Zdraví z přírody pro děti

I dítě musí relaxovat

Všichni víme, že pro děti je nejdůležitější nabudit mechanismy zajišťující zdravý rozvoj osobnosti, včetně patřičné dávky obranyschopnosti. Nicméně nesmíme zapomínat, že každý z nás, a dítě snad nejvíce, potřebuje i mechanismy, které dokáží v pravý okamžik vyvolat blahodárný útlum, zajišťující odpočinek a regeneraci sil.

Od kázně ke zklidnění

Naučit děti správně relaxovat je jeden z důležitých vkladů pro celý život. Relaxaci nejenom učíme, ale také ji "ordinujeme" dětem pro případ, že vypozorujeme potřebu tohoto způsobu "vyčistění mysli".
Hlavní zásada (a také největší umění při práci s dětmi) je dokázat u dětí vyvolat poměrně rychlé a celkové zklidnění. Někdo je sice již v útlém věku klidnější, ale většinou jsou děti roztěkané, nekoncentrované, neustále se zabývající lumpárnami. Je to snadno pochopitelné. Děti zatím nemají tak velkou míru kázně, aby ztlumily atak několika podnětů najednou, které se zmocňují dětské mysli. Učení takového zklidnění je tedy zároveň výukou kázně. Nikoliv ale "pouze" kázně, kterou vyžadujeme v souvislosti s plněním běžných úkolů v domácnosti a ve škole. Je třeba dítě učit kázni, která ho oprostí od nesčetných možností podnětů a přivede k tomu, čemu se má v určité chvíli věnovat. To je i základem oné kázně povinné.
Výuka takového oprostění se od rušivých vlivů probíhá jak "zjevně", tak "skrytě". Zjevnou formou učení mám na mysli proces, o kterém i naše dítě ví, že směřuje k onomu konkrétnímu cíli. Z nejdůležitějších "zjevných" metod výuky soustředění na jediný předmět myšlení považuji soubor cvičení, při nichž fixujeme dětský zájem právě na jediný předmět zájmu. Ze začátku, pro názornost, může jít o upnutí zraku například na jedinou hračku. Později nahradíme konkrétní předmět bodem nakresleným na papíře, což již bude pro dítě složitější. Nebude mít totiž zcela jasnou představu o tom, co vlastně sleduje a hlavně zde nebude citově angažované. Jakmile začínáme mít jistotu, že vydrží sledovat (a ani myšlenkami neuhýbat) jediný předmět či bod, přejdeme na složitější cvičení. Budeme dítě učit "vyprazdňovat mysl", tedy (pokud možno) nemyslet na nic. To je první fáze nácviku relaxace. Druhá (důležitější) spočívá v tom, aby dítě dokázalo v tomto stavu "prázdna" také zcela uvolnit svalové napětí, a co se mentální sféry týče nebýt v napětí, jímž se udržuje ono prázdno.
Skryté formy cvičení spočívají v tom, že dítě učíme jednat i ve složitějších a "nervnějších" situacích klidně, bez vzteku a stresu. To také postupně přeladí dětskou mysl na pozitivnější rovinu klidu, blížícího se později žádoucímu stupni relaxace.

Jsme správným vzorem?

Každý z nás ví, že bez vzoru, který má žák ve svém učiteli v jakémkoliv oboru lidské činnosti, by žádné učení nebylo "ono". Nejenom proto, že ten, kdo není sám disciplinovaný a klidný, nedokáže vést k disciplinovanosti a klidu. Dítě nemůže nalézat soustředění tam, kde je spousta vzruchu a chybí potřebná atmosféra klidu. A do třetice zdůrazňuji moment nápodoby, tedy stavu, kdy dítě přejímá z nabízeného vzoru (v tomto případě z nás) to, co po něm požadujeme. Proto v tomto případě platí více než kdy jindy, že chceme-li mít vyrovnané a klidné dítě, musíme být sami vyrovnaní a klidní. Je tedy třeba, abychom se kontrolovali, a to nejen přímo před dítětem. Skutečnost, že to děláme pro své dítě, nás k tomuto cíli dovede snáze a rychleji, než kdybychom se chtěli zklidnit "jen tak".
Odborníci zabývající se úvahami o působení rezonančního efektu vědí, že správný vzor působí na toho, kdo se učí, i přes velké vzdálenosti. Zvláště v rodině má tato nápodoba vliv na děti i tehdy, chováme-li se nevhodně mimo prostředí, kde nás děti mohou přímo sledovat. Větší odchylky našeho chování z žádaného vzoru i kdekoliv jinde tedy narušují snahu zklidnit své dítě.

Podpůrné prostředky

Vyvolávání stavu relaxace a hlubšího odpočinku uměle nesmí být nikdy pravidlem. V žádném případě ale nesnižujeme hodnotu některých mírných a veskrze přírodních prostředků k navození klidu. Je možné je používat ve stavu nouze (silného rozrušení, které brání například uzdravování), anebo tehdy, snažíme-li se umocnit ne příliš zdařilé zklidňování rozjitřené dětské mysli, kterou převádíme do klidovějšího stavu. Mezi tyto prostředky patří bylinné preparáty, barvy, umění a některé další.
Z bylinných preparátů, jichž je, jak se často dočítáte v naší poradně, pro tuto formu působení celá řada, uvedeme pouze heřmánek, a to jak ve formě čaje, tak koupele. Nemá žádné vedlejší účinky, které by nadmíru otupovaly či jinak negativně ovlivňovaly dětský organismus. Pitnou kúru doporučuji užívat jednorázově (cca 0,25 l), koupele i pravidelně, například vždy 1x v týdnu. Vedle koupelí můžeme dítě také omývat odvarem z heřmánku. Sušený může sloužit jako náplň do relaxačních polštářků s bylinkami. Pokud jde o vliv barev, těm jsme se již v REGENERACI dostatečně věnovali.

Odpočinek

Normální, úplně běžný odpočinek, který zajišťuje potřebnou regeneraci sil, je na první pohled samozřejmá záležitost. Je ale třeba si uvědomit, že bez patřičného "programování" této fáze života bychom mohli mnohé pokazit. Každý pochopitelně má jiný rytmus, v němž nutně potřebuje "vysadit". Ten je třeba vysledovat a ctít za každou cenu.
I u dětí je třeba rozlišovat mezi potřebou aktivního a pasivního odpočinku. Aktivní odpočinek je pravým opakem činnosti, z níž si potřebujeme oddechnout. Volíme jej po nárazových, dlouhodobějších aktivitách. Máme tím na mysli například zvýšený nápor před zkouškami ve škole, nebo naopak námahu po tréninku sportovně zaměřeného dítěte. Formy aktivního odpočinku volíme úměrně k věku a založení dítěte, aby se neunavilo ještě více než při činnosti, od níž si potřebuje oddechnout.
Z forem pasivních odpočinků je nejblahodárnější spánek. Jeho délka a podmínky opět závisí na individuálních potřebách dítěte.

(Pokračování)

Jan HNILICA