„Důležité je, že rozumím jejich řeči“

12.12.2014
DŽUBA [Charita ČR]

„Důležité je, že rozumím jejich řeči“, říká Marian Naakale, projektová manažerka Charity ČR v Jižním Súdánu, kde má na starosti práci s místními pastevci a kde pracuje na zajištění vakcinace a léčby jejich dobytka.

Marian pochází z Keni, ale pracuje v Jižním Súdánu. Denně jezdí asi hodinu autem od keňských hranic do kanceláře ve městě Narus, v hlavním městě provincie Východní Kapoeta, které je zároveň centrem charitního projektu v Jižním Súdánu. V Keni zanechává svou rodinu, tři děti, které s ní kvůli škole a jiným keňským školním osnovám nemohou být. Marian stejně jako většina pracujících žen v Africe vidí svou rodinu jednou za tři měsíce, navíc jen na krátkou dobu. Práce prostě nepočká a jsou potřeba peníze na zaplacení školného pro děti.

Kvůli dlouhým občanským válkám v Jižním Súdánu je většina zaměstnanců, kteří pracují na humanitárních nebo rozvojových projektech, původem právě z Keni nebo Ugandy. Občanské války měly negativní vliv na vzdělávání. Konflikty vyhnaly statisíce lidí z domovů a v utečeneckých táborech se snažili hlavně sehnat něco k jídlu než se vzdělávat.

Marian je z kmene Turkana, podobného kmenu Toposa, kterému je určen charitní projekt na vakcinaci a léčbu dobytka. Pro pastevce, kterým Marian pomáhá léčit jejich stáda, je zcela bezpředmětné, z jaké pochází. Podstatnější je, že mluví jejich jazykem a zná jejich kulturu. A právě to jsou důvody, proč ji pastevci berou jako sobě rovnou. „Navíc jsem pracovně v Jižním Súdánu již od roku 2007 a všichni mě tu znají,“ říká Marian.
Jak probíhá její pracovní den?

Neexistuje nic jako přesný plán práce. Vše závisí na počasí. Když prší, některé oblasti jsou i po několik dní nedostupné. Je potřeba být hodně flexibilní a využít čas k jiným aktivitám.

Práce Marian jako projektové manažerky obnáší schůzky s místními autoritami (zástupci ministerstev či různých organizací), které informuje o výsledcích projektu a očekává jejich reakce. Například když se zjistilo, že v jedné vesnici je vyšší výskyt jednoho onemocnění, požádala Charita ČR Regionální ministerstvo zemědělství o dodání potřebných léků. A její žádosti ministerstvo vyhovělo.

Marian Naakala na setkání s pastevci, kde se domlouvají na možnostech ošetření jejich stádDále je potřeba pravidelně navštěvovat místní lidi, pastevce, vesnice, ve kterých pracují Charitou vyškolení veterinární asistenti a kontrolovat jejich práci. Marian se tam setkává a hovoří s místními o tom, jak lze některým onemocněním stád předejít. Stále je těžké vysvětlit, že peníze, které se za léky vybírají, nejdou do kapes pracovníků Charity, ale nakupují se za ně léky nové. Někdy to chce dávku trpělivosti, než se s tím pastevci smíří.

Během cesty na návštěvu vesnic se občas stane, že auto zapadne v blátivém terénu, a Marian tak musí v buši, kde široko daleko nic není, zůstat i dva dny. Pro podobné případy je dobré mít v autě zásoby vody a jídla.

Často pracuje v kanceláři, kam za ní pravidelně chodí veterinární pracovníci a odkud si odnáší nové léky pro pastevce. „Jejich návštěvu využívám i k tomu, že mi ze svých poznámkových bloků předávají údaje o počtu vakcinovaných a ošetřených zvířat. Data poslouží k vypracování závěrečné zprávy o projektu, která je důležitá pro nás i Regionální ministerstvo zemědělství. Ukáže, jaké nemoci jsou hlavním problémem nákaz a úhynu dobytka v oblasti Východní Kapoeta,“ popisuje svou práci Marian.

Jako vystudovaná veterinární asistentka dokonce ve spolupráci s místním veterinářem proškolila veterinární pracovníky během dvoufázového školení, které proběhlo v červnu a v září letošního roku. Veterinární pracovníci si prohloubili své znalosti o léčbě hospodářských zvířat, o včasné vakcinaci, o účincích jednotlivých léčiv. Navíc školení posloužilo jako praktický seminář, kde veterinární asistenti mohli diskutovat o aktuálních problémech z praxe.

Důkazem, že si autority v oblasti aktivit Marian i dalších charitních pracovníků váží, je nabídka pomoci v případě zhoršení bezpečností situace. „Když jsem například z hlavního města převážela dodávku léčiv sám místní komisař, zajišťující správu celého kraje, mi nabídl auto s vojenskou ochrankou, aby nás nikde nepřepadli. Jde o příjemnou podporu. Hned se mi pracuje lépe,“ vysvětluje Marian.

A v čem vidí Marian smysl práce projektové manažerky? „Největší odměnou je pro mě viditelný pokrok u místních pastevců a zlepšení stavu stád. Uvědomuji si, že je to dlouhodobá práce. Je potřeba veterinární dohled stále podporovat. A co mě opravdu potěší, je, když mi spokojení pastevci darují třeba slepici. To mám pak moc dobrou večeři,“ uzavírá Marian své vyprávění se smíchem sobě vlastním.

Obecně se má za to, že základem úspěchu každého projektu je získat spolehlivé a pracovité zaměstnance, kteří jsou zapálení do práce, rozumí jí a také chtějí a dokáží co nejlépe využít projektové peníze ve prospěch cílových skupin, tedy konkrétních lidí, aby měli například co největší sklizeň, co nejvíce ošetřených stád dobytka, či získali a dostatečně využívali nové znalosti a dovednosti.

V případě Marian Naakale platí vše výše uvedené na více než sto procent. „Marian je pro mě zárukou toho, že vakcinace a léčba zvířat probíhá tak, jak má. U místních má důvěru a je velmi pohotová,“ chválí svou kolegyně zástupkyně Charity ČR.

Projekt Charity ČR pokračuje do konce roku 2014. Podle předpokladů bude ošetřeno okolo 20 000 kusů hospodářských zvířat a naočkováno okolo 100 000 zvířat. Marian Nakaale bude i nadále pokračovat v práci charitní projektové manažerky a v práci s veterinárními asistenty, pokud Charita ČR získá finance na pokračování i v roce 2015.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: