Letos v lednu jsme v Mostě oslavili první rok působnosti pobočky Logosu, a to je důvod k malé rekapitulaci toho, co bylo, a k zamyšlení nad tím, co bude.

Vzniku této pobočky předcházelo to, že jsem nejdříve poznal Logos pražský, který mi hodně pomohl v jednom mém těžkém životním období. Už tenkrát mě napadla myšlenka, že by bylo dobré, aby Logos působil i někde na severu Čech, nejlépe v Chomutově, kde bydlím. Někteří organizátoři Logosu Praha mě v této myšlence podporovali, ale marně. Sehnat pro takové společenství zázemí a duchovní podporu v našem kraji se zdálo být nemožné. Nemožné pro neznalost, nepochopení a nepřístupnost místních křesťanských sborů asi pěti církví, které jsem znal. Uplynul nějaký čas a myšlenka o pobočce Logosu mě téměř opustila.

Zhruba před třemi čtyřmi roky jsem se dostal přes jednu svoji kamarádku do Českobratrské církve evangelické (ČCE). Byla to pro mě nová zkušenost, protože evangelickou církev jsem do té doby ještě neznal. Dokonce jsem si ani neuvědomoval, že je to církev, na jejíž půdě se schází Logos v Praze. V té době nastoupila svou farářskou službu ČCE v Mostě Jana Tožičková, která pod svá křídla dostala na starost i chomutovský sbor. Celkem rychle jsme se spřátelili. Poznal jsem, že je velmi otevřená, schopná naslouchat, vcítit se do druhého člověka, a že pochopení a tolerance jí nejsou cizí. A to i v případě, kdy se jedná o homosexualitu. Znovu se ve mně probudila dávná myšlenka o pobočce Logosu. Přednesl jsem tedy tuto myšlenku Janě a zároveň i jejímu manželovi Tomášovi, který se stal vedoucím Diakonie ČCE v Mostě. Oba dva tento nápad s nadšením přijali, a tak jsme to zkusili.

V první řadě bylo potřeba připravit pro tuto činnost půdu. Možností, kde pořádat setkání pobočky, bylo několik, ale protože je to společenství křesťanské, usoudili jsme, že nejlepší z variant bude, tak jako v Praze, Sborový dům ČCE. Na to se ovšem nejprve museli velice opatrně připravit členové tohoto sboru. Následovala spousta rozhovorů, opatrných sond, návrhů staršovstvu a členům sboru velice aktivní farářkou Janou. Velká většina z nich se myšlence Logosu nebránila a s pochopením souhlasila, aby se severočeská pobočka ve sborovém domě mohla scházet. Když bylo zázemí zajištěno, stačilo připravit program, udělat Logosu Most reklamu především v místních médiích a začít činnost této pobočky.

Nepočítali jsme s velkou účastí, ani že by od začátku mohl být projeven velký zájem. Věřili jsme jen, že zde na severu i západu Čech jsou lidé, kteří touží po takovém společenství, kde budou mít možnost setkat se s lidmi, kteří řeší stejné či podobné problémy, kde budou mít možnost bez obav nahlas říct, co je trápí, kde najdou porozumění a pomoc v otázkách homosexuality ve vztahu k víře v Boha a k církvi. Byli jsme připraveni i na možnost, že nikdo nepřijde. Chtěli jsme to jenom zkusit. Jen jsme chtěli, aby lidé věděli, že tady ta možnost je.

První naše setkání se odehrálo poslední neděli v lednu 1999. Nad naše očekávání přišlo kolem dvaceti pěti možná třiceti lidí - věřících různých vyznání i nevěřících. Měli jsme z toho samozřejmě radost, ale zároveň jsme si uvědomili zodpovědnost, se kterou přišla i pochybnost, zda na to máme, zda jsme připraveni pravidelně dávat dohromady program, který by alespoň trochu uspokojil takovou rozličnou skupinu lidí, a navíc v mezích, které Logos jako křesťanské společenství má. Zda jsme připraveni těmto lidem opravdu pomáhat, zda vůbec máme těmto lidem co dát. Pochybnosti často člověka nutí uvažovat o úniku či zpátečce, ale v tomto případě nešlo jinak, než zkusit jít dál.

Činnost mostecké pobočky se rozjela víceméně po vzoru pražského Logosu. Pravidelná nedělní setkání mají podobně jako v Praze tři části - duchovní část, pauzu a tematickou část. Dále se podařilo naší pobočce spolu s chomutovským ADAM klubem zorganizovat i několik výletů, které měly velký úspěch. Netradiční jistě byla i prázdninová nedělní setkání, která se konala v zahradě Sborového domu ČCE Most, kde hlavním programem bylo grilování a volná zábava. Tato setkání přilákala zase ty, kteří si nepotrpí na vážné povídání nebo nemají tak blízko k církvi a k víře.

Pobočka Logos Most je zatím nové, čerstvé společenství, které se učí a hledá možnosti, jak zaujmout, jak oslovit, jak pomáhat a kudy jít. Hledá, čeho se má účastnit a v čem je potřeba pomáhat. Lidé na severu Čech jsou jiní než lidé z Prahy. Na severu není tolik akcí a možností, kde se mohou gayové a lesbičky scházet a poznávat se. Homosexuálové z menších měst zároveň nemají tak velkou možnost ztratit se v davu. Tady na severu je hrozně malé procento věřících lidí, tudíž i věřících homosexuálů je poskrovnu. Je potřeba brát ohled i na skutečnost, že od doby, co vznikl Logos v Praze, již uplynulo několik let, během kterých se pohled na homosexualitu v našem státě celkově podstatně posunul k lepšímu. Je tedy potřeba hledat nové náměty a formy, co vůbec a jak dělat. Toto je ovšem záležitost nejen poboček.

Možná časem přijdeme na to, že organizace typu Logos už nejsou potřeba. Jsem ale přesvědčen, že to je zase otázka budoucnosti, protože Logos nebude potřeba tehdy, až církev pochopí homosexuály a homosexuálové pochopí samotného Boha, který vylévá svou milost i na ně.

- Zdeněk Turek -