Máloco slyší léčitelé tak často, jako stížnosti "na nervy". Bývá to v případech, kdy nevíme, co je příčinou potíží, a také proto, že nervy se skutečně více či méně podílejí na všech zdravotních problémech. Málokdo si dokáže uvědomit, kolik lidí je v dnešní době takto postiženo!
Minule jsme hovořili netradičním léčení zánětu ischiatického nervu, obrně lícního nervu a syndromu Meniéra.
ZÁNĚT TROJKLANNÉHO NERVU
Zde je opět velmi jednoduchá a snadná opět. Reflexní terapie nabízí hned dvě možnosti. Obecně použijeme stejný postup jako u obrny lícního nervu, ale mačkáme pochopitelně jiný bod. Je to 2. článek palce (1.prstu) na chodidle stejné strany, jako je zánět. Mačkáme opět pokud možno přesně v ose palce a přesně v polovině 2. článku palce.
Tato masáž pomáhá, ale chceme-li léčbu zánětu uspíšit, máme ještě jednu možnost. Pokud přesně určíme ložisko zánětu, čili bolesti v příslušné větvi trojklanného nervu, promítneme si toto místo do rastru (pásu) podle známých zásad reflexní terapie a pak mačkáme příslušný pás na prstech chodidla bolestivé strany. Mačkáme opět přesně ve středu příslušného článku prstu.
DEPRESE
Poněkud jiná je situace při stavech, které se sice přičítají nervovému systému, ale ve skutečnosti s ním nemají téměř nic společného. Jde o stavy obecně nazývané deprese. Mají více různých projevů nazývaných nervová slabost, nezájem téměř o nic, skleslost, plačtivost apod. Nemocní jsou často léčeni nejen na nervových odděleních, ale i na psychiatrii, ovšem s malými nebo žádnými výsledky. Dost málo je totiž známo, že tyto potíže vznikají většinou při dysfunkcích pohlavní sféry. Potkáte-li muže, který je trvale deprimován, nemá zájem o nic (já říkám - ani o holky, ani o rum), nikdy nemá náladu apod., pak máte jistotu, že jde o poruchu v pohlavní sféře, většinou prostaty - a to bez věkového rozdílu. Už dávno neplatí, že zbytnění prostaty je nemocí starých mužů! A potkáte-li ženu, opět bez rozdílu věku, která se při sebemenší příčině, a vlastně i bez příčiny, dá do pláče, pak máte opět jistotu, že jde o dysfunkci v pohlavní sféře, většinou vaječníků. Tady je pomoc sice složitější, ale stále lepší, než když léčíte orgán nebo systém organismu, který není příčinou potíží a "léčbou" ho vlastně poškozujete. Na druhé straně takový stav, hlavně u mladých žen, může mít za následek těžké poruchy jiného charakteru, například neplodnost, řešetlení kostí, dysfunkce kostního systému apod. Léčba jsem podrobně popsal v knize Já bezprsá (vydala Fontána Olomouc).
Odstranění dysfunkce vaječníků není jednoduché. Ony totiž žlázy s vnitřní sekrecí, jak jsou hormonální žlázy odborně nazývány, pocházejí, podle mě, z Valašska - jsou totiž jako jedna rodina. V praxi to ovšem znamená, že porucha v činnosti jedné žlázy se přenáší, alespoň částečně, na žlázy jiné. Pak ovšem nestačí upravit funkci žlázy, která nás nejvíce trápí, nýbrž dát do pořádku všechny. Samozřejmě jde o dosažení optimálního stavu, tedy nejlepšího, jakého je možno dosáhnout.
Podíváme-li se například na brzlík jakožto nejdůležitější orgán naší imunity, zjistíme, že velmi těsně navazuje na jednom konci (horním) na štítnou žlázu, případně na přištítná tělíska, na druhém konci (dolním) pak na slinivku. Význam těchto navazujících žláz je celkem znám. Není rovněž náhoda, že brzlík potřebuje také jód a zinek, stejně jako přilehlé žlázy. To uvádím pro osvětlení "příbuznosti" jednotlivých žláz, protože to je velice důležité. Z toho totiž plynou dvě věci:
a) musíme vždy řešit funkci více žláz s vnitřní sekrecí, nejlépe všech,
b) můžeme jednou žlázou ovlivňovat druhou nebo ostatní.