Abatyše Hildegarda z Bingenu

Moudrost je poklad v srdci Boha, vyhledávaný silnými a čistými dušemi

Středověk je pro většinu lidí jakýmsi obdobím temna, těžkým spánkem, z něhož se Evropa s námahou probouzela. Teprve renesance pro ně znamená opravdový rozbřesk a duchovní probuzení. Ve skutečnosti tomu bylo právě naopak. Ve středověku žili lidé v souladu s přírodou a jejími silami, plněji a opravdověji, než my. Mezi osoby, jejichž dílo je toho důkazem, patří abatyše Hildegarda z Bingenu, žijící ve 12. století. Její léčitelská a bylinářská a doporučení i dnes patří k pokladům netradičního léčení.

OTEVŘENÉ DUŠE STŘEDOVĚKU

Naši předkové se považovali za součást přírody. Vše bylo živé, vše souviselo se vším a vše bylo propojeno. Pak přišla renesance a člověk se učinil měřítkem všech hodnot. Dokonce začal přírodu měnit tak, aby jeho život byl pohodlnější a příjemnější bez ohledu na to, zda to je v souladu s jejími skutečnými zákony a ne s těmi, které si vykonstruoval a zaznamenal do knih.
O dvanáctém a třináctém století víme většinou jenom to, že se odehrávaly křižácké války, po hradech se potulovali trubadúři a v Čechách vládli Přemyslovci. Jenže v té době došlo k něčemu, co najdeme v historii pouze výjimečně: v rozmezí dvou set let se objevilo hned několik myslitelů, mystiků a léčitelů, kteří dodnes patří k předním duchovním osobnostem lidstva: Bernard z Clairvaux, zakladatel cisterciáckého řádu. Raymond Lull, předchůdce kybernetiky. Mistr Eckhart, Tomáš Akvinský, Roger Bacon, Albert Veliký. Po bok těchto skvělých mužů se zařazuje Hildegarda z Bingenu, vzácná žena, která nejenže dosáhla jejich úrovně, ale v mnohém je i předčila. Její vlastní verše, jež se zachovaly, prozrazují hloubku duše.
Pod povrchem všech textů a posvátných žalmů, tekoucí mnohosti zvuků a ticha, děsících, záhadných, vířivých a někdy konejšivých a něžných, musí být cítěny v rytmu, struktuře a toku hudby, která ve mně zpívá. Moje nová píseň se musí vznášet jako peříčko na dechu Božím.
Tato žena by byla patrně stejně výjimečná dnes, jako byla ve 12. století, kdy žila. Hildegarda měla široký rejstřík zájmů. Aktivně se zajímala o vědu a lékařství. Napsala dvě lékařské knihy, které předběhly svou dobu. Její přístup k léčení byl stejný, jako k životu: všestranný. Kombinovala přirozené metody s duchovní moudrostí. Předepisovala nemocným bylinné směsi a úpravu jídelníčku, tak, jak je viděla ve svých vizích. Znala i léčivou moc kamenů, zanechala po sobě popis jejich vlastností a způsobů aplikace.
Byla si vědoma i blahodárných účinků hudby. Právě hudbu považovala za vrcholnou oslavu Boha. Za svého života složila sedmdesát sedm písní, které dodnes neztratily nic na své působivosti a něžné přitažlivosti. Hildegarda považovala hudbu za ještě lepší způsob vyjadřování moudrosti než slova. "Moudrost," napsala, "sídlí v srdci Boha, je částí všetvořivé snahy. Je to poklad vyhledávaný silnými a čistými dušemi."
Byla i plodnou básnířkou a spisovatelkou. Zanechala po sobě církevní hry, více než sedmdesát básní, tři stovky dopisů a devět knih. Z těch je nejznámější soubor jejich vizí nazvaný "Scivitas" (Znej cestu Boha). Další dvě významné knihy - "De Operatione Dei" a "Liber Vitae Meritorium" - jsou teologické. Napsala dvě biografie svatých a komentář k evangeliím. Dokonce vynalezla svůj vlastní jazyk, který používala k popisu vědeckých výrazů. O svých literárních dílech prohlásila, že jí byly nadiktovány Svatým duchem.

