Reflexe očima Josefa A. Zentricha

Karel Funk: Od křiku v sobě, k šepotu v chrámu

Jediný český duchovně laděný časopis GEMMA bohužel zaniká, a tak je na nás, abychom převzali alespoň část jeho aktivit, především v oblasti, kde se duchovní filozofie prolíná s aktivní tvorbou zdraví. Právě v GEMMĚ publikoval Karel Funk, jenž toto spojení propagoval. Recenzi jeho zajímavé knihy, kterou vám dnes představíme, nemůžeme začít lépe, než citací z jejího hodnocení etikoterapeutem MUDr. Vladimírem Vogeltanzem, které najdeme na záložce: "...apeluje na uvědomění si naší netrpělivosti, chtivosti a hltavosti po dalších a dalších myšlenkách, zážitcích a úspěších na poli duchovním, protože my jsme přeci duchovní - a kdo je víc ? ...člověk se četbou dostává do úžasně tvůrčího a dobrodružného světa tvorby vlastního života, zkultivovaného a zušlechtěného vlastním prožitím potřeby žít v čistotě a stále více se přimykat k Tvůrci Všehomíra ..."
Na první pohled by se mohlo zdát, že Funk si ukousl příliš veliké sousto: v dnešní technické době, kdy materialismu se celkem úspěšně podařilo vytvořit v srdcích mlčící většiny poušť, se vydává na pouť mořem materiálního myšlení na křehké lodičce vlastního citu. Lodička však má nečekanou stabilitu, a tak i přes naklánění a pohupování bezpečně provede čtenáře rozbouřeným oceánem tmy, aby posléze přirazila k bezpečnému majáku Světla a Pravdy.
Každým slovem, každou větou Funk dokazuje své hluboce křesťanské smýšlení. Není to však myšlení poplatné zatuchajícím dogmatům současného církevnictví, ale myšlení dynamické, v němž má Kristův odkaz z krvavé Golgoty stejné místo jako základní kosmické zákony, které člověk musí poznávat a dodržovat, má-li se stát potřebným kaménkem v nádherné mozaice Stvoření.
Knihu jsem nejprve přečetl, pak prostudoval a nyní mám pocit, jakoby mnou přímo prorostla. Jako člověk, který se snaží o hledání Pravdy a současně knihkupec mám celkem přehled o současné knižní tvorbě. Z ní Funkův Křik vyčnívá jako Everest mezi Řípy a jeho Šepot zní tiše, ale přitom nepřeslechnutelně - jako panoráma chrámu svatovítského. Po několikerém přečtení jsem zjistil, že Funkovu knihu nemohu komentovat, ani o ní více či méně faktograficky pojednat - je třeba ji napřed přečíst a potom žít. Jednotlivá fakta jsou seřazena v logický celek tak, že čtenář bezděky šeptá: "Jak to, že jsem to nevěděl dřív ???..." Přitom kniha přináší nejen klasická fakta vhodně seřazená, ale provokuje i novým, dá se říci "hrdelním" kacířstvím, které by autora před pár stoletími bezpečně dovedlo na hranici. Trochu se bojím, že malé hraničky budou zapalovány i nyní, na prahu Vodnářského věku.
Knížka Karla Funka však představuje skvost nejen slovem, ale i svým provedením, hlavně obrazů Zdeňka Hajného. Duchovní sílu, která z nich vyzařuje, prostě nelze přehlédnout. Vedle Hajného a klasika Fráni Drtikola Funk uvádí také vycházející hvězdu moravské duchovní obrazové tvorby - Lenku Kovalovou. Ze čtveřice Drtikol - Funk - Hajný - Kovalová je cítit hluboké souznění. A já už jen šeptám: Lidé - čtěte!

Jos. A. ZENTRICH

Karel Funk - Od křiku v sobě k šepotu v chrámu, aneb Slumneční kniha rozzjímání pro začátečníky i tzv. pokročilé. Vydalo nakl. IRES v Písku, L.P. 1996, vázané, 180 str. - doplněno reprodukcemi z díla Fráni Drtikola, Zdenka Hajného, Lenky Kovalové a skromným autoportrétem z vlastní ruky Karla Funka.