Láska, jak všichni víme, je velké téma. Láska také tvoří základ většiny náboženství. Láska se týká všech, ať jsou věřící či nevěřící, ať jsou jakéhokoliv vyznání. Když se někdo někoho zeptá, "co je to láska", tak možná bez velkého dumání odpoví, že je to "když má někdo někoho moc rád". Tím se myslí, že láska je kladný vztah člověka k člověku. Ze zkušeností však víme, že člověk nemusí milovat jen člověka, ale také přírodu, práci, peníze, své auto, a někdy snad i svou vlast. A tak se nám tu nabízí hned spousta druhů lásek a o každé se dají psát romány. (Konec konců ony se také píší.)

Zaměřme se však na lásku člověka k člověku. I tato láska má spoustu podob: Láska rodičů - otce a matky k jejich dítěti, a jako odraz láska dětí k jejich rodičům - (také široké a mnohdy neveselé téma). Láska dvou mladých, nezkušených a naivních lidí, kteří teprve vchází do onoho života dospělých, ale i láska rozumných a zkušených nebývá mnohdy šťastná. Láska k bližním svým, ať jsou odkudkoli, ať jsou jakékoliv barvy, vyznání, orientace, či věku atd. - (také slabá stránka lidstva). Ať člověk prožívá jakoukoli lásku, velice často přichází na to, že v ní pokulhává. Někdy se láska dokonce změní v nenávist, nebo naopak v závislost. A tak si někdy pro omluvu člověk řekne, že když nemá smysl láska, tak snad ho bude mít její bratříček přátelství. Jenže přátelství není také nic jiného než vztah člověka k člověku, tedy jen jeden z druhů lásky.

Jak to, že i když to člověk ze začátku myslí dobře, upřímně a snaží se vyvarovat chyb, prožívá lásku tak neuvěřitelně křehkou a nedokonalou?

Především proto, že láska je dar! Nejvyšší dar!

Ne všichni jsou obdařeni stejnou měrou lásky jako vlastnosti, ale všichni jsme obdařeni stejnou měrou lásky, kterou má k nám lidem Bůh. Bůh je jediná bytost, která ví, co je to opravdová láska, jaké má skutečné vlastnosti, co všechno může dokázat.Však nám - lidstvu - tuto čistou skutečnou lásku maximálně projevil, a to obětí Ježíše Krista. Na nás je, co si z ní vezmeme, jak ji pochopíme, jak se z ní poučíme, jak moc chceme, aby na nás působila, jak moc se jí chceme oddat, jak moc se jí chceme nechat změnit.

Snad nikdo nedokázal vlastnosti té skutečné, pravé, božské lásky popsat tak jasně a přitom stručně jako apoštol Pavel v prvním dopise do Korintu.

První zvláštností, které si zde můžeme všimnout, je to, že lásku nenabízí jako vztah nebo vlastnost, ale jako cestu, a to cestu mnohem vzácnější, než dychtit po duchovních darech, jako jsou proroctví a uzdravování, ale i vzácnější cestu než učení náboženství, vedení církve, dokonce i službu potřebným, jak vyplývá z předchozího textu. Ukazuje nám tuto cestu jako mnohem vzácnější než cesty těch, kteří chtějí vidět nebo prožívat zázraky, nebo těch, kteří si chtějí svou pílí vysloužit místo v Božím království.

Nabízí lásku jako smysl života, cestu pro život, jako životní filozofii. A životní filozofii se nelze naučit, pro tu se musí člověk rozhodnout. Rozhodnout na základě vlastního uvážení. Buďto chci, nebo nechci tuto filozofii - cestu přijmout. Je to jenom nabídka, jedna z mnoha. Zkusme si tuto nabídku ještě jednou, ale pomalu a podrobněji projít. Zkusme se více soustředit, citlivěji vnímat tato slova lásky, po kterých jistě všichni bez pochyb toužíme, a ukládejme je do svého srdce. Možná se pak setkáme s tím, že nás tato slova budou sama měnit.

1. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kolik krásných slov se namluví bez lásky. Kolik se toho naslibuje, kolikrát jeden druhému lichotí jen tak, aby řeč nestála, nebo ze zášti, nebo aby odpoutal pozornost. Kolik lidí se třeba k dětem chová na veřejnosti krásně, hraje si s nimi, zpívá jim, připravuje krásné pořady a programy, ale ve skutečnosti je nemá rád; hlavně když mu to nese. Kolik lidí dokáže krásnými slovy okouzlit a mazat med kolem pusy a využít tak naivitu těch druhých. Kolikrát se dáme nachytat na krásná slova reklam. Slova, která jsou podávána jinak než s láskou, člověka ovlivňují a svádějí z rovné cesty. Jsou studená a chladná jako kov. Jen znějí.

2. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

Spousta lidí si zakládá na vzdělání, na moudrosti a dovednosti. Mnoho křesťanů si přeje ovládat svou vírou svět a změnit ho, dělat zázraky, velké věci, ale mnohdy tento postoj také není z lásky, ale ze zakládání si na kariéře. Z touhy být vidět, být ostatním na odiv. A i když to všechno mají a znají, bez lásky neznamenají nic.

3. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Mnoho lidí se rádo obětuje, rozdává a hraje si na samaritána jen proto, aby jim ti druzí byli vděčni a zavázáni. Kolik lidí se obětuje sebevraždou, a někdy právě proto, že lásku nemají. Nic jim to neprospěje.

Samozřejmě, že všechny tyto zkušenosti nejsou vždycky pravidlem, ale přesto se velice často stává, že vlastnosti lásky dokážeme využít pro vlastní potřeby. Zavineme ji do dobře vypadajících obalů a sobecky tím těžíme. Jenže ta pravá láska je jiná. Nemůžeme ji třeba rozeznat hned na první pohled, ale je. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Také to nemusí být pravda. Objeví se prospěchář převlečený za samaritána a zase v tom lítáme. Ve světě té pravé lásky opravdu moc není. Můžeme o ní snít, ale můžeme ji i probouzet. Ovšem začít musíme vždycky jen u sebe.

Zkuste teď na všechno zapomenout. Představte si, že jste čistou disketou a ukládáte si do ní nový program. Udělejte si pohodlí a čas a znovu v poklidu rozjímejte nad každým slovem, které vyjadřuje vlastnosti lásky a přijímejte je za své.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá, není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

Nevím jak vy, ale mne pokaždé, když čtu tato slova nebo nad nimi rozjímám, přepadá veliká touha po tom, abych všechny tyto vlastnosti měl v sobě osvojené, abych uměl opravdu milovat a chápat všechny lidi, ať jsou hodní nebo zlí, jenže často mi to nejde. Probudí se ve mně pýcha a zlost, udělám nějakou hloupost, pak si to uvědomím a mám na sebe vztek, že jsem opět v této zkoušce neobstál. A s tím jistě počítal i apoštol Pavel, a tak pokračuje ve svém psaní: Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Takže když vám bude smutno, protože v lásce stále a stále pokulháváte, nedělejte si z toho těžkou hlavu. Není důležité, jak jsme v lásce obstáli, ale že v ní obstát chceme a snažíme se pro to něco udělat.

A tak zůstává víra naděje a láska - ale největší z té trojice je láska! Amen.

Modlitba na závěr :

Náš nebeský Otče, děkujeme Ti za tvou lásku, kterou jsi nám lidem projevil tím, že jsi za nás vydal jediného svého syna Ježíše Krista. Děkujeme Ti za tvou nekonečnou milost, kterou nás stále a stále obmýváš. Děkujeme Ti, že nás miluješ tou pravou láskou, která je trpělivá, laskavá, nekonečná, čistá a která má vůbec všechny ty vlastnosti, které má láska mít, i přes to, že si ji nezasluhujeme, ani si neuvědomujeme její velikost a neumíme si jí možná ani vážit. A tak Tě, Pane, prosíme, uč nás této lásce, dej, abychom ji dokázali pochopit a abychom ji dokázali i žít. Prosíme Tě, Pane, dej, aby měli možnost poznat alespoň trochu lásky ti, kteří prožívají samotu, nebo jsou nemocní, nebo přišli o své blízké. Zároveň připojujeme i modlitbu, kterou nás učil Pán Ježíš: Otče náš …..

Amen.

- Zdeněk Turek -