Motivovat lidi k práci snižováním dávek je nesmyslné

19.11.2014
PRAHA [Multikulturní centrum Praha]
Autor: Lucie Trlifajová

Rozhodnutí vlády nezvýšit hladiny životního a existenního minima nebude působit motivačně, ale dopadne na nejchudší, kteří pobírají dávky ke své nízkoplacené práci, starají se o děti nebo nemohou pracovat. Vyplývá to z aktuální ekonomické analýzy MKC Praha.

Namísto očekávaného zvýšení životního a existenčního minima se ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) rozhodla zůstat u jeho současné výše s odůvodněním, že „chceme lidi motivovat zejména k tomu, aby se opravdu vyplatilo pracovat a ne být na sociálních dávkách“ (ČT24, 16. 11. 2014). „Je pravda, že přijetím nízkoplaceného zaměstnání si domácnosti odkázané na dávky příjem téměř nezvýší. Příčina problému však neleží v příliš štědrém systému sociálních dávek, ale extrémně nízké hladině mezd, kdy mzdy nepokrývají základní náklady na život a pracovat za ně se nevyplatí,“ říká Lucie Trlifajová, hlavní analytička výzkumu „Kdy se práce vyplatí?“, který MKC Praha realizuje pro Agenturu pro sociální začleňování. Z výzkumu jednoznačně vychází, že příjmy ze zaměstnání zejména u rodin s dětmi často nepokryjí životní minimum rodiny a náklady na bydlení. „V případě nízké mzdy tak mohou být odkázány na dávky i domácnosti, kde oba dospělí pracují. “ pokračuje Trlifajová a upozorňuje, že minimální mzda je v Česku jednou z nejnižších v EU.

V posledních třech letech dochází k nárůstu čerpání dávek v hmotné nouzi, tento vývoj je nicméně třeba vidět především v kontextu dlouhodobě neřešené situace v oblasti sociálního bydlení, změn v oblasti sociálních politik a především pak zhoršování sociální situace rodin s nízkými příjmy. „V rámci realizovaných výzkumů se setkáváme se situacemi, kdy rodiny nemají dostatek financí k tomu, aby pokryly své základní potřeby jako jsou léky pro děti nebo dojíždění dětí do škol.“ říká Jakob Hurrle, výzkumník MKC Praha a analytik v oblasti sociální integrace. „Tato situace se přitom dotýká jak nezaměstnaných, tak i rodin, kde někdo pracuje. Zároveň je třeba zdůraznit, že zejména v chudších regionech je pro osoby s nižší kvalifikací možnost stabilního zaměstnání velmi omezená a přecházení mezi dávkovým systémem a dočasnými, většinou nízko placenými zaměstnáními není dobrovolnou volbou, ale jedinou alternativou,“ pokračuje Hurrle.

„Zmražení částek životního a existenčního minima tak znamená i snížení životní úrovně domácností nejchudších pracujících,“ poukazuje Trlifajová. V případě nutných nenadálých výdajů jsou pak takové domácnosti vystaveny závažným existenčním problémům a riziku zadlužení. „Řešit důsledky předlužení, chudoby a sociálního vyloučení až dodatečně pak bude pro stát znamenat podstatně vyšší náklady, než adekvátní navyšování státní sociální podpory“, shrnuje Trlifajová.

Kontakt:
Lucie Trlifajová
Jakob Hurrle, 776 151 958

Ke stažení:
Kdy se práce vyplatí? - celá studie (MKC Praha, 2014): http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-k-oblasti-zamestnanost/kdy-se-prace-vyplati-cela-studie-mkc-2014/download
Kdy se práce vyplatí? - výtah ze studie (MKC Praha, 2014): http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-k-oblasti-zamestnanost/kdy-se-prace-vyplati-vytah-ze-studie-mkc-2014/download

DISKUSE - KOMENTÁŘE: