Zdraví z přírody pro naše děti
Máme právo ovlivňovat osud?
V listopadu jsme si v tomto seriálu povídali o metodách ovlvňujících něco víc, než prosté zdraví našich dětí. Šlo o odhánění zla a naopak "vábení" toho, co by dětem mohlo prospět. Toto zajímavé a malinko tajemné téma vyvolalo velký zájem čtenářů, proto jsme se rozhodli vrátit k otázkám působení na samotnou podstatu osudu.
Vyhnutelné a nevyhnutelné
V popředí zájmu téměř všech čtenářů jsou otázky vyhnutelnosti a nevyhnutelnosti osudu. Jak jsme již uvedli, ovlivnit lze pouze ovlivnitelné - a věci skutečně osudové se ani nemáme snažit měnit. Mnozí léčitelé znají negativní odezvu, kterou to může vyvolat. Jak ale od sebe tyto dvě kategorie odlišit? (Připomínám, že hovoříme o zdraví dítěte.) Především musíme mít na mysli tzv. doprovodné jevy, tj. všeobecné okolnosti, za nichž dochází (mohlo by dojít) k určitým událostem. Čím významnější je událost, k níž se váže okolnost, za které se může něco stát, tím více se blíží do oblasti nevyhnutelna, osudovosti. "Významností" pak nemyslím pouze zvláštní příležitosti, může jít o záležitosti, jejichž významnost vyplývá individuálně ze života dítěte či rodiny.
Další "pojistkou" při rozlišování výše uvedených událostí je všeobecně fixované přání nás, dospělých, kteří se staráme o blaho dětí, aby nedošlo k narušení struktury příčinnosti tak, že by se neuskutečnily právě takové "nevyhnutelnosti".
Aktivněji proti nahodilostem
Chceme-li postupovat jenom proti neosudovým záležitostem, je třeba vědět, jaké další kroky můžeme používat při aktivnější obraně proti nedobrým vlivům, působícím na naše děti. Jde především o snižování energie zla, které by dětem mohlo ublížit. Z těchto praktik má jednu z největších účinností zdánlivé vyjítí vstříc nehodě. Jsme-li v očekávání nepříjemné události, vystavíme se působení určité omezené "katastrofy" - něco jako rozbití sklenice či zničení obrázku, který jsme předtím namalovali... Jde o akty známé z lidových obyčejů či zvyklostí, které však mnohdy ztratily povědomí o tom, proč se to či ono dělalo. Připomínám zde židovský obyčej, kdy novomanželé rozbíjejí koflík. Předcházejí tím nějakému neštěstí, které by je mohlo navštívit nepřipravené...
Podobné důsledky, ovšem s poněkud jiným obsahem, má tzv. dobrý skutek, pod který můžeme zahrnout jak čin, jenž někomu jinému pomáhá, tak dar, tedy cosi hmotného, čehož jsme se ve prospěch druhého vzdali. Tady již neodčerpáváme "energii zla", ale vytváříme "energii dobra". Rozdíl mezi těmito činy je zřejmý a zvláště viditelný, když ten druhý nazveme "činem lásky", tedy něčím ryze člověčím, krásným a prospěšným nejenom nám, kteří se díky tomu vyhneme něčemu škaredému, ale i našim bližním.
Něco docela jiného je pak situace, kdy se něčeho vzdáme či to vykonáme "jen tak". Jde o oběť v nejširším slova smyslu, jíž se budeme věnovat.
Chceme-li vytvářet situace podobné těm, v nichž byl "cítit van štěstí", vyvolávající něco podobného pro naše děti, bude lepší, když zapojíme ještě další osoby. Působení většího počtu soustředěných lidí bude mít daleko větší vliv na vyvolání příslušné situace. Je dobré, když společně vytvářejí příslušné "klima" v dynamickém (pohybovém) a nejlépe slovy doprovázeném projevu. Tak dojde daleko lépe a častěji k navázání kontaktu s příslušným stavem. Podobně jako pro ostatní aktivity tohoto druhu platí i pro "lákání štěstí" stará známá pravda, že je třeba se chovat vážně, nikoliv křečovitě a hlavně: musíme vždy vědět, kdy přestat.
Oběť
Obětí se něčeho vzdáváme (ať již hmotného či nemateriálního), ale nikoliv ve prospěch konkrétní osoby. Tento termín známe z náboženských obřadů, kdy je "oběť" vykonána ve prospěch Nejvyšší bytosti. Ve smyslu, který mu dáváme my jde o čin představující jakousi náhradu za to, že se stane něco, co by se jinak nestalo - anebo že se nestane to, co by jinak přišlo. Aby oběť "nevyšla na prázdno", je třeba při ní myslet na skutečnost, o níž jde. Způsob myšlení musí být nenásilný, laskavý, vstřícný. Musíme přitom být smířeni s možností, že obětí nic nezískáme. Tím odlišíme skutečnou oběť od prostého kupčení s osudem.
Hodnota oběti je v přímé úměře k tomu, jakou újmu pro nás znamená. Nejde o "tržní hodnoty újmy v penězích," ale o velikost ztráty pro nás v určitém okamžiku. Například den nekouřit je pro osobu závislou na nikotinu velkou obětí, zatímco pro boháče neznamená obětovaná materiální statek téměř nic...
Mechanismy působení
Vedle důvodů působení, o nichž jsme se minule zmínili při rozebírání jednotlivých druhů působení (aktivní, pasivní), existují ještě další skutečnosti, z nichž největší důležitost má jev nápodoby, neboli "morfické rezonance". Každá situace má mj. svůj vlastní tvar a "vůni", čímž kolem sebe vytváří speciální pole, "vábící" také ostatní doprovodné jevy oné skutečnosti. Proto je tak důležité vytvářet atmosféru, kterou si pamatujeme z okamžiků radosti a štěstí. Ze stejného důvodu neprovokujeme a nedostáváme se vědomě do "vzorců smůly". Oběť, o které jsme se zmínili, má dva mechanismy, jimiž nám "zprostředkovává" štěstí. Díky ní se ukazujeme v lepším světle a "koledujeme" si o odměnu. Vytváříme i dojem "celkově lepšího stavu naší osobnosti" a tak se, vlastně na základě morfických rezonancí, zařazujeme do systému "dobrých a ještě lepších". Ti si, jak známo, podle systému všeobecné spravedlnosti zasluhují lepší podmínky pro svou existenci. To nás ovšem zavádí k námitkám směřujím proti praktikám pozměňujícím skutečnost vůbec. Osobně se domnívám, že v případě, budeme-li postupovat obezřetně a nikoliv bezhlavě, budeme-li využívat výše uvedené praktiky ve prospěch zdraví dětí a nikoliv pro svůj prospěch, je možné do této přihrádky sáhnout.
Jan HNILICA