ŽIVOT PLNÝ VIZÍ

Hildegarda se narodila v létě roku 1098 v německé vesnici Bickelheim (nebo Bockelheim), situované na řece Nahe v rýnském údolí, tedy v krajině, která v sobě dodnes nese atmosféru Keltů a starých Římanů. Byla desátým dítětem ve vznešené a zbožné rodině. V osmi letech ji rodiče zasvětili církevnímu životu a dali do klášterní péče abatyši jménem Jutta.
Božské vize měla Hildegarda ještě před vstupem do kláštera. Ve svém díle uvádí, že první vize k ní přišla již ve věku tří let. Od útlého věku byla schopna vidět to, co je ostatním většinou skryto, včetně budoucnosti. Jelikož reakce na její dar byly různorodé, zpočátku se svých vizí bála. Po nějakém čase se s tím svěřila Juttě. Ta Hildegardu podpořila. Tak vzrůstala nejen její sebedůvěra i postavení v klášteře. Poté, co Jutta v roce 1136 zemřela, byla zvolena novou abatyší.
Přestože Hildegarda měla vize již od dětství, její skutečné duchovní probuzení přišlo až po čtyřicátém roce života, kdy se jí objevily silné vizuální a zvukové zážitky či poselství shůry. Týkaly se podstaty Boha, lidské duše, všeho živého a propojenosti všech věcí ve vesmíru. Mívala také vize o hříchu, vykoupení a povaze kosmu.
V jedné z vizí jí hlas shůry vybídl, aby začala hovořit a psát o svých mimořádných zážitcích. To jí dodalo potřebnou odvahu k dalším krokům. Poradila se se svým zpovědníkem, který poté konzultoval arcibiskupa v Mainzu. Nakonec skupina vybraných kleriků potvrdila její vize jako skutečné. A tak začala Hildegarda psát svou první knihu "Scivitas", kde zaznamenala dvacet šest vizí. Jsou popsány v latině a mají vysoce intelektuální a symbolický charakter. Některé se týkají proroctví, jiné jsou kritikou hříchu, další popisují vesmír jako vejce nebo kouli. Jejich hlavní myšlenkou je Bůh jako živé světlo: "Všechny živé bytosti jsou jiskry vzešlé z vyzařování božího jasu, a tyto jiskry vycházejí z Boha jako paprsky slunce." "Scivitas" byly dokončeny kolem roku 1152 a schváleny papežem Eugeniem III. Když se staly známými po celé křesťanské Evropě, získala Hildegarda přezdívku ""rýnská Sybila"". Sám papež Eugenius ji vybídl k dalšímu psaní. Přes jeho požehnání se ale Hildegarda nevyhýbala kritice papežství a snaze o církevní reformu.
Kolem roku 1147 Hildegarda a její jeptišky opustily Disibodeneberg a usídlily se v rupertsberkském klášteře, kde měly více prostoru k životu a práci. V roce 1165 založila další klášter v Eibigenu, přes řeku od města Bingenu. Poté dělila svůj čas mezi oba kláštery.
Hildegarda aktivně pracovala až do své smrti. Zemřela v požehnaném věku osmdesáti jedna let - 17. září 1179. Během svého života cestovala po Evropě, kde kázala klerikům stejně jako šlechticům, učencům i veřejnosti. Její vize a názory ovlivnily mnoho mocných té doby, jako třeba císaře Fridricha I. Barbarosu.

