Četli před sto lety
Předkové spříznění duší
Jsme vděčni léčiteli Aloisi Hynkovi za zapůjčení vzácné knihy - svázaného ročníku časopisu ČESKÝ KNEIPP z roku 1894 - s poznámkou, že jde o naši konkurenci. Při jeho četbě jsme zaplesali - vždyť i titulek Co chceme, který vidíte na přetištěné první stránce sto tři let starého časopisu jsme použili na stejné téma v začátcích REGENERACE, aniž bychom tušili, že něco takového už před sto lety vyšlo...
Změnilo se vůbec něco?
Dodnes velmi aktuální jsou i reakce, s nimiž se Kneipp a jeho léčení před sto lety setkávali v lékařských kruzích. Posuďte sami. Následující článek je z prvního čísla časopisu ČESKÝ KNEIPP, str. 26 a 27.
Výroky a mínění lékařstva o Kneippově léčení zní náramně různě. Dle zkušeností pozorovatele a směrů smýšlení setkáváme se s úsudky zcela příčnými. Jen lékařové, kteří se vůbec léčením vodou zabývají, jeví zájmy pro Kneippovou léčbu, zkoumají tento způsob, jeho účinky a výsledky. Za tím účelem navštívilo již Wörishofen asi 300 lékařů ze všech končin světa. Většina lékařů ale zaujímá ku Kneippově léčbě vodou stanovisko přímo záporné. Tak jeden mladý, skoro ještě teplý pan kollega, byv ve společnosti tázán, co vlastně soudí o Kneippově léčbě, spustil povznešeným hlasem: "Který pak rozumný člověk v 19. století ještě může věřiti v takové nesmysly, toť přece jenom holý švindl, jímž se dají strhnouti jenom lehkověrní hlupáci!" Když domluvil, nastrčil si skřipec na nos, vítězoslavným pohledem prozrazuje hrdé sebevědomí, jak hrdinský kousek to provedl svým zdrcujícím výrokem. Ne jednou projevuje se nám úsudek o Kneippově léčbě pohrdavým úšklebkem aneb jiným opovrhujícím posuňkem i výslovným postupným výrokem.
Jiný kollega zase mně domlouval: "Jak pak se můžete tak prohřešiti na důstojnosti stavu lékařského a obírati se marnivou nevědomostí vesnického faráře?" Naproti tomu zase kollega starší mi v důvěrnosti povídá, že již skoro padesát roků s úspěchem v rodině své pěstuje tužení a léčení vodou, v praxi však toho neužívá, poněvadž obecenstvo, jež od lékaře posud vždy jen recept žádá, pro léčení takové ještě není způsobilé.
Tu v článku jednoho časopisu vytýká se faráři Kneippovi, proč plete se do věcí, které do jeho povolání nepatří, co prý by tomu asi řekl, kdyby lékařové se mu pletli do jeho duchovní správy. Jinde zase v časové črtě líčí se farář Kneipp jako "domýšlivý laik, jenž skálopevnou vírou v neomylnost názorů svých ovládá zástupy k němu putující". Tentýž pisatel ale zavírá svou črtu doslovně: "Farář Kneipp povídá jen pradávné pravdy, jež dlouho před ním již napsal Dr. Kodym, s tím toliko rozdílem, že Dr. Kodym byl jen pouhý učenec, kdežto Kneipp jest prorok, který mocným vlivem svým zjednal těmtéž pravdám úspěšného průchodu, což by se Kodymovi jako prostému lékaři bylo nikdy nepodařilo".
Není úkolem řádků těchto vyvraceti uvedené tu úsudky aneb chtíti někomu snad vnucovati přesvědčení jiné o Kneippově léčení, to jest a zůstane vždy jenom úlohou vlastního zkoumání. Zde se jedná jen o záporné úsudky o Kneippově léčbě, pokud-li jsou řádně odůvodněny a oprávněny.
Vším právem musíme se tázati: "Mnoho-li pak těch posuzovatelů se zabývalo osobním pozorováním a vlastním zkoumáním Kneippovy léčby ve W"orishofenu?" Odpověď: Ani jeden. "Oč opírají tedy své úsudky?" O nedostatek vlastního přesvědčení, o pouhou předpojatosť uražené hrdosti a nejvýše o přečtení Kneippových knih, což však nestačí. Scházejí tedy všem těm záporným výrokům nejpodstatnější podmínky spravedlivého úsudku, totiž částečné odůvodnění. Tím odpadá i oprávněnosť takových úsudků.
A co vlastně odsuzuje se těmi proslýchanými úsudky? Kneippův způsob léčení? Nikoliv. Pouze osoba Kneippova se odsuzuje, protože co laik dovoluje si obírati se léčením, anebo knihy Kneippovy, v nichž vykládá si Kneipp účinnosť léčení svého prý takovými náhledy, které se dokonce nesrovnávají s vědeckými zásadami."
MUDr. J. WIESER