Četli před sto lety

Předkové spříznění duší (3)

V tomto seriálu zveřejňujeme ukázky z časopisu ČESKÝ KNEIPP z roku 1894. Jeho čtení nám dělí velkou radost. Řešíme totiž stejné problémy, jimiž se jeho vydavatelé trápili před více než sty lety a propagujeme téměř stejný životní styl.

Dnes pokračujeme v ukázkách z článku Kneipp a jeho léčení, jehož autorem je MUDr. Josef Wieser, praktický lékař. Vracíme se opět do německé obce Wörishofenu, kde se koncem minulého století denně na 1400 nemocných léčilo vodou podle metody faráře a léčitele Šebastiana Kneippa.
Den co den po šest hodin udílí Kneipp nemocným rady své, maje po ruce tři graduované lékaře, kolem nich se druží deset až patnáct lékařů z celé Evropy jako volontéři. Mimo ordinaci a běžné výkony své správy duchovní mívá Kneipp skoro denně tak zvané polní kázání, v němž vykládá svoje zásady a náhledy o zdravotnictví a léčení vodou. K tomu ke všemu tento 72letý stařec v novější době na požádání spolků a vznešených jednotivců jezdí po větších městech v Německu a Rakousku, kdež mívá přednášky až přes dvě hodiny trvající. Vezmem-li v úvahu fyzickou osobnost Kneippovu, tu statnou postavu, to zdravé vzezření, ten mohutný hlas, to bystré oko, tu ku podivu vzácnou čilosť a svěžesť ducha, tu ráznosť vůle tohoto starce v mládí svém na smrť chorého, tu mravenčí neúnavnost v působení jeho, musíme uznati bez odporu, že osobnosť Kneippova jest nejpřesvědčivější reklamou pro jeho zdravotnictví a léčbu.
Co s týče zásad Kneippových o zdravotnictví, pronesl lékař na slovo vzatý nedávno v "Lumíru" výrok, že Kneipp podává tu jenom prastaré pravdy, které již Dr. Kodym prohlašoval v zdravovědě své, s tím toliko rozdílem, že učený doktor Kodym nemohl zásadám svým zjednati tak úspěšného průchodu, jako populární prorok Kneipp.
Kneippovo léčení vodou vůbec není nic nového. On zřejmě vyznává, že první návod k léčení vodou četl v knize lékařem Dr. Hahnem sepsané. On také netvrdí, že léčení vodou jest vynález jeho, on v podstatě opírá se o způsob Hahnův a Priessnitzův, jenom jednotlivými zvláštnostmi se od těchto liše. Obklady, ovinky, polévání, koupele a páry používá jako tito, pouze chození na boso, neosušování a netření těla po koupeli a polévání, opomíjení sprchy dešťové a zmírnění jakož skrácení jednotlivých obkladů, ovinků, koupelí a polévání můžeme jmenovati zvláštnostmi Kneippovými, které se mu také během třiceti let v tisícerých případech osvědčily. Kneippovo léčení vodou zvláště může se vykázati mnohými a velikými, nepopíratelnými úspěchy.
Hlavní a nepopíratelné zásluhy získal si Kneipp zevšeobecněním přirozeného způsobu žití a léčení vodou. Mocným rázem jako vlivem kouzelným zapudil všecku schoulostivosť a všechnu hrůzu před vodou studenou. Na pokynutí Kneippovo největší labužníci šupají chlebovou polévku, nejútlejší dámy brodí se bosy v rose a nedůtkliví citlivůstkáři libují si ve studené vodě, na kterouž jindy jen s husí kůží vzpomínali. Jako každá věc, tak i ruch Kenippův má vedle světlých svoje stránky stinné. Zrovna jako ruchem Kochovým z Berlína, tak i ruchým Kneippovým vyrušen byl kde jaký zoufalý mrzák, který se tu ještě chytal posledního stébla. Nejeden zemřel ještě na cestě nebo krátce po příjezdu do W"orishofenu, vůbec vzbuzeny byly naděje nesmírné, jež očekávaly zrovna zázraky. Tím poskytnuta odpůrcům příležitosť, že mohli ukazovati na neúspěchy, kde vůbec již pomoci možno nebylo. Jinak zase skoro všeobecně počalo se horlivě léčit podle knihy bez předpisů a dohledů lékaře, všeobecně uznán lékař za zbytečného, následkem čehož z léčení vodou utrženy rýmy, kašle, průje, hostec, zhoršení nemoci, ano i smrť, k čemuž pak nejenom pilně ukazováno ze strany protivnické, ano z těch neprozřetelných přívrženců stali se potom největší odpůrcové léčení Kneippova.