ŽENSKÝ PRINCIP BOHA

V dílech abatyše Hildegardy často nacházíme snahu znovu definovat úlohu ženy a ženství jak v životě, tak i v teologii. Vyjadřovala se například k roli Evy v prvotním hříchu. Tvrdila, že nešlo o Evinu chybu. Byl to ďábel, který ji použil, aby ovlivnila Adama. Ve svém díle Hildegarda oslavovala lidskou sexualitu jako krásné duchovní spojení dvou bytostí.
Velmi často se zabývá ženským principem. Ženy v jejích vizích jsou mocné, zářící, krásné a naplněné. I Pokora je mocná osoba situovaná na vrcholu sloupu ctností, ozdobená drahokamy. Hildegarda vidí božské ženství jako nevinnost a všechny pozemské ženy povznesené do duchovních výšin jsou panny.
Božské ženství je důležité téma v jejích spisech. Je pro ni reprezentováno jako Sofie, Ecclesia, panna Maria a mnohé ctnosti. Pro Hildegardu je základním úkolem božského ženského principu dát konkrétní výraz podstatě Boha.
Sofie, jako Moudrost, je ženský obraz skrytého Boha. Je spolutvůrkyní s Bohem. Je to také ona, kdo vytváří a udržuje duši. "Ctnost (Moudrost) byla v nejvyšším Otci přede vším ostatním a dávala mu radu ve tvoření všech tvorů na nebi a na zemi, takže je... s ním spojena ve sladkém spojení tance opravdové lásky... A tato postava představuje Moudrost Boha, neboť skrze ni byly všechny věci stvořeny a ovládány Bohem."

LÉČENÍ PODLE ABATYŠE HILDEGARDY

Ve svých knihách Hildegarda popisuje 24 těžkých vnitřních základních chorob, mezi něž patří i revmatická onemocnění včetně dny. Právě léčení této choroby jsme vybrali jako ukázku Hildegardina způsobu přírodního léčení.
Revmatik podle ní trpí především nedostatkem životní síly. Hildegarda doporučuje k léčení využít životní energii z celého kosmu a tou přispět ke zcela nové životní orientaci. Její kúra představuje i šest prastarých životních pravidel, které ukazují na prameny životní energie, jež mohou nemocnému vrátit ztracenou harmonii a nově uspořádat jeho život.
Životní síla prýští podle Hildegardy z těchto pramenů: * Z léčivých sil čtyř prvotníách elementů, tedy ohně, vody, země a vzduchu.
* Z léčivé hodnoty přirozené výživy a celkové životosprávy.
* Ze sil, vznikajících správným střídaním pohybu (práce) a odpočinku (relaxace).
* Ze zdravého spánku.
* Z regenerace organismu pomocí vylučování.
* Z léčivé síly křesťanských ctností.
Účinnost Hildegardiných prostředků se opírá o léčivé síly prvotních elementů, které jsou těmito prostředky obnovovány a je nastolována harmonie jejich vnitřní součinnosti. Velmi všestranně se dají využít zejména její tzv. univerzální léčiva, působící v podstatě preventivně. Aplikují se většinou několikrát za rok ve formě kúr. Nemají žádné vedlejší účinky.

Jarni bylinná kúra

"Vezmeme litr přírodního bílého vína, nejlépe odrůdy ryzlink, 150 g pravého včelího medu. Když na jaře zazelená pelyněk, rozdrtíme jeho listy a vytlačíme šťávu přes plátno. Potom svaříme med ve víně a přidáme šťávu z pelyňku. Chuť pelyňku nemá překrývat chuť vína a medu. Z toho potom pijeme ráno na lačno dva doušky každý druhý den. To léčí ledviny a zahání melancholii. Oči se projasní, srdce bude posíleno a zabrání onemocnění plic. Lék ohřívá žaludek, vyčistí vnitřnosti a navodí dobré trávení." Velkolepé účinky této jarní kúry předcházejí onemocnění v době, kdy ještě není pozdě.

Léčení kdoulemi

Zajímavé profylaktické a léčebné možnosti nabízí podle Hildegardy svými plody kdouloň obecná. Její časté podávání v různých podobách je nejlepší prevencí všech forem revmatismu, od počátečních příznaků začínajících zpravidla rostoucím zahleněním nosu, hrtanu a průdušek, přes bolesti kloubů a svalů, až k těžkým projevům onemocnění.
"Kdouloň svými plody přináší cosi tajemného. Když se zlatavé kdoule jedí syrové, neškodí nemocnému ani zdravému, ale upečené či uvařené jsou velmi užitečné pro zlepšení zdraví. Revmatik ať jí tyto plody v naznačené úpravě, protože v něm zničí všechny revmatické látky tak důkladně, že mu neotupí smysly (Pozn. překl.: účinek protisklerotický), ani se mu nezkroutí údy (deformující formou artritidy). Kdo vykašlává mnoho hlenů, bude kdouleni znamenitě pročištěn a hlenotvorba utlumena..."
Každý revmatik by měl zkusit kdoulovou kúru, třeba jako kompot připravený z nakrájených kdoulí, vařených 20 minut ve vodě s přísadou vína, kdoulový koláč, kdoulový chlebíček s mandlemi apod.

Protirevmatický prášek

Při zevrubném studiu Hildegardiných písemností najdeme přes stovku různých antirevmatických specialit. Velmi se osvědčil například prášek ze 60 g semen celeru, 20 g nati routy vonné, 15 g muškátového oříšku, 10 g hřebíčku vonného, 5 g nati lomikamene zrnitého. Ingredience pečlivě promícháme a jemně semeleme. Užíváme ráno na lačno čajovou lžičku prášku, nejlépe bez zapíjení. Účinek zesílíme, jestliže prášek nasypeme na chléb, namazaný kdoulovou marmeládou. Kúra má trvat šest týdnů až dva měsíce. Tento prášek patří podle současných přírodních lékařů k nejlepším prostředkům i proti dně a parkinsonskému třesu.

Mátový elixír

Při ústřelu, ischiasu a jiných neuralgiích, svalovém a kloubním revmatismu může pomoci elixír z máty kadeřavé, která se u nás pěstuje pod lidovým označením balšám. Čerstvě vytlačenou šťávu z máty kadeřavé smícháme s bílým vínem typu ryzlink v poměru 40 % šťávy a 60 % vína. Podáváme po polévkových lžících. Pokud tento elixír našemu žaludku nelahodí, pak kávovou lžičku: jednu ráno na lačno, druhou před večeří, třetí buď před spaním či v noci při probuzení. Současně doporučuje podávat práškovanou mátu jako koření na maso či kaši. Kúra má trvat čtyři týdny.

Trnkový elixír

Jsou-li postiženy smyslové orgány a nervový systém revmatismem či dnou natolik, že nastává jakési ochrnutí, může pomoci elixír z trnkového popele. Přírodní lékaři jej úspěšně vyzkoušeli i při začínající roztroušené skleróze (RS). Větvičky z trnky obecné spálíme na popel a ten pomeleme na prášek. Použijeme 36 g popele z trnkových větviček, 24 g prášku z hřebíčků (koření), 48 g práškované skořice, 100 g pravého včelího medu, 100 g bílého ryzlinku, do 1000 g doplnit pramenitou vodou. Prášky dobře promícháme, vmícháme do medu a vína a pak doplníme vodou, protřepeme i před každým použitím. Před jídlem podáváme 3 čajové lžičky, po jídle 3 polévkové lžíce, podle závažnosti nemoci 1 až 3 x denně. Tento elixír má být užíván asi půl roku, každé 2 měsíce zařazujeme 14 denní přestávku. Při RS musíme z diety vyřadit obyčejnou pšenici a nahradit ji pšenicí špaldou, která zesiluje účinek přípravku.

