Vánoce
Vánoční slovo
Odjakživa se slavily Vánoce jako svátky lásky, klidu a míru. Člověk v dnešní uspěchané době je mnohde zaměnil za shon, spěch, nákupy, úklid bytu a zapomněl na to, co by měl právě v tuto krásnou dobu udělat. Úklid vlastní duše, svého vlastního nitra.
Zapomněl na to nejcennější v našem životě, a tou je láska našeho srdce. Nezištné vyzařování soucitu ke všem a ke všemu. Však také nedostatek milosrdenství leží v kořenech všech našich starostí, našeho utrpení, které si často střádáme celé věky. Jsou to právě stresy, psychosomatické potíže, které si připravujeme právě jen sami svým jednáním a hlavně sobectvím.
V koutku svého srdce každý ale touží po uznání, pochopení a pocitu štěstí, sám má však k druhému člověku často až příliš daleko. A přeci - Vesmír je láska sama, je jen třeba naučit see jí otevřít a nechat prozářit své srdce a poté bude proudit plným proudem i k ostatním. Na Zemi nežijí jen lidé, je obdařena tolika krásanými životy zvířat, rostlin, stromů... Vnímáme-li tuto sílu, jsme otevřeni životu a zdraví. A také poznání.
Před dvěma tisíci lety se zrodil Avatár Věku Ryb, Ježíš Kristus, aby přinesl to, co člověk do té doby přiliš neznal. Dal lidem především učení Lásky. "Miluj svého bližního jako sebe sama." Od té doby uplynulo téměř dva tisíce let a pojem odpuštění a slitování zůstal mnohým ještě dnes utajen. Ke škodě celého lidstva. Nahradili jsme si jej touhou po hmotných statcích, požitků jídla a vyžíváním v nesmyslném hromadění paběrků Země a nechceme slyšet, že právě štěstí počívá právě v prožitku Lásky. Všichni přece známe, že ten, co rozdává, prožívá více radosti v srdci, než ten, do byl obdarován.
Ježíšova mise měla hluboký smysl. Narodil se v chudobě, jakoby chtěl vyjádřit, jaký je cíl našeho života. Že nejsou podstatné materiální statky, ale bohatství našeho srdce. Možná si mnozí z nás ani neuvědomují, že On, zrozený bez karmy, nás tolik obdaroval. Narodil se do utrpení, aby nám dal příklad, jak máme naložit se svou karmou. Trpělivě také vzít svůj křít a donést jej až na vrchol Poznání. Tam, kde procházíme životem v lásce, jsme schopni překonat mnohé, i zdánlivě neunesitelné těžkosti.
Krásné Vánoce plné pohody obšťastňují nejen dospělé, ale nejvíce děti. Usměvaví, spokojení rodiče, z nichž vyzařuje světlo, jsou darem svým dětem největším a také vzpomínkou, která nikdy z jejich srdce nezmizí.
Vánoce jsou projevem altruismu, kdy se obdarovávají nejen lidé, ale všechny bytosti na Zemi. S Láskou máme myslet na vše živé. I stromy a zvířata jsou součástí kosmického bytí, jsou také Božími dětmi na této Planetě. Obdařit nejen své srdce, ale srdce všech bytostí. Srdce každého zvířete také bije v souladu s Vesmírem.
Člověk by se měl zamyslet alespoň v tyto dny nad sebou samým, aby si uvědomil, co v sobě tají, aby se ohodnotil jako bytost nesobecká, která nezná závist, je prosta pomsty a je ochotna přispět každou dobrou myšlenkou i činem k tvůrčímu dění na této Zeměkouli. Každý by měl přemýšlet nad pomíjivostí a změnami všech forem života a přijmout nejen obrodný účinek Vánoc, ale i poselství Nového roku, jako znovuzrození člověka, aby obohatil svoji osobnost, udělal radost nejen své duši, ale přispěl zároveň k rozvoji svého ducha, kterého prozáří světlem opravdové Lásky, Lásky, která je jediným zdrojem života a zdraví.
Také já se připojuji k přání, aby mír a láska zářily ve Vašem srdci.
Marta FOUČKOVÁ