Psychotronická stránka Jana Hnilici

Cesty osudu

Před měsícem jsme zahájili seriál o osudu. O tom, jakým způsobem jsme ovlivňováni na pozemské cestě. Dnes se zamyslíme nad tím, jakým způsobem bychom se měli orientovat v zdánlivě jednoduché, ale vlastně nesmírné složité každodennosti.

SÁM SOBĚ JASNOVIDCEM

V prvé řadě si musíme uvědomit, že zdánlivě nudná každodennost zasluhuje z osudového hlediska stejnou pozornost, jako období velkých zvratů a rozhodnutí. To je totiž prostor, kde v každé sekundě narůstá sémě budoucích dějů. Vedle základní linie, kterou nemůžeme ovlivnit, protože je daná, existuje poměrně široký rámec událostí, jež jsou v naší moci. Jinak řečeno: to, že dojdeme z bodu A do bodu B je dáno, ale můžeme tam dojít pěšky, přes Alpy a v zimě, nebo také příjemnějším způsobem, bez ztrát fyzických a psychických sil a zatěžování okolí. O tom, co se s námi děje, se můžeme dozvídat nejen od jasnovidců, ale vlastním citem: naučíme-li se odečíst takové signály z projevů, které nás provázejí na každém kroku. Abychom k takovému umění dospěli, je třeba si uvědomit několik základních principů.

VERZUS ANDĚL STRÁŽNÝ?

Za prvé musíme vědět, že se na tomto světě sice snažíme o "cosi" na první pohled sami, ale rozhodně nejsme bez vnějšího dozoru bytostí, které nedokážeme vnímat našimi nedokonalými smysly. Tyto bytosti nás sledují z několika rovin pohledu. Ten první je nezaujatý, v naší terminologii bychom řekli nezaujatý či dokonce lhostejný. Druhý je ovšem již angažovaný. Vystupuje zde tzv. ochránce, kterému jsme zvyklí říkat anděl strážný. Nemusí jít vždy o bytost oddělenou od naší duše, protože je možné, že jde o výraz hlubin naší duchovní podstaty (psycholog by řekl podvědomí, ale není nutné to chápat takto).
Další bytost se nemusí vyskytovat vždy, ale je nutné s ní přece jen počítat. Jde o zbytky různých činů a výrazů nepřátelství proti nám. Tyto síly by mohly škodit, nesmíme však na ně svádět všechno špatné. Musíme si uvědomit, že hlavním škůdcem (v ošemetných situacích) si jsme my sami, naše omezenost a neznalost, k čemuž se ještě vrátíme. Je nutné počítat i se zákonem odrazu, který, podobně jako ve fyzikálním světě, vrací to, co činíme, směrem k nám, což může být jak pro naše dobro, tak v náš neprospěch, podle toho, jak se právě chováme. Zákon odrazu je jeden z nejvýznamnějších při "narovnávání" naší cesty životem, neboť nám dovoluje hodnotit jednotlivé činy poměrně brzy poté, co je dokonáme. To nám umožní zamezit jejich hromadění a přeměnu v situaci, kterou bychom mohli právem nazvat katastrofou. Pokud jsme si toho vědomi, snažíme se chovat k ostatním lidem a všemu kolem tak, aby nedocházelo k negativním odrazům na nás a naši cestu. Ne vždy jsme toho schopni, zvláště když vezmeme v úvahu hranice vlastní úrovně, soubor všech vědomých i nevědomých prvků, které vytvářejí neustálý sled motivů a činů. Mnohdy se neubráníme činům, které vytvářejí nedobré vibrace pro náš osud a odraz směrem k nám, deformaci cesty.

ABSURDNÍ PŘEKÁŽKY?

Musíme být citliví k ozvěnám z vnějšího světa, naučit se je registrovat a hlavně: chovat se podle nich a náležitě odpovědět. "Ozvěny" k nám přichází mnohdy v samém počátku činů, které pro nás nejsou dobré. Snažíme-li se o něco a jsme stále pronásledováni nepřízní, stojí zato se hlouběji zamyslet, nejdeme-li "proti větru", tedy proti osudu. Nejde o hlásání poraženeckých nálad a návodu odsunout vše, co se nám nepovedlo na první pokus. Ale skutečně existují signály, které zcela zřejmě upozorňují na rozpor mezi našim přáním a pozitivní osudovou linií. Jde hlavně o tzv. "absurdní překážky", které nám to dávají najevo. Chceme třeba odjet do ciziny a cestovní kancelář omylem zruší naši rezervaci. Obnovíme ji, ale vzápětí dostaneme na stejnou dobu nabídku jiné dovolené. Poté se na nás obrátí blízký přítel s prosbou o pomoc, jejíž uskutečnění znemožňuje absolvovat cestu do ciziny. Pokud se na ni přesto vydáme, "koledujeme" si patrně o značné potíže...
Svým způsobem není nejlepší ani situace, kdy plánovaný záměr vychází "zázračně" dobře, pokud je povaha onoho "zázraku" neetická - například najdeme-li peníze, nevrátíme je a koupíme si za ně něco, pleteme na sebe bič, protože do nákupu nás vehnalo to zlé v nás, čemu jsme nedokázali odolat.

(pokračování)

Stránku připravuje Jan HNILICA