Pochod po sousedních národních parcích na Šumavě vedl k poznání vývojových cyklů přírody

3. 9. 2004 - PRAHA [Hnutí DUHA / Správa NP a CHKO Šumava]

V pondělí 30.8. byl ukončen 6. ročník pochodu napříč národními parky na Šumavě, který organizovalo Hnutí DUHA a německý BUND Naturschutz. Pochod proběhl s povolením správy NP a CHKO Šumava a Ministerstva životního prostředí. Zúčastnilo se ho celkem 30 lidí z celé republiky. Většina s nich uvedla, že na poznávací pochod přijela proto, aby strávila dny dovolené či prázdnin aktivní turistikou v přírodě, někteří také proto, aby se na vlastní oči seznámili s hojně diskutovaným problémem kůrovcové kalamity.

Během pochodu viděli účastníci přírodní krásy Národního parku Šumava (NPŠ) a Národního parku Bavorský les (NPBL). Například dvě ledovcová jezera (Plešné a Roklanské), tři druhy pralesů (horský smrkový, podmáčený smrkový, smíšený jedlobukosmrkový) či kamenné moře.

Odbornými průvodci byli v NPŠ Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA, a na části trasy ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. Průvodci v NPBL byli pracovník NPBL Volker Hartwig, Heike Dülferová z organizace BUND Naturschutz Freyung-Grafenau a předsedkyně organizace Zelené srdce Evropy se sídlem v Německu Inge Steidlová.

Velká část poznávací pouti vedla kůrovcem napadenými lesy obou parků. Účastníci se prošli po rozsáhlých holinách na nejvyšším hřebeni NPŠ, kde se v nedávné minulosti stromy systematicky kácely. Dva dny pak chodili v Národním parku Bavorský les po rozsáhlých plochách lesů s uschlými stromy, kde správa parku záměrně nechala přírodní kalamitě volný průběh. Viděli tam živý, obnovující se les i rozdíly v rychlosti a dynamice obnovy v nižších a vyšších polohách parku. Ověřili si, že pravidelně prováděné lesní inventury mají pravdu – les se skutečně sám obnovuje i v nejvyšších polohách hor.

Za nejkrásnější části NPŠ považovali účastníci Trojmezenský prales, oblast Plešného jezera a Cikánskou slať. Naopak jejich srdce si příliš nezískaly holiny, zejména kolem kalamitní svážnice a pásmo holinami zničeného lesa v oblasti Malé Mokrůvky a Černé hory.

Zajímavé bylo, jak účastníci na lesy s uschlými stromy reagovali. Při prvním kontaktu se soušemi na Březníku byli až vyděšeni. Pohled zdálky na smrt velkého počtu stromů byl pro ně neznámý, pro některé i nepříjemný. Na takový pohled nejsme totiž zvyklí. V hospodářských lesích se všechny souše kácejí, takže tato fáze generační výměny lesa je veřejnosti prakticky neznáma. Když ale vstoupili dovnitř lesů s uschlými stromy, zděšení se postupně měnilo v překvapení. S úžasem pozorovali, kolik života je v takovém lese, kolik rozmanitých druhů, struktur, tvarů a vůní se objevuje mezi vývraty, pahýly a stojícími soušemi. Jde o rostliny, houby, hmyz, ptáky a zejména mladé stromky nově rostoucího lesa. Někteří z účastníků si sami všimli, že les s uschlými stromy je živější a zelenější než holiny a že na rozdíl od vysušených holin je v něm i voda.

„I zdánlivě suchý les v národním parku je při bližším pohledu plný života,“ řekl ředitel správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Alois Pavlíčko. „Těžko si tento fakt uvědomíme při prvním zdálky prováděném pohledu. Ve skutečnosti vidíme pouze největší suché, staré stromy. Také nejsme připraveni na to, že část přírody může jít svou životní cestou a prodělat celý cyklus od zrodu až do stadia rozpadu ve své režii. Málokdo z nás zažil les, který došel i ke svému zestárnutí a posléze odumírání. To mimo jiné také proto, že tato doba je nesrovnatelně delší než doba, která je určena pro jeho růst před běžným komerčním využitím, ukončeným kácením. Zvykněme si na to, že v národním parku necháváme na významné části území proběhnout kompletní životní cykly a nepropadejme případné depresi z pozice naší krátkověkosti a omezených znalostí. Těšme se také z těch všech mladších stromů, které pod mrtvými velikány pokračují ve svém životním cyklu a se všemi formami života, žijícími v jejich stínu. Také neměřme národní park pouze efektem zpracovaného dřeva.“

Na závěr položili organizátoři účastníkům poznávacího pochodu otázku, zda je les s uschlými stromy odpuzuje. Žádný z účastníků neodpověděl kladně, všichni les s uschlými stromy přijali jako naplnění poslání národního parku zachovat vývoj přírody. Někteří uvedli, že přijedou na pochod znovu, aby se podívali, jak vývoj pokračuje. Většina však uvedla, že bez upozornění a vysvětlení odborných průvodců by jim mnoho zajímavých věcí uniklo a nevěděli by, co se přesně děje a jak celý proces probíhá. Jeden z účastníků se vyjádřil takto: „Prospělo by zvýšit počet strážců, protože ti mohou návštěvníkům Šumavy podávat informace a také instalovat větší počet informačních tabulí, kde se návštěvníci mohou dozvědět, jaké přírodní děje probíhají na místech, kudy procházejí, případně i otevřít nové naučné stezky.“

Podobné zkušenosti má i správa NPBL. Výzkum názorů návštěvníků, který provedla, potvrdil, že na les s uschlými stromy reaguje negativně jen malé procento návštěvníků (většinou místní lidé starší generace). Značná část uvedla, že se do národního parku přijedou podívat znovu, aby viděli, jak vývoj lesa po napadení kůrovcem pokračuje.

Tato informace byla vydána ve spolupráci s Hnutím Duha

Radovan Holub
tiskový mluvčí Správy NP a CHKOŠ
ul.1.máje 260
385 01 Vimperk
mob. 723 667 835

Jaromír Bláha
vedoucí programu Lesy Hnutí Duha
Lublaňská 18
120 00 Praha 2
mob. 731 463 929

Jaromír Bláha

DISKUSE - KOMENTÁŘE: