Četli před sto lety

Předkové spříznění duší (2)

Před měsícem jsme poprvé zveřejnili ukázky z časopisu ČESKÝ KNEIPP z roku 1894. Jeho čtení nám dělí velkou radost. Protože řešíme stejné problémy, jimiž se jeho vydavatelé trápili před více než sty lety a propagujeme téměř stejný životní styl, stali bychom se rádi jejich následovníky. I naši čtenáři jsou zcela jistě potomky čitatelů tohoto skvostného časopisu.
Dnes vám nabízíme ukázky z článku Kneipp a jeho léčení, jehož autorem je MUDr. Josef Wieser, praktický lékař.
Dne 17. května 1821 narodil se ve švábské vísce Stafanksriedu chudému tkalci Kneippovi syn Šebastian, který do 21. roku svého věku provozoval rovněž tkalcovinu. V roce tomto opustil Šebastian Kneipp, nutkán jsa neukrotitelnou touhou státi se knězem, domov svůj i řemeslo své, aby prost všech prostředků věnoval se učení na školách latinských. Pomocí dobrodinců s namáhavou pílí a horlivostí při všelikém strádání také latinské školy šťastně prodělal, úmornou prací duševní a dlouhým strádáním však na těle tak sešel, že přes všecko pečlivé ošetřování lékařské bylo o jeho životě již pochybováno.
Když tak na těle i na duchu sklíčený studoval v Mnichově filosofii, dostal jednou v knihovně do ruky knihu Dr. Hahnem sepsanou, která pojednávala o léčení vodou. Počal napřed v knize té nazdařbůh převraceti listy. Když však nalezl v ní pojednání o nemoci, kteráž se mu dle popisů chorobě jeho zdála býti podobnou, tu teprv začal v knize té horlivě čísti. Prostudovav takřka celou knihu tuto, cítil se útěchou a nadějí tak vzpružený, že s důvěrou a vytrvalostí zkoušel na sobě léčení vodou, přes to, že půl roku nepozoroval žádných patrných výsledků, tak dlouho, až cítil zdárné úspěchy a dodělal se zase úplného zdraví, jemuž až podnes se těší.
Přišed do bohosloveckého ústavu Georgianum, našel tam Kneipp soudruha tak nemocného, že lékař ústavu odepřel mu vysvědčení zdravotní před vysvěcením potřebné. Z útrpnosti zasvětil Kneipp ubožáka do tajemství knihy Hahnovy a prováděl s ním skrytě léčení vodou. Soudruh ten Kneippův uzdravil se, dostal zdravotní vysvědčení a žije po dnes. Po krátkém čase vyskytnul se v Georgianu zase takový ubožák, na němž Kneipp rovněž s úspěchem zkusil léčení vodou a takových případů se za pobytu Kneippova v Georginau opakovalo ještě několik. Později, když Kneipp nastoupil jako kaplan v duchovní správě, nalezal vždy častěji příležitost léčení vodou prováděti, obzvláště v odlehlých nepřístupných vesnicích, kde lékaře nebylo a prostředků na zavolání jeho z daleka vždycky se nedostávalo.
Tak maně uváděly poměry Kneippa v samaritánskou službu ošetřování nemocných, jež mu v povolání jeho nevadila a také povinnostem a zásadám jeho o lásce k bližnímu se nepříčila. Mnohé zdárné výsledky při tomto léčení vodou rozhlásily Kneippa i mimo osadu jeho, tak že nejenom osadníci jeho, ale i duchovní spolubratři jeho z daleka vyhledávali u něho pomoci, ktéž jim co lidumilný kněz odepříti nemohl.
Po 30 roků provozoval takto Kneipp léčení vodou v užším kruhu svých osadníků a spolubratrů duchovních, čímž nenabyl jenom hojných zkušeností při pozorování účinků vody na ústroj lidský, ale zbystřil i svůj zrak a úsudek při pozorování nemocných, aniž by se byl stal vědomým theoretických důvodů tohoto svého vzdělání praktického. Mnozí přítelé doléhali na Kneippa, aby tyto zkušenosti své sepsal a tiskem vydal, předstírajíce mu, že by to byl zrovna hřích, aby tak bohaté zkušenosti měl sebou vzíti do hrobu.
Uposlechnuv vybídnutí tohoto, sepsal a vydal Kneipp dvě knihy. První, "Mé léčení vodou" obírá se, jak název praví, praktikou léčení, druhá "Jak žíti" obsahuje výhradně zásady a pravidla zdravotnictví. Účinek vydání těchto dvou knih jest přímo epochální. Kneipp tím překročil daleko posavádní meze svého působiště, stal se tím v pravém slova smyslu světoznámým, tak že může se říci, Kneipp jest dnes nejpopulárnější osobou po všem vzdělaném světě.
Knihy jeho překládány do jazyka českého, polského, chorvatského, anglického, francouzského, vlašského a španělského, původní vydání německé vyšlo během šesti roků již ve vydání pětačtyřicátém.
Kterýkoliv kalendář, jakékoliv noviny evropské i americké přinášejí zprávy, inseráty a podobizny Kneippovy, ano, prostonárodní kalendář mohamedánský v Beiruthu jazykem arabským vydaný přináší na čelním místě obraz tohoto vesnického faráře katolického. Dojmem knih Kneippových vzbuzen v celém světě netušený, mocný ruch. V četných rodinách nalézáme knihy Kneippovy a dle návodů v nich udaných nemocní se doma léčí. Mnozí nemocní putují v zástupech do švábské vesnice k faráři samému, aby u něho dosáhli zdraví. Průmysl chopil se vyrábění Kneippem doporučovaných věcí, jež nápadnou reklamou nabízí. Během pěti roků zřízeno mnoho ústavů léčebných, jmenovitě v Německu, v nichž dle Kneippova způsobu se léčí a v mnoha městech větších zřizují se spolky za účelem zavedení a šíření Kneippových zásad o přirozeném způsobu žití. Nával nemocných ve Vörishofenu jest zrovna báječný. Až 1400 i více osob přebývá současně v té švábské vesnici a celoroční návštěva obnáší až 20 tisíc osob. Den co den po šest hodin udílí Kneipp nemocným těm rady své, maje k ruce tři graduované lékaře, kolem nichž se druží deset až patnáct lékařů z celé Evropy, kteří jako volentéři Kneippem s největší přívětivostí uvítáni, po týdny a měsíce tu meškají, aby pozorovali způsob a účinky jeho léčení. Vedle této ordinace osobní zbývá ještě ordinace písemní. Do roka dochází totiž na Kneippa přes 20 tisíc psaní od nemocných ze všech dílů světa, jichžto vyřízení obstarávají dva duchovní sekretáři Kneippovi.
Kneippova léčba má vedle svých přátel a přívrženců také nepřátely a odpůrce. Odpůrce ty, pokud jsou laiky, není radno chtíti přesvědčovati, nepřekonatelná rozmazlenosť a slabosť vůle jako nevývratné předsudky vzpírají se každému rozumnému důvodu. Leč jinak má se to s lékaři.

(Pokračování)

Připravuje Ilona MANOLEVSKÁ