Homeopatie

Nemoc pohledem homeopatie

Všechny náboženské systémy a idealistické filosofické směry se shodují v tom, že materiální sféra, svět, v němž žijeme, je oblastí sestupu, pádu, degenerace a postupného znečišťování nemateriální ideje. Ideje, která je však zároveň příčinou existence tohoto světa.

ZASTAVIT SESTUP DUŠE

Tak jako světlo od zdroje postupně slábne, až zmizí, tak jako existuje zřejmý rozdíl v kvalitě poslechu mezi tím, zda jsme od symfonického orchestru vzdáleni padesát metrů nebo kilometr (harmonie se ztrácí), stejně tak ubývá kvalita ideje směrem od jejího zdroje. Ten směr je obecně nazýván sestupem, vyhnáním z ráje, znovuzrozováním v nižších světech apod., ale také nemocí. Pro klasického homeopata není nemoc ničím jiným, než slábnutím životní síly člověka, zvyšováním entropie v mysli a v těle, zvyšováním turbulencí a narůstající neuspořádaností energií v organismu, prohlubující se v průběhu času. Tento sestup je přirozený pro živočišný život a příznivé či nepříznivé vnější podmínky jej mohou jen zpomalit či urychlit, nikoliv však radikálně změnit. Sestup má v podstatě tvar kužele či pyramidy - základní symbol, vyskytující se rovněž téměř ve všech systémech, ať je to špice křesťanských kostelů, muslimských minaretů, buddhistické stůpy nebo egyptského chrámu. Na špici, v konečném nehmotném bodě, je idea, nirvána, stav bez utrpení. Později si nakrelíme i pyramidu homeopatickou.
Většina náboženských a idealistických myšlenkových směrů však také říká, že je možno přirozený sestup a pád zastavit a vystoupit po stupních pyramidy či po Jákobově žebříku zpět nahoru. K tomu vedou mnohé cesty, přičemž jednou z nich je také idealistická disciplína, zvaná homeopatie.

VRÁTIT ŘÁD ORGANISMU

Jaké prostředky k zastavení sestupu duše, či, jak říká americký homeopat J.T.Kent, nehmotného organizačního principu v člověku, obecně existují:
1. Symptomy nemoci (poklesu, sestupu) samé, které kvalitnímu nehmotnému centru člověka signalizují, že pád a přirozený pokles vede k většímu a většímu utrpení. Funguje to i na nejprostší úrovni. Až donedávna se lidé, kteří překonali i těžší nemoc, pokud nebyla potlačena, s ní nejen vyrovnali, ale nikdy později ji nedostali. Nepotlačovaná rýma trvá u zdravého člověka týden (a už se neopakuje). Přirozené vyléčení z nemoci (i když jej nijak zvlášť nedoporučuji) vedlo mnohdy dříve k utužení imunity.
Potlačování, odmítnutí vnitřního uvědomění si nemoci, vede k dalším potížím, případně k nemoci chronické. Homeopaté odjakživa chápou fyzickou nemoc jako obranu organismu proti sestupu, jako výzvu, obrátit vývoj člověka směrem vzhůru.
2. Skutečnou a nejúčinnější léčbou je plné vnitřní uvědomění si symptomů nemoci. Proto třeba buddhismus doporučuje soustředění se na všechno utrpení v životě, aby byla cesta dolů zastavena. Proto je Buddha nazýván v klasických páliských knihách největším léčitelem. Analogii naleznem i v křesťanské mystice, kabale, józe, alchymii a podobně. Proto jsme někdy svědky toho, že lidé po těžké nemoci, kterou prodělali, po útrapách války či velkých osobních trápeních, s nimiž se vědomě vyrovnali, jsou překvapivě duševně vyvážení a odolní. V literatuře jsou popsány případy, kdy si lidé vyléčili těžkou chronickou nemoc meditačními technikami, vnitřním uvědoměním si nemoci. Také v psychoanalýze znamená plné a vnitřní uvědomění si příčin utrpení cestu k uzdravení. Homeopatie chápe léčbu tak, že nehmotnou potencí léku je podána informace o nemoci přímo nehmotnému organizačnímu centru. Toto vnitřní centrum pak nastolí řád v organismu. V Organonu Samuela Hahnemanna naleznetme mnoho výroků v tomto duchu, je to základ homeopatické filosofie.

PROŽITÍ A OČIŠTĚNÍ

3. Další cestou k obrácení vývoje vzhůru, cestou k odstranění nemoci, jsou rituály. Na tomto principu je založena šamanská léčba. Šaman přehrává symptomy nemoci pacientovi, a to s pomocí masky, tance, apod., což opět vede k niternému odvržení nemoci. Často pak "vyjímá" nemoc z těla pacienta v zástupné podobě - jako peříčko, žábu apod. Pacientovi je tím ukázáno, že jeho cesta již není ničím tažena dolů, že je svobodný (osvobozen od nemoci, říkají homeopaté). I šaman se obrací přímo k vnitřnímu organizačnímu centru člověka, k jeho duši.
Na příbuzném principu vznikalo také řecké klasické drama a z něj odvozená Aristotelova teorie katarze. Aristoteles říká, že předváděním nízkých vášní či nemoci (pathosu) hercem a jejich spoluprožíváním publikem se divák těchto vášní zbavuje. Jde opět o vnitřní uvědomění si utrpení. Nejinak je tomu i s mnohými náboženskými rituály. Není náhoda, že náboženské knihy různých systémů, které jsou při rituálech citovány, hovoří velmi často o krvavých, krutých příbězích a o katastrofických událostech, které symbolizují vnitřní stavy lidské duše.
Všem těmto hlavním proudům léčby, schopným obrátit vývoj člověka směrem k menšímu utrpení a k většímu sebeuvědomění, k vrcholu pyramidy, ke zdraví ať už na psychické nebo i na fyzické úrovni, je pak společný jediný základní princip, který poprvé zcela přesně pojmenoval Samuel Hahnemann, zakladatel homeopatie. Je to princip similarity - to, co léčí, je podobno obrazu nemoci, tomu, co člověka trápí. Jestliže prvním přírodním zákonem je sestup ideje, sestup bytí, druhým a stejně mocným je působení principu similarity, v jehož důsledku dojde k vývoji vzhůru. Těmto dvěma jsou všechny ostatní přírodní zákony (či zákony bytí) podřízeny. Příště si něco povíme o tom, jak tento princip funguje v homeopatické praxi, ve vztahu k nehmotnému centru pacienta.

Mgr. Jiří ČEHOVSKÝ