Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - vše
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > 
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

 Veřejná prospěšnost  

Shrnutí diskuse k tématu veřejné prospěšnosti ke dni 25.11.2004 (od 15.10.2004)

22. 2. 2005
[Liga lidských práv] -


Shrnutí obsahuje výtah z dopisů zaslaných do konference obcansky-zakonik-l@list.ecn.cz. Pro plné pochopení některých názorů je nutné číst celý dopis a neomezit se na tento stručný přehled.

Tematické skupiny:
- Obecná úprava veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku
- Potřeba zvláštního zákona o veřejné prospěšnosti
- Transparentnost veřejně prospěšných organizací
- Veřejná prospěšnost vs. vzájemná prospěšnost
- Jaké výhody přiznat neziskovým organizacím

=======================================================================
Obecná úprava veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku

Téma otevřel Jiří Bárta (15.10.2004). Dle jeho názoru je obecná úprava veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku (jedná se o § 104 a 104a znění návrhu OZ z první poloviny tohoto roku) nadbytečná a špatná. OZ nemá a nemůže být normou, která se bude pouštět na půdu „financování a přiznávání výhod“. Navíc, znění příslušných paragrafů nic nemění na současném stavu (principiálně), protože „jsou faktické výhody, zejména daňového charakteru, přiznávány neziskovým organizacím a jejich dárcům na základě ustanovení daňových zákonů.“ Pokud by se tato úprava prosadila do praxe, znamenalo by to, že: 1. přístup k daňovým a jiným zvýhodněním by zůstal zachován pouze pro organizace poskytující službu či podporu; 2. o přístup k daňovým a jiným zvýhodněním by pravděpodobně přišly všechny organizace, jejichž činnost je postavena na jiném principu, než je poskytování služeb; 3. podobné omezující podmínky se mohou promítnout do grantové praxe ministerstev a samospráv.

S tímto názorem vyjádřil souhlas Dušan Dvořák (15.11.2004), Romana Šonková (15.11.2004), ing. Jan Nový (15.10.2004).

Souhlas vyjádřil i Josef Štogr (15.10.2004), který k tomu formuloval dva závěry: „1) Je aktuálně potřebná právní úprava která by napomohla k vytvoření forem veřejné kontroly - zejména veřejný rejstřík organizací; 2) Je třeba, aby se zpřehlednily podmínky a postupy, za kterých stát poskytuje neziskovým organizacím finanční prostředky. (Tyto závěry jsou i součástí dalších okruhů.......).

Formulaci § 104 a § 104a zpochybňuje i Milena Černá (18. 10. 2004).

Podle pana Nastuneaka (5. 11. 2004) by OZ neměl definovat veřejnou prospěšnost. Veřejnou prospěšnost je nutné oddělit od OZ.

Pan Bárta (15. 11. 2004) doplňuje, že stávající znění příslušných paragrafů, by poslalo ke dnu všechny ostatní neziskové organizace, které nejsou založeny na poskytování služeb.

============================================================
Potřeba zvláštního zákona o veřejné prospěšnosti

Paní Černá (18.10.2004) se domnívá, že i přes nedostatečnou formulaci příslušných ustanovení OZ by stačila jeho provázanost na daňové zákony. Skepticky hodnotí přijímání zvláštního zákona, které vidí až za horizontem jedné generace.

Podle pana Štogra (22.11.2004) dokonce není taková úprava nutná ani dost zdůvodněná.

====================================================================
Transparentnost veřejně prospěšných organizací

Pan Nastuneak (5.11.2004) zastává názor, že je potřeba zajistit zejména veřejnost a transparentnost veřejně prospěšných organizací a nezřizovat žádnou komisi nebo zavádět státní kontrolu. Stát by měl pouze „dbát na dodržování podmínek pro veřejnou kontrolu.“

K tomuto tématu se vyjadřuje i pan Dvořák (25.11.2004). Podle jeho názoru, by každá nezisková organizace „měla ve veřejném - pro veřejnost přístupném materiálu (web, brožury, výročka) a na nějakém veřejně přístupném (internet) státem provozovaném registru uvedeno svoje poslání, cíle, principy (pokud poskytuje služby veřejnosti), stanovy, adresu a jiné kontaktní údaje a uvedeny konkrétní osoby, které jsou v dané době ve statutárních orgánech (představenstvo, správní rada, dozorčí rada, revizní komise atd. ).“

To je názor i Michaely Frycové (22.11.2004). „Všechny NNO, které požívají jakékoli výhody neziskového sektoru, by se měly povinně zpovídat ze své činnosti, zveřejňovat podrobnou zprávu o svém financování, o své činnosti.“ K tomu paní Frycová ještě doplnila svou představu o způsobu diskuse nad problamatikou VP. „Co kdyby vznikly třeba dvě, tři, čtyři varianty zákona? A nad nimi se diskutovalo? Skutečné varianty, ne pseudovarianty, aby z toho vyšla jen jedna, jako že má hlavu a patu. Může je dokonce vytvořit tentýž člověk.“

=====================================================================
Veřejná prospěšnost vs. vzájemná prospěšnost

Ing. Nový (15.10.2004) vyjadřuje pochybnost, zda by měly být zvýhodňovány i některé typy vzájemně prospěšných organizací. Podle pana Bárty (7.11.2004) je toto dělení (na veřejně prospěšné a vzájemně prospěšné organizace) zavádějící a vytváří tvrdé hranice tam, kde žádné hranice nejsou. Vzájemně prospěšné organizace jsou často hybateli života v obcích. Nabízí ale i určitá kriteria, která mohou napomoci v rozlišení, komu poskytnout všechny výhody a komu nikoli. Hranici nachází „mezi činnostmi obecně/veřejně prospěšnými a činnostmi, jež slouží k privátnímu prospěchu ve formě finančního zisku plynoucího zakladatelům, či členům správních orgánů organizací. Ostatně takový přístup je v souladu s tím, že opakem anglosaského "public benefit" je právě "private benefit".“

S tímto vyjádřil nesouhlas Robert Cholenský (8.11.2004) Při určování, kdo dosáhne na výhody předpokládané zákonem o veřejné prospěšnosti, je třeba vedle odlišení soukromého a veřejného prospěchu ve formě finančního zisku hledat také další kritéria – tedy brát v úvahu komu je prospěch určen a jak je taková cílová skupina vymezena. Nakládání se ziskem nemůže být jediným kritériem, stejně jako dělení na vzájemný a veřejný prospěch.

K tomuto tématu navrhuje Ilja Hradecký (10.11.2004) inspirovat se definicemi v jiných evropských zemích. „Podnětem by mohl být např. obsah konference, která se uskutečnila v Bruselu 28.6. - 29.6. 2004 pod názvem Obecně prospěšné sociální služby v Evropské unii - jejich specifika, potenciál a potřeby. […] Jiná možnost je britský Charity act 1993, který je velmi propracovaný (100 paragrafů na 96 stranách).“

Proti názoru pana Cholenského vystoupil pan Bárta (15.11.2004), který v této souvislosti položil několik velice inspirativních otázek. Těmito otázkami směřuje proti dělení na veřejnou a vzájemnou prospěšnost organizace. Je přesvědčen o tom, že „tudy cesta opravdu nevede a že pokud budeme uvažovat tak, jak to naznačuje váš článek, dostaneme se do situace, kdy nějaká komise bude docházet k absurdním závěrům typu, že: sázet stromky je veřejně prospěšné pouze tehdy, jestli je sázíme tam, kde jich není dost; vydávat svépomocí kulturní časopis může být veřejně prospěšné, ale nejprve se budeme muset podívat na to, co a jak časopis píše a kdo do něj přispívá; naplňovat dětem volný čas ekologickým vzděláváním veřejně prospěšné možná bude, ale naplňovat jim ho třeba činností v Sokole, pěveckém sboru či v modelářském kroužku spíše ne; atd.“ Dále souhlasí s kriteriem diverzifikovaných finančních zdrojů. To by mělo být „podstatným kritériem při určování toho, je-li organizace obecně/veřejně prospěšná. Pokud totiž nějaká organizace získává diverzifikovanou finanční podporu/dary od "mnoha dárců", pak je jasné, že její činnost je "mnohými" považována za obecně prospěšnou. A to je důležitější fakt, než názor nějaké komise.“

S názorem pana Bárty souhlasí i pan Dvořák (16.11.2004), protože „každá organizace poskytující i pouze prospěch svým členům je současně velmi veřejně prospěšná, protože usměvaví lidé dělají ten nejlepší veřejný prospěch.“

Pan Štogr (21.11.2004) se domnívá, že pokud bude zákon o veřejné prospěšnosti postaven na protikladu mezi veřejnou a vzájemnou prospěšností, tak se tím vydáváme do rukou státního aparátu.

Pan Bárta (22.11.2004) ještě doplňuje, že péče, byť o malou skupinku lidí směřuje k dosažení obecného blaha, a jde tedy o obecně/veřejně prospěšnou činnost.

K tomu poskytuje několik příkladů ze skutečného života paní Frycová (22.11.2004). Zároveň připojuje kritiku názoru pana Cholenského. Je rovněž proti podrobnému výkladu zákona definujícího veřejnou prospěšnost. „Sebepodrobnější výklady někoho, kdo ten zákon tvoří, je nezodpoví. Každý vykladač může poskytnout svůj pohled na věc, nikoli obecně platné odpovědi. Nikoli "správné" odpovědi. Souhlasím s Josefem Štogrem, neexistují "správné" odpovědi. Co člověk, to názor. Co organizace,to trochu jiné podmínky a jiný kontext.“

Celou diskusi o veřejné a vzájemné prospěšnosti a jejich vzájemném poměru považuje za zbytečnou pan Dvořák. „Stát, kraje, nadace, firmy, občané at si samy zvolí nástroje, podle kterých budou chtít dávat veřejné nebo soukromé peníze. Všechny ty řeči o vzájemné či veřejné prospěšnosti jsou zbytečné.“ Tím se připojuje k paní Frycové, která zastává stejný názor. Měl by to „být občan sám, kdo rozhodne, komu svůj dar dá a komu nikoli. Zde by měla figurovat jen charakteristika "non-for-profit", aby bylo možné vyloučit různé "Gold world clubs".“

======================================================================
Jaké výhody přiznat neziskovým organizacím

Pan Bárta (22.11.2004) charakterizuje výhody, které by měly být spojeny se statusem veřejné prospěšnosti. Měly by to být: „1. daňová motivace pro dárce; 2. úlevy na daních z příjmu, dani darovací atp.; 3. případné přímé granty a dotace atd.“

DISKUSE - KOMENTÁŘE:


-
-

Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
NAVRCHOLU.cz Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz