Léčitelé o rakovině

Ke kořenům rakoviny

V REGENERACI č. 9/96 jsme v článku Je rakovina léčitelná? seznámili čtenáře s názory MUDr. Bohumila Vlka, který v letech 1968 až 1987 velmi netradičně léčil rakovinu na interním oddělení v Kosmonosích. Protože v roce 1977 odmítl přijmout jako spoluautory své metody několik tehdejších pracovníků Akademie věd, nebyla jeho léčba nikdy oficiálně povolena. Článek vyvolal mezi našimi čtenáři, zvláště léčiteli, značný zájem. Požádali jsme proto jeho autora o další příspěvek.

PROČ VZNIKÁ RAKOVINA

Na základě našich výzkumů a dalších pramenů si na úvod dnešního příspěvku dovolíme nezávazně klasifikovat přednádorová stádia rakovinového onemocnění. Tato tvrzení se pokusíme v dalším textu dokázat.
  1. Především jde o místní infekční otravu spojenou s lokální acidózou, blokací běžné bílkovinné chemie (odbourávaní i okysličování), tvorbu cizorodých bílkovin a substancí pravotočivých a o nastolení netypických biochemických pochodů.
  2. Vedle blokace běžných fermentů bílkovinného chemismu jsou zablokovány též obranné mechanismy - ať už bezprostředním působením patogenu či před jeho příchodem.
  3. S vývojem onemocnění se lokální acidóza - okyselení (po únavě a vyčerpání zásaditých obranných rezev) stává acidózou obecnou a později až cidózou totální. Charakteristickými pro nejvíce okyselená místa jsou patologická kyselina mléčná, patologické aminokyseliny, množství kyselého vodíkového iontu "H+" a kyseliny uhličité (nedostatečné dýchání - oxidace a následné dušení tkáně). Postižené okyselené místo se manifestuje zánětem.
  4. Dlouhotrvající otrava - okyselení a dušení vedou k narkóze a event. smrti původní tkáně. Ta je pak snadnou a definitivní kořistí patogenu, event. smíšené patogenní komunity. V postiženém místě převládne chemismus a metabolismus diktovaný patogenem. Zablokovaná původní látková výměna v pletivu tkáně, kapilárách a na buněčných membránách se navenek jeví jako únava, bolestivost, křečovitost a také silná těžko odstranitelná křeč.
  5. V důsledku zmíněné lokální acidózy - otravy je zhoršen přívod lymfy a odtok krve (lokální oběh zastaven), krev, lymfa a koloidně-tekuté bílkovinné substance ztrácejí přirozenou fluiditu. Bílkoviny v okolí napadeného místa z důvodu postupujícího okyselení koagulují (tuhnou).
  6. Rostoucí obsah toxínů a kyselin v lymfě a krvi ochromuje činnost ledvin, srdce, plic a dalších orgánů.

