Lékaři o alternativní medicíně
Alternativní medicína v Kanadě
Jsme vděčni čtenářům, kteří nám v hojném počtu posílají výstřižky zajímavých článků z různých časopisů. Ten následující poslal dr. Kožíšek a jde o část seriálu o alternativní medicíně, který vycházel vloni v Edmonském zpravodaji, pro krajany vydávaném Českým a Slovenským sdružením v Kanadě. Dr. Kožíškovi děkujeme.
LÉČBA POD KONTROLOU
Rád bych se zmínil o konfliktu narůstajícím mezi lékaři, kteří chtějí provozovat alternativní medicínu, a organizacemi reprezentujícími oficiální, to jest státem a jeho zákony uznávanou péči o zdraví (Health Care). Situace, jak ukáži, není zdaleka tak jasná a řešení jednoduché. Ke škodě mohou přijít všichni tři účastníci tohoto problému, tj. autorizovaný lékař, resp. organizace k níž tento náleží a která ho zastupuje, léčitel provozující alternativní medicínu a především pacient sám.
Vztah mezi myslí, tj. produktem našeho mozku, mezi tělem a konečně duchem (spirit), který pro většinu z nás zůstává něčím odlišným od mysli, tj. činnosti našeho mozku, je stále ještě předmětem intenzivního bádání - a nepochybuji o tom, že toto bádání nikdy neskončí. Nedávno v časopise American Journal of Psychiatry, který lze pokládat za povolaný hlas severoamerické psychiatrie, profesor Koenig (Duke University) nalézá přímý vztah mezi duševními a tělesnými chorobami a vírou, především v náboženské ideály. Dle něho je stárnutí, stejně jako tělesné i dušení choroby, méně časté i méně vážné u osob s pozitivním vztahem k víře. Zůstává nezodpovězena otázka, jakými mechanismy tato víra (placebo, alternativní léčba) tělesné a duševní procesy ovlivňuje. Nezdá se také, že by nevěřící, ateisté, umírali předčasně, nebo naplňovali psychiatrická oddělení více, než pacienti hluboce věřící. A tu právě vzniká těžko řešitelný konflikt.
Hlavním řídícím orgánem v naší provincii, který má na starost péči o zdraví obyvatelstva Alberty, je College of Physicians and Surgeons of Alberta. Tato je odpovědná za vyškolení kádrů, za jejich kontinuální vzdělávání a za účinnost a neškodnost poskytované léčby. To všechno je obsahem tzv. Medical Professional Act. Je pochopitelné, že College si osobuje právo na schvalování jakéhokoliv léku nebo nové metody léčení, za což je konec konců zodpovědná. V případě že byl pacient léčbou poškozen, ať už chybným diagnostikováním choroby nebo následnou léčbou, College je povinna příčinu poškození vyšetřit, viníka potrestat a poškozeného odškodnit. Finanční náhrada je uhrazována z fondu, který si každý lékař platí a jehož výše je určena výší rizika, kterou ten či onen obor nese. College má k dispozici konzultující odborníky, hodnoty laboratorních a mikrobiologických vyšetření i statistické údaje, které získává z databází Světové zdravotnické organizace.
Lékaři provozující alternativní medicínu, nebo ji hodlají provozovat, se sdružili do společnosti The Canadian Complementary Medical Association (CCMA) a chtějí mít dostatečnou, takřka absolutní volnost ve volbě léčby, pokud s ní pacient souhlasí, nebo ji vyžaduje.
KDO ROZHODNE O METODÁCH?
Kdo však bude právně zodpovědný, nehledě k morálně-etické stránce věci, když pacient bude poškozen alternativní léčbou? K tomuto poškození může nejsnadněji dojít tím, že byl léčen tzv. alternativně, zatímco jeho zdravotní stav vyžadoval léčbu radikální, např. chirurgický zákrok. Odstranění zaníceného slepého střeva nebo vyjmutí nádoru rostoucího v míšním kanálu, které nemusí mít dlouho žádné akutní příznaky, bylo tím jediným řešením. Pacient může být léčen pro opakující se bolesti, nepravidelnosti v zažívání nebo bolesti v kříži a přitom oddálení chirurgické léčby může mít za následek trvalé poškození, event. s tragickým koncem. Na druhé straně je zřejmé, že objektivní zdůvodnění jakéhokoliv typu alternativní léčby nemůže léčitel albertské College of Physicians and Surgeons předložit, protože mechanismy této léčby, i když její účinnost v mnoha případech bude zřejmá, nejsou známy. Jediným kritériem může být sán pacient, kterému tato léčba pomáhá nebo nepomáhá. Jak je patrno, situace je spletitá a jak pro autorizovaného odborníka, tak pro alternativního léčitele, nebylo lékařsko-legální řešení dosud nalezeno. Fakt, že se případy, kdy pacient byl alternativní léčbou poškozen, se objevují zatím velmi vzácně (alespoň mně nejsou známy) lze vysvětlit jednak tím, že většina pacientů byla napřed řádně diagnostikována a event. léčena, a dále tím, že metody alternativní léčby jsou natolik neagresivní, že pacienta zatím nepoškozují. Jak se bude situace vyvíjet dále, když léčitelů pěstujících alternativní medicínu přibývá a tedy se i zvětšuje zájem si udržet pacienty? Když léčba oficiální, zvláště spojená s hospitalizací, je drahá a pro některé pacienty nepřístupná? Zatím v tom není jasno. Protože léčba alternativními prostředky je ve srovnání s léčbou oficiální velmi laciná, stát by měl mít zájem, aby pacient byl léčen alternativní medicínou a nikoliv stále dražší medicínou státní.
Postupně se objevují další činitele, které zhoršováním životního prostředí zdravotní stav populace dále komplikují - ať jsou to toxické zplodiny aut, chemického průmyslu, dlouhá řada chemikálií chránících zdroje potravin, nebo chemikálie obohacující půdu. Jsme nuceni upravovat pitnou vodu, spalovat obrovské množství odpadu, což vnáší do našeho životního prostředí nové, a z větší části neznámé faktory, které se mohou na našem zdravotním stavu škodlivě projevit. Není pochyb o tom, že objevení se nových epidemií, rostoucí odolnost mikrobů na antibiotika a řada dalších faktorů s těmito změnami souvisí. Nedostatek tělesného pohybu, kouření, užívání drog a vadné složení potravy celkovému posílení naší tělesné a duševní kondice nepřidají. Přitom nemusíme být vyloženě nemocní a laboratorní či klinická vyšetření nic jasně abnormálního nenajdou. Proto ty záhadné diagnózy jako chronický únavový syndrom, přecitlivělost na chemikálie (Multiple Chemical Hypersensibility), Environmental Disease, nebo dokonce 20th Century Diseace. Autorizovaný lékař se těmito "subklinickými" stavy z pochopitelných důvodů nerad zabývá. Existují vůbec? Nejde jen o psychickou poruchu vzniklou v rodinném životě, v sexuálních funkcích, zaměstnání, sociální nejistotě? A tu, samozřejmě, nastupuje alternativní léčitel, který může mít úspěch.
Z uvedeného je zřejmé, že jsme to především my sami, kdo (bohužel jen do jisté míry) může tento bludný kruh rozetnout. Vyloučit z našeho života toxiny obsažené v cigaretovém kouři, zlepšit složení potravy a zvýšit tělesnou aktivitu je v našich možnostech. Jít k "zázračnému léčiteli" teprve po řádném vyšetření lékařem, jestliže jsme vážně onemocněli, by mělo být pravidlem.
MUDr. Slavoj HONTELA