Voda právě, že je účinná, není lhostejnou hmotou, voda jest v rukou nezkušeného nebezpečný jed, sama však při poškození na zdraví nepříhodným jí užíváním bývá tak málo vinna jako nůž, když nešika jím se řízne.
Kneippova léčba má vedle svých přátel a přívrženců také své nepřátely a odpůrce. Odpůrce ty, pokud jsou laiky, není radno chtíti přesvědčovati, nepřekonatelná rozmazlenosť a slabosť vůle jako nevývratné předsukdy vzpírají se každému rozumnému důvodu. Leč jinak má se to s lékaři.
Vším právem musíme se tázati: Mnoho-li pak těch posuzovatelů se zabývalo osobním pozorováním a vlastním zkoumáním Kneippovy léčby ve W"orishofenu? Odpověď: Ani jeden. Oč opírají tedy své úsudky? O nedostatek vlastního přesvědčení, o pouhou předpojatosť uražené hrdosti a nejvýše o přečtení Kneippových knih, což však nestačí. Scházejí tedy všem těm záporným výrobkům nejpodstatnější podmínky spravedlivého úsudku, totiž skutečné odůvodnění. Tím odpadá i oprávněnosť takových úsudků.
A co vlastně odsuzuje se těmi proslýchanými úsudky? Kneippův způsob léčení? Nikoliv. Pouze osoba Kneippova se odsuzuje, protože co laik dovoluje si obírati se léčením, anebo knihy Kneippovy, v nichž vykládá si Kneipp účinostť léčení svého prý takovými náhledy, které se dokonce nesrovnávají s vědeckými zásadami.
Vytýká, vlastně nadává se Kneippovi, že jest palékařem, fušerem, hudlařem, dryáčníkem, ač nejpodstatnější sudidla k počestným názvům těm právě docela scházejí.
Jest to podivný fušer, který provádí svůj způsob léčení pomocí třech ustanovených lékařů, který s největší ochotou každého lékaře uvítá, vedle sebe posadí a o všech zvláštnostech léčby své úslužně poučuje. Nemůže se také řici, že Kneipp by léčil k vůli vlastnímu zisku svému. On pro svou osobu toho nepotřebuje, on sám ze své vůle od nikoho honorář nežádá. Honoráře, které on si na zřejmé požádání nemocných sám určuje, jsou zrovna směšné, a co na honoráři přijímá, to věnuje k dobročinným účelům. Z odměn za své namáhání zřídil Kneipp během pěti roků veřejný vodovod pro celou obec, léčebný dům Curhaus pro nemocné stavu duchovního a nemocnici dětskou, v níž ošetřuje se nyní bezplatně zrovna sto dětí. Kneipp obětuje těm zástupům docela cizím všechen svůj čas a svůj klid, jehož by v kmetském věku svém již velice zapotřebí měl pro osobu svou. Často a opětně vyzývá přítomné lékaře a prosí je, aby zřizováním vlastních ústavů léčebných mu břemena ubrali, neboť tak již že by to dlouho vydržeti nemohl. "Jak bych se cítil šťastným, kdybych jednoho krásného jitra vstával a nenalezl ve W"orishofenu žádného nemocného více!" To mu zajisté každý rád uvěří.
Kneipp nikdy ani netušil, že se jeho methoda léčení vodou tak nesmírně rozvine, jak se dnes ve všech dílech světa provozuje a osvědčuje. A ten ohromný rozvoj léčby jeho nezměnil pranic na chování a jednání Kneippa, on zůstal tatáž prostá, ryzí povaha beze vší ziskuchtivosti a ctižádosti. On žije vždy stejně, skromně a střídmě a vždy a všude tváří se jen jako prostý vesnický farář, on nechce více mít, on nechce více být, než prostý farář.

(Pokračování)
Připravuje Ilona MANOLEVSKÁ