LÉČBA Z OPAČNÉHO KONCE

Když před válkou přebíral pan Filip Frank vedení oddělení teoretické fyziky po Albertu Einsteinovi na Německé univerzitě v Praze, mj. prohlásil :"Řada ustanovených principů i zákonů naší vědy je čistě konvencionální." (Konvencionální=libující si v ustáleném způsobu myšlení.) Bezpochyby to bylo míněno především na adresu teoretické fyziky, avšak tento obraz se fakticky vztahuje na všechny obory poznání. Učíme svoje děti i sebe především našim představám a něčím výplodům, a potom teprve skutečnosti. Oficiální vědy a doktriny tak interpretují věci mnohdy jinak, ev. úmyslně jinak, než existující poznání. Jedním z názorných příkladů v medicíně je pokračující interpretace žaludečních vředů a původní medikamentóza bez ohledu na dávno odhalený mikrobiální původ nemoci a existující protimikrobiální léčbu (viz REGENERACE 4/96 Ne stres, ale bakterie).
Období rakovinového onemocnění, kdy se nádory již staly manifestními, je stádiem velmi pozdním, sekundárním či až terciálním. Na tom se již mnoho vědeckých pracovníků shodlo. (PhDr. MUDr. Jan Bečka: Biochemie rakoviny, Brno, 1940.) Přednádorová etapa je totéž onemocnění - avšak bez uvedené manifestace. Pacienti proto téměř vždy přicházejí "příliš pozdě". Ne proto, že by přicházet pozdě chtěli, ale protože primárním onemocněním se nikdo nezabývá. Primární a střední fáze prostě unikají pozornosti nemocných i lékařů. Terapie zaměřená výhradně na nádorové, tj. pozdní období, je bohužel, už "léčbou z opačného konce". Něco jako počkat až shoří dům a pak dodatečně jíti zabránit požáru. Je třeba se spíše zaobírat onemocněními, která později vedou k tvorbě nádorů.
Je velkým úspěchem, že věda již spojuje onkologické onemocnění s imunitním defektem, nebo s obecně potlačenou imunitou. (Artur I.Holleb: Cancer Book, American Cancer Soc., 1986.) Sem totiž směřuje úplně všechno. Přesto středověká půlskořápka na zadku vědy ještě snadno pacifikuje a pohlcuje tyto "imunitní výstřelky" v interpretaci, mateřsky je ponechává pod svou střechou (když už si nechtějí dát říci) a vzápětí říká polosouhlasně a polosmířlivě: "Ano, celý obranný systém se zaměřuje na to, aby zaútočil proti zhoubným buňkám, které jsou našimi vlastními buňkami se ztracenou schopností vnitřní regulace." (Antonella Fanto: Prevencí zvítězíš, 1995.) Problém tkví v tom, že organismus NIKDY NEBOJUJE SÁM PROTI SOBĚ, PROTI SVÉ TKÁNI A PROTI SVÝM BUŇKÁM, aby tak sebezničil část sebe sama. Jsem však velmi rád, že jsme se všichni tak vzácně shodli na otázce poklesu imunity jako základním předpokladu pro vznik rakoviny - alespoň nebude možno v budoucnu stále uhýbat od konstatování patogenního původce.
Bližší pohledy na charakter původce rakoviny a event. na přednádorový průběh nemoci poskytují jednak účinné protirakovinové prevence, jednak efektivní léčby za předchozích letech a také biochemické výzkumy z období mezi světovými válkami. Pak dominantně převládlo něco jiného.

