Zdravá výživa

Proč tělesné buňky stárnou a umírají?

V tomto článku se chci pokusit o vysvětlení alespoň jednoho z celé řady možných faktorů, které přímo ovlivňují životnost buněk našeho organismu a tím i délku našeho života. Jde o homeostázu (rovnováhu organismu) a procesy, jež ji zajišťují - od tělesné teploty, krevního oběhu a hormonální regulace až po acidobazickou rovnováhu (ABR).

Co je acidobazická rovnováha?

Jde o nejvhodnější poměr jednotlivých prvků pro naše buňky. O její nesmírné důležitosti vypovídají například pokusy známého francouzského fyziologa dr. Alexise Carrela. Ten 28 let uchovával izolované buňky kuřecího myokardu v solném roztoku obsahujícím minerální složení krve a tento roztok každodenně vyměňoval. Pokus skončil v okamžiku, kdy zastavil výměnu roztoku. Buňky umřely, protože právě složení extracelulární tekutiny je velmi důležitým, vlastně určujícím faktorem nástupu stárnutí a smrti buněk i orgánů.
V lidském organismu tuto funkci "očišťovače" či "vyměňovače" vnitřního prostředí zajišťují ledviny, játra, tlusté střevo, kůže a plíce, to znamená orgány vylučující metabolické zbytky a toxiny. Ale i ony jsou limitovány a je zcela přirozené, že při jejich dlouhodobém přetěžování dochází k nedokonalé očistě. Při dlouhodobém příjmu nevhodné stravy anebo stravy s nedostatkem ochranných látek (antioxidancia, vláknina) postupně dochází k zhoršování životního prostředí našich buněk. Buňky nemohou žít, onemocní a umírají.
Toto je samozřejmě pouze zjednodušený pohled na problematiku homeostázy organismu, k jejímuž skutečnému vysvětlení bychom potřebovali doslova několik celých čísel časopisu. Uvádím jej zde pro snadnější představu dále popisovaných mechanismů.

Nebezpečí acidózy

Většina nemocí a onemocnění je vyvolána anebo alespoň podporována neschopností jednotlivých orgánů vylučovat škodlivé metabolity, to jest udržovat vhodné vnitřní prostředí - homeostázu. Jak se takový stav projevuje? Překyselení organismu (acidózu) poznáme podle útlumu centrálního nervového systému. Postižený je dezorientovaný a může upadnout do kómatu. Prvními příznaky hrozící acidózy je zvýšená plicní ventilace (zrychlené dýchání). K nejčastějším příčinám překyselení patří diabetes mellitus, kdy organismus pro neschopnost zpracovávat glukózu ve zvýšené míře využívá tuky, při jejichž nedokonalém spalování vznikají kyseliny, tak zvané ketolátky. K dalším možným důvodům acidózy patří dlouhodobější zvracení a průjmy, kdy dochází ke ztrátám alkalických minerálních látek, některé poruchy ledvin a hyperprodukce kyselých žaludečních šťáv. Pomalu ale jistě se lze k překyselení organismu dopracovat i nevhodnou výživou s převahou kyselinotvorných potravin. Při alkalóze dochází ke zvýšené excitabilitě (vzrušivosti nervového systému), až k tetanickým křečím. Může k ní dojít například při otravě alkalickými drogami. Uvedené mechanismy jsou velmi jemné a citlivé. Ideální pH lidské krve je 7,4 a již hodnota 6,95 znamená relaxaci srdečního svalstva, při níž dochází k srdeční zástavě, ke komatu, k smrti. Naopak při posunu na alkalickou stranu, už na hodnotu pH 7,7, dochází k tetanickým křečím a následně také srdeční zástavě.

