Mnozí z nás mají obavy z hodnocení a pokynů, které tuší ze strany křesťanských moralistů. Někteří bychom chtěli formulovat alternativní návrhy, jak morálně hodnotit sexuální život. Není šťastné, činíme-li to zcela amatérsky. Ne že by pouze odborníci směli mluvit do otázek mravní odpovědnosti. Každý z nás má právo k tomu něco říci. Vždyť jde o náš život, naši odpovědnost a naše štěstí. Je ale dobré nechat se informovat a inspirovat od lidí, kteří se těmto otázkám věnují soustavně a s velkou péčí.

Německý katolický teolog Georg Denzler budí dojem autora, na něhož se můžeme spolehnout. Imponuje na jedné straně pečlivostí a na straně druhé odvahou říci i autoritami odmítané teze, pokud ho k nim bádání dovedlo. Systematicky se věnuje otázkám kněžského celibátu a dále fungování autorit v církvi. Jistou popularitu u lidí, kteří nečtou odborné knihy, si získal sepsáním příběhů katolických kněží, kteří se oženili, což je ostatně i jeho případ.

Ač je autor především historikem, neprovází nás kniha s poněkud provokativním názvem Zakázaná slast postupně jednotlivými stoletími. Rozdělil si látku na tři velké tematické okruhy. Na prvních asi stu stránkách se věnuje manželství, vývoji názorů na jeho nezrušitelnost a otázkám kontroly početí. Závěrečné desítky stránek se zaměřují na nesnadný a dosud nedokončený vývoj názorů na rovnost ženy s mužem.

Zde nás zaujme druhý díl, v němž se autor zabývá sexualitou mimo manželství včetně oněch podob sexuality, jako onanie a homosexualita, jež se tradičně označují za abnormality. Probírá zde též vyvíjející se postoj římskokatolické církve k aktivitám považovaným za morálně nebezpečné: koupání, tanci a cvičení. Homosexualitě se věnuje na devíti stranách. Stručně komentuje vybrané texty z bible a ukazuje, že žádný z nich se nezabývá "konstituční", tedy vrozenou homosexualitou. Přísný názor na čin, který se nesprávně označuje jako sodomie, prý církev převzala spíše od předkřesťanských Římanů a Germánů. Středověcí autoři mluvili o strašném a odporném hříchu, i když si byli vědomi toho, jak je velice rozšířen, a to i mezi duchovenstvem. Katolická církev požadovala tehdy pro pachatele i kruté světské tresty, ztrátu úřadů, postavení na pranýř, ba i upálení. Fanatický moralizátor ve Florencii na konci 15. století Girolamo Savonarola zřídil hrůzostrašnou špehovskou instituci na potírání "sodomie" zvanou Úředníci noci a klášterů. Pozoruhodné je, že sám skončil právě před pěti sty léty na hranici.

Novější vývoj autor popisuje v kapitolce s výstižným názvem Vzdor novým poznatkům staré předsudky. Oproti oficiálním stanoviskům Říma (dokumenty Kongregace pro nauku víry, Katechismus) lze vidět náznaky laskavějšího postoje u jednotlivých biskupů nebo biskupských konferencí. Na poslední stránce věnované soužití lidí stejného pohlaví je řeč o nezávislých pomocných aktivitách křesťanů, především německé skupině Homosexuelle und Kirche.

Zde jsme již měli příležitost referovat o vývoji postojů a o mnoha křesťanských aktivitách gayů a lesbiček. Autor se jim při celkové koncepci knihy nemůže věnovat podrobně. Jeho přehledné pojednání uzavřené střízlivou nadějí je podnětným shrnutím základních bodů. Knihu lze doporučit k podrobnějšímu čtení. Smíme doufat, že se křesťanské církve zamyslí nad výzvami a výtkami, jako je ta, jež kapitolu o homosexualitě uzavírá? Jejím autorem je Wunibald Müller a je adresována katolické i evangelické církvi: "Církve příliš dlouho strnule setrvávaly na okrajové poznámce bible o homosexualitě. Až příliš se zabývaly třískou v oku druhého, aniž by si povšimly, že samy měly v oku celý trám, a učinily se soudci nad druhými."

- Ivan Štampach -