Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - vše
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > 
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

 Veřejná prospěšnost  

Veřejná prospěšnost očima novopečené vesničanky

22. 2. 2005
Michaela Frycová -


Od prvních svobodných dnů po listopadu jsem pracovala v občanských sdruženích, většinou šlo o velké poskytovatele sociálních služeb. Připadalo mi naprosto logické, že takové organizace mají mít statut veřejné prospěšnosti a - s ní spojenou řadu výhod. Dnes vidím, jak černobílé vidění to bylo. Já, celý život "pražanda", bydlím teď na malé vesnici v severních Čechách. Také moje aktivity už se neomezují jen na sociální služby. Pracuji pro neziskový sektor jako celek, jezdím do NNO po celé republice (trochu i mimo ni) - a můj úhel se hodně změnil.

Nejdříve uvedu příklad, který mne kdysi hodně štval. Praktiky, které popíšu, se dodnes nezměnily, naopak, vidím, že takových organizací je mnoho. Jde o velkého poskytovatele sociálních služeb. Správní radu tvoří rodiče postižených dětí, kterým zařízení poskytuje služby. Správní rada nedodržuje ani vlastní statut, ale kde není žalobce, není soudce. Správní rada jsou i jediní členové sdružení, tedy tvoří i celou valnou hromadu. Jak se takové "občanské sdružení" v praxi chová? Poskytuje přece sociální služby. Chce na ně samozřejmě stále více a více peněz - na zlepšování služeb. Ze státního rozpočtu, od dárců.

Jde o humanitární organizaci, vše je tedy ve věci veřejné prospěšnosti v pořádku. Jak vypadá rozhodování takové organizace? Velmi efektivně se brání rozšiřování svých služeb na další potřebné, protože bližší košile než kabát. Lapidárně řečeno, potřebuje stále víc a víc miliónků pro "naše děti". Vždycky se najdou nové potřeby, lze vymyslet nová vylepšení. Pro naše děti. Brzy začali ze svého zařízení vylučovat hodně postižené a problémové děti (pochopitelně ty, jejichž rodiče nejsou členy správní rady, a tedy ani sdružení), kterým původně služby poskytovali. Legální důvod se vždycky našel. Prostě ty děti potřebovaly víc péče, rušily, zbylo méně peněz na „naše děti“.

Takové sdružení až naprosto neúčelně a proti smyslu věci stále vylepšuje pozlacenou klec. Ale to je jiná otázka. Podle svého názoru poskytovatelé služeb chtějí blaho „svých“ klientů a není jejich povinností starat se o jiné. Neodsuzuji je. Pracují pro znevýhodněnou skupinu, pro její „ráj na zemi“ (možná o něj ta skupina vůbec nestojí, ale ...) . Není jejich starostí, že jiní stejně postižení vedle nemají ani ti nejzákladnější služby. Protože třeba už nemají rodiče, kteří by založili veřejně prospěšné sdružení.

Na vesnici, kde bydlím, funguje fotbalový oddíl a jeho aktivity rozhodně nejsou jen o fotbale. Nebudu vyjmenovávat jejich aktivity v komunitě. Ale ve stanovách mají fotbal. Spolu s místními hasiči (taky jedna ze současných výjimek ze zákona, daných historicky) pořádají akce pro děti, výlety pro občany.

Funguje u nás i tolik vysmívaný Svaz žen. Nebýt jeho, vesnice by byla mnohem chudší. Aktivitami, vztahy, veřejnou prospěšností pro komunitu. Pro děti a pro ženy určitě. Svaz žen v naší obci, tedy pár z nich, se scházejí, pletou svetry a vyměňují si recepty a zkušenosti – a přitom se i pomalu emancipují tím, že si dávají rady, jak se bránit brutalitě opilého manžela při návratu z hospody. Typicky vzájemně prospěšná činnost. Jenže velmi pomohly jedné ženě, která se z uvedeného důvodu už třikrát neúspěšně pokusila o sebevraždu, vymanit se z domácího násilí (teď je na vozíku). Dokonce dokáží na dobrovolné bázi aspoň zčásti suplovat i úplně chybějící sociální služby. Ve vsi s necelými 400 obyvateli jsou zastoupeny snad všechny skupiny postižených (včetně 1 nevidomého, neslyšících, 3 vozíčkáři, 2 mentálně postižení.....není to vše). Je to sousedská výpomoc organizovaná Svazem žen? Je to vzájemná nebo veřejná prospěšnost? Uspořádaly také nedávno dětskou módní přehlídku s pohoštěním pro celou vesnici. Bylo úžasné vidět, jak se děti naučily krásně pohybovat a společensky se chovat. A to i děti „-náctileté“, náchylné k drogám a výtržnostem.

V létě jsem se divila, že kvetoucí jabloň neměla skoro žádná jablka, hruška nebyla na zahradě ani jedna, jen třešně se urodily. Jak to souvisí s NNO? Místní mi vysvětlili, že třešním stačí k opylení vítr, hrušním ne. Už nefunguje místní svaz včelařů, staří včelaři už vymřeli, mladým se do toho nechce a stromy se bez včel neobejdou. Jsou ti včelaři veřejně prospěšní nebo vzájemně prospěšní? Je - nebo spíše byla - veřejnost, které se prospěch týkal, dostatečně velká? Jsou jablka a hrušky na soukromých zahrádkách veřejný prospěch? A co udělá s přírodou tak velký úbytek včel, když zmizí vzájemně si prospěšní včelaři úplně?

Když jsem si udělala výlet na rozhlednu v Českém středohoří, bylo mi líto architektonicky moc pěkné, ale velmi zchátralé vyhlídkové věže s restaurací, která si na sebe nevydělá a původně i turistickou ubytovnou. Ani rozhledna asi dlouho nepřežije. Postavil ji koncem 19-tého století Spolek turistů českých (vida, spolek!). Sice byla vrácena skupině, která se hlásila k právnímu následnictví, ale.... Vybudovali si to tehdy pro sebe, pravidelně se tam „vzájemně“ scházeli. Jaksi mimochodem k tomu udržovali „veřejné“ cesty a turistické značky, krmili zvěř.. Byli veřejně nebo vzájemně prospěšní?

Pomáhám se strategickým plánováním jednomu rómskému občanskému sdružení v Chomutově. Dokáží skvělé věci, uspořádali festival pro celý region. Možná děti, kterým se věnují, čeká o něco lepší budoucnost. Asi o veřejné prospěšnosti není pochyb. A vím o jiných rómských sdruženích, které mají stejné poslání, ale fungují výhradně na principu vzájemně prospěšného praktikování „malá domů“ - a nejspíše ještě v rozporu s dobrými mravy a možná i se zákony.

Transparentnost, veřejná kontrolovatelnost, to je něco, co neziskový sektor potřebuje a bez čeho se do budoucna neobejde. To by mělo být legislativně ošetřeno. Bez nálepek přidělovaných kýmsi, se jistě dobře obejdeme i nadále. Zvlášť, když ty nálepky s sebou ponesou výhody a penízky jen pro někoho.

(Příspěvek do diskuze na obcansky-zakonik-l@list.ecn.cz; součást brožury s podkladovými materiály pro seminář k veřejné prospěšnosti konaný v prosinci 2004). Michaela Frycová

DISKUSE - KOMENTÁŘE:


-
-

Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
NAVRCHOLU.cz Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz