Oko

Irisdiagnostika neboli diagnóza z oka

NÁČRT HISTORICKÉHO VÝVOJE

Pozorování změn v duhovce a oku se datuje od chvíle, kdy se lidé vůbec začali vzájemně cíleně pozorovat. Úplně první zmínky najdeme ve staré čínské medicíně. Hippokrates a Philostratus (3. stol. př.n.l.) pak tvrdili, že "lidský charakter lze odečíst z očí". Německý autor Philip Meyen pojednává ve své knize "chiromantia Medica" z r. 1670 o diagnoze z oka, které již dělí na čtyři radiální sektory a rozlišuje mezi projekcí orgánů v oku pravém a levém. Všímá si dokonce i spojivkových cév a přiřazuje jim určitý diagnostický význam.
Roku 1724 dělí čínský císař Chen-Lung v jedné své knize oko na pět koncentrických zón - zónu masa, krve, ducha, větru a panenku jako zózu vody. Jednotlivým zónám přiřazuje jednotlivé orgány.
Všechny či většina podobných prací se zabývaly současně diagnózou z nehtů, ruky, obličeje, moči, kteréžto metody se až do poloviny 19. století oficiálně užívaly při určování chorob a byly školní medicínou uznávány.
Novodobé irisdiagnostice dal její podobu praktický lékař působící v Budapešti, dr. med. Ignaz von Péczely (1826 - 1911). Vyvinul příslušnou orgánovou topografii oka, v níž má každý orgán své místo opatřené číslem.
Její korekturu provedl jeho mladší vrstevník, farář ze Švédska, Nils Liljequist (1936 - 1951). Oba badatelé tenkrát považovali modrou duhovku za normální, hnědé duhovky v sobě měly dle jejich názoru "patologické rysy". Konstituční význam barvy oka jestě nebyl znám. Následovala řada autorů a badatelů, ale o dnešní podobu irisdiagnostiky se zasoužili Němci Josef Angerer (knihou "Oftalmotropní Fenomény") a dále pak Josef Deck, jenž založit rozsáhlý obrazový archiv a zdůranil genetický koncept a konstituční význam oka. Kromě německých badatelů se o rozvoj metody zasoužili například Rakušan Baumhauer, dr. Lane z USA a dr. Bourdiol z Francie.

JAK OKO POSUZOVAT

Prostor mezi panenkou a okrajem duhovky je rozdělen an šest koncentrických zón - od centra k okraji - zóna žaludku, střeva, krve, kostí a kůže. Paprsčitě je tento prostor rozdělen na čtyři sektoy - identicky v obou očích - sektor hlavy, dolní poloviny těla a dva sektory "horních polovin" těla.
Do těchto polí je "vkreslena" orgánová mapa. Každý orgán má v oku své místo, dost přesně definované. Popis orgánové topografie se vymyká rozsahu tohoto článku.

CO V OKU HLEDAT, CO OČEKÁVAT

Každopádně je možno posoudit tzv. dispozice a konstituci.
Pojmy: Dispozice je citlivost (vrozená) a vnímavost k určitým poruchám či chorobám. Konstituce je souhrn dispozic, je to reaktibilita jedince a jeho schopnost přizpůsobit se. Diathesa je vrozený osobní sklon k určitým chorobám, o něco silnější než dispozice, u niž lze zůstat.
Irisdiagnostika vychází ze zkušeností generací lékařů, kteří byli schopni odhadnout vývoj choroby ještě před rozvojem příznaků choroby na základě určení dispozic a konstituce jedince. V tom tkví její největší možný přínos. Z hlediska celostní medicíny je třeba viditelné chorobné příznaky považovat za konečné stadium vývoje nemoci, kterým bylo možno při včasném "podezření" zabránit. Existuje veliké množství dalších znamení, jak orgánových, tak s celkovým významem pro jedince. Některá se ve svých kombinacích zesilují nebo zeslabují. Třeba dbát také "aktualizačních" vedlejších známek a posoudit, zda mluví pro proces spíše již odeznělý či v budoucnosti hrozící.
Ještě některá další orgánová znamení, jen pro ukázku. "Rozmazaný" okraj či přechod duhovky v rohovku hovoří pro tendenci ke kožním poruchám. Paprsčité rýhy od panenky k oraji hovoří pro poruchu zažívacího traktu a neurosu. Světlé "obláčky" na modré duhovce hovoří pro sklon k revmatickým chorobám a bolestem kloubů. Zde se jedná o tzv. revmatickou konstituci. Mnoho napoví barva a utváření povrchu duhovky. "Normální" duhovka má stejnoměrnou barvu a její povrch je velmi jemně, také stejnoměrně rýhován. Jedinců s takovým očima je však v populaci velmi málo. Většina z nás vykazuje různé odchylky od tohoto optima. Jsou to například různá světlejší či tmavší místa. Obecně lze říci, že čím tmavší a čím ostřeji ohraničenější barevná změna, tím závažnější je to znamení. Jeho umístění v oku naznačuje postižení toho orgánu, v jehož sektoru se skvrna nachází. Plastické změny povrchu duhovky dělíme zjednodušeně na povrchní "trhliny" a poruchy rýhování duhovky. Ty povrchnější nazýváme lagunami, ty hlubší, s tmavou až černou spodinou, kryptami, které jsou prognosticky významnější.

JAK OKO POZOROVAT

Nejlépe je se na oči podíva nejdříve z přiměřené vzdálenosti a posoudit je jako celek - dvojici. Porovnáme tak lépe jejich souměrnost. Neujde tak například téměř neznatelné "povystoupnutí" jendoho z očí, svědčící prvotně pro poruchu funkce štítné žlázy, zrovna jako nesouměrné zarudnutí očí a další stranové nesrovnalosti. Příznaky velmi často podceňované a přehlížené.
Pak je třeba se na oko podívat 2 - 3násobným zvětšním pomocí lupy a osvětlení bodovým zdrojem světla ze strany. Nepřehlédnou se tak silně vinuté cévy na jina klidné bělimě svědčící pro vyšší krevní tlak, jen je zatím ještě "normální". Prohlídka velkým zvětšením přinese detailní informaci o stavbě duhovky, která kromě již uvedených známek dovolí nahlédnout do stavu pojiva a vazivové tkáně, a tak téměř přímo usuzovat na stav a další vývoj pohybového aparátu. Opitmální je duhovky 5-10x zvětšené vyfotografovat a fotografie ještě jednou v klidu vyhodnotit.
Předchozí dva kroky, posouzení oka bez zvětšení a pod malým zvětšením, by neměly chybět.

VLASTNÍ ZKUŠENOSTI

Dvoumetrový muž v nejlepších letech trpí dva rok zhoršujícími se bolestmi hlavy, pouze vlevo. Na první pohled typická migréna. Spontánně ani na cílené dotazy jiné obtíže neudává, všechna předchozí oficiální vyšetření byla v normě. Na dostupnou antimigrenosní léčbu léta nereaguje. Co na to "oko"? Jeho dobrácké modré duhovky jsou pod lupou posety bělavými, částečně splývajícími obláčky. Aha, jeho migréna je vlastně formou revmatismu. Teprve pak si dobrák obr vzpomíná, že mu kloubní, ale migrenosní potíže před jedenácti lety předpověděla kořenářka, která se mu také podívala do oka, kde to bylo napsáno. Léčebná rozvaha je jasná, výsledek se v krátkosti dostavuje.
Sedí proti mně 25letý štíhlý muž, úředník s červenými tvářemi, stejně červenýma ušima a smutným pohledem. Několik ho trápí tenisový loket střídavě vlevo a vpravo, únavanost a bolesti hlavy. Tenis nehraje. Jako obvykle všechna jen myslitelná vyšetření byla negativní. Rodinná anamnesa také. Léčebné postupy od obkladů až po kriticky časté obstřiky kortikoidy vyzněly naprázdno. Operaci naštěstí odmítl. Co to jen může být? "Oko" odpovídá - zelenohnědá duhovka i setřelé přechody mezi zelenými a hnědými poli, zcela jinak hnědá barva kolem duhovky. Otázka: "Měl někdo z prarodičů dnu?" Prý oba. Některý z dědečků měl ledvinové kameny. Věc je jasná. Na zvýšenou kyselinu močovou v krvi nikdo ani nepomyslel. Další postup je jasný. A tak bych mohl pokračovat.
Pokud přijdou pacienti v doporovodu jiné generace, dívám se na oči i doprovodu. Bez ohledu na to, kdo je vlastně pacientem. Tak se denně ujišťuji, jak úžasnou pomocí může irisdiagnostika být. Když vidím oba rodiče, mohu po posouzení jejich očí s velkou jistotou říci, že dítě bude zdravotně úplně "maminčino", ačkoli se jinak podobá otci. Zdání kalme, oko však ne. Doplňující otázky na minulost a choroby ženské linie domněnku až do třetího kolene šokujícím způsobem potvrdí.

JAK SE NA IRISDIAGNOSTIKU DÍVAT

Je to stará diagnostická metoda, která umožní rozhodnout se v dnešní přetechnizhované době, po selhání všech oficiálních způsobů, pro jinou principielní léčbu či zcela jinak na chorobu nahlíže, případně doporučit principielně jiná vyšetření.
Důležitý je prognostický význam posuzování očí. S velkým předstihem lze usoudit na možné opakované postižení některých orgánů v budoucnosti, na vrozenou tendenci k určitým poruchám. Pokud se o nich nositel včas dozví, může jim dlouhodobě předejít a žít tak se svými "tendencemi" v rovnováze, třeba za pomoci neškodných homeopatických a rostlinných preparátů, které může bez obav užívat dlouhodobě.

MUDr. Rudolf ZEMEK