PÁTRÁNÍ PO PŮVODCÍCH RAKOVINY

Terapeuti pátrající po původcích rakoviny se zabývají vlivem alkalického prostředí v okolí člověka i uvnitř jeho organismu, alkalické pitné vody a stravy na vznik onkologických onemocnění. O typickém příkladu - o nalezištích draselných solí a draslíkárnách v Solikamsku a Berezinkách na Urale - se již REGENERACE zmiňovala. Voda v okolí těchto měst nemá, na rozdíl od rafinované kuchyňské soli, odstraněn draslík /K/ a hořčík /Mg/, takže rakovina se tam "nepochopitelně" vůbec nevyskytuje. Stejně tak v solných nalezištích u Solivaru u Prešova, kde je výskyt rakoviny podstatně nižší než jinde.
Nejúčinnější "protirakovinovou českou minerálkou" je bělovesská - náchodská HEDVA, kterou po roce 1948 hospodáři novátorsky "zašpuntovali", aby se pak těžila pouze IDA, která takto výrazné účinky zdaleka nemá. Že by to bylo právě pro ten prokázaný protirakovinový účinek Hedvy? Dnes už jsem ochoten věřit čemukoliv. Chemické složení HEDVY vykazuje výrazné zastoupení draslíku a hořčíku. Preventivních účinků zmíněních alkálií si byl velmi dobře vědom francouzský badatel a lékař Pierre Delbet (Pierre Delbet: Úkol magnesia ve zjevech biologických, Nová Říše na Moravě, 1932) a jejich nedostatek chápal jako předpoklad pro rakovinu. Důležitá a zajímavá je úloha jednotlivých izotopů draslíku, není zde však mnoho místa pro podrobné pojednání. I náš MUDr. Jan Bečka napsal o svém alkalickém prostředku Polysan: "U pokusných zvířat udržovaných Polysanem v alkalóze se vůbec nepodařilo vyvolati experimentální karcinom, kdežto .....u zvířat acidotických (okyselených) karcinom vypukl velmi brzo". (PhDr. a MUDr. Jan Bečka: Biochemie rakoviny, Brno, 1940.) Výrazná alkalizace organismu byla i jednou z hlavních součástí protirakovinných preventivních a léčebných metod MUDr. Bohumila Vlka z Mladé Boleslavi a ing. Ericha Roučky z Brna. Málo zveřejňovaná terapie rakoviny včelími žihadly je ve velké míře založena rovněž na draslíku.
Opačným koncem alkalických účinků jsou acidózy - překyselení, jimž jsme se věnovali v REGENERACI i před měsícem v článku Mgr. Slimákové o acidobazické rovnováze. Jeden z bludů současné medicíny tvrdí, že kyselé bariéry (např. žaludku či nepůvodní kyselé prostředí ženských orgánů) nás chrání před mikrobiálními vstupy. To je pravda méně než poloviční. Acidoreszistentní (a současně acidofilní) patogenní mikroorganismy mnohdy patří k nejúpornějším a nejnebezpečnějším. Kyselé prostředí (odborně řečeno: změna pH směrem k nižším hodnotám) vyvolává zásadní změny jejich virulence k horšímu a podstatně oslabuje obranyschopnost (alkalickou obranu) tkáně, lymfy, krve a krevního séra, mozkomíšního moku, mezibuněčných plazmatických tekutin. To se týká například acidorezistentních Kochových tyčinek TBC, různých druhů hub, kvasinek a plísní kvasného metabolismu. "Hodnoty pH pod 7.0 příznivě ovlivňují vývoj kvasinkovitých mikroorganismů," - rozuměj kyselejší hodnoty prostředí v člověku. (K.H.Zobl: Stať o pěstování a určování kvasinkovitých mikroorganismů, 1944.)
Stres, infekce, otrava, zhoršení činnosti ledvin, překyselení organismu v tělních tekutinách i ve tkáni - to je navzájem propojený biologicko-biochemický kruh. Jakákoliv změna nálady a rozpoložení člověka k horšímu, též nervozita a stres se okamžitě projeví zhoršenou činností ledvin a následnou acidózou. (Marie Treben: Zdraví z boží lékárny.) Mezi postiženými nádorovými onemocněními ledvin je 63 % mužů a pouze 37 % žen. (Prof. MUDr. Karel Uhlíř: Nádory ledvin, 1965.) Faktem je, že v období této statistiky (1964) představují také muži většinu kuřáků, přičemž kouření klade obrovské nároky na ledviny při vylučování patogenních, toxických a biochemických splodin i chemicky účinných kuřákových protilátek, které pro organismus nejsou původní. Ledvinové nádory nejčastěji metastázují do plic, na straně druhé - výskyt rakoviny plic představuje většinou pětinásobek rakovin jiných orgánů a skupin. (Statistika hlášených rakovinových onemocněních za rok 1992.)
Při infekčních problémech organismu, tj. toxikózách infekčních i neinfekčních, resp. z toho vyplývající acidóze, ledvinová tkáň zbobtná. Protože však pouzdro ledviny neumožňuje volné zvětšení, zmenší ledvina vylučování a následkem toho začne stoupat zbytkový dusík i obsah toxinů v těle. Acidózy bývají doprovázeny zhoršeným dýcháním a přebytková kyselina uhličitá pak prohlubuje okyselení. Lokálními acidózami jsou v biochemii nazývána ložiska sepse, tj. infekčními mikroorganismy napadená místa, v nichž tyto patogeny mj. uvolňují z organických sloučenin napadeného těla iontovou kyselou skupinu H+ a tím okyselují postižené místo.
Biochemie rakovinových ohnisek na úrovni molekulární není bílým a nezmapovaným prostorem. Je dobře známo, že postižená místa jsou vlastně lokálními acidózami tam, kde vzniká zánět a zánětlivý proces. U již existujících nádorů pak v acidóze je hlavně okolí nádoru (Kompenzatorními alkalózami obecnými i lokálními se vlastně organismus brání proti provozu nádoru a z toho vyplývajícímu zatížení - na útraty obranné rezervy alkalických zásob.) Nejdůležitější součástí této acidózy je mléčná kyselina pravotočivá /tj. cizorodá/, která se ve zvýšeném množství nachází nejen kolem nádoru, ale také v lymfě a krevním séru karcinomatiků. Nález této mléčné kyseliny bývá v případech rakoviny pravidelný. (PhDr. MUDr. Jan Bečka: Biochemie rakoviny, Brno, 1940.)

Příště: Živočišné toxíny a rakovina
Připravuje Radomil VLK a spolupracovníci