Rozhodující vliv stravy

A nyní již ke konkrétním metabolickým pochodům ovlivňujícím poměr kyselin a zásad v našem organismu. Acidobazická charakteristika je velmi blízká orientální koncepci dvou sil (jin a jang), proto se budeme současně zabývat všemi těmito vlastnostmi.
Při zpracování stravy dochází ke vzniku mnoha důležitých metabolitů. Rozpadem bílkovin se uvolňuje kyselina sírová a fosforečná, při zpracování tuků a polysacharidů vznikají kyseliny mléčná a octová. Úkolem organismu je co nejrychleji se uvedených látek zbavit. K tomu však je nejdříve potřebujeme neutralizovat pomocí alkalických minerálních látek, konkrétně nejčastěji pomocí vápníku, sodíku, draslíku a hořčíku. Z kyseliny sírové, fosforečné, octové a mléčné tak po reakci s uvedenými minerálními prvky vznikají soli vylučované organismem. Výsledkem tohoto zpracování je ale snížení koncentrace uvedených minerálních látek v krvi a extracelulární tekutině, což dlouhodobě znamená překyselení organismu. Řešením je pravidelný a dostatečný přísun minerálů potravou. Toto je naprosto konkrétní vysvětlení nezbytnosti přijímat minerálově vyrovnanou stravu, jinými slovy potraviny rovnovážné z hlediska energií jinových a jangových, faktorů kyselino a zásadotvorných.
Existují dva typy kyselých a zásaditých potravin. Potravina může být buď sama o sobě kyselá anebo kyselinotvorná, to znamená po strávení vyvolávající kyselou reakci. A stejně je tomu i u zásad. Například citron obsahuje silné kyseliny (jeho pH je 1,9), ale v organismu působí zásadotvorně. Je tomu tak proto, že, stejně jako množství dalších druhů ovoce a zeleniny, obsahuje vedle kyselin i spoustu zásaditých elementů (draslík, sodík, vápník, hořčík...), které přítomné kyseliny neutralizují. Jedním z možných způsobů posuzování charakteru potravin je proto sledování obsahu prvků. K základním alkalickým elementům patří sodík, draslík, vápník, hořčík a železo. Naopak mezi kyselé prvky se řadí síra, fosfor, chlór a jód.
O kyselosti či zásaditosti látky vypovídá hodnota pH. Je to veličina vyjadřující koncentraci vodíkových iontů v roztoku a tak odpovídající jeho kyselosti (pH nižší než 7), zásaditosti (pH vyšší než 7), nebo neutralitě (pH 7). V domácnosti si může každý z nás orientačně určit pH stravy pomocí lakmusových papírků. Tyto papírky obsahují modře zbarvenou látku, izolovanou z lišejníků. Barva papírku se mění v závislosti na okolním pH. Modrý lakmusový papírek zčervená ve styku s kyselinou a naopak červený papírek zmodrá v kontaktu se zásadou. Celou škálu možných stupňů barev znázorňujících přechod od nejsilnějších kyselin až k zásadám znázorňuje i obrázek na obálce časopisu. Je doplněn Alkalou - terapeutickým prostředkem sloužícím k alkalizaci moče na základě doporučení lékaře.
Pro ilustraci uvádím hodnoty pH v lidském organismu a několika běžných roztocích : Krev 7,4 - Víno 3,5 - Sliny 7,1 - Pivo 4,4 - Žaludeční šťáva 1,5 - Kravské mléko 6,5 - Moč 5,0.

Význam jednotlivých prvků

Obecně platí, že každá potravina nese oba typy minerálů a rozhodující jsou poměry mezi nimi. Velmi důležitým faktorem, rozhodujícím o konečném působení potraviny, je i způsob jejího zpracování. Například vymíláním obilného zrna na bílou mouku dochází ke ztrátám právě zásadotvorných prvků, proto je bílé pečivo tím nejméně vhodným zdrojem polysacharidů.
Výsledkem propojení východních učení o jangové a jinové energii a našich poznatků o kyselino a zásadotvorných prvcích je rozdělení všech potravin do následujících 4 skupin :
Kyselinotvorná jídla lze dělit na jinová nebo jangová v závislosti na obsahu a poměrech minerálních látek. Na stejném principu se dělí i potraviny zásadotvorné. Jin kyselinotvorná skupina má vysoký obsah fosforu a síry, ale již méně sodíku. Jang kyselinotvorná skupina má vedle vysokého množství fosforu a síry i dostatek sodíku. Jin zásadotvorná skupina potravin obsahuje velká množství vápníku a draslíku, ale méně fosforu a síry. Potraviny skupiny jangové zásadotvorné velké množství sodíku a hořčíku a méně fosforu a síry.

Jak nejlépe udržovat vnitřní prostředí ?

  1. Příjmem vyvážené stravy, kterou bychom v ideálním případě sestavovali ze zástupců všech čtyř uvedených skupin. Jako příklad uvedu kombinaci obilovin se zeleninou s přídavkem luštěniny a pikles, nebo dochucenou miso pastou. Vyhovuje i makrobiotický talíř, ale také mnoho tradičních staročeských receptů.
  2. Důkladným zpracováním potravy v ústech - kousáním. Dochází při něm k promíchání například kyselinotvorných obilovin s alkalickou slinnou šťávou obsahující enzym ptyalin a tím k následné neutralizaci původně kyselinotvorné potravy.
  3. K vnitřní neutralizaci můžeme použít i terapii bylinkovými a makrobiotickými čaji, nebo přímo přípravek Alkala. Podává se v dávce 1 až 2 odměrky v závislosti na pH moče, které pacient každodenně sleduje pomocí indikačních lakmusových papírků.
  4. Acidobazickou rovnováhu je možné udržovat i pomocí dalších faktorů. Doporučuji pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu nebo dechová cvičení, kdy už po 2 minutách hlubokého dýchání dochází k poklesu koncentrace oxidu uhličitého v plicních alveolách a následné alkalizaci krve.
Všechny uvedené hodnoty je třeba posuzovat i z hlediska dalších faktorů. Stále se například domnívám, že s nechutí snězená pohanka může ublížit více než oblíbené hranolky a přirozenost při jídle pokládám za jeden z nejdůležitějších bodů racionální výživy.

Mgr. Margit SLIMÁKOVÁ