Protirevmatická dieta

Hildegarda pokládá přejídání za jednu z příčin revmatismu. Její dieta začíná půstem. Doporučuje pšenici špaldu, která má vyšší biologickou upotřebitelnost. Dieta klade důraz na viriditas, sílu zeleně nebo životní energie, a subtilitas - léčivou hodnotu výživy. Obě najdeme v přírodních produktech. Osobám s opotřebovanými klouby doporučuje na znovuvýstavbu a posilnění vaziva speciální polévku z telecích nožiček. Kilogram jich vaříme až čtyři hodiny ve třech litrech vody, pak se nožky vyhodí, vývar přichutíme zeleninou a špaldovou krupicí. Podáváme několikrát týdně. K pití nedoporučuje mineralizovanou vodu, která místo propláchnutí těla zmnožuje úsady v organismu. Lépe je v pramenité vodě uvařit starý chléb a pít ji.

Regenerace organismu

Lékaři s překvapením zjišťují, že Hildegarda doporučovala revmatikům nejen půst a léčebné kúry, ale i například správný pohyb, ochranu před stresem a saunu. Není pro úplný klid, jenž podle ní způsobuje atrofii kloubů a vaziva. Upozorňuje na "zlé šťávy", vznikající v těle z hněvu a rozmnožující "melancholé, čili černou žluč". K očištění těla doporučuje i saunu, prakticky v dnešní podobě. Revmatici by v ní měli lít ovesný odvar na rozpálené kameny a inhalovat výpary. Saunovat by se mělo 2 x týdně po dobu až dvou měsíců.

Hildegardiny oblíbené byliny a léčivé kameny

LEVANDULE
Divoká levandule je teplá a suchá, její teplo je zdravé. Uvař levanduli s vínem či medem a vodou, popíjej vlažné. Zmírní bolest v játrech, plicích a astmatické hrudi, též přinese čistou mysl.

JEDLÝ KAŠTAN
Člověk trpící dnou je vždy zlostný. Měl by vařit listy a slupky kaštanu ve vodě a koupat se v ní často. Dna zmizí a on bude mít vlahý pocit.

BAZALKA
Kdo má tak paralyzovaný jazyk, že nemůže mluvit, měl by si dát bazalku pod jazyk a řeč se mu navrátí.

RŮŽE
Jestliže jsi vznětlivý a svárlivý, měl bys vzít růže a šalvěj a rozemlít je na prášek. Až se začneš hněvat, drž to před svým nosem. Šalvěj utěší a růže dá radost.

DIAMANT
Člověk fanatický, nepravdivý a cholerický, měl by si dávat tento kámen do pusy. Jeho síla odvrátí tato zla.

ONYX
Kdokoliv má horečku, měl by vložit onyx do octa na pět dní, poté tímto octem ochucovat veškerá jídla. Rozežene tělesnou tekutinu, která způsobila horečku.

SAFÍR
Jestliže jsou oči podrážděné bolestí či zrak slábne, měl by si vzít safír do úst na lačný žaludek a navlhčit ho slinami. Pak vzít sliny ze safíru a vetřít do očí. Budou vyléčeny a křišťálově čisté.

JANTAR
Osoba trpící bolestí žaludku by měla vložit jantar do vína, piva nebo vody na slabou hodinku. Čiň tak po čtrnácte dní a pij trochu po jídle. Nikdo však nesmí pít tuto směs pro jiný účel než žaludeční bolest. Nápoj je tak silný, že by roztrhl jeho srdce.

RUBÍN
Jestliže někdo trpí bolestí hlavy, měl by si dát rubín do vlasů na chvíli, než se kůže ohřeje. Pak by ho měl rychle odložit, neboť síla tohoto kamene přechází do hlavy rychleji a mocněji, než z nejvzácnější masti.

S pomocí zahraniční literatury a receptů v Bylinářské poradně 3 J. A. Zentricha připravili
Bohumil VURM a Ilona MANOLEVSKÁ

Pozn. red.: V německy mluvících zemích existují Společenství přátel sv. Hildegardy, vyvíjející léčebnou činnost podle receptů své patronky. Kontaktní adresa pro ČR: Walltraud Gregorová, 407 79 Mikulášovice 311.