Čtenáři se ptají

Na svět bez stresu

"Za měsíc se mi narodí miminko a proto se zajímám o všechno, co souvisí se zdravým způsobem života a samozřejmě také s porodem," napsala nám paní Marcela z Pardubic. "Velice mě překvapuje, jak málo si lékaři a veřejnost vůbec kladou otázky o zdárném vývoj dítěte v těhotenství a při samotném porodu, který podle mne zaviňuje řadu pozdějších problémů, tělesných, i duševních, jež se pak často táhnou celým životem... Proto vás prosím o nějaké důvěryhodné informace o možnosti porodu, který by děťátko nepoškodil..." O radu pro paní Marcelu jsme požádali našeho spolupracovníka.

PRAVDU ODHALÍ REGRESNÍ TERAPIE

Vždy, když ho okolnosti donutí jet výtahem, cítí se pan Karel velice nepohodlně. I když to není schopen přesně formulovat, má dojem ohrožení, nevysvětlitelného nebezpečí. Podobně nepříjemné pocity mívá i ve veřejných dopravních prostředcích, je-li tam příliš mnoho lidí. Pokud taková situace trvá dlouho, nevolnost se stupňuje tak, že musí jízdu přerušit. Lékaři potíže diagnostikovali jako klaustrofobii (strach z uzavřených prostor). Příčinu nemoci neznají, zásadně pomoci nedokázali.
Je horký letní den, dusno jako před bouřkou a pan Josef má opět svůj zlý den. Z ničeho nic začíná lapat po dechu s pocitem, že se dusí. To je pochopitelně doprovázeno strachem, někdy se přidá i žaludeční nevolnost. Tyto potíže ho provázejí již od 15 let. Lékaři hovoří o astmatu. Na otázku po příčině nemoci opět nejsou schopni dát řádné vysvětlení. Potíže se snaží zklidňovat léky.
Kamarád František za mnou přichází s bolavou levou rukou. Stěžuje si, že ho bolí od zápěstí až k rameni, někdy jde bolest do zad a je tak intenzívní, že večer nemůže ani usnout. Řada vyšetření příčinu neodhalila, léky bolest jen utlumují.
Mohli bychom uvést mnoho podobných případů. Zdravotní potíže na první pohled rozdílné, těžko léčitelné a navzájem nesouvisející. Je možné, že by nějak souvisely? Může mít bolavá ruka něco společného s klaustrofobií či s dýchacími potížemi? Na první pohled by se zdálo, že ne, ale zkušenosti regresní terapie dokazují opak. Ukazuje se, že mnoho nejrůznějších, na pohled zcela rozdílných a navzájem nesouvisejících zdravotních potíží může mít jednu a tutéž příčinu: porod, okamžik, kdy jsme se narodili. Přesněji řečeno ne porod sám, ale porodní trauma, tj. všechno nepříjemné a stresující, co se při porodu může přihodit.
Kdybyste měli možnost sledovat, co novorozenec při porodu často prožívá, možná byste tomu ani nechtěli věřit. Porod doprovázejí nejrůznější tělesné bolesti, strach z neznáma, často i strach a hrůza ze smrti. Na druhé straně ale také netrpělivost, kdy ještě nenarozené dítě jakoby tušilo, že je pro něj už na čase přijít na svět a je nedočkavé. Po porodu bývá tak unavené, že se vzpamatovává třeba ještě celý týden. To jsou skutečnosti, s nimiž se v regresní psychoterapii setkáváme bohužel velice často.
I když je možné v takovém případě zjednat dodatečně nápravu, je takové trápení dítěte i maminky zbytečné. Naše současná věda, reprezentovaná pracovníky vysokých škol a akademie, ve své rozhodující většině zatím toto vše nechce vidět. Důvodem jsou některé jevy, s nimiž se při regresních terapiích běžně setkáváme a které do stávajícího modelu světa, vytvořeného vědou, dost dobře nezapadají. Přesvědčit se o těchto věcech způsobem, který by pokládala za »vědecký«, není schopna. A tak, podle názoru mnoha našich lékařů, není rodící se dítě schopno vnímat a pamatovat si prožitky, které v průběhu porodu má. Protože si tedy dítě z porodu »nemůže nic pamatovat«, není také žádný důvod k tomu, aby mu později něco takového způsobovalo nějaké potíže.

VYLOUČIT TRAUMATIZUJÍCÍ VLIVY

Nejde o to, že by porod sám o sobě musel být pro dítě stresující vždy a za každých okolností. Když je očekáváno narození zdravého dítěte a nic nenasvědčuje tomu, že by porod neměl probíhat »normálně«, lékaři se na narození dítěte dívají jako na něco »fyziologického«, tedy normálního, a těhotnou ženu nepokládají za »nemocnou«. Podle toho s ní také jednají. Ta má ale často strach z toho, jak bude porod probíhat, zda bude dítě zdravé. Je ve stresu. I to může být příčinou, že vše neprobíhá tak, jak by mělo. Francouzský porodník Frederick Leboyer proto zavedl do praxe způsob vedení porodu, který se snaží vyloučit už předem vše, co by mohlo jak maminku, tak i novorozené dítě traumatizovat. Porod probíhá při ztlumených světlech, v klidném prostředí, kde i vzájemná domluva mezi všemi přítomnými je vedena jen šeptem. Nově narozené dítě není stresováno rychlým a nuceným přechodem na dýchání plícemi, po narození si pomalu a postupně přivyká na nové životní prostředí.
Má žena psycholožka si je vědoma významu a vlivu porodního traumatu v životě člověka. Proto jsme si přáli, aby se naše první dítě narodilo tak, jak to doporučuje Leboyer. Podařilo se nám najít nemocnici s osvíceným personálem porodnického oddělení, kde metodu vedení porodu podle Leboyera praktikují. Díky tomu jsem viděl v praxi, co jsem dosud znal jen z literatury. Syn se narodil klidně, bez pláče, po vykoupání se jen zvědavě rozhlížel kolem sebe. Jsem přesvědčen, že vklad do života, který dostal tím, že v průběhu porodu nebyl traumatizován, se v budoucnu projeví na jeho psychickém i fyzickém zdraví.
Nečekejte, až naše někdy velice těžkopádná a myšlenkovým konzervatismem zatížená psychologická věda tyto věci pochopí. Najděte si porodnické zařízení, kde porod podle Leboyera praktikují. Když již ne svým vědeckým poznáním, tedy alespoň konkurenčním tlakem budou porodníci nuceni chovat se k novorozencům lépe. Časem poznají, že to nebylo zbytečné.

S pomocí knihy F. Leboyera Porod bez násilí připravil
Ing. Andrej DRAGOMIRECKÝ