (r. Miko Revereza)
Turistický film natočený na 8mm film, který se dívá na Los Angeles očima filipínského imigranta. Konfrontací americké popkultury a filipínských tradic zkoumá kulturní identitu.

Pole (r. Yi Myun)
Jediný záběr se jeví v začátku jako fotografie, až po trpělivém setrvání v jeho kompozici najednou vítr nadzvedne plachtu na lešení a pohyb ukáže, že se díváme na filmový záběr, který je režisérovým vyjádřením k urbánní ekologii.

Procházka obrazy (r. Hayoung Jeon)
Pro svoje zkoumání, jak obraz odpoutat od jeho stabilního rámu, zvolila autorka jako opěrný bod CloudGate, plastiku Anishe Kapoora v Chicagu, obří zakřivené zrcadlo, v němž pozoruje okolí ulice i sebe, jak natáčí. V postprodukčním procesu pak odrazy vytrhává z původních kompozic.

Gedankenstrich(e) (r. Thomas Mohr)
Zmnožení variací vnitřních i vnějších pohledů během cesty vlakem, kdy samotná kombinace obrazů řadících se do úhledných mřížek evokuje jízdu, je především poutí krajinou textu. Film vychází ze skladby Requiem německé konceptuální umělkyně Hanne Darboven.

L (r. Jacques Perconte)
Jízda hřbitovem Père Lachaise za svítání proměňuje viditelný záznam místa v digitální stopy rozednívání, čímž zpřítomňuje paměť, kterou toto místo nese, a promítá ji do vlastností jednotlivých obrazových částeček.

Lunární almanach (r. Malena Szlam Salazar)
Pozorování měsíce pookénkovým snímáním a dlouhými expozicemi na ručně vyvolávaný 16mm film Ektachrome vytváří kroniku měsíčních fází. Vrstvení zdůrazňuje, že sám pozorovatel se pohybuje v nelineárním čase.

Červené capriccio (r. Blake Williams)
Foundfootage hříčka vytvořená s anaglyfickým 3D efektem se točí kolem policejního chevroletu a formálně vychází ze skladeb Čajkovského a Stravinského i z malby 18. a 19. století.

Sedmá ponorka (r. Allan Brown)
Zvuková koláž otázek a drobných poznámek z dětských vědomostních soutěží připomíná nadané děti, od nichž se očekávají bryskní odpovědi. Asociativně skládané průmyslové obrazy přitom odkazují na nutnou fragmentárnost takového encyklopedického vědění.

Rozpuštění záběru (r. Siegfried A. Fruhauf)
Fotografie okraje moře jsou vytrhnuty z monotónního klidu, když se začínají tavit, a zachycená hladina se tak zdánlivě vzdouvá a bouří. Čtyři paralelně položené záběry nezávisle na sobě procházejí materiální proměnou.

Studie synchromie (r. Patrick Bergeron)
Konceptuální 3D reinterpretace klasického avantgardního filmu vychází z rozkladu Synchromy (1971) Normana McLarena. Z původních obrazových i zvukových stop vznikají nové obrazy i soundtracky.

Civilizační touha (r. Carolina Astudillo Muñoz)
Koláž z rodinných filmů natočených ve Španělsku během občanské války a v začátcích frankismu se soustředí na téma, které rozpoutala Virginia Woolf v knižní eseji Tři Guineje: na válku jako pošetilou a výhradně mužskou fikci.

Tokio (r. Ditmar Brehm)
Tváře a části těl převrácené do negativu, přibližované a v pohybech plynule zpomalované, aby se z nich staly vláčně se pohybující plochy ve stupních šedé, emoce ve výrazu tváří jsou umocněny prodléváním, obrysy se vpíjí do neurčitého okolí, přesná rytmizace je zvýrazněna vracejícím se zvukem.

Tridentská symfonie (r. umělecká skupina Flatform)
Stmívání ubírá detaily z výhledu na horskou krajinu, kde orchestr za pomoci živých not – dětí s notovými partiturami připevněnými na zádech – hraje Mahlerovu Osmou symfonii. Postavy se v pečlivé choreografii dávají do pohybu, aby jejich mizení probíhalo v souladu s rozkladem hudby i obrazu.

Dvojí selhání (r. Michael Moshe Dahan)
S postupným rozpouštěním emulze negativu se v chemickém roztoku rozpíjí i podobizna Jeana-Luca Godarda, který si dle dobového příběhu nechal v roce 1976 na zakázku vyrobit speciální ruční 35mm kameru – ta však byla hlučná a špatně ostřila na dálku.

Digitální modelování krajiny (r. Sang-sok Ko)
Možná rekonstrukce urbanizační úvahy a procesu plánování mrakodrapové výstavby, která v Soule převládá jak pro kancelářské, tak pro rezidenční části. Proces imaginárního plánování jako kritická poznámka k přehuštěné velkoměstské zástavbě.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

O Autorech

-red-

(Článek je redakčně upravenou tiskovou zprávou některé z nevládních organizací. Jméno organizace uvádíme v záhlaví zprávy.)

Občanská společnost - návod k použití

Portál Občanská společnost - 
návod k použití Praktické návody, jak uplatňovat svá občanská práva. http://obcan.ecn.cz

- Právo vědět - Účast na rozhodování - Rovné příležitosti - Občan v EU -

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
NAVRCHOLU.cz Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz